Sedmdesátileté Poľane to stále sluší

Sedmdesátileté Poľane to stále sluší

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.

Soubor založil v roce 1949 rodák z obce Hrochoť, která leží ve svérázném regionu Podpolanie, dnes již jednadevadesátiletý zpěvák Milan Križo. Entuziasmus a životní energie, se kterou se krátce po svém studijním příchodu do Brna rozhodl založit soubor je v Poľane stále přítomna. V úvodu pořadu byl celý tento zrod nového tělesa zpracován velice povedeným audiovizuálním záznamem. Průvodcem záznamu se stal sám profesor Milan Križo. Osobně se však bohužel ze zdravotních důvodů zúčastnit nemohl. Jeho vystoupení, které bylo v programu avizováno se tedy nekonalo. Důstojně ho však svým nezaměnitelným projevem nahradil bývalý kontráš polaňácké muziky Tomáš Koláček.

Celá první půle koncertu byla věnována bývalým generacím tanečníků a muzikantů. Svými choreografiemi se nám předvedly tři éry z minulosti ansámblu. Vše doprovázelo velké množství fotografií a audiozáznam se vzpomínkami členů souboru. Podobná reminiscence byla i součástí šedesátého výročního programu tohoto souboru před deseti roky. Bylo milé pozorovat, že se i po letech dokázalo sejít takové množství bývalých členů. Dle mého názoru, by této slavnostní příležitost slušelo, kdyby se i nejstarší tanečníci oblékli do krojů. Jistě by to divákům ještě prohloubilo dojem z tak vzácného setkání.

Druhá polovina programu byla již v režii současných členů souboru Poľana. Divákům se předvedli v desíti vstupech. Úvodní tanec z Horného Trenčianska, konkrétně z obce Selec nám s příjemnou dávkou vtipu ukázal, jak zde prožívají pondělní pohodovní zábavu. Poté zazpívaly zpěvačky s pásmem z příhraniční  Bošáce. Tanečníci divákům vykreslili také atmosféru tancovačky v drsném, hornatém kraji na Čiernom Balogu, v choregrafii tamní rodačky Michaely Hubert.

Vrcholem programu bylo několik čísel z oblasti Abova a Zemplína. Tyto regiony leží podél jižní hranice Slovenska. První z obcí, do které jsme se pomyslně přesunuli, byly Bidovce. Vesnice s necelými dvěma tisíci obyvateli, ve které žijí relativně početné menšiny Romů a Maďarů. Ty se v minulosti výrazně podíleli na podobě místního folkloru i lidové kultury obecně. Podobně tomu bylo i v druhé oblasti, do které jsme na sobotním koncertě nahlédli, tou bylo Medzibodrožie, které již částečně přesahuje na území Maďarska. Ač je hlavním jazykem obou zmíněných míst slovenština, existují zde bilingvní obyvatelé případně i ti, kteří mluví pouze maďarsky. Poľana si pro své vystoupení vybrala právě písně maďarské. Předpokládám, že stejně jako drtivá většina diváků v sále tento jazyk neovládám a však věřím, že se jej naučili perfektně a smekám před jejich odhodláním a pílí. Úplný závěr celého programu patřil horehronské obci Šumiac, která leží v téměř nedotčené přírodě pod Kráľovou hoľou. Z několika tanců, které z této oblasti předvedli bych rozhodně vyzdvihla Do vysoka, někdy také nazvaného Do hora. Tancuje ho jeden muž a dvě ženy. Mužskou roli v tomto případě získal Matúš Kepič, který s obrovskou energií zazářil také v několika předchozích tancích. Tuším-li správně jeho bratr Peter je výborným sólistou v tanci swingovém, jde vidět, že to mají v krvi.

Současná muzika v čele s primášem Matejem Kubalem, která celý program doprovázela, se této role ujala zodpovědně. Hrdě pokračuje v tradici skvělých muzik, z nichž nejznámější byla asi ta s primášem Martinem Janštem. V tomto případě musím také zmínit opravdu skvělý zvuk, který zvukaři v Sonu umí, evidentně je nepřekvapí ani cimbálka nebo štrajch.

Ženský sbor si také udržuje již mnoho let vysoký standard, který nejen, že neklesl, ale díky takovým hlasům jako je např. skvělá zpěvačka Kamila Šošovičková z Podluží, spíše roste. Také ostatní sólistky předvedly skvělé výkony, například v již zmíněných Bidovcích.

Videoprojekce, která mě zaujala v první polovině pořadu pokračovala i v té druhé. Bohužel již ne v tak zdařilé formě. Šlo o jakési home videa ze zákulisí souboru, která mi trošku narušila slavnostní chvíli, kterou takto úctyhodné výročí bezpochyby je. A však chápu, že podobné intermezza vznikají kvůli času na převleky tanečníků atp.

Poľana se již mnoho let snaží o co nejvěrnější zachycení autentických lidových předloh a podle toho také staví své choreografie. Tento trend je stále více rozšířen zejména na Slovensku nebo v Maďarsku. Tance, které takto vznikají mohou mít často podmanivou atmosféru, která vtáhne diváky do děje. V tomto ohledu si myslím, že letošní výročí nepřekonalo starší choreografie souboru např, z dílny Štefana Šteca. Orientace tanečníků na muziku je v těchto případech jasným východiskem, pokud chceme předvést atmosféru minulosti. Avšak dříve si takto tanečníci tancovali pro své vlastní potěšení a museli muzice poručit píseň, kterou chtějí zahrát. Ve chvíli, kdy se tancovačka přesune na pódium, musí být brán v potaz i divák. Chyběl mi oční kontakt účinkujících s hledištěm, který by mě strhl k emocím, které na jevišti ve velkém proudili. Takto ke mně bohužel v některých případech nedolehly. Viděla jsem již mnoho choreografií, které dokázaly tyto dvě věci skloubit, a však vím, že to není nic snadného.

Přesto je však VSLPT Poľana jedním z nejlépe technicky vybavených souborů u nás a jejich výročí toho bylo dokladem. Všechny složky souboru si drží velmi vysokou úroveň a sálá z nich nadšení a láska pro folklor. To je v tomto případě nejdůležitější. Já jim tímto přeji mnoho úspěchů a sil do dalších let.

Foto Marie Hvozdecká

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více