YM: Japonec a Lorenzovi hoši

21. prosinec 2018, 1:00

YM: Japonec a Lorenzovi hoši

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.

Pilgrův Japonec se od všeho, co dosud Květy natočily, liší. Dříve totiž platilo, že výhradním autorem Květů je Martin Kyšperský, zatímco Aleš si své autorské písně vydával buď sólově (album Nos na stůl, 2006), nebo v rámci dua, resp. kapely Biorchestr. Po rozpadu Biorchestru mu vhodná platforma chyběla a našel ji právě jako YM. Pilgrovy nové písně jsou více než na příbězích postaveny na úderných sloganech, nad melodií (čest výjimkám typu vlezlého refrénu písně Antidepresiva) vítězí hypnotický rytmus, jakási fúze prvků a zvuků elektronické hudby od 80. let po začátek tohoto století. Pilgr jako autor jde v rytmičnosti a „sloganovitosti“ ještě mnohem víc na dřeň než na albech Biorchestru a můžeme si jen klást otázku, nakolik je to jeho přirozený autorský vývoj a nakolik vědomá stylizace do zvoleného žánru. Hádám, že druhá možnost je správná a že záměrem celého Japonce je mimo jiné bavit a překvapit fanoušky Květů (i Biorchestru).

Nabízí se ostatně srovnání se sólovou deskou Martina Kyšperského Vlakem, která byla celá elektronická a také stále spíše na úderných a krátkých textových sděleních obalených do jednoduché strojové hudby. Jenže zatímco Vlakem byla čistě studiová práce, Japonec je předmětem aktuálního turné YM/Květů a právě zde si Kyšperský poprvé užívá naplno roli doprovodného hudebníka klávesisty.

Konstatování, že Pilgrovy skladby na albu Japonec stojí především na pravidelném rytmu a syntetických zvucích, však neznamená, že by to byly písně bez významu. Naopak, i za jednoduchými slovy se skrývají vážná témata (Antidepresiva – léky jako jen zdánlivě snadné východisko z problémů; Kamarádi – problémy spojené s lovem Pokémonů; Japonec – klišé spojená s jednotlivými národy, která mohou vést k rasismu či šovinismu). Mimochodem zdánlivě nesouvislé slogany, které však příběh písně výrazně posouvají, používá i Martin Kyšperský na řadových albech Květů (viz „Sto roků samoty a jedna lžíce na boty“ v písni My děti ze stanice Bullerbyn). „Jedno je jistý“ – další výrazný slogan z alba (Orchidej a kaktus) – Aleš Pilgr na albu Japonec nabízí, pod rouškou strojové hudby, opět příběhy. Jen je třeba je pod povrchem pečlivěji hledat.

O co jednoduší pak je najít základní dějovou linku v nových country písních Martina Kyšperského. „A odpočinku bylo jako šafránu, nikdo nikdy nešel daleko pro ránu,“ zve nás první píseň alba Lorenzovi hoši, nazvaná Harborough Hay, do světa klišé, minulého času, světa tvrdých hochů („Tohle je kriminál, tohle je lapák…“). Ovšem ani zde není někdy děje třeba příliš. O tvrdých hoších se toho dozvíme poměrně dost i z opakovaného „Lorenzovi hoši, johoho“, což v titulní písni zpívá jako host Michal Němec z Jablkoně („Ty každej zná anebo tuší“). I u Martinových písní je však třeba opatrně stírat – nikoli rosu na kolejích, ale další žánrové propriety od zvuku banja po všechna country a trampská klišé („Sám řídím svůj náklaďák“), aby nám zůstaly obecně platné písničky o vztazích (Listy kaštanů, Náklaďák) a vzpomínkách (Kamarádi; srovnejme s generačními výpověďmi z posledních řadových alb Květů). Zajímavé úpravy (s hostujícím zpěvem Nikoly Muchy) se dočkala starší Kyšperského píseň Cirkulárka,

O tom, že album Lorenzovi hoši není žádné „johoho“ a hra na country, svědčí dvě poslední položky alba. Ve zdánlivě schematických Kamarádech si můžeme všimnout nenápadné věty „Černoši k tomu hráli“, jednoho z obvyklých západních klišé (černoch dobrý v první řadě jako muzikant; totéž platí často u nás pro Romy). Že to však s těmi „národními“ či rasovými schématy není tak jednoduché, dokládá text písně Šípy, otevřeně protirasistické. Ta tvoří dvojici s Pilgrovým Japoncem, přičemž každá říká totéž jiným jazykem, jak hudebním, tak textovým.

Nová alba Květů balancují na hraně mezi hrou a vážností a občas přes tuto hranu přepadnou na jednu či druhou stranu. Pilgrova elektronická hudba je někdy až nesnesitelně rytmická, Kyšperský kopíruje nešvary country žánru i v chybném kladení přízvuku („Až padne noc čerNÁ“ v duetu Listy kaštanu, i když by se dalo snadno a lépe frázovat například „Až padne černá TMA“). Pro oba autory je projekt YM pouze odskokem na neprobádanou půdu: Pilgr pro mne není novým Kubatkem nebo Autumnistem, a vlastně ani Ventolinem, i když mě některé jeho elektronické hříčky baví. Stejně tak Kyšperský a jeho hoši – i přes obrovskou pomoc kytaristy Petra Uviry – nejsou nejlepšími country muzikanty, jaké jsem kdy slyšel. Ale protože jsou to obecně skvělí muzikanti, věříte jim nakonec i takovou banalitu jako „Na můj klobouk padá déšť“. Nezbývá než se těšit na třetí díl trilogie, desku Ondřeje Kyase.

YM – Japonec; YM – Lorenzovi hoši. Vydalo Polí5. 10 + 12 skladeb + bonusové čtyřpísňové EP, stopáž: 39:50 (Japonec) a 41:29 (Lorenzovi hoši)

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více