Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.
Autorská novinka pochází z dílny Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána, kterým k libretu dodal noty jejich dvorní skladatel Karel Cón. Vše se odehrává jedné noci letošního roku ve výstavních prostorách Moravského zemského muzea čili instituce, která seriál těchto představení pod širým nebem od roku 2010 hostí a která si letos připomíná dvě stě let své existence. Nečekejte ovšem nějakou způsobnou divadelně uvitou kytičku k významnému jubileu. Autoři se předhánějí v bláznivinách. V poněkud nadstavovaném příběhu figuruje řada historických i legendárních postav spjatých s městem. Na scéně se objeví loupežník Babinský, zakladatel genetiky Gregor Mendel, filmová hvězda Nataša Gollová a jde se až k bratrům Pospíšilovým. Dvacetinásobní mistři světa v kolové autorům z jeviště ale vtipně zavyčítají, že mají jen titěrné výstupy.
Název představení samozřejmě odkazuje ke známé pověsti o koláři Birkovi, který v roce 1635 údajně za jediný den dokázal porazit strom, vyrobit z něj kolo a dokutálet je z Lednice do Brna. Tento borec je také jednou z hlavních postav, i když zobrazované jmenované kolo je tady ve finále zcela něco jiného, a sice krycí název pro tajemný stroj zkonstruovaný v 19. století. Mnohé napoví také podtitul celého kusu Jak ukrást Věstonickou venuši, což je možná nejslavnější exponát hostitelské výstavní instituce. Nu a do defilé skutečných i legendárních postav se ještě přimíchá Thomas Alva Edison, který do Brna přijede za svým přítelem profesorem Cajthamlem a který je vlastně protagonistou kusu. A aby toho nebylo málo, jsou ve hře jako hlavní hrdinové ještě tři děti (ratolesti herečky Aleny Antalové) a trio tajemných muzejních strážců, kteří jsou vlastně éterické bytosti.
Že se vám z toho točí hlava? No podobný typ spotřebního divadla, jehož primárním účelem je prostě rozverná zábava pod noční letní oblohou, podobné pocity může vyvolat. A zaleží vlastně jen vstřícnosti publika, zda na podobnou hru přistoupí. Někdy možná až zbytečně překombinovaný příběh hudebně dotvořil Karel Cón. Diváka čeká v podání živého komorní orchestru (9 hráčů), který je usazený v malebném podloubí nad hlavami herců, desítka songů. A protože sám scénář je prošpikovaný parodickými odkazy na leccos (herectví, divadelní praxe, operetní i popová klišé atp.), dělá to podobné i Cónova hudba. Tady uslyšíte legrační názvuky přeslazené operety, swingující melodie, říznou dechovku či legrační napodobení opery ve slavné vodníkově árii z Rusalky. Zpívá se tady sice Běda! Běda! Ubohý koláři bledý! jako třeba jinde v odkazu na populární píseň zase Nedávej ber! Jindy při sborové písní všichni dostanou do ruky rudé plováky a na jevišti běží legrační narážka k televiznímu seriálu Pobřežní hlídka. Jak už jsem připomněl, je to otázkou individuální divákovy míry vkusu a humoru, něco vás tady pobaví a něco prostě méně. Podobně jsem měl i já. Ukázkou zdařilého napodobování i lehkého zesměšňování operety je tady velmi vydařená árie Márinky a doktora Chromého.
S hlavní rolí profesora Cajthamla se s úspěchem popasoval Michal Isteník, který se nebojí někdy adekvátně přitlačit na pilu, aby toto hraní v plenéru mělo patřičný efekt. Když ho mučí dva zloději a vyhrožují mu, ať konečně zazpívá a tedy prozradí něco o cenném exponátu, reaguje s tím, že mu vždy všichni říkali, aby namísto zpěvu raději držel pusu. Což je zčásti interní profesní legrácka, kterými se to v textu hemží. Zdařilejší fórek zazní na adresu srovnání popularity hereček Gollové a Herfortové. Ostatně všechny vtípky ála Brno tady spolehlivě fungují.
Suma sumárum: tento pohádkový příběh s řadou parodických vsuvek, je typickou ukázkou divadelní zábavy v otevřeném prostoru. Není tady potřeba velkých kulis, diváci posedávající na dekách si do hlediště nosí víno, panuje zde uvolněnějšími nálada a také uvolněnější divadelní očekávání. Jmenovaná autorská dílna v této sezóně vyrukovala s důmyslně hudebně i slovně konstruovaným muzikálem Bítls. Jejich Brněnské kolo je šité nepoměrně více horkou jehlou, nedosahuje kvalit jmenovaného muzikálu, což se pod širým nebem jaksi více pardonuje. A tak se při této inscenaci pobaví nejen Brňáci, kteří si sem za tímto druhem zábavy chodí odpočinout.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..