Brněnské patálie nejen s rodičovskou láskou

23. říjen 2019, 1:00
Brněnské patálie nejen s rodičovskou láskou

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!

Výmluvné bude jistě také navršit dechberoucí čísla. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, zažil šest tisíc repríz, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Jevištní podobu muzikálu vidělo 60 milionů diváků ve více než 440 městech po celém světě. Fenomén z muzikálu Mamma mia! udělalo v roce 2008 filmové zpracování, ve kterém zářila Meryl Streepová, Amanda Seyfried, Pierce Brosnan, Colin Firth a Stellan Skarsgård. Ve své době nejvýdělečnější neamerický film po premiéře roku 2008 vydělal 610 milionů amerických dolarů. Další čtyři roky se jednalo o nejúspěšnější filmový muzikál všech dob.

mamma_mia_2019_foto_tino_01

Je pochopitelné, že český divák krmený dvě dekády výše uvedenými superlativy, pošilhávající po prvním českém uvádění v hlavním městě, vtrhne vyhladovělý na Hudební scénu MDB. Bude možná i prostý velkých očekávání, přijde jen s nezměrnou touhou vidět stůj co stůj titul, o němž se všude už tak dlouho mluví. Brněnskou inscenaci Petra Gazdíka sice nejde označit za prvoplánový kýč, který libreto i používání česky zpívaných populárních hitů zčásti maskuje. Gazdík se jistý nevkus, snaží (a místy vcelku úspěšně) překlenout situačním nebo scénickým humorem (tanec rybího potěru kolem snící Sophie nebo travestijní mužská bílá nevěsta s odhalenou hrudí ve stejném snu). I tak se mnohdy nad touto odpočinkovou letní zamilovanou story neubráníte nechtěnému úsměvu. To třeba při překladu písňových textů Adama Nováka, jejichž plytkost místy převyšuje jednoduchost originálů.

A potom zaznamenáte paradox, že program k inscenaci snesl přes desítku českých převodů písniček ABBY od sedmdesátých let, z nichž mnohé se v tuzemské popmusic staly ikonickými. Inscenovaný slovní materiál (scénář a nařízené české převody písní) brněnští divadelníci nyní (raději?) neuvádí. A právě v tomto případě by to bylo nejen pro hnidopichy důležité. Mamma mia! je totiž tzv. písničkál, nóblově řečeno jukebox muzikál, v němž je děj příběhu určovaný a modelovaný textovým obsahem hraných písní. Jinými slovy je to skrumáž písniček, k tomuto kondenzátu se potom hledá vlastní story.

mamma_mia_2019_foto_tino_03

Nejde o to hledat mouchy na něčem, co svou vábivou sladkostí zcela programově přitahuje. I tak si myslím, že hudební nastudování zůstalo v Brně nyní blyštivému diskotékovému soundu ABBY leccos dlužné. Tyto písně jsou v Brně nejen díky zvuku orchestru a výkonu některých interpretů v českém podání hudebně a pěvecky mdlé. Sólistickým výkonům na jevišti naštěstí často pomáhá a zvedá je skupina zpěváků off stage. A když už herec poněkud zápasí se zpěvem, tak některé strofy písně prostě zpěvně odmumlá do muziky. Originální ABBA je ve zvuku nepoměrně melodičtější, jásavější a pronikavější než jak je tomu u brněnské produkce.

A tak nízko posazenému hlasu ostřílené muzikálové zpěvačky Aleny Antalové do kýženého hereckého komfortu v roli Donny leccos chybí. Pavla Vitázková jako Tanya pouští do hry ponejvíce svůj atraktivně přeplácaný výzor či schopnost intonací pointovat slovní hříčku a vtip. Zajímavější je Radka Coufalová coby hipísácká ošklivka Rosie, která sází na komediální talent, schopnost ostré herecké zkratky i suverénního zpěvu. A tak vlastně jediný, kdo se bez zaváhání pěvecky i herecky dokáže probrodit touto marmeládovou kalamitou je Dagmar Křížová jako Sophie hledající svého otce, snící o lásce i svojí velké bílé svatbě. Její pěvecká bravura, schopnost upřímně a bez zveličování odehrát ten nejokatější sentiment z ní po právu dělají nekorunovanou hvězdu této přeslazené šou.

Dech přihlížejícím tak možná v jiném paradoxu nevyrazí vlastní barvotisková inscenace, ale až její nařízená bláznivě kostýmovaná děkovačka. Tady už zní stará dobrá ABBA plnotučně, v angličtině a se vší tou diskotékovou bláznivostí i přeťáplou kostýmní parádou, z níž se nám dodnes točí hlava. A dost recenzního škarohlídství. Pro výše řečené i nezničitelný fenomén tohoto muzikálu brněnský inscenační výsledek ani není regulérním hudebním divadlem ale spíše jakousi pomyslnou diváckou party fanoušků (mezi které asi nepatřím). A k takové party se v emocích v sále může přidat regulérně kdokoli. A brněnské publikum  - zdá se – také neodolalo.

Psáno z premiéry 19. října 2019.

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více