Sedmdesátileté Poľane to stále sluší

Sedmdesátileté Poľane to stále sluší

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.

Soubor založil v roce 1949 rodák z obce Hrochoť, která leží ve svérázném regionu Podpolanie, dnes již jednadevadesátiletý zpěvák Milan Križo. Entuziasmus a životní energie, se kterou se krátce po svém studijním příchodu do Brna rozhodl založit soubor je v Poľane stále přítomna. V úvodu pořadu byl celý tento zrod nového tělesa zpracován velice povedeným audiovizuálním záznamem. Průvodcem záznamu se stal sám profesor Milan Križo. Osobně se však bohužel ze zdravotních důvodů zúčastnit nemohl. Jeho vystoupení, které bylo v programu avizováno se tedy nekonalo. Důstojně ho však svým nezaměnitelným projevem nahradil bývalý kontráš polaňácké muziky Tomáš Koláček.

Celá první půle koncertu byla věnována bývalým generacím tanečníků a muzikantů. Svými choreografiemi se nám předvedly tři éry z minulosti ansámblu. Vše doprovázelo velké množství fotografií a audiozáznam se vzpomínkami členů souboru. Podobná reminiscence byla i součástí šedesátého výročního programu tohoto souboru před deseti roky. Bylo milé pozorovat, že se i po letech dokázalo sejít takové množství bývalých členů. Dle mého názoru, by této slavnostní příležitost slušelo, kdyby se i nejstarší tanečníci oblékli do krojů. Jistě by to divákům ještě prohloubilo dojem z tak vzácného setkání.

Druhá polovina programu byla již v režii současných členů souboru Poľana. Divákům se předvedli v desíti vstupech. Úvodní tanec z Horného Trenčianska, konkrétně z obce Selec nám s příjemnou dávkou vtipu ukázal, jak zde prožívají pondělní pohodovní zábavu. Poté zazpívaly zpěvačky s pásmem z příhraniční  Bošáce. Tanečníci divákům vykreslili také atmosféru tancovačky v drsném, hornatém kraji na Čiernom Balogu, v choregrafii tamní rodačky Michaely Hubert.

Vrcholem programu bylo několik čísel z oblasti Abova a Zemplína. Tyto regiony leží podél jižní hranice Slovenska. První z obcí, do které jsme se pomyslně přesunuli, byly Bidovce. Vesnice s necelými dvěma tisíci obyvateli, ve které žijí relativně početné menšiny Romů a Maďarů. Ty se v minulosti výrazně podíleli na podobě místního folkloru i lidové kultury obecně. Podobně tomu bylo i v druhé oblasti, do které jsme na sobotním koncertě nahlédli, tou bylo Medzibodrožie, které již částečně přesahuje na území Maďarska. Ač je hlavním jazykem obou zmíněných míst slovenština, existují zde bilingvní obyvatelé případně i ti, kteří mluví pouze maďarsky. Poľana si pro své vystoupení vybrala právě písně maďarské. Předpokládám, že stejně jako drtivá většina diváků v sále tento jazyk neovládám a však věřím, že se jej naučili perfektně a smekám před jejich odhodláním a pílí. Úplný závěr celého programu patřil horehronské obci Šumiac, která leží v téměř nedotčené přírodě pod Kráľovou hoľou. Z několika tanců, které z této oblasti předvedli bych rozhodně vyzdvihla Do vysoka, někdy také nazvaného Do hora. Tancuje ho jeden muž a dvě ženy. Mužskou roli v tomto případě získal Matúš Kepič, který s obrovskou energií zazářil také v několika předchozích tancích. Tuším-li správně jeho bratr Peter je výborným sólistou v tanci swingovém, jde vidět, že to mají v krvi.

Současná muzika v čele s primášem Matejem Kubalem, která celý program doprovázela, se této role ujala zodpovědně. Hrdě pokračuje v tradici skvělých muzik, z nichž nejznámější byla asi ta s primášem Martinem Janštem. V tomto případě musím také zmínit opravdu skvělý zvuk, který zvukaři v Sonu umí, evidentně je nepřekvapí ani cimbálka nebo štrajch.

Ženský sbor si také udržuje již mnoho let vysoký standard, který nejen, že neklesl, ale díky takovým hlasům jako je např. skvělá zpěvačka Kamila Šošovičková z Podluží, spíše roste. Také ostatní sólistky předvedly skvělé výkony, například v již zmíněných Bidovcích.

Videoprojekce, která mě zaujala v první polovině pořadu pokračovala i v té druhé. Bohužel již ne v tak zdařilé formě. Šlo o jakési home videa ze zákulisí souboru, která mi trošku narušila slavnostní chvíli, kterou takto úctyhodné výročí bezpochyby je. A však chápu, že podobné intermezza vznikají kvůli času na převleky tanečníků atp.

Poľana se již mnoho let snaží o co nejvěrnější zachycení autentických lidových předloh a podle toho také staví své choreografie. Tento trend je stále více rozšířen zejména na Slovensku nebo v Maďarsku. Tance, které takto vznikají mohou mít často podmanivou atmosféru, která vtáhne diváky do děje. V tomto ohledu si myslím, že letošní výročí nepřekonalo starší choreografie souboru např, z dílny Štefana Šteca. Orientace tanečníků na muziku je v těchto případech jasným východiskem, pokud chceme předvést atmosféru minulosti. Avšak dříve si takto tanečníci tancovali pro své vlastní potěšení a museli muzice poručit píseň, kterou chtějí zahrát. Ve chvíli, kdy se tancovačka přesune na pódium, musí být brán v potaz i divák. Chyběl mi oční kontakt účinkujících s hledištěm, který by mě strhl k emocím, které na jevišti ve velkém proudili. Takto ke mně bohužel v některých případech nedolehly. Viděla jsem již mnoho choreografií, které dokázaly tyto dvě věci skloubit, a však vím, že to není nic snadného.

Přesto je však VSLPT Poľana jedním z nejlépe technicky vybavených souborů u nás a jejich výročí toho bylo dokladem. Všechny složky souboru si drží velmi vysokou úroveň a sálá z nich nadšení a láska pro folklor. To je v tomto případě nejdůležitější. Já jim tímto přeji mnoho úspěchů a sil do dalších let.

Foto Marie Hvozdecká

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více