Učitelka v Africe IV.: Velikonoční zpěvy, tance, půst a pivo

Učitelka v Africe IV.: Velikonoční zpěvy, tance, půst a pivo

Podobně jako o Vánocích i v průběhu Velikonoc jsem si uvědomila, jak moc jsem ráda, že pocházím ze slovanského prostředí a že máme své vlastní zvyky, které souvisí jen a jen s naší kulturou – nejsme tedy tak slepě odkázaní na kopírování britských tradic. Oba svátky jsou sice veskrze křesťanské, ale na té naší polokouli se prý spojily se svátky pohanskými. Což je skutečnost, které vděčíme za to, že v průběhu Velikonoc dodržujeme tradice jako barvení vajíček a chození s pomlázkou. V Zambii se Velikonoce pojí pouze s křesťanstvím, což má za následek, že pokud zrovna nejdete do kostela, ani si nevšimnete, že nějaké jsou. Ono se asi není co divit – slavit svátky jara v zemi, kde je po celý rok léto, opravdu nedává smysl. Jen jsou to ty chvíle, kdy mě upřímně mrzí, že se v Zambii žádné původní – předbělošské – svátky a slavnosti nedodržují.

Jak jsme tedy trávili největší křesťanské svátky v City of Hope? Jak známo Velikonoce začínají již šest neděl před svatým týdnem Popeleční středou. Ten den jsme měli velkou mši pro školní děti. Především mladší ročníky využily příležitosti být venku a místo aktivní účasti při mši aktivně pobíhaly kolem. Pak nastalo období půstu, které se dodržovalo mnohem více v řečech, než že by se ve skutečnosti někdo věnoval nějaké aktivitě povznášející ducha. Vrcholem pro mě bylo, kdy jsem viděla, že půst nepůst stejně se zabíjí prase na maso.

Na samotné čtyři velikonoční dny odjelo pár děvčat na velikonoční tábor do jiného salesiánského zařízení, kde trávily Velikonoce s další mládeží. Program pro zbytek děvčat byl tedy na nás – dobrovolnících. Na zelený čtvrtek se nic zvláštního nedělo. Jak jsem zjistila od kolegyň, ani v Polsku nedodržují nějaké zvláštní zelené tradice. Večer se šlo na mši pro připomenutí poslední večeře Krista. Zamířila jsem do františkánského kláštera a připojila se k procesí po setmělý zahradách. Svítil obrovský oranžový měsíc a nespočet hvězd, průvod mnichů překrásně zpíval a věčně zelené stromy a palmy mi připomněly obrazy Ježíše v Getsemanských zahradách noc před jeho pozemskou smrtí. Byl to takový silný spirituální okamžik.

Na Velký pátek jsme se opravdu postili, mami Agi oznámila, že nevaří, protože je v kuchyni sama, a tak nshimu – kaši z kukuřičné mouky – dostala jen nejmladší děvčata. S polskými dobrovolnicemi jsme se rozhodly uspořádat pro holky výtvarnou dílnu. Vyráběly jsme velikonoční přání a nechaly si uvařit deset vajíček ke zdobení. Když jsme je přinesly, měla děvčata ohromnou radost a pokládala je za snídani. Poté co jsme jim řekly, že na vajíčka budeme malovat, vůbec nechápala, proč mají s jídlem provádět takovou hloupost. Patricie tedy vyhlásila, že kdo bude mít nejkrásnější vajíčko, dostane za odměnu jedno nenazdobené na snězení. Holky se daly do práce a doslova počmáraly vajíčka fixy. Já se jim u toho snažila vylíčit symboliku malování vajíček – marně. Hned jak se rozhodlo o vítězi, děvčata nezaváhala ani vteřinu, každá popadla své vajíčko a navzdory půstu vyběhla ven a tam ho snědla.

Na Velký pátek se šlo také do kostela. Obřad začínal ve tři hodiny, tedy v hodinu, kdy skonal Ježíš na kříži. Kázání vedl můj oblíbený irský farář, jehož řeč si vždy užívám především díky možnosti poslechu nádherné angličtiny. Dověděla jsem se, že Velkému pátku se v angličtině říká Good Friday, což pro mě bylo docela překvapení.

A nastal den třetí – Bílá sobota. Přes den jsme se vydaly s holkami na zmrzlinu do čtyři kilometry vzdáleného obchodního centra. Šly jsme pěšky a na cestě zpět nám už holčičky začaly lehce odpadávat. Holky se za zdi City of Hope prakticky vůbec nedostanou a tak taková dlouhá procházka pro ně byla opravdu náročná. Nicméně ještě večer děkovaly za zmrzlinu, kterou pojídaly i rukama.

