Toulka po začátcích hudby v Brně

17. duben 2013, 0:16
Toulka po začátcích hudby v Brně

K přemítání nad nejstaršími dějinami hudby v Brně je snad nejlepší zajít na Moravské náměstí a koukat na povedený reliéf města, zachycující jeho stav v době třicetileté války, případně si představit Brno z ptačí perspektivy. Z období středověku se totiž dochovalo poměrně málo zmínek a jmen brněnských hudebníků, která zůstávají nutně nespojitá; proto bude lépe soustředit se na tehdy klíčové městské instituce a jejich památky.

Nejdůležitější a také nejkrásnější svědectví představují bohoslužebné knihy s jednohlasými chorálními zpěvy. Ve 13. století, zároveň se vznikem města, jsou postupně zakládány také církevní instituce. Farní kostel sv. Jakuba Většího byl od samotného vzniku Brna v první polovině 13. století určen pro komunitu původně německých kolonistů. Nejstarší zmínka o kostelu je datována k roku 1238, kdy patronátní právo nad ním daroval český král Přemysl Otakar I. cisterciačkám v Oslavanech. V rámci svatojakubské farnosti vznikl také filiální kostel sv. Mikuláše na Velkém náměstí, určený zřejmě pro italské obchodníky. Slovanské etnikum náleželo k druhé městské farnosti při kolegiátním kostele sv. Petra. Škola, v níž se měli chlapci učit žaltáři a zpěvu, existovala podle zprávy z roku 1298 u obou kostelů už od nepaměti. Po delší době sporů města a kolegiátní kapituly byla škola při kostele sv. Jakuba oficiálně obnovena v roce 1466, což však neznamená, že by ve zmíněném mezidobí nefungovala.

Dodnes dochovaná svatojakubská farní knihovna je pokladnicí, mezi jejíž klenoty patří především notované bohoslužebné knihy, často nádherně iluminované. Nejstarší z nich se datují ještě do třináctého století. První žaltář sloužil snad soukromým potřebám majitelky, členky zmíněného kláštera cisterciaček v Oslavanech, odkud se ke sv. Jakubu dostalo více rukopisů. V textech modliteb se v žaltáři objevuje prosba „modlete se za mne, sestry“ a pravděpodobný původ z prostředí ženského kláštera nepřímo dokládá i nedostatečná znalost latiny, zjevná z některých přípisků. Pro použití ve svatojakubském kostele bylo nutné žaltář doplnit o další zpěvy, tak aby jej mohli užívat žáci farní školy při kažodenním zpěvu modlitby hodin. Z přelomu 13. a 14. století pochází ještě notovaný misál, tedy liturgická kniha s mešními zpěvy, opět předpokládaného cisterciáckého původu.

Od 14. století narůstá počet bohoslužebných knih, které se ke svatojakubskému kostelu dostaly jako dary. Nejčastěji byly pro jednotlivé oltáře zhotovovány iluminované misály, mezi nimi také rukopis, který původně patřil proboštu Mikuláši, představenému petrovské kapituly. Ten je i s příslušnou legendou zobrazen hned v první iniciále, prvním kresleném písmenu (Ad te levavi) misálu. Tento rukopis se navzdory dlouholeté rivalitě mezi Petrovem a sv. Jakubem neznámým způsobem dostal do svatojakubské knihovny a unikl tak zkáze, která postihla celý petrovský kapitulní archiv a knihovnu při požáru v roce 1643 (na zmíněném reliéfu na Moravském náměstí nemají petrovský chrám ani další budovy poblíž střechy, a to ze stejného důvodu).

Kolem roku 1473 byla u sv. Jakuba dokončena dostavba nového gotického presbytáře a sakristie, nad níž byl zbudován zpěvácký kůr. Varhaník se připomíná od roku 1475 (vlastní varhany pak až v roce 1490). Soubor bohoslužebných knih v nejstarším známém soupise (1487–1489) je poměrně rozsáhlý a zahrnuje i zatím spíše záhadné „cantionale de montibus“, v doslovném překladu zpěvník z hor, snad ve smyslu Kutné Hory, už tehdy významné pro tamní iluminované bohoslužebné knihy.

