Toulka po začátcích hudby v Brně

17. duben 2013, 0:16
Toulka po začátcích hudby v Brně

K přemítání nad nejstaršími dějinami hudby v Brně je snad nejlepší zajít na Moravské náměstí a koukat na povedený reliéf města, zachycující jeho stav v době třicetileté války, případně si představit Brno z ptačí perspektivy. Z období středověku se totiž dochovalo poměrně málo zmínek a jmen brněnských hudebníků, která zůstávají nutně nespojitá; proto bude lépe soustředit se na tehdy klíčové městské instituce a jejich památky.

Nejdůležitější a také nejkrásnější svědectví představují bohoslužebné knihy s jednohlasými chorálními zpěvy. Ve 13. století, zároveň se vznikem města, jsou postupně zakládány také církevní instituce. Farní kostel sv. Jakuba Většího byl od samotného vzniku Brna v první polovině 13. století určen pro komunitu původně německých kolonistů. Nejstarší zmínka o kostelu je datována k roku 1238, kdy patronátní právo nad ním daroval český král Přemysl Otakar I. cisterciačkám v Oslavanech. V rámci svatojakubské farnosti vznikl také filiální kostel sv. Mikuláše na Velkém náměstí, určený zřejmě pro italské obchodníky. Slovanské etnikum náleželo k druhé městské farnosti při kolegiátním kostele sv. Petra. Škola, v níž se měli chlapci učit žaltáři a zpěvu, existovala podle zprávy z roku 1298 u obou kostelů už od nepaměti. Po delší době sporů města a kolegiátní kapituly byla škola při kostele sv. Jakuba oficiálně obnovena v roce 1466, což však neznamená, že by ve zmíněném mezidobí nefungovala.

Dodnes dochovaná svatojakubská farní knihovna je pokladnicí, mezi jejíž klenoty patří především notované bohoslužebné knihy, často nádherně iluminované. Nejstarší z nich se datují ještě do třináctého století. První žaltář sloužil snad soukromým potřebám majitelky, členky zmíněného kláštera cisterciaček v Oslavanech, odkud se ke sv. Jakubu dostalo více rukopisů. V textech modliteb se v žaltáři objevuje prosba „modlete se za mne, sestry“ a pravděpodobný původ z prostředí ženského kláštera nepřímo dokládá i nedostatečná znalost latiny, zjevná z některých přípisků. Pro použití ve svatojakubském kostele bylo nutné žaltář doplnit o další zpěvy, tak aby jej mohli užívat žáci farní školy při kažodenním zpěvu modlitby hodin. Z přelomu 13. a 14. století pochází ještě notovaný misál, tedy liturgická kniha s mešními zpěvy, opět předpokládaného cisterciáckého původu.

Od 14. století narůstá počet bohoslužebných knih, které se ke svatojakubskému kostelu dostaly jako dary. Nejčastěji byly pro jednotlivé oltáře zhotovovány iluminované misály, mezi nimi také rukopis, který původně patřil proboštu Mikuláši, představenému petrovské kapituly. Ten je i s příslušnou legendou zobrazen hned v první iniciále, prvním kresleném písmenu (Ad te levavi) misálu. Tento rukopis se navzdory dlouholeté rivalitě mezi Petrovem a sv. Jakubem neznámým způsobem dostal do svatojakubské knihovny a unikl tak zkáze, která postihla celý petrovský kapitulní archiv a knihovnu při požáru v roce 1643 (na zmíněném reliéfu na Moravském náměstí nemají petrovský chrám ani další budovy poblíž střechy, a to ze stejného důvodu).

Kolem roku 1473 byla u sv. Jakuba dokončena dostavba nového gotického presbytáře a sakristie, nad níž byl zbudován zpěvácký kůr. Varhaník se připomíná od roku 1475 (vlastní varhany pak až v roce 1490). Soubor bohoslužebných knih v nejstarším známém soupise (1487–1489) je poměrně rozsáhlý a zahrnuje i zatím spíše záhadné „cantionale de montibus“, v doslovném překladu zpěvník z hor, snad ve smyslu Kutné Hory, už tehdy významné pro tamní iluminované bohoslužebné knihy.

Snad jednou z posledních památek pozdní gotiky je soubor knih z devadesátých let 15. století, jejichž výjimečně bohatá výzdoba se připisuje Mistru Fridrichova brevíře a jeho brněnské dílně. Vedle misálu, určeného knězi, si pozornost zaslouží graduál, tedy kniha s mešními zpěvy, který musel být pro svou rozměrnost rozdělen do dvou svazků. Knihy vznikly původně jako soukromý dar ke konkrétnímu oltáři, ale protože šlo o nejmladší chorální rukopisy, zpívalo se z graduálu i v následujících staletích. Po roce 1532, kdy patronátní právo nad farním kostelem převzala brněnská městská rada, se i tento graduál stává objektem městské reprezentace, protože získal nové reliéfní kování s městským znakem. Na rozdíl od současnosti, kdy tyto nádherné pergamenové rukopisy odpočívají v tichu depozitáře Archivu města Brna, byly knihy dlouhou dobu používány, doplňovány a tu a tam si z nich příležitostný – či cílevědomý – návštěvník svatojakubské farní knihovny mohl v nestřežené chvíli vyříznout i list či alespoň miniaturu s iluminací.

