YM: Japonec a Lorenzovi hoši

21. prosinec 2018, 1:00

YM: Japonec a Lorenzovi hoši

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.

Pilgrův Japonec se od všeho, co dosud Květy natočily, liší. Dříve totiž platilo, že výhradním autorem Květů je Martin Kyšperský, zatímco Aleš si své autorské písně vydával buď sólově (album Nos na stůl, 2006), nebo v rámci dua, resp. kapely Biorchestr. Po rozpadu Biorchestru mu vhodná platforma chyběla a našel ji právě jako YM. Pilgrovy nové písně jsou více než na příbězích postaveny na úderných sloganech, nad melodií (čest výjimkám typu vlezlého refrénu písně Antidepresiva) vítězí hypnotický rytmus, jakási fúze prvků a zvuků elektronické hudby od 80. let po začátek tohoto století. Pilgr jako autor jde v rytmičnosti a „sloganovitosti“ ještě mnohem víc na dřeň než na albech Biorchestru a můžeme si jen klást otázku, nakolik je to jeho přirozený autorský vývoj a nakolik vědomá stylizace do zvoleného žánru. Hádám, že druhá možnost je správná a že záměrem celého Japonce je mimo jiné bavit a překvapit fanoušky Květů (i Biorchestru).

Nabízí se ostatně srovnání se sólovou deskou Martina Kyšperského Vlakem, která byla celá elektronická a také stále spíše na úderných a krátkých textových sděleních obalených do jednoduché strojové hudby. Jenže zatímco Vlakem byla čistě studiová práce, Japonec je předmětem aktuálního turné YM/Květů a právě zde si Kyšperský poprvé užívá naplno roli doprovodného hudebníka klávesisty.

Konstatování, že Pilgrovy skladby na albu Japonec stojí především na pravidelném rytmu a syntetických zvucích, však neznamená, že by to byly písně bez významu. Naopak, i za jednoduchými slovy se skrývají vážná témata (Antidepresiva – léky jako jen zdánlivě snadné východisko z problémů; Kamarádi – problémy spojené s lovem Pokémonů; Japonec – klišé spojená s jednotlivými národy, která mohou vést k rasismu či šovinismu). Mimochodem zdánlivě nesouvislé slogany, které však příběh písně výrazně posouvají, používá i Martin Kyšperský na řadových albech Květů (viz „Sto roků samoty a jedna lžíce na boty“ v písni My děti ze stanice Bullerbyn). „Jedno je jistý“ – další výrazný slogan z alba (Orchidej a kaktus) – Aleš Pilgr na albu Japonec nabízí, pod rouškou strojové hudby, opět příběhy. Jen je třeba je pod povrchem pečlivěji hledat.

O co jednoduší pak je najít základní dějovou linku v nových country písních Martina Kyšperského. „A odpočinku bylo jako šafránu, nikdo nikdy nešel daleko pro ránu,“ zve nás první píseň alba Lorenzovi hoši, nazvaná Harborough Hay, do světa klišé, minulého času, světa tvrdých hochů („Tohle je kriminál, tohle je lapák…“). Ovšem ani zde není někdy děje třeba příliš. O tvrdých hoších se toho dozvíme poměrně dost i z opakovaného „Lorenzovi hoši, johoho“, což v titulní písni zpívá jako host Michal Němec z Jablkoně („Ty každej zná anebo tuší“). I u Martinových písní je však třeba opatrně stírat – nikoli rosu na kolejích, ale další žánrové propriety od zvuku banja po všechna country a trampská klišé („Sám řídím svůj náklaďák“), aby nám zůstaly obecně platné písničky o vztazích (Listy kaštanů, Náklaďák) a vzpomínkách (Kamarádi; srovnejme s generačními výpověďmi z posledních řadových alb Květů). Zajímavé úpravy (s hostujícím zpěvem Nikoly Muchy) se dočkala starší Kyšperského píseň Cirkulárka,

O tom, že album Lorenzovi hoši není žádné „johoho“ a hra na country, svědčí dvě poslední položky alba. Ve zdánlivě schematických Kamarádech si můžeme všimnout nenápadné věty „Černoši k tomu hráli“, jednoho z obvyklých západních klišé (černoch dobrý v první řadě jako muzikant; totéž platí často u nás pro Romy). Že to však s těmi „národními“ či rasovými schématy není tak jednoduché, dokládá text písně Šípy, otevřeně protirasistické. Ta tvoří dvojici s Pilgrovým Japoncem, přičemž každá říká totéž jiným jazykem, jak hudebním, tak textovým.

Nová alba Květů balancují na hraně mezi hrou a vážností a občas přes tuto hranu přepadnou na jednu či druhou stranu. Pilgrova elektronická hudba je někdy až nesnesitelně rytmická, Kyšperský kopíruje nešvary country žánru i v chybném kladení přízvuku („Až padne noc čerNÁ“ v duetu Listy kaštanu, i když by se dalo snadno a lépe frázovat například „Až padne černá TMA“). Pro oba autory je projekt YM pouze odskokem na neprobádanou půdu: Pilgr pro mne není novým Kubatkem nebo Autumnistem, a vlastně ani Ventolinem, i když mě některé jeho elektronické hříčky baví. Stejně tak Kyšperský a jeho hoši – i přes obrovskou pomoc kytaristy Petra Uviry – nejsou nejlepšími country muzikanty, jaké jsem kdy slyšel. Ale protože jsou to obecně skvělí muzikanti, věříte jim nakonec i takovou banalitu jako „Na můj klobouk padá déšť“. Nezbývá než se těšit na třetí díl trilogie, desku Ondřeje Kyase.

YM – Japonec; YM – Lorenzovi hoši. Vydalo Polí5. 10 + 12 skladeb + bonusové čtyřpísňové EP, stopáž: 39:50 (Japonec) a 41:29 (Lorenzovi hoši)

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více