Snad jednou z posledních památek pozdní gotiky je soubor knih z devadesátých let 15. století, jejichž výjimečně bohatá výzdoba se připisuje Mistru Fridrichova brevíře a jeho brněnské dílně. Vedle misálu, určeného knězi, si pozornost zaslouží graduál, tedy kniha s mešními zpěvy, který musel být pro svou rozměrnost rozdělen do dvou svazků. Knihy vznikly původně jako soukromý dar ke konkrétnímu oltáři, ale protože šlo o nejmladší chorální rukopisy, zpívalo se z graduálu i v následujících staletích. Po roce 1532, kdy patronátní právo nad farním kostelem převzala brněnská městská rada, se i tento graduál stává objektem městské reprezentace, protože získal nové reliéfní kování s městským znakem. Na rozdíl od současnosti, kdy tyto nádherné pergamenové rukopisy odpočívají v tichu depozitáře Archivu města Brna, byly knihy dlouhou dobu používány, doplňovány a tu a tam si z nich příležitostný – či cílevědomý – návštěvník svatojakubské farní knihovny mohl v nestřežené chvíli vyříznout i list či alespoň miniaturu s iluminací.

Ačkoli ve třináctém století vznikly v Brně také kláštery minoritů a dominikánů, z nichž první nedávno oslavil osm set let zdejší přítomnosti, středověké liturgické knihy se po nich nedochovaly. U minoritů se s cílevědomou péčí o hudbu při bohoslužbě setkáme až na počátku 18. století, kdy právě kvalitní hudební provoz v provedení vlastního ansámblu stane jedním z hlavních magnetů kláštera a podílí se na prudkém nárůstu obliby brněnských minoritů. Brněnští dominikáni naopak zřejmě nejevili výraznější zájem o hudbu při liturgii a městské hudebníky si pro své mše najímali i v průběhu 18. století.

Z centra Brna je tak nutné vydat se alespoň do 14. století a za jeho původní hradby. Na příkladu kláštera cisterciaček, založeného královskou vdovou Eliškou Rejčkou je patrné, že bohoslužby byly skutečným srdcem komunity. Tedy že nestačilo zbudovat samotný klášter a kostel a dát dohromady osazenstvo. Proto, aby klášter mohl plnit svou funkci, byly zapotřebí i liturgické knihy, o něž se také postarala Eliška Rejčka, která je dala zhotovit v některém ze skriptorií klarisek, ženské větve františkánského řádu. Zvláštností tohoto řádu bylo, že se jeho bohoslužba řídila vzorem papežského dvora. Františkáni pro své rukopisy užívali chorální noty čtvercového tvaru (kvadráta) a na pořizování liturgických knih se vztahovala velmi přísná pravidla. Samotná královna vdova založila zároveň nadaci pro osm duchovních (ne řeholníků) při špitálním kostelíku Panny Marie, kteří se měli podílet na zpěvu chorálu spolu se sestrami a z královnina testamentu z roku 1330 vyplývá i rozhodnutí založit školu, jejíž žáci by se bohoslužebného zpěvu rovněž účastnili. Nejpozději na konci patnáctého století se zpěv chorálu prolínal s hrou na varhany, o nichž nejstarší zmínka pochází z roku 1486 a dosvědčují je i přípisky v Eliščiných rukopisech. Dodnes se z těchto rukopisů dochovalo devět, rozprášených na různá místa po zrušení kláštera za josefínských reforem, kdy se na Staré Brno přestěhovali augustiniáni od sv. Tomáše. Antifonář, tedy kniha zpěvů k liturgii hodin, je dnes uložen v Moravském zemském archivu, jiný rukopis zakoupil slavný moravský historik Gregor Wolny pro svůj benediktinský klášter v Rajhradě (v roce 1828) a další se dostaly už na konci 18. století do Rakouské národní knihovny, sdílejí tak podobné osudy jako rukopisy z kartuziánského kláštera v Králově Poli, založeného markrabětem Janem Jindřichem.

Vzácné liturgické knihy – byť pomálu – se dochovaly také v klášteře augustiniánů, který založil zmíněný markrabě v roce 1356. Městiště, tedy prostor vnitřního města, byl tehdy již zcela zaplněn a klášter proto vznikl na jeho okraji. Už krátce po samotném založení bylo nařízeno, že chór musí být obsazen nejméně 42 mnichy.  