Ačkoli ve třináctém století vznikly v Brně také kláštery minoritů a dominikánů, z nichž první nedávno oslavil osm set let zdejší přítomnosti, středověké liturgické knihy se po nich nedochovaly. U minoritů se s cílevědomou péčí o hudbu při bohoslužbě setkáme až na počátku 18. století, kdy právě kvalitní hudební provoz v provedení vlastního ansámblu stane jedním z hlavních magnetů kláštera a podílí se na prudkém nárůstu obliby brněnských minoritů. Brněnští dominikáni naopak zřejmě nejevili výraznější zájem o hudbu při liturgii a městské hudebníky si pro své mše najímali i v průběhu 18. století.

Z centra Brna je tak nutné vydat se alespoň do 14. století a za jeho původní hradby. Na příkladu kláštera cisterciaček, založeného královskou vdovou Eliškou Rejčkou je patrné, že bohoslužby byly skutečným srdcem komunity. Tedy že nestačilo zbudovat samotný klášter a kostel a dát dohromady osazenstvo. Proto, aby klášter mohl plnit svou funkci, byly zapotřebí i liturgické knihy, o něž se také postarala Eliška Rejčka, která je dala zhotovit v některém ze skriptorií klarisek, ženské větve františkánského řádu. Zvláštností tohoto řádu bylo, že se jeho bohoslužba řídila vzorem papežského dvora. Františkáni pro své rukopisy užívali chorální noty čtvercového tvaru (kvadráta) a na pořizování liturgických knih se vztahovala velmi přísná pravidla. Samotná královna vdova založila zároveň nadaci pro osm duchovních (ne řeholníků) při špitálním kostelíku Panny Marie, kteří se měli podílet na zpěvu chorálu spolu se sestrami a z královnina testamentu z roku 1330 vyplývá i rozhodnutí založit školu, jejíž žáci by se bohoslužebného zpěvu rovněž účastnili. Nejpozději na konci patnáctého století se zpěv chorálu prolínal s hrou na varhany, o nichž nejstarší zmínka pochází z roku 1486 a dosvědčují je i přípisky v Eliščiných rukopisech. Dodnes se z těchto rukopisů dochovalo devět, rozprášených na různá místa po zrušení kláštera za josefínských reforem, kdy se na Staré Brno přestěhovali augustiniáni od sv. Tomáše. Antifonář, tedy kniha zpěvů k liturgii hodin, je dnes uložen v Moravském zemském archivu, jiný rukopis zakoupil slavný moravský historik Gregor Wolny pro svůj benediktinský klášter v Rajhradě (v roce 1828) a další se dostaly už na konci 18. století do Rakouské národní knihovny, sdílejí tak podobné osudy jako rukopisy z kartuziánského kláštera v Králově Poli, založeného markrabětem Janem Jindřichem.

Vzácné liturgické knihy – byť pomálu – se dochovaly také v klášteře augustiniánů, který založil zmíněný markrabě v roce 1356. Městiště, tedy prostor vnitřního města, byl tehdy již zcela zaplněn a klášter proto vznikl na jeho okraji. Už krátce po samotném založení bylo nařízeno, že chór musí být obsazen nejméně 42 mnichy.  

Markraběcí dvůr v Brně zahrnoval i hudebníky, kterým tak může být věnován alespoň skromný prostor na závěr tohoto přehledu. Bratr Karla IV. Jan Jindřich měl pištce Svachka a Nueska, kteří si společně v roce 1355 zakoupili dům na Dolním trhu (dnešním náměstí Svobody), z doby markraběte Jošta jsou pak vedle dvou pištců známi také dva trubači. V druhé polovině 14. století se v Brně příležitostně připomínají další světší hudebníci, pištci Lucek a Peček, nebo jokulátor Purlenec, doložený k roku 1376 na předměstí před Veselou bránou (snad někde poblíž dnešních „hodin“ na České). Konečně mezi petrovskými náhrobními kameny se měla dříve nalézat deska připomínat jistého Blažeje sládka (Blasius Braxator), hudebníka, který zemřel v roce 1400.  

zdroje:
František Pokorný: Hudební obraz Brna do počátku 15. století (3 díly), Brno 1991–1993. Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava 1310-1423, Praha 1999. Kaliopi Chamonikola (ed.): Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550 II., Brno 1999. Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001. Stanislav Petr: Soupis rukopisů knihovny při farním kostele sv. Jakuba v Brně, Praha 2007.

Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. je odborný asistent Ústavu hudební vědy FF MU, muzikolog, historik, dramaturg Velikonočního festivalu duchovní hudby, člen Ensemble Opera Diversa.

Foto Millenium187

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Rozhovor s autorem seriálu Brněnská hudební historie

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více