Česká premiéra scénického Saula dobyla Znojmo

27. červenec 2019, 11:00
Česká premiéra scénického Saula dobyla Znojmo

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně. 

Rozsáhlé dílo, dokončené v roce 1739, nelze zcela jednoznačně definovat jako jedinou hudební formu. Saul je oficiálně uváděný pod žánrovým zařazením oratorium, má však také mnoho prvků operních. Händel proslul za svého pobytu v Anglii především jako autor oratorií, tento fakt staví jeho dílo na pozici jedné z vrcholných skladatelových oratorních kompozic. Charakterizuje ho především anglický text, který ve své době právě a na rozdíl od opery zpřístupnil oratorium anglickému publiku, a také biblický námět. V tomto případě se jedná o příběh vycházející ze starozákonní První knihy Samuelovy, který byl volně parafrázován libretistou Charlesem Jennensem.

saul_znojmo_2019_foto_petr_vokurek_01

Premiéru velkolepé inscenace budou následovat dvě festivalové reprízy. Tropické teploty vidině příjemného kulturního zážitku příliš nepřidaly, ba naopak přidaly starosti realizačnímu týmu, který se všemi možnými prostředky snažil snižovat teplotu klášterní jízdárny tedy hlavního dějiště. Na tomto místě nutno pochvalně poznamenat, že vějíře zdarma nebyly ani trochu špatný nápad.

Jízdárna Louckého kláštera překvapila také svými akustickými dispozicemi, které účinkujícím nabídly relativně dlouhý, avšak velmi příjemný dozvuk. Večer začal svižnou a bezstarostně znějící předehrou v podání orchestru, v němž pouze v tomto úvodu zaznělo několik drobných intonačních nepřesností. Ty však lze - vzhledem k užití výhradně dobových barokních nástrojů - zcela snadno pominout. Z čelní pozice pak veškeré osazenstvo řídil svými jasnými a jistými gesty šéfdirigent Roman Válek, pod nimiž orchestr i pěvci po všech stránkách spolehlivě fungovali. 

saul_znojmo_2019_foto_petr_vokurek_02

Slova uznání si zasluhuje také režie, které se ujal český operní režisér Tomáš Ondřej Pilař. V podstatě charakteristické rysy jeho jevištního rukopisu (například detailní práce se světlem nebo temporytmem) dominovaly také této inscenaci. Fotomontáží tvořená freska na horizontu jeviště působivě doplňovala dění v popředí. Celkově pak jednoduše a efektivně laděná scéna a režie, která se nesnažila přetvařovat, ideálně korespondovala se znějícími barokními tóny i okamžiky prožívanými v současnosti. Těžiště celé režie bylo v již zmíněných, zpomalených davových scénách a přesunech, které měl dvacetičlenný sbor evidentně precizně nacvičené a díky čemuž se tak dostavil kýžený efekt. I přesto, že na scéně převažovala černá barva, nesklouzl celkový vzhled k monotónnosti či fádnosti. Černá v kontrastu s bílými doplňky nebo projekcí naopak vyzněla velmi elegantně a pestrost jí ve výsledku dodala práce se svíčkami, prskavkami i svícením obecně. K oživení pak přispěla také hravá baletní čísla a několik různorodých kulis.

Po hudební stránce se divák téměř neměl šanci nudit. Střídající se árie, recitativy, sbory i orchestrální mezihry zaznívaly rozjímavě poetickými i dravými tóny, chromatické postupy ve správných chvílích zvyšovaly napjatost děje. Brilantní vyznění takto napsané hudby už potom záviselo na umělcích. Správný náboj dal postavě krále Saula jeden z hlavních protagonistů Adam Plachetka. Zejména ve druhé polovině, kdy celkový děj nabral větší spád, pěvec hlasově i dramaticky projevil krutost izraelského krále, s naprostou přesvědčivostí se do role vžil. Nezvykle vysoce posazeným a průzračně znějícím hlasem naplnil roli Davida oceňovaný německý kontratenorista Andreas Scholl. V jeho přednesu, a především pak skvostně vyzpívaných koloraturách, byla patrná precizní práce s každým tónem. Hlavní ženské postavy, Saulovy dcery Merab a Míkal, ztvárnily sopranistky Natalia Rubis a Kristýna Vylíčilová. Německá sólistka dokázala svůj hřejivý soprán rozeznít (někdy až přílišným) vibratem, představitelka mladší dcery Míkal se stejně tak nebála prozpívat celý prostor jízdárny. Role Saulova syna Jonatána se ujal tenorista Krystian Adam, který vibratem zdobený part přednesl s lehkostí a plynulostí. Na stejně dobré pěvecké úrovni se dále představil nadějný Tadeáš Hoza v barytonové roli Velekněze a v menších rolích také sólisté z řad sboru: Jakub Kubín, Lukáš Hacek, Jiří Miroslav Procházka a Martin Vacula. Na všech zpěvácích bylo jasně vidět nadšení a pečlivá příprava každého zazpívaného tónu.

saul_znojmo_2019_foto_petr_vokurek_03

Zlomyslného Saula ani jeho syna truchlivý osud, hudebně ztvárněný mollovým nářkem, podle biblického příběhu neminul. Od jejich smutného osudu se postupně gradující finále přesunulo ke slavnostnímu sboru oslavujícímu nového izraelského krále Davida a jeho ctnost. 

Zasloužené ovace ve stoje, které vypukly okamžitě po doznění závěrečného tónu bezmála tříhodinové inscenace, téměř nebraly konce a místy připomínaly spíše bouřlivé skandování fanoušků na stadionu. Všem členům uměleckého i realizačního týmu se tak dostalo oprávněného ocenění za jejich zdařilou práci.

Foto Petr Vokurek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více