Arnold Schoenberg Chor v Brně zazářil

1. říjen 2020, 15:00
Arnold Schoenberg Chor v Brně zazářil

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.

Jak jinak než dílem patrona souboru Arnolda Schönberga by podobný koncert měl začít. Drei Volksliedsätze (Tři lidové písně) patří mezi jedno z posledních sborových děl autora, dokončil jej v roce 1948, spadá tedy do tvůrčího období rozšířené tonality. Spolu se skladatelovou zálibou v modální melodice 15. a 16. století však tato skutečnost odlišuje cyklus od typických atonálních a dodekafonických děl. Vyznačuje se naopak líbivou, místy až romantickou harmonií. Sbor rozvinul pozvolný úvod první části jistými nástupy všech hlasů a se suverénní jistotou a přesvědčivostí, kterou si také udržel po celý večer, se prozpíval až ke zvukové pestrosti části druhé a třetí.

Následovalo první ze dvou do programu zařazených děl Arvo Pärta. Skladba Nunc dimittis patřící do skladatelovy rozsáhlé tvorby pro sbor je typická proudem spirituálního minimalismu, který nabízí rozvážně klenutou sazbou hlasů silný duchovní zážitek. V podání rakouského tělesa k němu došlo i bez kostelní akustiky s dlouhým dozvukem. Technika tintinnabuli, připomínající zvony, zde dostala velkorysý prostor a sboristé disonantně bijící se půltónové souzvuky podtrhli také přesvědčivým napětím vyzařujícím z jejich přednesu.

Bohatá práce s výrazem, dynamikou a agogikou nebyla záležitostí pouze tohoto silně vygradovaného kusu. Každý tón vycházející z úst sboristů zazníval zřetelně, průzračně, se zdánlivou lehkostí a samozřejmostí i v obtížných vysokých polohách sopránu. Není třeba tyto kvality zmiňovat u každého díla, které včera zaznělo, jelikož by se stěží našlo místo, kdy sbor polevil na intenzitě a na koncentraci. Tato funkčnost byla jistě výsledkem neustálé nonverbální komunikace každého člena se sbormistrem Erwinem Ortnerem, který veškeré výrazové detaily vyjadřoval zřetelnými gesty. Právě patrná energie proudící mezi jednotlivými účinkujícími, dotvořená (u mnohých sborů nezvykle) důkladnou prací s výrazem a mimikou, nabídla divákům kromě hlubokého poslechového také vizuální zážitek. Nelze opomenout také precizní výslovnost, v dnešní sborové praxi poměrně nezvyklou.

Možná právě z hlediska výslovnosti by se dalo považovat za odvážné zařazení Deseti zpěvů pro ženský sbor Josefa
Suka do programu koncertu. Je to však obava zbytečná, jelikož texty v českém a slovenském nářečí zaznívaly v podání
ženské části sboru tak, že jim většina slov byla rozumět bez výraznějšího přízvuku. Stejně jako v předchozích
skladbách bylo i v tomto cyklu patrné pochopení významu textu každé z částí. Soubor deseti lidových námětů různého původu je sám o sobě značně pestrý, jak tematicky, tak hudebně, ovšem sbormistr dokázal svým hudebním nastudováním diverzitu jednotlivých kousků ještě znásobit. Oproti interpretaci jiných těles si více pohrál s tempovou rozdílností i dynamickými kontrasty. Neopomenutelný je v tomto případě také čtyřruční part klavíru, který zdaleka nezůstává jen u doprovodné funkce, ale dotváří charakter celého cyklu. Arnold Schoenberg Chor u klaviatury doprovodila mladá dvojice Darya Volkova a Christoph Traxler, kteří se nelehkých partů zhostili až na pár nejistých úseků s přehledem a patřičnou výrazovostí.

Koncert po přestávce pokračoval dílem v Rakousku proslulého, u nás však téměř neznámého skladatele Johanna Nepomuka Davida. Z jeho poměrně významného sborového cyklu Zehn Volkliedsätze (Deset lidových písní) zazněly tři vybrané čtyřhlasy. V prvním z nich sbor po pauze chvíli hledal společnou intonaci, sladil se však rychle a bez znatelnějších problémů. I zde zaznívala zřetelná němčina a hudební tah prostupující přímočarými a harmonicky nápaditými skladbičkami.

Ve stejném duchu jako chvalozpěv Nunc dimittis pak zazněla druhá Pärtova a capella skladba Virgencita na texty španělských modliteb, věnovaná mexickému lidu a mariánskému kultu. Skladbu plnou napětí z disonantních souzvuků, rozvedených však následně do harmonicky líbivých akordů, vystihuje snad nejlépe označení „mrazivě krásné“. 

Na závěr večera se sbor přenesl na lehčí, taneční vlnu – pro završení pestrého programu zvolil jedno ze dvou opusových čísel Liebeslieder Walzer (Valčíkové písně lásky) Johanessa Brahmse. V podání sboru opět s doprovodem čtyřručního klavíru zaznělo všech osmnáct rozsahem drobných písní, mezi nimiž se střídal bezstarostný valčíkový pulz i melodika závažnějšího ražení. Všechny části propojoval milostný obsah veršů, zrcadlící pravděpodobně skladatelův nenaplněný platonický cit k ženám. Přestože se celková délka cyklu mohla zdát dlouhá a jednotvárná, nejevila se tak zřejmě pro zpěváky, kteří znatelně ožili a dílo rakouského skladatele přednesli s ještě větší mírou nadšení a zapálení než předcházející části. Náboj vyzařující z každého protagonisty tak musel strhnout i nejednoho diváka v sále.

Středeční večer v Mozartově sále Reduty se tak vydařil více než na výbornou a stal se událostí, na kterou bude hudební
Brno jistě dlouho vzpomínat – nejen kvůli dost možná (bohužel) poslední možnosti vychutnat si sborový koncert naživo,
ale zejména díky špičkovým výkonům všech účinkujících.

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno

ARNOLD SCHÖNBERG

Drei Volksliedsätze

ARVO PÄRT

Nunc dimittis

JOSEF SUK

Deset zpěvů pro ženský sbor s průvodem klavíru na čtyři ruce

JOHANN NEPOMUK DAVID

Zehn Volksliedsätze – výběr

ARVO PÄRT

Virgencita

JOHANNES BRAHMS

Liebeslieder-Walzer

Erwin Ortner – sbormistr

Darya Volkova, Christoph Traxler – klavír

Arnold Schoenberg Chor

Mozartův sál divadla Reduta

Středa 30. 9. 2020

Foto archiv A. S. Ch.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více