I když skupina Květy stojí a padá s autorskou tvorbou a nenapodobitelným hlasovým projevem Martina E. Kyšperského, k jejímu zvuku neodmyslitelně patří barevný doprovod Aleše Pilgra. Jeho bicí, perkuse a nejrůznější ozvučené předměty dotvářejí hravý svět Martinovými jakoby snových obrazů. Jenže Aleš měl také představy o vlastní tvorbě, která se Květům do koncepce nevešla. A tak odložil bicí, vzal do ruky kytaru a před deseti lety vydal sólové album Nos na stůl, prazáklad dnešní skupiny Biorchestr.
Biorchestr dlouho fungoval jako duo (k Alešovi se přidala jeho žena Jana, která se už v roce 2009 podílela na albu Papučka). V roce 2012 vzniklo album Umakartové a v roce 2014 nahrál Biorchestr – už jako trio s violoncellistou Tomášem Jenčekem – své zatím poslední studiové CD, nazvané po Jupiterově měsíci IO. A protože hudební i textové genialitě Květů se těžko konkuruje, zdůrazňuje Biorchestr – jehož hudební a textová složka stojí rozhodně také za pozornost – některé další „hravé“ aspekty. Ke kapele tak patří netradiční obaly desek, originální společenská hra, kterou můžete hrát pouze při poslechu písní Biorchestru, nebo fiktivní rozprodávání vesmírných parcel. Své desáté narozeniny (bereme-li jako bod „nula“ vznik prvního sólového alba Aleše Pilgra) pak kapela oslavila vydáním vinylové desky s největšími hity a krátkým turné na kolech.
Album Bicykl obsahuje zásadní písně ze všech alb Biorchestru – dvě z debutu Nos na stůl, po třech z Papučky a Umakartů a čtyři z nejnovějšího IO. Skladby jsou řazeny chronologicky (pomineme-li fakt, že dvě písně kapela natočila znovu), což posluchači při poslechu vinylového alba, kde není úplně snadné přeskakovat a vracet se, nastíní krásný obrázek o vývoji skupiny. Na začátku cesty se Aleš Pilgr představil jako zajímavý písničkář se svěžími obraty v textech, který však vedle hříček (A zas) dokázal nabídnout i zamyšlenější polohu (stále skvělý Markvarec). Výsledný zvuk, něco mezi Květy (ohlas Alešovy domovské kapely byl na prvním albu slyšet) a dnešními Dětmi mezi reprákama, mírně „zašpinily“ rockovější pasáže na dalším albu (Zubařce). Výrazná změna však přišla až s deskou Umakartové, kde dostala více prostoru elektronika včetně dusavého rytmu a zkreslení hlasu. Ve spojení s vokálem Jany Pilgrové a jejím přispěním (klávesy) se Biorchestr napevno odpoutal od Květů a stal se suverénní „indie popovou“ skupinou. Písně z alba IO jsou pak dokonalou syntézou všeho, čím Biorchestr do té doby prošel – tedy slovních hříček, hrátek s elektronikou, ale také neustávajícího důrazu na perkuse a další akustické nástroje. Typickým příkladem je parodická píseň Maria s jednoduchou, ale zřetelnou basovou linkou Tomáše Jenčeka a s náznakem reggae rytmu.
Je zajímavé, že zatímco Biorchestr víc než Květy používá popové prvky (rejstříky kláves, sborové vokály), výsledek je spíše alternativnější. Protože Pilgrův hlas není nezaměnitelný, skupina se musí o to víc zaměřovat na barevné aranže, jejichž spojení s repetitivním dusavým doprovodem (Nula) má něco do sebe. Když k tomu přidáme vtipné slogany („Ptal jsem se slečny pod hodinama, jestli neví, kolik je hodin,“ začíná úvodní píseň A zas) a ještě vtipnější náměty písní (originální koncept tajemných Umakartů, kteří žijí v kuchyni a tropí tam neplechy; případně vyznání počátku všech číselných os „My milujeme nulu“), zvukomalbu („nad-mar-kvar-cem“) i drobné závany naivity, dostaneme plastický obrázek kapely, který rozhodně není ani z umělého umakartu, ani jej nedokážeme ztvárnit jedním tahem, jako když Bára Kratochvílová nakreslila obrázek na desku Bicykl. Biorchestr už dávno vystoupil ze stínu Květů. Pokud jej někdo ještě nezaregistroval, vinylová deska Bicykl je dobrou možností pro seznámení. A protože mezitím Aleš Pilgr napsal další písně (některé z nich skupina hrála těsně před začátkem podzimního cykloturné živě v Radiu Proglas), možná se brzy dočkáme dalšího alba. Příběh nekončí, tato kapela se jistě bude dál zajímavým způsobem vyvíjet.
Biorchestr: Bicykl. Na vinylu vydalo Polí5, 2016. 12 písní. Stopáž: 41:32
Zatím nebyl přidán žádný komentář..