Brněnský Nápoj Lásky: kamera, střih, akce

21. říjen 2017, 12:00
Brněnský Nápoj Lásky: kamera, střih, akce

Premiérou nového nastudování opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se včera uvedl brněnský operní soubor v Mahenově divadle. V roli krásné Adiny se představila Kateřina Kněžíková, zamilovaného Nemorina ztvárnil španělský tenorista José Manuel, postavy seržanta Belcora se ujal Roman Hoza, doktor Dulcamara prodával svůj elixír v provedení Jiřího Sulženka a roztomile všetečná Giannetta vděčí za svůj půvab Tereze Merklové Kyzlinkové. Operní sbor a orchestr Národního divadla Brno vedl dirigent Ondrej Olos.

Gaetano Donizetti se řadí mezi tři nejvýznamnější italské operní autory své doby. Po boku Rossiniho a Belliniho pomohl upevnit pozici krásného zpěvu tedy bel canta a do svých děl uvedl rašící drama romantismu. Spousta jeho děl zůstává dodnes hojně provozována na operních scénách napříč celým světem.

Opera Nápoj lásky patří plným právem do výkladní skříně hudby italského bel canta, potažmo operní tvorby své doby vůbec. Nestárnoucí příběh o elixíru schopném přivodit věčnou lásku je vděčným námětem pohádek a příběhů i v současném, zdánlivě přetechnizovaném světě. Pokud navíc okořeníme výtečné libreto Felice Romaniho hravou, jiskřivou a energickou hudbou Gaetana Donizettiho, dojdeme k jednomu ze stěžejních operních děl první poloviny 19. století.  Nápoj lásky se řadí mezi autorovy nejhranější opery. Nemorinova árie Una furtiva lagrima se dočkala velké popularity, mezi nejznámější provedení patří bezpochyby nahrávka Enrica Carusa.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_01

Režisérka nové brněnské inscenace Magdalena Švecová zasadila příběh do filmového studia 1. poloviny 20. století. Hlavní herecké hvězdy představují právě Adinu a Belcora, milující Nemorino pak připomíná ponejvíce postavu externisty. Právě zdařilé využívání filmové stylizace dovolilo autorům vystavět most mezi dobou vzniku opery a současným světem. Například již úvodní árie seržanta byla pojatá jako natáčení scény filmu – početný sbor na pódiu se postaví k postavě režiséra, nastaví se světla, kamera, mikrofony a natáčí se. Po skončení probíhá duet mezi Belcorem a Adinou, který je stylizován již jako scéna z šatny, ve které herec (seržant) nabízí herečce sňatek. Častokrát není zcela zřejmé, jaký vztah vůči sobě mají ostatní postavy při natáčení a po něm. Tato rozpolcenost charakterů postav (například právě herec-seržant) této inscenaci ale nic neubírá, neboť samotná filmová stylizace není příliš těsná a ve výsledku tvoří pouze efektní prostředí pro zápletku děje.

Co se samotné hudby týče, je opera svěží, energická, hravá, dovádivá a mírně kousavá, není tedy divu, že Donizetti je stále vyhledávaným a inscenovaným autorem. Skladatel umně pracuje s texturou, hudební prostředky dávkuje zcela s ohledem na text a přitom stále zůstává hravým a líbezným v tom nejlepším slova smyslu. Zhudebnění opileckého popěvku „la-la-la“ se nabízí jako výtečný příklad dovádivé árie za adekvátního orchestrálního doprovodu.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_02

Z hlediska interpretace se vše dařilo na výbornou – sóloví zpěváci podali úctyhodné výkony a ve svých rolích působili zcela přirozeně. Kateřina Kněžíková dodala postavě Adiny nejen jistou rozvernost, ale především mohutný, barevně plný a pevný hlasový projev. Vibrato nebylo přehnané, naopak znělo pevně a zpěvačka jím na rozdíl od mnoha jiných nezakrývala vlastní zpěvní nedostatky. Pochvalu zaslouží také její příkladné vypořádání se s mírnou dynamikou orchestru v části, kde jediný doprovod tvořilo pizzicato smyčců. Intonace zpěvačky i tady zůstala čistá a jasná. José Manuel jako Nemorino zazářil též – vášnivý projev se k roli zamilovaného nešťastníka skvěle hodil. Zpěvák se prezentoval precizní dikcí a chvályhodným sledováním afektu textu. Obzvláště pak ona již výše zmíněná árie si zasloužila značný potlesk a nejedno zvolání bravo. Roman Hoza jako Belcore dodal roli potřebnou vážnost, eleganci a i jistou rozšafnost, v poslední části opery pak působil téměř blahosklonně, což však vzhledem k příběhu dávalo smysl. Mne osobně pak ponejvíce potěšil Jiří Sulženko jako doktor Dulcamara – jeho výtečně artikulovaný přednes byl nejen intonačně přesný, ale také vždy srozumitelný. Obzvláště v rychlých pasážích byl tento výkon skutečně úctyhodný. Také orchestr nepochybně zaslouží pochvalu, neboť po celou dobu představení byl rytmicky a intonačně jednotný a z typické italské hudební faktury vyždímal patřičně dramatickou hudební interpretaci.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_03

Režie Magdalény Švecové si rozhodně zaslouží pozornost. Bez větších problémů se jí podařilo spojit dvě odlišná prostředí a s úspěchem je prezentovat i ve světě našem. Filmové prostředí navíc vybízelo ke spoustě koncepčně nových řešení, působilo organicky a navíc dokázalo vždy elegantně ospravedlnit pohyb na scéně. Vzhledem k celkovému konceptu také nezbývá než pochválit Andreje Ďuríka za scénu a Evu Jiřikovskou za kostýmy.

Na půdě brněnského divadla vznikla pozoruhodná inscenace se svěžím a sympatickým konceptem i s výbornými hereckými a pěveckými výkony. Určitě si zajděte a posuďte sami – kamera, střih, akce!

Autor: Gaetano Donizetti, libreto: Felice Romani, dirigent: Ondrej Olos a Robert Kružík, režie: Magdalena Švecová, scéna: Andrej Ďurík, kostýmy: Eva Jiřikovská, světelný design: Pavla Beranová, choreografie: Martin Pacek, sbormistr: Pavel Koňárek, Klára Roztočilová, dramaturgie: Patricie Částková, asistent režie: Vojtěch Orenič. Premiéra 20. října 2017 v Mahenově divadle

foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více