YM: Japonec a Lorenzovi hoši

21. prosinec 2018, 1:00

YM: Japonec a Lorenzovi hoši

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.

Pilgrův Japonec se od všeho, co dosud Květy natočily, liší. Dříve totiž platilo, že výhradním autorem Květů je Martin Kyšperský, zatímco Aleš si své autorské písně vydával buď sólově (album Nos na stůl, 2006), nebo v rámci dua, resp. kapely Biorchestr. Po rozpadu Biorchestru mu vhodná platforma chyběla a našel ji právě jako YM. Pilgrovy nové písně jsou více než na příbězích postaveny na úderných sloganech, nad melodií (čest výjimkám typu vlezlého refrénu písně Antidepresiva) vítězí hypnotický rytmus, jakási fúze prvků a zvuků elektronické hudby od 80. let po začátek tohoto století. Pilgr jako autor jde v rytmičnosti a „sloganovitosti“ ještě mnohem víc na dřeň než na albech Biorchestru a můžeme si jen klást otázku, nakolik je to jeho přirozený autorský vývoj a nakolik vědomá stylizace do zvoleného žánru. Hádám, že druhá možnost je správná a že záměrem celého Japonce je mimo jiné bavit a překvapit fanoušky Květů (i Biorchestru).

Nabízí se ostatně srovnání se sólovou deskou Martina Kyšperského Vlakem, která byla celá elektronická a také stále spíše na úderných a krátkých textových sděleních obalených do jednoduché strojové hudby. Jenže zatímco Vlakem byla čistě studiová práce, Japonec je předmětem aktuálního turné YM/Květů a právě zde si Kyšperský poprvé užívá naplno roli doprovodného hudebníka klávesisty.

Konstatování, že Pilgrovy skladby na albu Japonec stojí především na pravidelném rytmu a syntetických zvucích, však neznamená, že by to byly písně bez významu. Naopak, i za jednoduchými slovy se skrývají vážná témata (Antidepresiva – léky jako jen zdánlivě snadné východisko z problémů; Kamarádi – problémy spojené s lovem Pokémonů; Japonec – klišé spojená s jednotlivými národy, která mohou vést k rasismu či šovinismu). Mimochodem zdánlivě nesouvislé slogany, které však příběh písně výrazně posouvají, používá i Martin Kyšperský na řadových albech Květů (viz „Sto roků samoty a jedna lžíce na boty“ v písni My děti ze stanice Bullerbyn). „Jedno je jistý“ – další výrazný slogan z alba (Orchidej a kaktus) – Aleš Pilgr na albu Japonec nabízí, pod rouškou strojové hudby, opět příběhy. Jen je třeba je pod povrchem pečlivěji hledat.

O co jednoduší pak je najít základní dějovou linku v nových country písních Martina Kyšperského. „A odpočinku bylo jako šafránu, nikdo nikdy nešel daleko pro ránu,“ zve nás první píseň alba Lorenzovi hoši, nazvaná Harborough Hay, do světa klišé, minulého času, světa tvrdých hochů („Tohle je kriminál, tohle je lapák…“). Ovšem ani zde není někdy děje třeba příliš. O tvrdých hoších se toho dozvíme poměrně dost i z opakovaného „Lorenzovi hoši, johoho“, což v titulní písni zpívá jako host Michal Němec z Jablkoně („Ty každej zná anebo tuší“). I u Martinových písní je však třeba opatrně stírat – nikoli rosu na kolejích, ale další žánrové propriety od zvuku banja po všechna country a trampská klišé („Sám řídím svůj náklaďák“), aby nám zůstaly obecně platné písničky o vztazích (Listy kaštanů, Náklaďák) a vzpomínkách (Kamarádi; srovnejme s generačními výpověďmi z posledních řadových alb Květů). Zajímavé úpravy (s hostujícím zpěvem Nikoly Muchy) se dočkala starší Kyšperského píseň Cirkulárka,

O tom, že album Lorenzovi hoši není žádné „johoho“ a hra na country, svědčí dvě poslední položky alba. Ve zdánlivě schematických Kamarádech si můžeme všimnout nenápadné věty „Černoši k tomu hráli“, jednoho z obvyklých západních klišé (černoch dobrý v první řadě jako muzikant; totéž platí často u nás pro Romy). Že to však s těmi „národními“ či rasovými schématy není tak jednoduché, dokládá text písně Šípy, otevřeně protirasistické. Ta tvoří dvojici s Pilgrovým Japoncem, přičemž každá říká totéž jiným jazykem, jak hudebním, tak textovým.

Nová alba Květů balancují na hraně mezi hrou a vážností a občas přes tuto hranu přepadnou na jednu či druhou stranu. Pilgrova elektronická hudba je někdy až nesnesitelně rytmická, Kyšperský kopíruje nešvary country žánru i v chybném kladení přízvuku („Až padne noc čerNÁ“ v duetu Listy kaštanu, i když by se dalo snadno a lépe frázovat například „Až padne černá TMA“). Pro oba autory je projekt YM pouze odskokem na neprobádanou půdu: Pilgr pro mne není novým Kubatkem nebo Autumnistem, a vlastně ani Ventolinem, i když mě některé jeho elektronické hříčky baví. Stejně tak Kyšperský a jeho hoši – i přes obrovskou pomoc kytaristy Petra Uviry – nejsou nejlepšími country muzikanty, jaké jsem kdy slyšel. Ale protože jsou to obecně skvělí muzikanti, věříte jim nakonec i takovou banalitu jako „Na můj klobouk padá déšť“. Nezbývá než se těšit na třetí díl trilogie, desku Ondřeje Kyase.

YM – Japonec; YM – Lorenzovi hoši. Vydalo Polí5. 10 + 12 skladeb + bonusové čtyřpísňové EP, stopáž: 39:50 (Japonec) a 41:29 (Lorenzovi hoši)

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více