Brněnské kolo se vtipně valí, ale občas i skřípne

19. červen 2017, 16:00
Brněnské kolo se vtipně valí, ale občas i skřípne

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.

Autorská novinka pochází z dílny Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána, kterým k libretu dodal noty jejich dvorní skladatel Karel Cón.  Vše se odehrává jedné noci letošního roku ve výstavních prostorách Moravského zemského muzea čili instituce, která seriál těchto představení pod širým nebem od roku 2010 hostí a která si letos připomíná dvě stě let své existence. Nečekejte ovšem nějakou způsobnou divadelně uvitou kytičku k významnému jubileu. Autoři se předhánějí v bláznivinách. V poněkud nadstavovaném příběhu figuruje řada historických i legendárních postav spjatých s městem. Na scéně se objeví loupežník Babinský, zakladatel genetiky Gregor Mendel, filmová hvězda Nataša Gollová a jde se až k bratrům Pospíšilovým. Dvacetinásobní mistři světa v kolové autorům z jeviště ale vtipně zavyčítají, že mají jen titěrné výstupy.

Název představení samozřejmě odkazuje ke známé pověsti o koláři Birkovi, který v roce 1635 údajně za jediný den dokázal porazit strom, vyrobit z něj kolo a dokutálet je z Lednice do Brna. Tento borec je také jednou z hlavních postav, i když zobrazované jmenované kolo je tady ve finále zcela něco jiného, a sice krycí název pro tajemný stroj zkonstruovaný v 19. století.  Mnohé napoví také podtitul celého kusu Jak ukrást Věstonickou venuši, což je možná nejslavnější exponát hostitelské výstavní instituce. Nu a do defilé skutečných i legendárních postav se ještě přimíchá Thomas Alva Edison, který do Brna přijede za svým přítelem profesorem Cajthamlem a který je vlastně protagonistou kusu. A aby toho nebylo málo, jsou ve hře jako hlavní hrdinové ještě tři děti (ratolesti herečky Aleny Antalové) a trio tajemných muzejních strážců, kteří jsou vlastně éterické bytosti.

Že se vám z toho točí hlava? No podobný typ spotřebního divadla, jehož primárním účelem je prostě rozverná zábava pod noční letní oblohou, podobné pocity může vyvolat. A zaleží vlastně jen vstřícnosti publika, zda na podobnou hru přistoupí. Někdy možná až zbytečně překombinovaný příběh hudebně dotvořil Karel Cón. Diváka čeká v podání živého komorní orchestru (9 hráčů), který je usazený v malebném podloubí nad hlavami herců, desítka songů. A protože sám scénář je prošpikovaný parodickými odkazy na leccos (herectví, divadelní praxe, operetní i popová klišé atp.), dělá to podobné i Cónova hudba. Tady uslyšíte legrační názvuky přeslazené operety, swingující melodie, říznou dechovku či legrační napodobení opery ve slavné vodníkově árii z Rusalky. Zpívá se tady sice Běda! Běda! Ubohý koláři bledý! jako třeba jinde v odkazu na populární píseň zase Nedávej ber!  Jindy při sborové písní všichni dostanou do ruky rudé plováky a na jevišti běží legrační narážka k televiznímu seriálu Pobřežní hlídka.  Jak už jsem připomněl, je to otázkou individuální divákovy míry vkusu a humoru, něco vás tady pobaví a něco prostě méně. Podobně jsem měl i já. Ukázkou zdařilého napodobování i lehkého zesměšňování operety je tady velmi vydařená árie Márinky a doktora Chromého. 

S hlavní rolí profesora Cajthamla se s úspěchem popasoval Michal Isteník, který se nebojí někdy adekvátně přitlačit na pilu, aby toto hraní v plenéru mělo patřičný efekt. Když ho mučí dva zloději a vyhrožují mu, ať konečně zazpívá a tedy prozradí něco o cenném exponátu, reaguje s tím, že mu vždy všichni říkali, aby namísto zpěvu raději držel pusu. Což je zčásti interní profesní legrácka, kterými se to v textu hemží.  Zdařilejší fórek zazní na adresu srovnání popularity hereček Gollové a Herfortové. Ostatně všechny vtípky ála Brno tady spolehlivě fungují.

Suma sumárum: tento pohádkový příběh s řadou parodických vsuvek, je typickou ukázkou divadelní zábavy v otevřeném prostoru. Není tady potřeba velkých kulis, diváci posedávající na dekách si do hlediště nosí víno, panuje zde uvolněnějšími nálada a také uvolněnější divadelní očekávání.  Jmenovaná autorská dílna v této sezóně vyrukovala s důmyslně hudebně i slovně konstruovaným muzikálem Bítls. Jejich Brněnské kolo je šité nepoměrně více horkou jehlou, nedosahuje kvalit jmenovaného muzikálu, což se pod širým nebem jaksi více pardonuje. A tak se při této inscenaci pobaví nejen Brňáci, kteří si sem za tímto druhem zábavy chodí odpočinout. 

Foto Tino

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více