Arnold Schoenberg Chor v Brně zazářil

1. říjen 2020, 15:00
Arnold Schoenberg Chor v Brně zazářil

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.

Jak jinak než dílem patrona souboru Arnolda Schönberga by podobný koncert měl začít. Drei Volksliedsätze (Tři lidové písně) patří mezi jedno z posledních sborových děl autora, dokončil jej v roce 1948, spadá tedy do tvůrčího období rozšířené tonality. Spolu se skladatelovou zálibou v modální melodice 15. a 16. století však tato skutečnost odlišuje cyklus od typických atonálních a dodekafonických děl. Vyznačuje se naopak líbivou, místy až romantickou harmonií. Sbor rozvinul pozvolný úvod první části jistými nástupy všech hlasů a se suverénní jistotou a přesvědčivostí, kterou si také udržel po celý večer, se prozpíval až ke zvukové pestrosti části druhé a třetí.

Následovalo první ze dvou do programu zařazených děl Arvo Pärta. Skladba Nunc dimittis patřící do skladatelovy rozsáhlé tvorby pro sbor je typická proudem spirituálního minimalismu, který nabízí rozvážně klenutou sazbou hlasů silný duchovní zážitek. V podání rakouského tělesa k němu došlo i bez kostelní akustiky s dlouhým dozvukem. Technika tintinnabuli, připomínající zvony, zde dostala velkorysý prostor a sboristé disonantně bijící se půltónové souzvuky podtrhli také přesvědčivým napětím vyzařujícím z jejich přednesu.

Bohatá práce s výrazem, dynamikou a agogikou nebyla záležitostí pouze tohoto silně vygradovaného kusu. Každý tón vycházející z úst sboristů zazníval zřetelně, průzračně, se zdánlivou lehkostí a samozřejmostí i v obtížných vysokých polohách sopránu. Není třeba tyto kvality zmiňovat u každého díla, které včera zaznělo, jelikož by se stěží našlo místo, kdy sbor polevil na intenzitě a na koncentraci. Tato funkčnost byla jistě výsledkem neustálé nonverbální komunikace každého člena se sbormistrem Erwinem Ortnerem, který veškeré výrazové detaily vyjadřoval zřetelnými gesty. Právě patrná energie proudící mezi jednotlivými účinkujícími, dotvořená (u mnohých sborů nezvykle) důkladnou prací s výrazem a mimikou, nabídla divákům kromě hlubokého poslechového také vizuální zážitek. Nelze opomenout také precizní výslovnost, v dnešní sborové praxi poměrně nezvyklou.

Možná právě z hlediska výslovnosti by se dalo považovat za odvážné zařazení Deseti zpěvů pro ženský sbor Josefa
Suka do programu koncertu. Je to však obava zbytečná, jelikož texty v českém a slovenském nářečí zaznívaly v podání
ženské části sboru tak, že jim většina slov byla rozumět bez výraznějšího přízvuku. Stejně jako v předchozích
skladbách bylo i v tomto cyklu patrné pochopení významu textu každé z částí. Soubor deseti lidových námětů různého původu je sám o sobě značně pestrý, jak tematicky, tak hudebně, ovšem sbormistr dokázal svým hudebním nastudováním diverzitu jednotlivých kousků ještě znásobit. Oproti interpretaci jiných těles si více pohrál s tempovou rozdílností i dynamickými kontrasty. Neopomenutelný je v tomto případě také čtyřruční part klavíru, který zdaleka nezůstává jen u doprovodné funkce, ale dotváří charakter celého cyklu. Arnold Schoenberg Chor u klaviatury doprovodila mladá dvojice Darya Volkova a Christoph Traxler, kteří se nelehkých partů zhostili až na pár nejistých úseků s přehledem a patřičnou výrazovostí.

Koncert po přestávce pokračoval dílem v Rakousku proslulého, u nás však téměř neznámého skladatele Johanna Nepomuka Davida. Z jeho poměrně významného sborového cyklu Zehn Volkliedsätze (Deset lidových písní) zazněly tři vybrané čtyřhlasy. V prvním z nich sbor po pauze chvíli hledal společnou intonaci, sladil se však rychle a bez znatelnějších problémů. I zde zaznívala zřetelná němčina a hudební tah prostupující přímočarými a harmonicky nápaditými skladbičkami.

Ve stejném duchu jako chvalozpěv Nunc dimittis pak zazněla druhá Pärtova a capella skladba Virgencita na texty španělských modliteb, věnovaná mexickému lidu a mariánskému kultu. Skladbu plnou napětí z disonantních souzvuků, rozvedených však následně do harmonicky líbivých akordů, vystihuje snad nejlépe označení „mrazivě krásné“. 

Na závěr večera se sbor přenesl na lehčí, taneční vlnu – pro završení pestrého programu zvolil jedno ze dvou opusových čísel Liebeslieder Walzer (Valčíkové písně lásky) Johanessa Brahmse. V podání sboru opět s doprovodem čtyřručního klavíru zaznělo všech osmnáct rozsahem drobných písní, mezi nimiž se střídal bezstarostný valčíkový pulz i melodika závažnějšího ražení. Všechny části propojoval milostný obsah veršů, zrcadlící pravděpodobně skladatelův nenaplněný platonický cit k ženám. Přestože se celková délka cyklu mohla zdát dlouhá a jednotvárná, nejevila se tak zřejmě pro zpěváky, kteří znatelně ožili a dílo rakouského skladatele přednesli s ještě větší mírou nadšení a zapálení než předcházející části. Náboj vyzařující z každého protagonisty tak musel strhnout i nejednoho diváka v sále.

Středeční večer v Mozartově sále Reduty se tak vydařil více než na výbornou a stal se událostí, na kterou bude hudební
Brno jistě dlouho vzpomínat – nejen kvůli dost možná (bohužel) poslední možnosti vychutnat si sborový koncert naživo,
ale zejména díky špičkovým výkonům všech účinkujících.

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno

ARNOLD SCHÖNBERG

Drei Volksliedsätze

ARVO PÄRT

Nunc dimittis

JOSEF SUK

Deset zpěvů pro ženský sbor s průvodem klavíru na čtyři ruce

JOHANN NEPOMUK DAVID

Zehn Volksliedsätze – výběr

ARVO PÄRT

Virgencita

JOHANNES BRAHMS

Liebeslieder-Walzer

Erwin Ortner – sbormistr

Darya Volkova, Christoph Traxler – klavír

Arnold Schoenberg Chor

Mozartův sál divadla Reduta

Středa 30. 9. 2020

Foto archiv A. S. Ch.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více