Bazarem proměn. Vladimír Mišík na dvacet dva způsobů

Bazarem proměn. Vladimír Mišík na dvacet dva způsobů

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.

S Vladimírem Mišíkem je možné se projít dějinami českého rocku od šedesátých let až po dnešek. Je to procházka více než padesáti lety kariéry a nahrávkami od prvního singlu s Matadors Malej zvon, co mám (1966), přes Blue EffectFlamengo, až po Etc… fungující v různých obměnách od roku 1974. Z neuvěřitelně špatně sejmutého zpěvu „matadorského“ singlu by se jen těžko odhadovalo, že to bude právě Mišíkův hlas, který sjednotí zvukově i stylově rozdílné náhrávky, jak postupem času vznikaly. Meditace s Blue Effectem, slavné LP Flamenga Kuře v hodinkách hodnocené v anketách tvrdošíjně jako nejlepší české rockové album, a  proměny Etc…, které nakonec vyústily do charakteristického kytarového rocku na pomezí písničkářství a blues. Obsazením Etc… také prošla v průběhu let takřka celá naše jazzrocková špička, která na sebe postupně nabalovala mladší stylově spřízněné spoluhráče. Přes to všechno tvořil Mišíkův zpěv pořád tu první, a na první poslech rozpoznatelnou devízu kapel, ve kterých zpíval.

Při tak rozsáhlém zdrojovém materiálu, jaký vznikne za půl století, tvoří 22 písní vcelku skromný výběr – jeho dramaturgie je ale zvenku odhadnutelná dost těžko. Mezi skladbami na albu Bazarem proměn nechybějí Mišíkovy zlidovělé hity Stříhali dohola malého chlapečka nebo Variace na renesanční téma. Jsou jeho poznávacím znamením i perfektně ilustrujícím shrnutím osobité kombinace rocku s poezií, v těchto případech Josefa Kainara a Václava Hraběte. Kainar kdysi otextoval Kuře v hodinkách, které s původními anglickými texty nesmělo vyjít, a je pro mě překvapení, že se z něj na kompilaci neobjevila ani jedna skladba. Slunečný hrobDeserted Alley z předchozího alba s Blue Effectem na albu zařazené jsou a vypadá to, jako by všichni současní interpreti legendární Kuře v hodinkách uctivě obcházeli.

Pro vyznění všech cover verzí je důležité odpovídající uchopení textu, se kterým zdařilé i méně zdařilé verze stojí a padají. Album má silný začátek i závěr, který tvoří dvě pojetí písně Slunečný hrob – úvodní natočila Musica folklorica a závěrečné Čankišou. Jan Spálený zpívá Byl jsem dobrej jako samozřejmou výpůjčku od stejně starého kamaráda. Lesní zvěř vytvořila k Variaci na renesanční téma opravdu povedenou antitezi, která se dívá na text z jeho odvrácené, nepatetické strany. Mňága a Žďorp srovnala Cestu do dětství do svého obvyklého modelu, který se ukazuje jako obdivuhodně univerzální a tvárný. ZVA 12-28 Band posunuli píseň S nebem to mám dobrý nejen do slovenštiny, ale především někam k blues à la Howlin’ Wolf – i toto setkání Mišíkovi neobyčejně sluší. Květy zpracovaly Návštěvní den a vytvořily zdařilou ozvěnu dobového, elektronicky poněkud vyumělkovaného zvuku, který do Etc… patrně přinesl jejich tehdejší člen Petr Skoumal. Nádhernou podobu Co jsem si vzal stvořilo duo Tara Fuki – vzdušnou, ale výraznou a nesentimentální.

Na opačném konci, kde se nové verze s originálem míjejí, stojí překvapivě Jablkoň. V aranžmá je pěkná záměna dvouplátkových nástrojů, kvaziklasické sólo hraje fagot místo původního hoboje, ale kámen úrazu je zpěv. Marii Puttnerové se nepodařilo srovnat svítivý hlas ani kantilénu do přiléhavého frázování a výrazu. Sadem, lesem, parkem Bratří Orffů je víc bezbarvé než křehké. Zvukově pozoruhodné je Stříhali dohola malého chlapečka v aranžmá Jana P. Muchova, kde ale opět neobstojí zpěv.

Vladimír Mišík prochází českou rockovou hudbou nejen jako zpěvák a autor, ale také jako charakter. Byl snad jediný z našich zpěváků, který mohl oficiálně natáčet desky, i když si prožil dvouletý zákaz činnosti a pozvolný návrat na scénu. Jeho osobnost přitom prošla bez výhrad i extrémně přísnými měřítky pamětí Mikoláše Chadimy. Když se spolu potkali na jednom pódiu při loňském Henry Lee Festu, vnímal jsem to symbolicky. A zdá se mi právě z lidského hlediska důležité, že se právě k Mišíkovi řada dnešních kapel a zpěváků hlásí. Tady nejde zdaleka jen o hudbu, jakkoli stále zůstává na prvním místě.

Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík (Musica folklorica, Bratři Orffové, Ondřej Galuška, Lesní zvěř, Květy, Ladě, Jan P. Muchow, Jarret, Kieslowski, Mňága & Žďorp, Lucie Redlová, Boris Carloff, Ille, Tady to máš, David Stypka Band, Nylon Jail, ZVA 12-28 Band, Jablkoň, Tara Fuki, Bran, Jan Spálený & ASPM, Čankišou). TT 80:00. MAM555-2, Indies Scope 2015.

