Brněnský Nápoj Lásky: kamera, střih, akce

21. říjen 2017, 12:00
Brněnský Nápoj Lásky: kamera, střih, akce

Premiérou nového nastudování opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se včera uvedl brněnský operní soubor v Mahenově divadle. V roli krásné Adiny se představila Kateřina Kněžíková, zamilovaného Nemorina ztvárnil španělský tenorista José Manuel, postavy seržanta Belcora se ujal Roman Hoza, doktor Dulcamara prodával svůj elixír v provedení Jiřího Sulženka a roztomile všetečná Giannetta vděčí za svůj půvab Tereze Merklové Kyzlinkové. Operní sbor a orchestr Národního divadla Brno vedl dirigent Ondrej Olos.

Gaetano Donizetti se řadí mezi tři nejvýznamnější italské operní autory své doby. Po boku Rossiniho a Belliniho pomohl upevnit pozici krásného zpěvu tedy bel canta a do svých děl uvedl rašící drama romantismu. Spousta jeho děl zůstává dodnes hojně provozována na operních scénách napříč celým světem.

Opera Nápoj lásky patří plným právem do výkladní skříně hudby italského bel canta, potažmo operní tvorby své doby vůbec. Nestárnoucí příběh o elixíru schopném přivodit věčnou lásku je vděčným námětem pohádek a příběhů i v současném, zdánlivě přetechnizovaném světě. Pokud navíc okořeníme výtečné libreto Felice Romaniho hravou, jiskřivou a energickou hudbou Gaetana Donizettiho, dojdeme k jednomu ze stěžejních operních děl první poloviny 19. století.  Nápoj lásky se řadí mezi autorovy nejhranější opery. Nemorinova árie Una furtiva lagrima se dočkala velké popularity, mezi nejznámější provedení patří bezpochyby nahrávka Enrica Carusa.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_01

Režisérka nové brněnské inscenace Magdalena Švecová zasadila příběh do filmového studia 1. poloviny 20. století. Hlavní herecké hvězdy představují právě Adinu a Belcora, milující Nemorino pak připomíná ponejvíce postavu externisty. Právě zdařilé využívání filmové stylizace dovolilo autorům vystavět most mezi dobou vzniku opery a současným světem. Například již úvodní árie seržanta byla pojatá jako natáčení scény filmu – početný sbor na pódiu se postaví k postavě režiséra, nastaví se světla, kamera, mikrofony a natáčí se. Po skončení probíhá duet mezi Belcorem a Adinou, který je stylizován již jako scéna z šatny, ve které herec (seržant) nabízí herečce sňatek. Častokrát není zcela zřejmé, jaký vztah vůči sobě mají ostatní postavy při natáčení a po něm. Tato rozpolcenost charakterů postav (například právě herec-seržant) této inscenaci ale nic neubírá, neboť samotná filmová stylizace není příliš těsná a ve výsledku tvoří pouze efektní prostředí pro zápletku děje.

Co se samotné hudby týče, je opera svěží, energická, hravá, dovádivá a mírně kousavá, není tedy divu, že Donizetti je stále vyhledávaným a inscenovaným autorem. Skladatel umně pracuje s texturou, hudební prostředky dávkuje zcela s ohledem na text a přitom stále zůstává hravým a líbezným v tom nejlepším slova smyslu. Zhudebnění opileckého popěvku „la-la-la“ se nabízí jako výtečný příklad dovádivé árie za adekvátního orchestrálního doprovodu.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_02

Z hlediska interpretace se vše dařilo na výbornou – sóloví zpěváci podali úctyhodné výkony a ve svých rolích působili zcela přirozeně. Kateřina Kněžíková dodala postavě Adiny nejen jistou rozvernost, ale především mohutný, barevně plný a pevný hlasový projev. Vibrato nebylo přehnané, naopak znělo pevně a zpěvačka jím na rozdíl od mnoha jiných nezakrývala vlastní zpěvní nedostatky. Pochvalu zaslouží také její příkladné vypořádání se s mírnou dynamikou orchestru v části, kde jediný doprovod tvořilo pizzicato smyčců. Intonace zpěvačky i tady zůstala čistá a jasná. José Manuel jako Nemorino zazářil též – vášnivý projev se k roli zamilovaného nešťastníka skvěle hodil. Zpěvák se prezentoval precizní dikcí a chvályhodným sledováním afektu textu. Obzvláště pak ona již výše zmíněná árie si zasloužila značný potlesk a nejedno zvolání bravo. Roman Hoza jako Belcore dodal roli potřebnou vážnost, eleganci a i jistou rozšafnost, v poslední části opery pak působil téměř blahosklonně, což však vzhledem k příběhu dávalo smysl. Mne osobně pak ponejvíce potěšil Jiří Sulženko jako doktor Dulcamara – jeho výtečně artikulovaný přednes byl nejen intonačně přesný, ale také vždy srozumitelný. Obzvláště v rychlých pasážích byl tento výkon skutečně úctyhodný. Také orchestr nepochybně zaslouží pochvalu, neboť po celou dobu představení byl rytmicky a intonačně jednotný a z typické italské hudební faktury vyždímal patřičně dramatickou hudební interpretaci.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_03

Režie Magdalény Švecové si rozhodně zaslouží pozornost. Bez větších problémů se jí podařilo spojit dvě odlišná prostředí a s úspěchem je prezentovat i ve světě našem. Filmové prostředí navíc vybízelo ke spoustě koncepčně nových řešení, působilo organicky a navíc dokázalo vždy elegantně ospravedlnit pohyb na scéně. Vzhledem k celkovému konceptu také nezbývá než pochválit Andreje Ďuríka za scénu a Evu Jiřikovskou za kostýmy.

Na půdě brněnského divadla vznikla pozoruhodná inscenace se svěžím a sympatickým konceptem i s výbornými hereckými a pěveckými výkony. Určitě si zajděte a posuďte sami – kamera, střih, akce!

Autor: Gaetano Donizetti, libreto: Felice Romani, dirigent: Ondrej Olos a Robert Kružík, režie: Magdalena Švecová, scéna: Andrej Ďurík, kostýmy: Eva Jiřikovská, světelný design: Pavla Beranová, choreografie: Martin Pacek, sbormistr: Pavel Koňárek, Klára Roztočilová, dramaturgie: Patricie Částková, asistent režie: Vojtěch Orenič. Premiéra 20. října 2017 v Mahenově divadle

foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více