Brněnské kolo se vtipně valí, ale občas i skřípne

19. červen 2017, 16:00
Brněnské kolo se vtipně valí, ale občas i skřípne

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.

Autorská novinka pochází z dílny Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána, kterým k libretu dodal noty jejich dvorní skladatel Karel Cón.  Vše se odehrává jedné noci letošního roku ve výstavních prostorách Moravského zemského muzea čili instituce, která seriál těchto představení pod širým nebem od roku 2010 hostí a která si letos připomíná dvě stě let své existence. Nečekejte ovšem nějakou způsobnou divadelně uvitou kytičku k významnému jubileu. Autoři se předhánějí v bláznivinách. V poněkud nadstavovaném příběhu figuruje řada historických i legendárních postav spjatých s městem. Na scéně se objeví loupežník Babinský, zakladatel genetiky Gregor Mendel, filmová hvězda Nataša Gollová a jde se až k bratrům Pospíšilovým. Dvacetinásobní mistři světa v kolové autorům z jeviště ale vtipně zavyčítají, že mají jen titěrné výstupy.

Název představení samozřejmě odkazuje ke známé pověsti o koláři Birkovi, který v roce 1635 údajně za jediný den dokázal porazit strom, vyrobit z něj kolo a dokutálet je z Lednice do Brna. Tento borec je také jednou z hlavních postav, i když zobrazované jmenované kolo je tady ve finále zcela něco jiného, a sice krycí název pro tajemný stroj zkonstruovaný v 19. století.  Mnohé napoví také podtitul celého kusu Jak ukrást Věstonickou venuši, což je možná nejslavnější exponát hostitelské výstavní instituce. Nu a do defilé skutečných i legendárních postav se ještě přimíchá Thomas Alva Edison, který do Brna přijede za svým přítelem profesorem Cajthamlem a který je vlastně protagonistou kusu. A aby toho nebylo málo, jsou ve hře jako hlavní hrdinové ještě tři děti (ratolesti herečky Aleny Antalové) a trio tajemných muzejních strážců, kteří jsou vlastně éterické bytosti.

Že se vám z toho točí hlava? No podobný typ spotřebního divadla, jehož primárním účelem je prostě rozverná zábava pod noční letní oblohou, podobné pocity může vyvolat. A zaleží vlastně jen vstřícnosti publika, zda na podobnou hru přistoupí. Někdy možná až zbytečně překombinovaný příběh hudebně dotvořil Karel Cón. Diváka čeká v podání živého komorní orchestru (9 hráčů), který je usazený v malebném podloubí nad hlavami herců, desítka songů. A protože sám scénář je prošpikovaný parodickými odkazy na leccos (herectví, divadelní praxe, operetní i popová klišé atp.), dělá to podobné i Cónova hudba. Tady uslyšíte legrační názvuky přeslazené operety, swingující melodie, říznou dechovku či legrační napodobení opery ve slavné vodníkově árii z Rusalky. Zpívá se tady sice Běda! Běda! Ubohý koláři bledý! jako třeba jinde v odkazu na populární píseň zase Nedávej ber!  Jindy při sborové písní všichni dostanou do ruky rudé plováky a na jevišti běží legrační narážka k televiznímu seriálu Pobřežní hlídka.  Jak už jsem připomněl, je to otázkou individuální divákovy míry vkusu a humoru, něco vás tady pobaví a něco prostě méně. Podobně jsem měl i já. Ukázkou zdařilého napodobování i lehkého zesměšňování operety je tady velmi vydařená árie Márinky a doktora Chromého. 

S hlavní rolí profesora Cajthamla se s úspěchem popasoval Michal Isteník, který se nebojí někdy adekvátně přitlačit na pilu, aby toto hraní v plenéru mělo patřičný efekt. Když ho mučí dva zloději a vyhrožují mu, ať konečně zazpívá a tedy prozradí něco o cenném exponátu, reaguje s tím, že mu vždy všichni říkali, aby namísto zpěvu raději držel pusu. Což je zčásti interní profesní legrácka, kterými se to v textu hemží.  Zdařilejší fórek zazní na adresu srovnání popularity hereček Gollové a Herfortové. Ostatně všechny vtípky ála Brno tady spolehlivě fungují.

Suma sumárum: tento pohádkový příběh s řadou parodických vsuvek, je typickou ukázkou divadelní zábavy v otevřeném prostoru. Není tady potřeba velkých kulis, diváci posedávající na dekách si do hlediště nosí víno, panuje zde uvolněnějšími nálada a také uvolněnější divadelní očekávání.  Jmenovaná autorská dílna v této sezóně vyrukovala s důmyslně hudebně i slovně konstruovaným muzikálem Bítls. Jejich Brněnské kolo je šité nepoměrně více horkou jehlou, nedosahuje kvalit jmenovaného muzikálu, což se pod širým nebem jaksi více pardonuje. A tak se při této inscenaci pobaví nejen Brňáci, kteří si sem za tímto druhem zábavy chodí odpočinout. 

Foto Tino

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více