Bazarem proměn. Vladimír Mišík na dvacet dva způsobů

Bazarem proměn. Vladimír Mišík na dvacet dva způsobů

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.

S Vladimírem Mišíkem je možné se projít dějinami českého rocku od šedesátých let až po dnešek. Je to procházka více než padesáti lety kariéry a nahrávkami od prvního singlu s Matadors Malej zvon, co mám (1966), přes Blue EffectFlamengo, až po Etc… fungující v různých obměnách od roku 1974. Z neuvěřitelně špatně sejmutého zpěvu „matadorského“ singlu by se jen těžko odhadovalo, že to bude právě Mišíkův hlas, který sjednotí zvukově i stylově rozdílné náhrávky, jak postupem času vznikaly. Meditace s Blue Effectem, slavné LP Flamenga Kuře v hodinkách hodnocené v anketách tvrdošíjně jako nejlepší české rockové album, a  proměny Etc…, které nakonec vyústily do charakteristického kytarového rocku na pomezí písničkářství a blues. Obsazením Etc… také prošla v průběhu let takřka celá naše jazzrocková špička, která na sebe postupně nabalovala mladší stylově spřízněné spoluhráče. Přes to všechno tvořil Mišíkův zpěv pořád tu první, a na první poslech rozpoznatelnou devízu kapel, ve kterých zpíval.

Při tak rozsáhlém zdrojovém materiálu, jaký vznikne za půl století, tvoří 22 písní vcelku skromný výběr – jeho dramaturgie je ale zvenku odhadnutelná dost těžko. Mezi skladbami na albu Bazarem proměn nechybějí Mišíkovy zlidovělé hity Stříhali dohola malého chlapečka nebo Variace na renesanční téma. Jsou jeho poznávacím znamením i perfektně ilustrujícím shrnutím osobité kombinace rocku s poezií, v těchto případech Josefa Kainara a Václava Hraběte. Kainar kdysi otextoval Kuře v hodinkách, které s původními anglickými texty nesmělo vyjít, a je pro mě překvapení, že se z něj na kompilaci neobjevila ani jedna skladba. Slunečný hrobDeserted Alley z předchozího alba s Blue Effectem na albu zařazené jsou a vypadá to, jako by všichni současní interpreti legendární Kuře v hodinkách uctivě obcházeli.

Pro vyznění všech cover verzí je důležité odpovídající uchopení textu, se kterým zdařilé i méně zdařilé verze stojí a padají. Album má silný začátek i závěr, který tvoří dvě pojetí písně Slunečný hrob – úvodní natočila Musica folklorica a závěrečné Čankišou. Jan Spálený zpívá Byl jsem dobrej jako samozřejmou výpůjčku od stejně starého kamaráda. Lesní zvěř vytvořila k Variaci na renesanční téma opravdu povedenou antitezi, která se dívá na text z jeho odvrácené, nepatetické strany. Mňága a Žďorp srovnala Cestu do dětství do svého obvyklého modelu, který se ukazuje jako obdivuhodně univerzální a tvárný. ZVA 12-28 Band posunuli píseň S nebem to mám dobrý nejen do slovenštiny, ale především někam k blues à la Howlin’ Wolf – i toto setkání Mišíkovi neobyčejně sluší. Květy zpracovaly Návštěvní den a vytvořily zdařilou ozvěnu dobového, elektronicky poněkud vyumělkovaného zvuku, který do Etc… patrně přinesl jejich tehdejší člen Petr Skoumal. Nádhernou podobu Co jsem si vzal stvořilo duo Tara Fuki – vzdušnou, ale výraznou a nesentimentální.

Na opačném konci, kde se nové verze s originálem míjejí, stojí překvapivě Jablkoň. V aranžmá je pěkná záměna dvouplátkových nástrojů, kvaziklasické sólo hraje fagot místo původního hoboje, ale kámen úrazu je zpěv. Marii Puttnerové se nepodařilo srovnat svítivý hlas ani kantilénu do přiléhavého frázování a výrazu. Sadem, lesem, parkem Bratří Orffů je víc bezbarvé než křehké. Zvukově pozoruhodné je Stříhali dohola malého chlapečka v aranžmá Jana P. Muchova, kde ale opět neobstojí zpěv.

Vladimír Mišík prochází českou rockovou hudbou nejen jako zpěvák a autor, ale také jako charakter. Byl snad jediný z našich zpěváků, který mohl oficiálně natáčet desky, i když si prožil dvouletý zákaz činnosti a pozvolný návrat na scénu. Jeho osobnost přitom prošla bez výhrad i extrémně přísnými měřítky pamětí Mikoláše Chadimy. Když se spolu potkali na jednom pódiu při loňském Henry Lee Festu, vnímal jsem to symbolicky. A zdá se mi právě z lidského hlediska důležité, že se právě k Mišíkovi řada dnešních kapel a zpěváků hlásí. Tady nejde zdaleka jen o hudbu, jakkoli stále zůstává na prvním místě.

Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík (Musica folklorica, Bratři Orffové, Ondřej Galuška, Lesní zvěř, Květy, Ladě, Jan P. Muchow, Jarret, Kieslowski, Mňága & Žďorp, Lucie Redlová, Boris Carloff, Ille, Tady to máš, David Stypka Band, Nylon Jail, ZVA 12-28 Band, Jablkoň, Tara Fuki, Bran, Jan Spálený & ASPM, Čankišou). TT 80:00. MAM555-2, Indies Scope 2015.

Foto Wikipedia, lovecz

Komentáře

Reagovat
  • Jana Kolečková

    23. červen 2015, 12:45
    Nápis "Nechte zpívat Mišíka" byl především v Holešovicích u Dopravních podniků, kudy jezdily tramvaje... vždycky jej zamalovali, ale objkevoval se znovu, tedy když už chceme ohromovat pamětí, že?

Dále si přečtěte

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.  více



Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více