Česká premiéra scénického Saula dobyla Znojmo

27. červenec 2019, 11:00
Česká premiéra scénického Saula dobyla Znojmo

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně. 

Rozsáhlé dílo, dokončené v roce 1739, nelze zcela jednoznačně definovat jako jedinou hudební formu. Saul je oficiálně uváděný pod žánrovým zařazením oratorium, má však také mnoho prvků operních. Händel proslul za svého pobytu v Anglii především jako autor oratorií, tento fakt staví jeho dílo na pozici jedné z vrcholných skladatelových oratorních kompozic. Charakterizuje ho především anglický text, který ve své době právě a na rozdíl od opery zpřístupnil oratorium anglickému publiku, a také biblický námět. V tomto případě se jedná o příběh vycházející ze starozákonní První knihy Samuelovy, který byl volně parafrázován libretistou Charlesem Jennensem.

saul_znojmo_2019_foto_petr_vokurek_01

Premiéru velkolepé inscenace budou následovat dvě festivalové reprízy. Tropické teploty vidině příjemného kulturního zážitku příliš nepřidaly, ba naopak přidaly starosti realizačnímu týmu, který se všemi možnými prostředky snažil snižovat teplotu klášterní jízdárny tedy hlavního dějiště. Na tomto místě nutno pochvalně poznamenat, že vějíře zdarma nebyly ani trochu špatný nápad.

Jízdárna Louckého kláštera překvapila také svými akustickými dispozicemi, které účinkujícím nabídly relativně dlouhý, avšak velmi příjemný dozvuk. Večer začal svižnou a bezstarostně znějící předehrou v podání orchestru, v němž pouze v tomto úvodu zaznělo několik drobných intonačních nepřesností. Ty však lze - vzhledem k užití výhradně dobových barokních nástrojů - zcela snadno pominout. Z čelní pozice pak veškeré osazenstvo řídil svými jasnými a jistými gesty šéfdirigent Roman Válek, pod nimiž orchestr i pěvci po všech stránkách spolehlivě fungovali. 

saul_znojmo_2019_foto_petr_vokurek_02

Slova uznání si zasluhuje také režie, které se ujal český operní režisér Tomáš Ondřej Pilař. V podstatě charakteristické rysy jeho jevištního rukopisu (například detailní práce se světlem nebo temporytmem) dominovaly také této inscenaci. Fotomontáží tvořená freska na horizontu jeviště působivě doplňovala dění v popředí. Celkově pak jednoduše a efektivně laděná scéna a režie, která se nesnažila přetvařovat, ideálně korespondovala se znějícími barokními tóny i okamžiky prožívanými v současnosti. Těžiště celé režie bylo v již zmíněných, zpomalených davových scénách a přesunech, které měl dvacetičlenný sbor evidentně precizně nacvičené a díky čemuž se tak dostavil kýžený efekt. I přesto, že na scéně převažovala černá barva, nesklouzl celkový vzhled k monotónnosti či fádnosti. Černá v kontrastu s bílými doplňky nebo projekcí naopak vyzněla velmi elegantně a pestrost jí ve výsledku dodala práce se svíčkami, prskavkami i svícením obecně. K oživení pak přispěla také hravá baletní čísla a několik různorodých kulis.

Po hudební stránce se divák téměř neměl šanci nudit. Střídající se árie, recitativy, sbory i orchestrální mezihry zaznívaly rozjímavě poetickými i dravými tóny, chromatické postupy ve správných chvílích zvyšovaly napjatost děje. Brilantní vyznění takto napsané hudby už potom záviselo na umělcích. Správný náboj dal postavě krále Saula jeden z hlavních protagonistů Adam Plachetka. Zejména ve druhé polovině, kdy celkový děj nabral větší spád, pěvec hlasově i dramaticky projevil krutost izraelského krále, s naprostou přesvědčivostí se do role vžil. Nezvykle vysoce posazeným a průzračně znějícím hlasem naplnil roli Davida oceňovaný německý kontratenorista Andreas Scholl. V jeho přednesu, a především pak skvostně vyzpívaných koloraturách, byla patrná precizní práce s každým tónem. Hlavní ženské postavy, Saulovy dcery Merab a Míkal, ztvárnily sopranistky Natalia Rubis a Kristýna Vylíčilová. Německá sólistka dokázala svůj hřejivý soprán rozeznít (někdy až přílišným) vibratem, představitelka mladší dcery Míkal se stejně tak nebála prozpívat celý prostor jízdárny. Role Saulova syna Jonatána se ujal tenorista Krystian Adam, který vibratem zdobený part přednesl s lehkostí a plynulostí. Na stejně dobré pěvecké úrovni se dále představil nadějný Tadeáš Hoza v barytonové roli Velekněze a v menších rolích také sólisté z řad sboru: Jakub Kubín, Lukáš Hacek, Jiří Miroslav Procházka a Martin Vacula. Na všech zpěvácích bylo jasně vidět nadšení a pečlivá příprava každého zazpívaného tónu.

saul_znojmo_2019_foto_petr_vokurek_03

Zlomyslného Saula ani jeho syna truchlivý osud, hudebně ztvárněný mollovým nářkem, podle biblického příběhu neminul. Od jejich smutného osudu se postupně gradující finále přesunulo ke slavnostnímu sboru oslavujícímu nového izraelského krále Davida a jeho ctnost. 

Zasloužené ovace ve stoje, které vypukly okamžitě po doznění závěrečného tónu bezmála tříhodinové inscenace, téměř nebraly konce a místy připomínaly spíše bouřlivé skandování fanoušků na stadionu. Všem členům uměleckého i realizačního týmu se tak dostalo oprávněného ocenění za jejich zdařilou práci.

Foto Petr Vokurek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více