Čankišou na novém albu bojují proti jednookým bytostem Supay

Čankišou na novém albu bojují proti jednookým bytostem Supay

Někdejší rockeři se obloukem vracejí ke svým hudebním kořenům. Posluchač si jaksepatří užije rockových sól, silového zpěvu i nekompromisních bicích.

„Odhodili jsme veškeré zábrany a úplně jsme popustili uzdu fantazii. I muzikanti, kteří do té doby stáli spíš v pozadí, začali teď sami dotvářet aranže. Všech sedm nás tvořilo album jako celek. I proto je to pro mne naše dospělá deska,“ říkal v roce 2011 zpěvák Karel Heřman o pátém řadovém albu skupiny Čankišou, nazvaném Faÿt. Od té doby se originální brněnská skupina podílela na dětském projektu (společně s divadelním sdružením maléHry) Jak na příšery a pro albovou poctu Vladimíru Mišíkovi Bazarem proměn nahrála svou verzi písně Slunečný hrob (jako Jua kaburi). A nyní pánové přicházejí s novým studiovým albem Supay, na kterém navazují na Faÿt. Jestliže totiž na pátém albu ubylo oproti předchozímu Lé La etno prvků a vůbec inspirace dalekými krajinami, novinka Supay je ještě přímočařejší a méně „zdobná“, dá-li se u tak energické skupiny jako Čankišou toto slovo vůbec použít. Někdejší rockeři se obloukem vracejí ke svým hudebním kořenům. A přitom jsou jejich současné písně stále dost „Čanki“ na to, abyste po prvních několika taktech poznali, s kým máte tu čest.

Jak taková kombinace funguje? Posluchač si jaksepatří užije rockových sól, silového zpěvu i nekompromisních bicích. Avšak sóla i přiznávky dechových nástrojů, lámané rytmy perkusí a vlastně i sám jazyk-nejazyk, kterým Karel Heřman zpívá, stále evokují Čankišou, jak je známe z minulých nahrávek. I když lze každé album skupiny vnímat jako celek – nepřetržitý proud hudby –, síla nahrávky se pochopitelně skrývá v detailech. A tak můžeme zbystřit třeba při staccatech saxofonu v Nomadisavej, hutném zvuku Fridy (zde se etno prvky opravdu skrývají hodně hluboko pod povrchem) nebo silných sborech a ostrých kytarách Sar di va. Skladba Korobori je vystavěna na basové lince, nad kterou svítí sóla harmoniky a mandolíny, následující Saribe je opět rocková, naléhavá (sledujte melodii sólového zpěvu!) a přitom nevšedně rytmická (není název odvozen od Karibe?).

Jazyk Čankišou však nestojí pouze na barvě hudebních nástrojů, rytmech a kontrastu rockové tvrdosti a exotických odstínů. Důležité jsou i texty písní, třebaže jim nemůžeme rozumět. Opět citát z rozhovoru s Karlem Heřmanem z roku 2011: „Těmi nesrozumitelnými texty si pleteme sami na sebe bič. Všechno se musí napsat slovo od slova a my si to pak musíme přesně zapamatovat. Má to pravidla normálního textu pouze s tím, že mu nikdo nesmí rozumět. Zapamatovat si to je strašné a některé věci se samozřejmě učíme jen orientačně. Ale nakonec ty texty stejně zpívám přesně stejně jako na desce.“ Texty Čankišou totiž nejsou jen nesmyslné změti zvuků. Měly by vytvářet příběhy, a to jak na půdorysu jednotlivých písní, tak na ploše alba jako celku.

Ačkoli to pro vnímání hudby není podstatné a každý z nás si může písně propojit s vlastními příběhy (nebo vnímat hudbu bez „děje“), skupina posluchačům přece jen napovídá na obalu svého nového alba. „Jejich oko se upírá na každého z nás a neustále vyhlíží. A okamžik, kdy jim otevřeme dveře,“ píše se zde o zlých bytostech „supayích“. Nové album má popisovat boj proti nim, boj jednonohých Čankiů proti jednookým. A k čemu že je dobré tento příběh vůbec znát a při poslechu (nebo ještě lépe před poslechem) číst? Můžeme pak za rozzlobenými tóny saxofonů, za nabroušenou kytarou a za Heřmanových zarputilým zpěvem-řevem opravdu vnímat boj. Boj proti fyzickému i psychickému utrpení, které způsobují fiktivní bytosti Supay nebo možná démoni v nás samých. Supay je totiž navýsost symbolická deska.

Čankišou – Supay, vydavatel: Indies Scope 2015. 10 skladeb, celková stopáž: 40:30

Foto Gabin

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Čankišou křest

21.12.2015, 20:00 / Club Fléda

narozeniny Flédy

22.12.2015, 20:00 / Club Fléda

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Jednonohý národ Čanki zahájil své putování v roce 1998, v těchto dnech vychází jeho stvořitelům již šesté řadové album. Poslechněte si z něj skladbu Frida.  více




Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více