Večer na Bílou sobotu se opět šlo na mši. Byla jsem obeznámena se skutečností, že sobotní mše by se dle tradic měla protáhnout až do nedělního rána. Naše mše začala ale již v sedm namísto jedenácté a tak skončila právě hodinku před půlnocí. Měla jsem velký strach z toho, že pro mě čtyřhodinová mše bude opravdovým utrpením, samotnou mě ale překvapilo jak moc jsem si ji užila. Vlastně to ani nebyla mše, ale spíš nějaké dlouhé divadelní, taneční a hudební představení. Naše holky byly oděné v bílých šatech a tančily před oltářem. O hudební doprovod se postarali bratři františkáni s elektronickým klavírem a kytarou. Poprvé jsem zažila kombinování elektronické hudby s tradičními nástroji, jako byly bubny a štěrchadla. Za dobu, co zde trávím, jsem měla možnost se jakž takž naučit nějaké písně v tradičních jazycích a mohla jsem se tedy připojit ke zpěvu. Nezpívá se v sedě ani ve stoje, ale přímo při tanci, což mě vždy probudí životu. Nechybělo ani tradiční procesí se svíčkami a křest dětí. V průběhu zdejší liturgie se slavnostně přináší bible k oltáři a další procesí pak přináší dary knězi.

Obojí nechybělo ani o bílosobotní pobožnosti, všechno ale bylo mnohem pompéznější než kdykoli jindy. Sbor žen v bílých halenkách a šátcích, navíc zabalených do bílých chitang protančil vždy uličkou za doprovodu bubeníků a zpěvu, a už samotná bílá barva na černé pleti působila honosně. Konec průvodu uzavíral muž, který máchal nad hlavou sekerkou. Před oltářem se průvod zastavil, seskupil a ve stejný moment poklekl. Hudebních průvodů od dveří k oltáři se tu noc odehrálo několik a pokaždé mi to vzalo dech. Další složkou liturgie byl pak sborový zpěv, který děvčata doprovázela tancem – ten jsem již několikrát při mši viděla. Tentokrát byla ale choreografie mnohem rozpracovanější a navíc bílé šaty doplněné malinkatými bílými kloboučky proměnily kostel opravdu na divadelní jeviště. Nutno podotknout, že o to, abychom nepociťovali únavu, se postaral i místní kněz, který zapojoval do svého kázání věřící. Vznikal tak dialog, který je pro černošské bohoslužby tak typický.

Lehce po jedenácté jsme dorazily domů a kamarádky – Polky – mě pozvaly na pivo, které jim kdosi dovezl z Konga. Prý je to takový jejich osobní zvyk, že si po bílosobotní mši dají pivko na oslavu vzkříšení a zakončení šestitýdenní postní abstinence. Zkrátka – prolínání světů.

Pokračování za týden →

← Předchozí díl

Foto archiv Silvie Jasičové

Komentáře

Reagovat
  • Jarod

    31. červenec 2014, 11:50
    "Jak známo Velikonoce začínají již šest neděl před svatým týdnem Popeleční středou." Jak evidentně neznámo, Velikonoce začínají v noci z Bílé soboty na Velikonoční neděli. Popeleční středou začíná doba postní.

Dále si přečtěte

Rok v Africe – to zní jako dobrodružství i dnes, kdy i ty nejodlehlejší kouty zeměkoule přestávají být nedostupné. Ale český turista se obvykle nepodívá příliš daleko za hotelovou pláž v Tunisu a my nebudeme mluvit o výletu, ale o životě. V prázdninovém seriálu přinášíme první část ohlédnutí Silvy Jasičové za rokem, který strávila jako učitelka v křesťanské škole v Zambii. Asi je zbytečné připomínat, že přitom místy dojde i na hudbu.  více

Ve chvíli, kdy se na jeviště vydrápal s mikrofonem v ruce zpěvák, aby doprovodil tři vokalistky, už jsem se nedivila ničemu. Přeskakujícím hlasem pěl melodii diametrálně odlišnou od melodie sboru, vokalistek i muzikantů, špatně vyslovoval a mnohdy neznal texty. Nicméně u obecenstva jeho produkce sklidila potlesk. Další díl vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii, tentokrát o přípravách na Vánoce.  více

Jsou chvíle kdy si myslím, že můj pobyt a činnost zde se rovnají dobrovolnému trestu za vše zlé, co jsem kdy provedla. To, jak jsou zde činnosti organizované, nebo spíše vůbec neorganizované, mě častokrát přivádí na pokraj šílenství, z čehož mě vyprošťuje pouze apatie. Třetí část vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii.  více


Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce