Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.
Posluchač, který chtěl přijít na koncert Branforda Marsalise připravený, si mohl například prostudovat dostupné rozhovory s tímto trojnásobným držitelem Grammy. Dozvěděl by se v nich, že saxofonista má naprosto jasno ve svých prioritách: na první místo klade melodii, na další rytmus, až potom jej zajímá harmonie a o texty písní se nezajímá vůbec. Koncert v Brně byl pochopitelně celý instrumentální, ale i tak má smysl o textech uvažovat – Marsalis hrál patnáct let po bokou zpěváka Stinga a například předposlední album jeho aktuálního Quartetu (Upward Spiral) vzniklo jako spolupráce s Kurtem Ellingem. A ať chce, nebo nechce, podobné zkušenosti umělce také ovlivňují, stejně jako naprosto odlišné disciplíny, jako jsou sólové hraní (Marsalis před několika lety nahrál v sanfranciské katedrále album In My Solitude pro sólový saxofon bez kapely) nebo zkušenosti s vážnou hudbou (další saxofonistova oblíbená disciplína).
Třebaže byl brněnský koncert čistě jazzový, kapele a především kapelníkovi se podařilo zúročit i léta strávená studiem a provozováním výše uvedených jiných žánrů. Léta praxe, ale i fakt, že se narodil doslova s hudbou v krvi do umělecky založené rodiny – to vše se odráželo s lehkostí, s jakou posluchačům nabízel dlouhá a technicky náročná sóla. Pouze začátek úvodní skladby koncerty však klamně naznačoval, že právě takto strukturovaná hudba by měla během večera převažovat. Velmi brzy Marsalis dostál své pověsti melodika par excelence a některé momenty koncertu se svou líbivostí téměř dotýkaly popu, ovšem popu „stingovsky“ kvalitního. Právě rozptyl od rozjásaných odkazů na New Orleans (včetně melodie známé od Louise Armstronga On the Sunny Side of the Street) přes podobně laděné momenty z nového alba The Secret Between the Shadow and the Soul (především hitový Snake Hip Waltz Andrewa Hilla) až po strhující svobodomyslná sóla nabízel – někdy i na půdorysu jedné skladby – pozvání na cestu po dějinách jazzu.
Koncert však zdaleka nebyl představením jediného muže. Zatímco na samém začátku Marsalisův saxofon prakticky překřičel piano Joeyho Calderazza (tím pádem se zdálo, že se skutečně bude konat triumf melodie nad harmonií), po zbytek večera dostávali kolegové z Quartetu dostatečný prostor na sóla i na triovou hru. Pan kapelník střídavě bral do ruky tenorový a sopránový saxofon, ale nemalou část koncertu trávil v ústraní právě proto, aby vynikly kvality jeho hráčů. Mimochodem o sehranosti a semknutosti kapely není pochyb. Marsalis je zastáncem stálých sestav v jazzové hudbě a v brněnském Sonu se ukázalo, že taková kompaktní sestava dokáže přesvědčit prakticky každým tónem.
Nestalo se na JazzFestu Brno poprvé, že zkušená americká sestava od prvních tónů zvukově a energií doslova převálcuje evropské hráče z první poloviny večera. A přitom polská pianistka Kasia Pietrzko se svým triem nabídla nejen slušně zahraný, ale především po stránce formy a struktur velmi originální recitál. Klade-li si jazzový fanoušek někdy otázku, zda se dá v oblasti klavírního tria ještě najít něco nového, bylo právě toto mladé polské trio dokladem toho, že lze hrát překvapivě, i když možná ne zcela originálně (skladba Brown například odkazovala na Esbjörn Svensson Trio). Kombinace disonantních pasáží (často s kontrabasem hraným arco), práce s tempem a střídání impresionistických nálad a staccat klavíru dělá z Kasia Pietrzko Tria zajímavou naději evropského jazzu. A i proto je dobře, že podobným umělcům dávají pořadatelé JazzFestu šance představit se před slavnějšími a přece jen virtuóznějšími kolegy ze zámoří. Díky dobré ruce dramaturga Viléma Spilky nebyla první polovina večera nudným čekáním na hvězdu. A polovina druhá představila opravdu hvězdnou sestavu, která dokázala namixovat energii s melodiemi, dravost s úctou k tradici a vtip se zručností. Velmi dobrý začátek festivalu.
Kasia Pietrzko Trio + Branford Marsalis Quartet, Sono Centrum, v rámci JazzFestBrno, 13. března 2019
Zatím nebyl přidán žádný komentář..