Arnold Schoenberg Chor v Brně zazářil

1. říjen 2020, 15:00
Arnold Schoenberg Chor v Brně zazářil

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.

Jak jinak než dílem patrona souboru Arnolda Schönberga by podobný koncert měl začít. Drei Volksliedsätze (Tři lidové písně) patří mezi jedno z posledních sborových děl autora, dokončil jej v roce 1948, spadá tedy do tvůrčího období rozšířené tonality. Spolu se skladatelovou zálibou v modální melodice 15. a 16. století však tato skutečnost odlišuje cyklus od typických atonálních a dodekafonických děl. Vyznačuje se naopak líbivou, místy až romantickou harmonií. Sbor rozvinul pozvolný úvod první části jistými nástupy všech hlasů a se suverénní jistotou a přesvědčivostí, kterou si také udržel po celý večer, se prozpíval až ke zvukové pestrosti části druhé a třetí.

Následovalo první ze dvou do programu zařazených děl Arvo Pärta. Skladba Nunc dimittis patřící do skladatelovy rozsáhlé tvorby pro sbor je typická proudem spirituálního minimalismu, který nabízí rozvážně klenutou sazbou hlasů silný duchovní zážitek. V podání rakouského tělesa k němu došlo i bez kostelní akustiky s dlouhým dozvukem. Technika tintinnabuli, připomínající zvony, zde dostala velkorysý prostor a sboristé disonantně bijící se půltónové souzvuky podtrhli také přesvědčivým napětím vyzařujícím z jejich přednesu.

Bohatá práce s výrazem, dynamikou a agogikou nebyla záležitostí pouze tohoto silně vygradovaného kusu. Každý tón vycházející z úst sboristů zazníval zřetelně, průzračně, se zdánlivou lehkostí a samozřejmostí i v obtížných vysokých polohách sopránu. Není třeba tyto kvality zmiňovat u každého díla, které včera zaznělo, jelikož by se stěží našlo místo, kdy sbor polevil na intenzitě a na koncentraci. Tato funkčnost byla jistě výsledkem neustálé nonverbální komunikace každého člena se sbormistrem Erwinem Ortnerem, který veškeré výrazové detaily vyjadřoval zřetelnými gesty. Právě patrná energie proudící mezi jednotlivými účinkujícími, dotvořená (u mnohých sborů nezvykle) důkladnou prací s výrazem a mimikou, nabídla divákům kromě hlubokého poslechového také vizuální zážitek. Nelze opomenout také precizní výslovnost, v dnešní sborové praxi poměrně nezvyklou.

Možná právě z hlediska výslovnosti by se dalo považovat za odvážné zařazení Deseti zpěvů pro ženský sbor Josefa
Suka do programu koncertu. Je to však obava zbytečná, jelikož texty v českém a slovenském nářečí zaznívaly v podání
ženské části sboru tak, že jim většina slov byla rozumět bez výraznějšího přízvuku. Stejně jako v předchozích
skladbách bylo i v tomto cyklu patrné pochopení významu textu každé z částí. Soubor deseti lidových námětů různého původu je sám o sobě značně pestrý, jak tematicky, tak hudebně, ovšem sbormistr dokázal svým hudebním nastudováním diverzitu jednotlivých kousků ještě znásobit. Oproti interpretaci jiných těles si více pohrál s tempovou rozdílností i dynamickými kontrasty. Neopomenutelný je v tomto případě také čtyřruční part klavíru, který zdaleka nezůstává jen u doprovodné funkce, ale dotváří charakter celého cyklu. Arnold Schoenberg Chor u klaviatury doprovodila mladá dvojice Darya Volkova a Christoph Traxler, kteří se nelehkých partů zhostili až na pár nejistých úseků s přehledem a patřičnou výrazovostí.

Koncert po přestávce pokračoval dílem v Rakousku proslulého, u nás však téměř neznámého skladatele Johanna Nepomuka Davida. Z jeho poměrně významného sborového cyklu Zehn Volkliedsätze (Deset lidových písní) zazněly tři vybrané čtyřhlasy. V prvním z nich sbor po pauze chvíli hledal společnou intonaci, sladil se však rychle a bez znatelnějších problémů. I zde zaznívala zřetelná němčina a hudební tah prostupující přímočarými a harmonicky nápaditými skladbičkami.

Ve stejném duchu jako chvalozpěv Nunc dimittis pak zazněla druhá Pärtova a capella skladba Virgencita na texty španělských modliteb, věnovaná mexickému lidu a mariánskému kultu. Skladbu plnou napětí z disonantních souzvuků, rozvedených však následně do harmonicky líbivých akordů, vystihuje snad nejlépe označení „mrazivě krásné“. 

Na závěr večera se sbor přenesl na lehčí, taneční vlnu – pro završení pestrého programu zvolil jedno ze dvou opusových čísel Liebeslieder Walzer (Valčíkové písně lásky) Johanessa Brahmse. V podání sboru opět s doprovodem čtyřručního klavíru zaznělo všech osmnáct rozsahem drobných písní, mezi nimiž se střídal bezstarostný valčíkový pulz i melodika závažnějšího ražení. Všechny části propojoval milostný obsah veršů, zrcadlící pravděpodobně skladatelův nenaplněný platonický cit k ženám. Přestože se celková délka cyklu mohla zdát dlouhá a jednotvárná, nejevila se tak zřejmě pro zpěváky, kteří znatelně ožili a dílo rakouského skladatele přednesli s ještě větší mírou nadšení a zapálení než předcházející části. Náboj vyzařující z každého protagonisty tak musel strhnout i nejednoho diváka v sále.

Středeční večer v Mozartově sále Reduty se tak vydařil více než na výbornou a stal se událostí, na kterou bude hudební
Brno jistě dlouho vzpomínat – nejen kvůli dost možná (bohužel) poslední možnosti vychutnat si sborový koncert naživo,
ale zejména díky špičkovým výkonům všech účinkujících.

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno

ARNOLD SCHÖNBERG

Drei Volksliedsätze

ARVO PÄRT

Nunc dimittis

JOSEF SUK

Deset zpěvů pro ženský sbor s průvodem klavíru na čtyři ruce

JOHANN NEPOMUK DAVID

Zehn Volksliedsätze – výběr

ARVO PÄRT

Virgencita

JOHANNES BRAHMS

Liebeslieder-Walzer

Erwin Ortner – sbormistr

Darya Volkova, Christoph Traxler – klavír

Arnold Schoenberg Chor

Mozartův sál divadla Reduta

Středa 30. 9. 2020

Foto archiv A. S. Ch.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více