Toulka po začátcích hudby v Brně

17. duben 2013, 0:16
Toulka po začátcích hudby v Brně

K přemítání nad nejstaršími dějinami hudby v Brně je snad nejlepší zajít na Moravské náměstí a koukat na povedený reliéf města, zachycující jeho stav v době třicetileté války, případně si představit Brno z ptačí perspektivy. Z období středověku se totiž dochovalo poměrně málo zmínek a jmen brněnských hudebníků, která zůstávají nutně nespojitá; proto bude lépe soustředit se na tehdy klíčové městské instituce a jejich památky.

Nejdůležitější a také nejkrásnější svědectví představují bohoslužebné knihy s jednohlasými chorálními zpěvy. Ve 13. století, zároveň se vznikem města, jsou postupně zakládány také církevní instituce. Farní kostel sv. Jakuba Většího byl od samotného vzniku Brna v první polovině 13. století určen pro komunitu původně německých kolonistů. Nejstarší zmínka o kostelu je datována k roku 1238, kdy patronátní právo nad ním daroval český král Přemysl Otakar I. cisterciačkám v Oslavanech. V rámci svatojakubské farnosti vznikl také filiální kostel sv. Mikuláše na Velkém náměstí, určený zřejmě pro italské obchodníky. Slovanské etnikum náleželo k druhé městské farnosti při kolegiátním kostele sv. Petra. Škola, v níž se měli chlapci učit žaltáři a zpěvu, existovala podle zprávy z roku 1298 u obou kostelů už od nepaměti. Po delší době sporů města a kolegiátní kapituly byla škola při kostele sv. Jakuba oficiálně obnovena v roce 1466, což však neznamená, že by ve zmíněném mezidobí nefungovala.

Dodnes dochovaná svatojakubská farní knihovna je pokladnicí, mezi jejíž klenoty patří především notované bohoslužebné knihy, často nádherně iluminované. Nejstarší z nich se datují ještě do třináctého století. První žaltář sloužil snad soukromým potřebám majitelky, členky zmíněného kláštera cisterciaček v Oslavanech, odkud se ke sv. Jakubu dostalo více rukopisů. V textech modliteb se v žaltáři objevuje prosba „modlete se za mne, sestry“ a pravděpodobný původ z prostředí ženského kláštera nepřímo dokládá i nedostatečná znalost latiny, zjevná z některých přípisků. Pro použití ve svatojakubském kostele bylo nutné žaltář doplnit o další zpěvy, tak aby jej mohli užívat žáci farní školy při kažodenním zpěvu modlitby hodin. Z přelomu 13. a 14. století pochází ještě notovaný misál, tedy liturgická kniha s mešními zpěvy, opět předpokládaného cisterciáckého původu.

Od 14. století narůstá počet bohoslužebných knih, které se ke svatojakubskému kostelu dostaly jako dary. Nejčastěji byly pro jednotlivé oltáře zhotovovány iluminované misály, mezi nimi také rukopis, který původně patřil proboštu Mikuláši, představenému petrovské kapituly. Ten je i s příslušnou legendou zobrazen hned v první iniciále, prvním kresleném písmenu (Ad te levavi) misálu. Tento rukopis se navzdory dlouholeté rivalitě mezi Petrovem a sv. Jakubem neznámým způsobem dostal do svatojakubské knihovny a unikl tak zkáze, která postihla celý petrovský kapitulní archiv a knihovnu při požáru v roce 1643 (na zmíněném reliéfu na Moravském náměstí nemají petrovský chrám ani další budovy poblíž střechy, a to ze stejného důvodu).

Kolem roku 1473 byla u sv. Jakuba dokončena dostavba nového gotického presbytáře a sakristie, nad níž byl zbudován zpěvácký kůr. Varhaník se připomíná od roku 1475 (vlastní varhany pak až v roce 1490). Soubor bohoslužebných knih v nejstarším známém soupise (1487–1489) je poměrně rozsáhlý a zahrnuje i zatím spíše záhadné „cantionale de montibus“, v doslovném překladu zpěvník z hor, snad ve smyslu Kutné Hory, už tehdy významné pro tamní iluminované bohoslužebné knihy.

Snad jednou z posledních památek pozdní gotiky je soubor knih z devadesátých let 15. století, jejichž výjimečně bohatá výzdoba se připisuje Mistru Fridrichova brevíře a jeho brněnské dílně. Vedle misálu, určeného knězi, si pozornost zaslouží graduál, tedy kniha s mešními zpěvy, který musel být pro svou rozměrnost rozdělen do dvou svazků. Knihy vznikly původně jako soukromý dar ke konkrétnímu oltáři, ale protože šlo o nejmladší chorální rukopisy, zpívalo se z graduálu i v následujících staletích. Po roce 1532, kdy patronátní právo nad farním kostelem převzala brněnská městská rada, se i tento graduál stává objektem městské reprezentace, protože získal nové reliéfní kování s městským znakem. Na rozdíl od současnosti, kdy tyto nádherné pergamenové rukopisy odpočívají v tichu depozitáře Archivu města Brna, byly knihy dlouhou dobu používány, doplňovány a tu a tam si z nich příležitostný – či cílevědomý – návštěvník svatojakubské farní knihovny mohl v nestřežené chvíli vyříznout i list či alespoň miniaturu s iluminací.

