Zanechte zbytečných nadějí: Brundibár zůstal v ghettu

Zanechte zbytečných nadějí: Brundibár zůstal v ghettu

Děti ze sociálně vyloučených částí Brna sehrály v Divadle na Orlí operu Hanse Krásy Brundibár. Kdysi ji v Terezíně hrávaly děti židovské, dnes to byli převážně malí Romové. Ze svého současného ghetta tím ale vyšli jen na chvíli.

Každý žije v nějaké formě ghetta – alespoň v jeho mentální rovině, kdy není schopen prolomit hranice vlastní omezenosti. Dokud tyto mantinely představivosti zůstávají jen v našich hlavách, dá se s tím nějak, byť nuzně, žít. Jenomže ony tam nezůstávají věčně.

Představení Brundibár z ghetta, které v Brně sehrály převážně romské děti v rámci festivalu Ghettofest, má víc než jen historický či symbolický charakter. Opera Brundibár, která kdysi sloužila k obveselení dětí v Terezíně, před vás dokáže při troše citlivosti vystavět slušnou porci deprese, frustrace a úzkosti. Ne však proto, že by byla sehrána špatně nebo sama svým obsahem byla deprimující. Naopak.

Stane se tak proto, že není rok 1942, ale rok 2015, před vámi stojí malí Romové z tzv. ghetta brněnského a žijí ve společnosti, kde by majorita neměla problém je zase poslat do nějakého sběrného tábora. Minimálně. Je rok 2015 a vedle pomníku poukazujícího na genocidu jejich předků stojí stále funkční „prasečák“. Zatímco před vámi defilují malé děti, v jiném kontextu se o nich v různých diskusích dočtete, že jsou lidský odpad nebo budoucí zloději. I když autoři těchto vět mají ruce v kapsách, stejně tu vztyčenou pravici vidíte. Pravici slušných lidí.

brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-004 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-016 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-018 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-020 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-021 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-023 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-025 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-027 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-029 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-030 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-031 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-039 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-041 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-042 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-048 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-050 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-052 brundibar-z-ghetta-divadlo-na-orli-2015-06-salik-slama-054

Je dobře, že taková představení existují a lidé se na ně chodí dívat. Protože ten triviální poznatek, že jsou všechny děti stejné, běhá po jevišti a nedovolí vám uhnout pohledem. Je bezpochyby děsivé, že představení z terezínského ghetta je stále aktuální. Dokonce se vám může snadno stát, že se vám po představení udělá z vašich bílých a slušných spoluobčanů tak trochu špatně.

Ani z narvaného divadla si není nutné odnášet zbytečnou naději. Bílá střední třída se dojala nad tím, jak se umí hezky dojmout, snědla chlebíček, spláchla ho deckou vína z kelímku a šla domů. Děcka se sbalila a šla taky domů. Do svýho ghetta, „mezi svý“. Čeští rasisti nešli nikam, protože když všechno víte, nemusíte nikam chodit.

Nicméně proč končit nihilisticky. Ten příběh se opakuje v různých variacích neustále. Když někomu přestanete házet klacky pod nohy, stavět mu laťku výš, než kde jste ji vy sami kdy viděli, a navrch mu dáte šanci a prostor, ze světa se náhle stane lepší místo k životu. Malí Romové v Brundibárovi dokázali, že svou šanci rozhodně nepromarnili.

Teď je jen otázka, jestli jim bílí dospělí ještě někdy nějakou šanci dají nebo nadšeným aplausem také skončil ten záblesk pocitu, že jsou zcela rovnoprávnou součástí naší maloměstské společnosti. Stejně jako platí heslo, že „Romové nemůžou za vaše posraný životy“, tak je bohužel rovněž pravda, že bílá majorita za ty jejich posraný životy může docela dost. A je docela načase s tím začít něco dělat.

Brundibár z ghetta. Provedení opery Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera Brundibár v rámci festivalu Ghettofest. Hrály a zpívaly děti ze základních škol Merhautova a Nám. 28. října, dále Josef Škarka, Linda Keprtová a Brno Contemporary Orchestra (dirigent Pavel Šnajdr). Premiéra 5. června 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Jiří Salik Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Můžu se zeptat, jakou používáš voňavku?“ zeptal se mě malý romský kluk. „Fahrenheita,“ odpovídám pobaveně. Uznale kývl hlavou a zase zmizel v klubku různě velkých dětí, na které pokřikovala režisérka Linda Keprtová, aby byly laskavě zticha. Má pravdu, nejsou v Muzeu romské kultury kvůli tlachání, ani toaletním vodám, nacvičují operu Brundibár. Jednoduchou hříčku se zpěvy celosvětově proslavilo uvádění v terezínském ghettu.  více

Největší problémy jsou ty, které jsou nejblíž – to platí jak pro lidi, tak pro města. Za nejproblémovější a nejnebezpečnější lokalitu Brna je obecně považováno území vymezené přibližně ulicemi Cejl a Francouzská. Je to vlastně plácek, který obejdete pěšky za nějakých dvacet minut, když se budete courat tak za třicet. V našich očích ale narostl do obludných rozměrů vyjádřených přezdívkou Brněnský Bronx. Bydlí v něm hodně Romů a kdo tam v noci vejde, tomu hlava sejde. Proč si to lidé myslí, kdo a jak v našem malém Bronxu žije a proč se v něm koná Ghettofest – o tom všem mi něco řekla spoluorganizátorka festivalu Alica Heráková.  více




Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více