Brněnské patálie nejen s rodičovskou láskou

23. říjen 2019, 1:00
Brněnské patálie nejen s rodičovskou láskou

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!

Výmluvné bude jistě také navršit dechberoucí čísla. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, zažil šest tisíc repríz, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Jevištní podobu muzikálu vidělo 60 milionů diváků ve více než 440 městech po celém světě. Fenomén z muzikálu Mamma mia! udělalo v roce 2008 filmové zpracování, ve kterém zářila Meryl Streepová, Amanda Seyfried, Pierce Brosnan, Colin Firth a Stellan Skarsgård. Ve své době nejvýdělečnější neamerický film po premiéře roku 2008 vydělal 610 milionů amerických dolarů. Další čtyři roky se jednalo o nejúspěšnější filmový muzikál všech dob.

mamma_mia_2019_foto_tino_01

Je pochopitelné, že český divák krmený dvě dekády výše uvedenými superlativy, pošilhávající po prvním českém uvádění v hlavním městě, vtrhne vyhladovělý na Hudební scénu MDB. Bude možná i prostý velkých očekávání, přijde jen s nezměrnou touhou vidět stůj co stůj titul, o němž se všude už tak dlouho mluví. Brněnskou inscenaci Petra Gazdíka sice nejde označit za prvoplánový kýč, který libreto i používání česky zpívaných populárních hitů zčásti maskuje. Gazdík se jistý nevkus, snaží (a místy vcelku úspěšně) překlenout situačním nebo scénickým humorem (tanec rybího potěru kolem snící Sophie nebo travestijní mužská bílá nevěsta s odhalenou hrudí ve stejném snu). I tak se mnohdy nad touto odpočinkovou letní zamilovanou story neubráníte nechtěnému úsměvu. To třeba při překladu písňových textů Adama Nováka, jejichž plytkost místy převyšuje jednoduchost originálů.

A potom zaznamenáte paradox, že program k inscenaci snesl přes desítku českých převodů písniček ABBY od sedmdesátých let, z nichž mnohé se v tuzemské popmusic staly ikonickými. Inscenovaný slovní materiál (scénář a nařízené české převody písní) brněnští divadelníci nyní (raději?) neuvádí. A právě v tomto případě by to bylo nejen pro hnidopichy důležité. Mamma mia! je totiž tzv. písničkál, nóblově řečeno jukebox muzikál, v němž je děj příběhu určovaný a modelovaný textovým obsahem hraných písní. Jinými slovy je to skrumáž písniček, k tomuto kondenzátu se potom hledá vlastní story.

mamma_mia_2019_foto_tino_03

Nejde o to hledat mouchy na něčem, co svou vábivou sladkostí zcela programově přitahuje. I tak si myslím, že hudební nastudování zůstalo v Brně nyní blyštivému diskotékovému soundu ABBY leccos dlužné. Tyto písně jsou v Brně nejen díky zvuku orchestru a výkonu některých interpretů v českém podání hudebně a pěvecky mdlé. Sólistickým výkonům na jevišti naštěstí často pomáhá a zvedá je skupina zpěváků off stage. A když už herec poněkud zápasí se zpěvem, tak některé strofy písně prostě zpěvně odmumlá do muziky. Originální ABBA je ve zvuku nepoměrně melodičtější, jásavější a pronikavější než jak je tomu u brněnské produkce.

A tak nízko posazenému hlasu ostřílené muzikálové zpěvačky Aleny Antalové do kýženého hereckého komfortu v roli Donny leccos chybí. Pavla Vitázková jako Tanya pouští do hry ponejvíce svůj atraktivně přeplácaný výzor či schopnost intonací pointovat slovní hříčku a vtip. Zajímavější je Radka Coufalová coby hipísácká ošklivka Rosie, která sází na komediální talent, schopnost ostré herecké zkratky i suverénního zpěvu. A tak vlastně jediný, kdo se bez zaváhání pěvecky i herecky dokáže probrodit touto marmeládovou kalamitou je Dagmar Křížová jako Sophie hledající svého otce, snící o lásce i svojí velké bílé svatbě. Její pěvecká bravura, schopnost upřímně a bez zveličování odehrát ten nejokatější sentiment z ní po právu dělají nekorunovanou hvězdu této přeslazené šou.

Dech přihlížejícím tak možná v jiném paradoxu nevyrazí vlastní barvotisková inscenace, ale až její nařízená bláznivě kostýmovaná děkovačka. Tady už zní stará dobrá ABBA plnotučně, v angličtině a se vší tou diskotékovou bláznivostí i přeťáplou kostýmní parádou, z níž se nám dodnes točí hlava. A dost recenzního škarohlídství. Pro výše řečené i nezničitelný fenomén tohoto muzikálu brněnský inscenační výsledek ani není regulérním hudebním divadlem ale spíše jakousi pomyslnou diváckou party fanoušků (mezi které asi nepatřím). A k takové party se v emocích v sále může přidat regulérně kdokoli. A brněnské publikum  - zdá se – také neodolalo.

Psáno z premiéry 19. října 2019.

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více