Markraběcí dvůr v Brně zahrnoval i hudebníky, kterým tak může být věnován alespoň skromný prostor na závěr tohoto přehledu. Bratr Karla IV. Jan Jindřich měl pištce Svachka a Nueska, kteří si společně v roce 1355 zakoupili dům na Dolním trhu (dnešním náměstí Svobody), z doby markraběte Jošta jsou pak vedle dvou pištců známi také dva trubači. V druhé polovině 14. století se v Brně příležitostně připomínají další světší hudebníci, pištci Lucek a Peček, nebo jokulátor Purlenec, doložený k roku 1376 na předměstí před Veselou bránou (snad někde poblíž dnešních „hodin“ na České). Konečně mezi petrovskými náhrobními kameny se měla dříve nalézat deska připomínat jistého Blažeje sládka (Blasius Braxator), hudebníka, který zemřel v roce 1400.  

zdroje:
František Pokorný: Hudební obraz Brna do počátku 15. století (3 díly), Brno 1991–1993. Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava 1310-1423, Praha 1999. Kaliopi Chamonikola (ed.): Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550 II., Brno 1999. Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001. Stanislav Petr: Soupis rukopisů knihovny při farním kostele sv. Jakuba v Brně, Praha 2007.

Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. je odborný asistent Ústavu hudební vědy FF MU, muzikolog, historik, dramaturg Velikonočního festivalu duchovní hudby, člen Ensemble Opera Diversa.

Foto Millenium187

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Rozhovor s autorem seriálu Brněnská hudební historie

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce


Návštěvníci hudebního festivalu Concentus Moraviae měli včera večer jedinečnou možnost být u setkání několika světových kultur – nenásilného souznění evropské, indické a arabské hudební tradice. V hustopečském kostele sv. Václava a Anežky České představili zpěvačka Ghalia Benali, gambistka a zpěvačka Romina Lischka a kontrabasista a hráč na chitarru battente Vincent Noiret skladby francouzských gambistů Antoinea Forqueraye, Monsieura de Sainte-Colombe a Marina Maraise uvedené do kontextu arabských melodických struktur maqam a indických rág. Koncert Volání k modlitbě se stal hudebním rozjímáním – meditací oprošťující posluchače od lety budovaného kulturního rámce a hledáním jednoty pod nánosem zdánlivé rozdílnosti.  více

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.  více

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.  více

Právě dnes - tedy 19. května - začíná ve Valašském Meziříčí událost, na kterou se všichni cimbalisté téměř z celého světa těší už dva roky. Jde o 14. ročník Mezinárodního festivalu cimbálu, který se každý lichý rok v tomto městě koná již od roku 1995. Letos bude kvůli pandemické situaci vpravdě skromnější a organizátoři budou některé z koncertů streamovat. Jiné bude přenášet Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Brno. Hráč na cimbál Michal Grombiřík byl letos přijatý jako první cimbalista v historii na Katedru jazzové interpretace na JAMU. Jaká je cesta od lidové písničky, přes klasickou hudbu až k jazzu a co přesně bude na zmíněném cimbálovém festivalu dělat? O tom všem jsme si povídali.  více

Milovníkům komorní hudby nejspíše nebude třeba představovat cyklus koncertů Štěpán Filípek & Friends (dříve známo jako Štěpán Filípek a jeho hosté) hlouběji. Původně open-air projekt pořádaný festivalem Léto na Staré radnici stavěl díla světových autorů po bok současným brněnským skladatelům. Po letech vývoje se cyklus osamostatnil, podoba jeho dramaturgie se však nezměnila. Změnila se však forma – živý koncert sdílela na svém YouTube kanálu platforma NOWA – New Open Way of Arts. Violoncellista, propagátor soudobé hudby a organizátor cyklu Štěpán Filípek si na sobotní (15. Května) vystoupení pozval houslistku Olgu Šroubkovou a slovenského klavíristu a dirigenta Ondreje Olose. Program večera tvořilo Klavírní trio Miloslava Ištvana, skladba Štěpána Filípka Sen o Gabrielovi pro sólový klavír a Klavírní trio č. 2, Op. 100 Franze Schuberta.  více

Přestože také kultura vyhlíží pozvolné rozvolňování protiepidemických restrikcí, úterní koncert komorního tělesa Ensemble Opera Diversa v brněnské vile Löw-Beer se ještě musel obejít bez přítomnosti obecenstva. Pohyb – dokonce ani tanec – však na programu hudebního večera s tematickým názvem Movere (lat. hýbat se) nechyběl. Kromě hudebníků orchestru Ensemble Opera Diversa a hostujícího violoncellisty Jozefa Luptáka totiž vystoupili také tanečníci Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák z tanečně-hudebně-divadelního souboru ProART Company, který koncert na svém YouTube kanálu posluchačům streamoval. O hudební nastudování a vedení orchestru se postarala dirigentka ansámblu Gabriela Tardonová. Živý přenos režírovali Martin a Jana Vágnerovi a Alex Lapin.  více

