Adventní předvečer s Ensemble Versus a Cappella Ornamentata

3. prosinec 2017, 12:00
Adventní předvečer s Ensemble Versus a Cappella Ornamentata

Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.

Program představil nepříliš známou, ale o to historicky významnější osobnost Nicolause Zangia, německého skladatele s renesančním instrumentářem a tvář adventních hudebních produkcí své doby. Těžištěm programu byla především moteta Nicolause Zangia, pouhé dvě skladby patřily jinému a podstatně známějšímu autoru Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic.

Již od počátku bylo zřejmé, že se interpreti pečlivě zaměřili na co možná nejnosnější a zvukově nejpestřejší využití prostoru kaple Paláce šlechtičen. Koncert zahájila Capella Ornamentata motetem Exultate justi in Domino přímo z kůru. Přestože v programu bylo moteto uvedeno i s textem, zazněla skladba pouze v nástrojovém obsazení. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o nepatřičné okleštění původní skladby, ve skutečnosti jde o relativně častou dobovou praxi pramenící z volnějšího pojetí konečné instrumentace díla. Ještě mnohem později, v dobách Bachových, se setkáváme se skladbami s neustálenou, případně i zcela volnou instrumentací omezenou pouze rozsahem použitého nástroje. Stejné dílo tak může pokaždé zaznít v různém obsazení – s barokními trombóny, cinky a teorbou nebo v prostém rouchu lidských hlasů. V průběhu večera vystřídali interpreti bezpočet množných variant uspořádání a postavení v prostorách kaple. Po motetu Ad te levavi animam meam se ke sboru přidali hudebníci, kteří mezitím sestoupili z kůru a zaujali své místo po boku zpěváků. S motetem Jerusalem, gaude změnili zpěváci opět svoji pozici – v antifonálním postavení proti sobě stanuly dva navzájem se imitující sbory. Nemá cenu vypisovat do jednoho všechny užité varianty postavení, je však zřejmé, že každičkou změnou v rozestavění zpěváků se obě tělesa snažila nabídnout posluchačům novou a cílenou zvukovost. Navzdory relativně malému sálu kaple byl každý rozdíl v rozestavění hudebníků a zpěváků patrný; ať už se jednalo o nejrůznější uchopení polychorie, postavení trombonistů doprostřed mezi zpěváky, klasické půlkruhové rozestavění nebo naopak náhlé prořídnutí hudební faktury a zpěv pouze čtyř sólových hlasů s doprovodem trombonů. Ruku v ruce se zdařilou prací s prostorem šla i vhodně volená dramaturgie. Navzdory monotematicky pojatému programu, který téměř výhradně sestával z děl Nicolause Zangia, se Vladimíru Maňasovi a oběma tělesům podařilo pojmout (i díky výtečné práci s prostorem) každou skladbu jako jedinečné a veskrze konkrétní hudební dílo. Tak například po Tota pulchra es, která sestávala z pouhých čtyř sólových hlasů, tří trombónů a teorby nastoupila obě tělesa v plné síle a spustila mohutné moteto Exultate justi in Domino. Večer opsal kružnici, když v poslední skladbě Deus misereatur nostri žesťové nástroje opět zaburácely z kůru kaple, tentokrát však za plného obsazení sboru.

Bylo by nemyslitelné hodnotit koncert a nezmínit interpretační výkony hudebníků a zpěváků. Skromnější prostory kaple sboru slyšitelně svědčí – zpěváci zůstávali dynamicky vyvážení a žádný hlas výrazněji nevystupoval z hudební faktury. Tu a tam se objevila místa s nedokonalou intonací, jednalo se však pouze o nesmělá nasazení a nejisté počátky frází; sbor si téměř okamžitě našel správnou cestu. Po většinu času zůstalo těleso intonačně i rytmicky pevné a s vhodně volenou dynamikou. Capella Ornamentata výtečně doplnila sbor a společnými silami se oběma ansámblům podařilo naplnit relativně malý prostor kaple až po okraj hudbou. Z dobových nástrojů zaujal nejvíce nepříliš často viděný a slyšený dulcian a objevily se i dva druhy cinků. Těleso podalo kvalitní výkon a po boku Ensemble Versus vytvořilo organický celek. Sbormistr Vladimír Maňas i samotní interpreti dávali bedlivý pozor, aby některá z hudebních složek nepřehlušila tu druhou. A tak v případě, že už už hrozilo převálcování sboru některým z žesťových nástrojů, tišil sbormistr hráče, nebo naopak vyzýval zpěváky k mohutnějšímu výkonu.

Tělesům Ensemble Versus a Capella Ornamentata se podařilo nabídnout posluchačům historicky velmi přesný, a přitom svěží obraz ze života tradiční chrámové praxe dob adventu. Ačkoliv večer sestával převážně ze skladeb Nicolause Zangia a jednalo se o ryze duchovní díla, vlivem citlivé a souvisle vystavěné dramaturgie a příkladné práce s prostorem kaple se do sálu nevkradla nuda ani zádumčivost nebo těžkopádnost. Energické provedení obou těles bylo prosto vší hrané vážnosti a mnohem více z interpretů vyzařovala samotná radost z čirého hudebního projevu. Jednalo se o šťastné zahájení adventní doby – a období adventu a Vánoc skutečně šťastným býti má.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

Nejčtenější

Kritika

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více