Foto Wikipedia, lovecz

Komentáře

Reagovat
  • Jana Kolečková

    23. červen 2015, 12:45
    Nápis "Nechte zpívat Mišíka" byl především v Holešovicích u Dopravních podniků, kudy jezdily tramvaje... vždycky jej zamalovali, ale objkevoval se znovu, tedy když už chceme ohromovat pamětí, že?

Dále si přečtěte

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.  více



Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?  více

Nebývá zvykem, že by se konzervatoristé angažovali v samostatně organizovaných ansámblech. Jeden takový však v loňském roce z brněnské konzervatoře vzešel a směle se etabluje školskému systému a kulturnímu průmyslu trochu navzdory. Mladí prostě chtějí hrát. Chamber Symphony Orchestra Brno se brněnskému publiku úspěšně představil v premiéře v květnu 2017 Mahlerovou symfonií Titánů. Ve své druhé koncertní sezóně soubor pokračoval v komorní interpretaci druhou symfonií Johannese Brahmse. Potřetí v Brně orchestr vystoupil 3. ledna při novoročním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla. Samostatné komorní těleso standardně spolupracuje s dirigentem Stanislavem Kummerem. Pro recenzovaný koncert bylo doplněno o několik hostujících hráčů a taktovky se tentokráte chopil dirigent a skladatel Jiří Najvar. Ten vedle Koncertu pro flétnu Wolfganga Amadea Mozarta a Magnificat Johna Ruttera uvedl v premiéře také svou kompozici La preghiera di Capodanno.  více

S jazzmanem Janem Konopáskem, který 29. prosince 2017 oslavil 86. narozeniny, jsme se spřátelili, když dostal v roce 2016 Cenu Gustava Broma a přijel si ji převzít na jeden z koncertů Jazzfestu v Sono Centru. Jazzová legenda, mezinárodně uznávaný barytonsaxofonista, zřejmě poslední žijící aktér elitních zakladatelských těles českého moderního jazzu po 2. světové válce se ukázal jako vynikající vypravěč. Jeho muzikantská dráha je velmi pestrá a je základem připravované knihy, která vyjde v nakladatelství Galén.  více

Pokud jste navštívili novoroční koncert brněnské filharmonie v očekávání seriózní, rigorózně slavností, přitom uměřené a distingované zábavy, pravděpodobně jste odcházeli vrcholně nespokojeni. V rozčarování jste si možná stěžovali, spílali a mumlali: co to bylo za dirigentovy taneční kreace, proč se tleskalo do rytmu Radeckého marše a především – proč nám jen nutili zpívat? A ta dramaturgie! Minulý rok alespoň Smetana, ale letos? Samé valčíčky a polky, operety a šlehačky! Jestli nejste zahořklý škarohlíd, je vysoká pravděpodobnost, že jste po boku Filharmonie Brno s lehkostí a rozverností vtančili do roku 2018.  více

Julia Ulehla je americká zpěvačka, pravnučka Vladimíra Úlehly, moravského vědce a sběratele lidových písní, autora legendární knihy Živá píseň. Julia společně se svým manželem, kytaristou s arménskými kořeny Aramem Bajakianem, někdejším spoluhráčem Lou Reeda nebo Diany Krall, založila skupinu Dálava, ve které netradičním způsobem zpracovávají moravský folklor. Natočili už druhé album s názvem The Book Of Transfiguration a právě o něm jsme s Julií a Aramem rozmlouvali během jejich nedávného pobytu v Brně.  více

Brněnskou pasáž Alfa včera zaplnila hudba. Již po jedenácté zde byla udena Česká vánoční mše Hej, mistře. Akce opět proběhla ve spolupráci HaDivadla a kavárny Švanda. Orchestr a zpěváci pod taktovkou Joela Hány vystoupí také dnes ve 22:00. A jak to včera v pasáži vypadalo? Přinášíme vám krátkou fotoreportáž.  více

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.  více

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.  více

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.  více

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.  více

Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.  více

Na poli historicky poučené interpretace představuje dirigent, hráč na lesní roh a pedagog Václav Luks osobnost mezinárodního významu. Tento muž stojí v čele barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704, obě tato tělesa za účelem interpretace staré hudby také založil. S tímto orchestrem a sborem provedl úctyhodné množství děl vrcholného a pozdního baroka. Na rozlehlém poli staré hudby se však obrátil i k počátkům barokní hudby vůbec a velkou pozornost věnuje obzvláště odkazu Claudia Monteverdiho. Stal se také iniciátorem koncertního cyklu Hudební most Praha – Drážďany, který je jediným koncertním cyklem českého souboru v zahraničí. Ve středu 13. prosince v brněnském Besedním domě po boku Filharmonie Brno a Lenky Cafourkové Ďuricové provedl předehru k opeře Agrippina a kantátu Ero e Leandro Georga Friedricha Händela, Koncert g moll pro tři hoboje, fagot, dvě zobcové flétny, housle, smyčce a cembalo Antonia Vivaldiho a Symfonii č. 36 C dur zvanou „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta. Na koncertu účinkovala také cembalistka Monika Knoblohová a theorbista Jan Krejča.  více