Umělecké jméno Ód evokuje zpěv, vyprávění, poezii, ódy… Zároveň jde o návod, jak v češtině vyslovit křestní jméno protagonistky, v Brně usazené francouzské zpěvačky Aude Stulírové Martin. Na Moravě žije už deset let, česky mluví výborně. Spoluzakládala kapelu Šarivary a divadelní spolek Le Cabaret Nomade, byla dramaturgyní festivalu Bonjour Brno. Bébé Lune je její druhé album. A její aktuální album s ukolébavkami z celého světa vzniklo díky vítězství v soutěži inovativních projektů Expats for Brno. Třebaže jde tedy o projekt svým obsahem mezinárodní, s Brnem souvisí velmi úzce.  více

Jedním z mála pozitiv jinak utrápeného muzikantského roku 2020 je nebývale bohatá česká jazzová sklizeň: za poslední rok vyšlo šedesát(!) alb a projektů buď čistě jazzových, nebo jazzem významně dotčených. Mnohé z těch nejvýše oceňovaných jsou různými způsoby propojeny s Brnem – kupříkladu debutová Bigbandová elektronika stále výraznějšího Cotatcha Orchestra a rovněž v pořadí druhé album ansámblu Dust in the Groove testující hranice vážné hudby a jazzu prostřednictvím vytříbené improvizace. Obě alba propojuje mimo jiné basklarinetista, saxofonista, skvělý autor a improvizátor Radim Hanousek. Šíře jeho tvůrčího záběru mimo jiné prolíná soudobou vážnou hudbu s experimentálními fúzemi na hranici jazzu s akcentem na různé podoby improvizace. Pro Bachův varhanní podzim 2017 zkomponoval na improvizaci založené jazzové variace na Bachovu Arii. Skladba pro jazzový orchestr It Could Happen vyhrála skladatelskou soutěž Karla Kraugartnera v ročníku 2018. Zatímco v řadě kapel své hudební minulosti i současnosti Hanousek tříbil své interpretační a improvizační dovednosti (mj. Gulo čar, mezinárodní kvartety NOCZ a Fabio Delvo´RootsDidrik Ingvaldsen Ensemble i bigband Cotatcha Orchestra), stále živý organismus ansámblu Dust in the Groove nabízí reflexi všech tří stránek jeho muzikantské osobnosti – autorské, interpretační a improvizační. Vyprávěli jsme si, kudy se ubíraly jeho životní cesty nejen hudební.  více

Před více než dvaceti lety při Základní umělecké škole v Uherském Hradišti vznikla cimbálová muzika Harafica. Pro většinu hudebních fanoušků je známá svými neobvyklými úpravami lidových písní, výbornými výkony muzikantů, vyprodanými koncerty, ale také nezvyklými fúzemi žánrů. A právě o jejich posledním crossoverovém projektu jsem se bavila s hudebním režisérem a cimbalistou muziky Harafica Petrem Gablasem, z jehož pera jsou všechny hudební úpravy, které v něm můžeme slyšet. Jde o jejich nové album, které nese název Harafica Symphonic. Propojení tradiční lidové hudby s mohutným zvukem Janáčkovy filharmonie Ostrava s brněnským dirigentem Robertem Kružíkem. Můžete na něm slyšet staré texty ze sbírek Františka Sušila, janáčkovské motivy i zpěv dvou zajímavých hostů.  více

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

Nejčtenější

Kritika

Návštěvníci hudebního festivalu Concentus Moraviae měli včera večer jedinečnou možnost být u setkání několika světových kultur – nenásilného souznění evropské, indické a arabské hudební tradice. V hustopečském kostele sv. Václava a Anežky České představili zpěvačka Ghalia Benali, gambistka a zpěvačka Romina Lischka a kontrabasista a hráč na chitarru battente Vincent Noiret skladby francouzských gambistů Antoinea Forqueraye, Monsieura de Sainte-Colombe a Marina Maraise uvedené do kontextu arabských melodických struktur maqam a indických rág. Koncert Volání k modlitbě se stal hudebním rozjímáním – meditací oprošťující posluchače od lety budovaného kulturního rámce a hledáním jednoty pod nánosem zdánlivé rozdílnosti.  více