Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.

Bylo-li třeba se k Dílu prvnímu proposlouchat a nechat v sobě písně, a především jejich producentské zpracování dozrát, druhé album totéž potřebuje v míře ještě vrchovatější. Podivných a nečekaných zvuků a „jiné“ práce s hudebním doprovodem, než známe ze starších alb (jakkoli progresivní) Druhé trávy, je zde přece jen požehnaně. Jenže to, co napoprvé může znít jako kakofonie nebo jako zbytečná vsuvka, dostává s dalším a dalším poslechem svůj význam, až se posluchači před očima vytvoří přehledné panorama, můžeme-li takto beztrestně přirovnávat zvuk k obrazu. Recenzent přiznává, že největším oříškem pro něj byla krátká intermezza, která na albu oddělují jednotlivé písně. Zpočátku je vnímal jako zbytečná až rušivá, ale postupně jim snad ne přicházel na chuť, ale začal vnímat jejich význam pro ucelenost vyprávěného příběhu, zvlášť v případě mluveného Intermezza C (Křesťan zde komentuje to, co dříve napsal a konstatuje, že nehledá pravdu, ale možná „snad ztracený čas“).

Intermezza se nakonec dají při přehrávání přeskočit (nebo pustit jedno za druhým, což je docela legrační koláž zvuků), ale to není to nejdůležitější. Díl druhý především obsahuje osm mimořádně silných písní. Vlastně by jedna vedle druhé měly mít čestné místo na pomyslné Best of Druhá tráva. Byly by každá jiná, i kdyby je kapela ve svém klasickém obsazení zahrála jen tak na koncertě: od lyrické Vejdi po špičkách až po svižné a surrealistické (nebo – vzhledem k odkazu na Jaroslava Seiferta – poetistické?) Vlčí oči, od textově úsporného, a přitom vrcholně básnického Úsměvu Cyrana až po civilnější Je suis désolé, jedinou coververzi na albu (původně Mark Knopfler).

Důvěra v producenta „odjinud“ pak písně posunula o kus dál, a většinou správný směrem. Stevens se nesnažil o násilnou dekonstrukci žánru nebo tlačení Druhé trávy někam, kde by to zvuku jejich banja, kontrabasu nebo dobra neslušelo. Pracoval s drobnými detaily, které však celek neuvěřitelně povýšily. Už zkreslení zpěvákova hlasu v úvodním Úsměvu Cyrana zbystří pozornost, díky čemuž si všimneme nevšední práce s nazvučením hlasu v Crazy Horse ke konci alba. Jiný detail: Třebaže je Robert Křesťan výjimečný textař a jeho písně opravdu na příbězích a slovních obrazech stojí, u Druhé trávy byl vždy stejně důležitý i hudební doprovod. Zde je důležitý také, ale jinak, než jsme zvyklí z koncertů a starších desek. Tady nejde o bravurně hrané party na jednotlivé nástroje, ale o atmosféru. Zvukové prostředí zde tvoří šumění vody stejně jako tleskání a stejně jako opakující se rytmické vzorce vytvářené různými nástroji, „domácími“ i hostujícími. Opět příklad za všechny: U závěrečné, téměř desetiminutové, skladby Tolikrát, se vodní doprovod mění ve zvuk akustických nástrojů, který postupně nahradí elektronika. Nebo je to z větší části elektronický doprovod od samého začátku a pouze naše uši jej chtějí slyšet jinak? Výsledkem producentského vkladu je zde vlastně skutečnost, že se stírá hranice mezi nahranou hudbou a způsobem jejího záznamu a postprodukcí. Mix zvuku, který měl na starosti právě producent Stevens, je zde plnohodnotným nástroje, součástí toho, co máme slyšet nebo z čeho si postupně vytváříme představu o albu.

Při tom všem bychom však neměli zapomenout sledovat Křesťanovo textařské umění: od smysluplné práce se slovy, která bude leckdo hledat ve slovníku (pektorál, Barbaricum, palimpsest), přes fantazijní obrazy (bůh, který „naplánoval nový glaciál“) až po silné příběhy, psané mistrně v náznacích (Little Big Horn). Nebo po osobní zpověď Tolikrát („Tolikrát psal jsem o smrti a rouhal se všem bohům…“), které vlastně jako by navazovala na zmíněnou úvahu v Intermezzu C.

Album Díl druhý má několik rovin nebo os, na nichž je můžeme sledovat. Dohromady tvoří víc než trojrozměrný obrazec. Vlastně by se dalo připodobnit k teseraktu, „čtyřrozměrné krychli“, která se – viděno naším trojrozměrným vnímáním – vynořuje v různých podobách a tvarech a neustále přikrmuje naši fantazii. Druhá tráva za album sbírala ocenění: Album roku podle Radia Proglas nebo cenu Anděl. Právem. Snaží-li se jiné hudební ceny ocenit to nejprogresivnější v tuzemské hudbě, opomenutím Druhé trávy šláply jejich poroty vedle. Zde totiž máme příklad hudby, která čerpá z tradice, ctí ji, a přitom je navýsost novátorská.

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl druhý, vydavatel: David Němeček – ADN 2023. 8 písní + intermezza, celková stopáž: 48:37

Foto Wikipedie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více