Čankišou na novém albu bojují proti jednookým bytostem Supay

Čankišou na novém albu bojují proti jednookým bytostem Supay

Někdejší rockeři se obloukem vracejí ke svým hudebním kořenům. Posluchač si jaksepatří užije rockových sól, silového zpěvu i nekompromisních bicích.

„Odhodili jsme veškeré zábrany a úplně jsme popustili uzdu fantazii. I muzikanti, kteří do té doby stáli spíš v pozadí, začali teď sami dotvářet aranže. Všech sedm nás tvořilo album jako celek. I proto je to pro mne naše dospělá deska,“ říkal v roce 2011 zpěvák Karel Heřman o pátém řadovém albu skupiny Čankišou, nazvaném Faÿt. Od té doby se originální brněnská skupina podílela na dětském projektu (společně s divadelním sdružením maléHry) Jak na příšery a pro albovou poctu Vladimíru Mišíkovi Bazarem proměn nahrála svou verzi písně Slunečný hrob (jako Jua kaburi). A nyní pánové přicházejí s novým studiovým albem Supay, na kterém navazují na Faÿt. Jestliže totiž na pátém albu ubylo oproti předchozímu Lé La etno prvků a vůbec inspirace dalekými krajinami, novinka Supay je ještě přímočařejší a méně „zdobná“, dá-li se u tak energické skupiny jako Čankišou toto slovo vůbec použít. Někdejší rockeři se obloukem vracejí ke svým hudebním kořenům. A přitom jsou jejich současné písně stále dost „Čanki“ na to, abyste po prvních několika taktech poznali, s kým máte tu čest.

Jak taková kombinace funguje? Posluchač si jaksepatří užije rockových sól, silového zpěvu i nekompromisních bicích. Avšak sóla i přiznávky dechových nástrojů, lámané rytmy perkusí a vlastně i sám jazyk-nejazyk, kterým Karel Heřman zpívá, stále evokují Čankišou, jak je známe z minulých nahrávek. I když lze každé album skupiny vnímat jako celek – nepřetržitý proud hudby –, síla nahrávky se pochopitelně skrývá v detailech. A tak můžeme zbystřit třeba při staccatech saxofonu v Nomadisavej, hutném zvuku Fridy (zde se etno prvky opravdu skrývají hodně hluboko pod povrchem) nebo silných sborech a ostrých kytarách Sar di va. Skladba Korobori je vystavěna na basové lince, nad kterou svítí sóla harmoniky a mandolíny, následující Saribe je opět rocková, naléhavá (sledujte melodii sólového zpěvu!) a přitom nevšedně rytmická (není název odvozen od Karibe?).

Jazyk Čankišou však nestojí pouze na barvě hudebních nástrojů, rytmech a kontrastu rockové tvrdosti a exotických odstínů. Důležité jsou i texty písní, třebaže jim nemůžeme rozumět. Opět citát z rozhovoru s Karlem Heřmanem z roku 2011: „Těmi nesrozumitelnými texty si pleteme sami na sebe bič. Všechno se musí napsat slovo od slova a my si to pak musíme přesně zapamatovat. Má to pravidla normálního textu pouze s tím, že mu nikdo nesmí rozumět. Zapamatovat si to je strašné a některé věci se samozřejmě učíme jen orientačně. Ale nakonec ty texty stejně zpívám přesně stejně jako na desce.“ Texty Čankišou totiž nejsou jen nesmyslné změti zvuků. Měly by vytvářet příběhy, a to jak na půdorysu jednotlivých písní, tak na ploše alba jako celku.

Ačkoli to pro vnímání hudby není podstatné a každý z nás si může písně propojit s vlastními příběhy (nebo vnímat hudbu bez „děje“), skupina posluchačům přece jen napovídá na obalu svého nového alba. „Jejich oko se upírá na každého z nás a neustále vyhlíží. A okamžik, kdy jim otevřeme dveře,“ píše se zde o zlých bytostech „supayích“. Nové album má popisovat boj proti nim, boj jednonohých Čankiů proti jednookým. A k čemu že je dobré tento příběh vůbec znát a při poslechu (nebo ještě lépe před poslechem) číst? Můžeme pak za rozzlobenými tóny saxofonů, za nabroušenou kytarou a za Heřmanových zarputilým zpěvem-řevem opravdu vnímat boj. Boj proti fyzickému i psychickému utrpení, které způsobují fiktivní bytosti Supay nebo možná démoni v nás samých. Supay je totiž navýsost symbolická deska.

Čankišou – Supay, vydavatel: Indies Scope 2015. 10 skladeb, celková stopáž: 40:30

Foto Gabin

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Čankišou křest

21.12.2015, 20:00 / Club Fléda

narozeniny Flédy

22.12.2015, 20:00 / Club Fléda

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Jednonohý národ Čanki zahájil své putování v roce 1998, v těchto dnech vychází jeho stvořitelům již šesté řadové album. Poslechněte si z něj skladbu Frida.  více




Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.  více

Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více