Brněnský Nápoj Lásky: kamera, střih, akce

21. říjen 2017, 12:00
Brněnský Nápoj Lásky: kamera, střih, akce

Premiérou nového nastudování opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se včera uvedl brněnský operní soubor v Mahenově divadle. V roli krásné Adiny se představila Kateřina Kněžíková, zamilovaného Nemorina ztvárnil španělský tenorista José Manuel, postavy seržanta Belcora se ujal Roman Hoza, doktor Dulcamara prodával svůj elixír v provedení Jiřího Sulženka a roztomile všetečná Giannetta vděčí za svůj půvab Tereze Merklové Kyzlinkové. Operní sbor a orchestr Národního divadla Brno vedl dirigent Ondrej Olos.

Gaetano Donizetti se řadí mezi tři nejvýznamnější italské operní autory své doby. Po boku Rossiniho a Belliniho pomohl upevnit pozici krásného zpěvu tedy bel canta a do svých děl uvedl rašící drama romantismu. Spousta jeho děl zůstává dodnes hojně provozována na operních scénách napříč celým světem.

Opera Nápoj lásky patří plným právem do výkladní skříně hudby italského bel canta, potažmo operní tvorby své doby vůbec. Nestárnoucí příběh o elixíru schopném přivodit věčnou lásku je vděčným námětem pohádek a příběhů i v současném, zdánlivě přetechnizovaném světě. Pokud navíc okořeníme výtečné libreto Felice Romaniho hravou, jiskřivou a energickou hudbou Gaetana Donizettiho, dojdeme k jednomu ze stěžejních operních děl první poloviny 19. století.  Nápoj lásky se řadí mezi autorovy nejhranější opery. Nemorinova árie Una furtiva lagrima se dočkala velké popularity, mezi nejznámější provedení patří bezpochyby nahrávka Enrica Carusa.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_01

Režisérka nové brněnské inscenace Magdalena Švecová zasadila příběh do filmového studia 1. poloviny 20. století. Hlavní herecké hvězdy představují právě Adinu a Belcora, milující Nemorino pak připomíná ponejvíce postavu externisty. Právě zdařilé využívání filmové stylizace dovolilo autorům vystavět most mezi dobou vzniku opery a současným světem. Například již úvodní árie seržanta byla pojatá jako natáčení scény filmu – početný sbor na pódiu se postaví k postavě režiséra, nastaví se světla, kamera, mikrofony a natáčí se. Po skončení probíhá duet mezi Belcorem a Adinou, který je stylizován již jako scéna z šatny, ve které herec (seržant) nabízí herečce sňatek. Častokrát není zcela zřejmé, jaký vztah vůči sobě mají ostatní postavy při natáčení a po něm. Tato rozpolcenost charakterů postav (například právě herec-seržant) této inscenaci ale nic neubírá, neboť samotná filmová stylizace není příliš těsná a ve výsledku tvoří pouze efektní prostředí pro zápletku děje.

Co se samotné hudby týče, je opera svěží, energická, hravá, dovádivá a mírně kousavá, není tedy divu, že Donizetti je stále vyhledávaným a inscenovaným autorem. Skladatel umně pracuje s texturou, hudební prostředky dávkuje zcela s ohledem na text a přitom stále zůstává hravým a líbezným v tom nejlepším slova smyslu. Zhudebnění opileckého popěvku „la-la-la“ se nabízí jako výtečný příklad dovádivé árie za adekvátního orchestrálního doprovodu.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_02

Z hlediska interpretace se vše dařilo na výbornou – sóloví zpěváci podali úctyhodné výkony a ve svých rolích působili zcela přirozeně. Kateřina Kněžíková dodala postavě Adiny nejen jistou rozvernost, ale především mohutný, barevně plný a pevný hlasový projev. Vibrato nebylo přehnané, naopak znělo pevně a zpěvačka jím na rozdíl od mnoha jiných nezakrývala vlastní zpěvní nedostatky. Pochvalu zaslouží také její příkladné vypořádání se s mírnou dynamikou orchestru v části, kde jediný doprovod tvořilo pizzicato smyčců. Intonace zpěvačky i tady zůstala čistá a jasná. José Manuel jako Nemorino zazářil též – vášnivý projev se k roli zamilovaného nešťastníka skvěle hodil. Zpěvák se prezentoval precizní dikcí a chvályhodným sledováním afektu textu. Obzvláště pak ona již výše zmíněná árie si zasloužila značný potlesk a nejedno zvolání bravo. Roman Hoza jako Belcore dodal roli potřebnou vážnost, eleganci a i jistou rozšafnost, v poslední části opery pak působil téměř blahosklonně, což však vzhledem k příběhu dávalo smysl. Mne osobně pak ponejvíce potěšil Jiří Sulženko jako doktor Dulcamara – jeho výtečně artikulovaný přednes byl nejen intonačně přesný, ale také vždy srozumitelný. Obzvláště v rychlých pasážích byl tento výkon skutečně úctyhodný. Také orchestr nepochybně zaslouží pochvalu, neboť po celou dobu představení byl rytmicky a intonačně jednotný a z typické italské hudební faktury vyždímal patřičně dramatickou hudební interpretaci.

napoj_lasky_NdB_Marek_olbrzymek_03

Režie Magdalény Švecové si rozhodně zaslouží pozornost. Bez větších problémů se jí podařilo spojit dvě odlišná prostředí a s úspěchem je prezentovat i ve světě našem. Filmové prostředí navíc vybízelo ke spoustě koncepčně nových řešení, působilo organicky a navíc dokázalo vždy elegantně ospravedlnit pohyb na scéně. Vzhledem k celkovému konceptu také nezbývá než pochválit Andreje Ďuríka za scénu a Evu Jiřikovskou za kostýmy.

Na půdě brněnského divadla vznikla pozoruhodná inscenace se svěžím a sympatickým konceptem i s výbornými hereckými a pěveckými výkony. Určitě si zajděte a posuďte sami – kamera, střih, akce!

Autor: Gaetano Donizetti, libreto: Felice Romani, dirigent: Ondrej Olos a Robert Kružík, režie: Magdalena Švecová, scéna: Andrej Ďurík, kostýmy: Eva Jiřikovská, světelný design: Pavla Beranová, choreografie: Martin Pacek, sbormistr: Pavel Koňárek, Klára Roztočilová, dramaturgie: Patricie Částková, asistent režie: Vojtěch Orenič. Premiéra 20. října 2017 v Mahenově divadle

foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více