Ačkoli ve třináctém století vznikly v Brně také kláštery minoritů a dominikánů, z nichž první nedávno oslavil osm set let zdejší přítomnosti, středověké liturgické knihy se po nich nedochovaly. U minoritů se s cílevědomou péčí o hudbu při bohoslužbě setkáme až na počátku 18. století, kdy právě kvalitní hudební provoz v provedení vlastního ansámblu stane jedním z hlavních magnetů kláštera a podílí se na prudkém nárůstu obliby brněnských minoritů. Brněnští dominikáni naopak zřejmě nejevili výraznější zájem o hudbu při liturgii a městské hudebníky si pro své mše najímali i v průběhu 18. století.

Z centra Brna je tak nutné vydat se alespoň do 14. století a za jeho původní hradby. Na příkladu kláštera cisterciaček, založeného královskou vdovou Eliškou Rejčkou je patrné, že bohoslužby byly skutečným srdcem komunity. Tedy že nestačilo zbudovat samotný klášter a kostel a dát dohromady osazenstvo. Proto, aby klášter mohl plnit svou funkci, byly zapotřebí i liturgické knihy, o něž se také postarala Eliška Rejčka, která je dala zhotovit v některém ze skriptorií klarisek, ženské větve františkánského řádu. Zvláštností tohoto řádu bylo, že se jeho bohoslužba řídila vzorem papežského dvora. Františkáni pro své rukopisy užívali chorální noty čtvercového tvaru (kvadráta) a na pořizování liturgických knih se vztahovala velmi přísná pravidla. Samotná královna vdova založila zároveň nadaci pro osm duchovních (ne řeholníků) při špitálním kostelíku Panny Marie, kteří se měli podílet na zpěvu chorálu spolu se sestrami a z královnina testamentu z roku 1330 vyplývá i rozhodnutí založit školu, jejíž žáci by se bohoslužebného zpěvu rovněž účastnili. Nejpozději na konci patnáctého století se zpěv chorálu prolínal s hrou na varhany, o nichž nejstarší zmínka pochází z roku 1486 a dosvědčují je i přípisky v Eliščiných rukopisech. Dodnes se z těchto rukopisů dochovalo devět, rozprášených na různá místa po zrušení kláštera za josefínských reforem, kdy se na Staré Brno přestěhovali augustiniáni od sv. Tomáše. Antifonář, tedy kniha zpěvů k liturgii hodin, je dnes uložen v Moravském zemském archivu, jiný rukopis zakoupil slavný moravský historik Gregor Wolny pro svůj benediktinský klášter v Rajhradě (v roce 1828) a další se dostaly už na konci 18. století do Rakouské národní knihovny, sdílejí tak podobné osudy jako rukopisy z kartuziánského kláštera v Králově Poli, založeného markrabětem Janem Jindřichem.

Vzácné liturgické knihy – byť pomálu – se dochovaly také v klášteře augustiniánů, který založil zmíněný markrabě v roce 1356. Městiště, tedy prostor vnitřního města, byl tehdy již zcela zaplněn a klášter proto vznikl na jeho okraji. Už krátce po samotném založení bylo nařízeno, že chór musí být obsazen nejméně 42 mnichy.  

Markraběcí dvůr v Brně zahrnoval i hudebníky, kterým tak může být věnován alespoň skromný prostor na závěr tohoto přehledu. Bratr Karla IV. Jan Jindřich měl pištce Svachka a Nueska, kteří si společně v roce 1355 zakoupili dům na Dolním trhu (dnešním náměstí Svobody), z doby markraběte Jošta jsou pak vedle dvou pištců známi také dva trubači. V druhé polovině 14. století se v Brně příležitostně připomínají další světší hudebníci, pištci Lucek a Peček, nebo jokulátor Purlenec, doložený k roku 1376 na předměstí před Veselou bránou (snad někde poblíž dnešních „hodin“ na České). Konečně mezi petrovskými náhrobními kameny se měla dříve nalézat deska připomínat jistého Blažeje sládka (Blasius Braxator), hudebníka, který zemřel v roce 1400.  

zdroje:
František Pokorný: Hudební obraz Brna do počátku 15. století (3 díly), Brno 1991–1993. Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava 1310-1423, Praha 1999. Kaliopi Chamonikola (ed.): Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550 II., Brno 1999. Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001. Stanislav Petr: Soupis rukopisů knihovny při farním kostele sv. Jakuba v Brně, Praha 2007.

Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. je odborný asistent Ústavu hudební vědy FF MU, muzikolog, historik, dramaturg Velikonočního festivalu duchovní hudby, člen Ensemble Opera Diversa.

Foto Millenium187

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Rozhovor s autorem seriálu Brněnská hudební historie

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce


Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více