Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno přinesl velmi poutavý anglo-francouzský program, jenž posluchačům představil čtyři generace skladatelů. Čtyři školy a čtyři rozdílná, ale v jádru obdobně filozoficky a nábožensky založená díla.

Dirigent Tomáš Brauner se sólistou – violoncellistou Petrem Nouzovským – nastoupili se zpožděním způsobeným technickými potížemi televizního přenosu, ke kterým se ještě vrátíme. Skladba Svyati od nedávno zesnulého Johna Tavenera, kterého známe například jako autora hudby k filmu Potomci lidí, je založena na neobvyklém dialogu mezi sólovým violoncellem a smíšeným sborem. Kompozice je od začátku až do konce temná jako sama ruská historie. Dílo vychází ze staroslověnského textu, který se přednášel při pohřbech během vynášení rakve z chrámu. Téměř všechna tíha interpretace spočívá na violoncellu. Petr Nouzovský velmi dobře vystavěl dlouhé fráze plné starého, až mytického pravoslavného smutku, zatímco sbor v basech violoncello téměř neslyšně doprovázel. Posléze se role violoncella a sboru prohodily, avšak jen na moment. Sólista má v této skladbě vedoucí úlohu, ale ve výsledku jde spíše o jakési proplétání violoncella a sboru – kněze a lidu. Pro interpreta sólového partu se jedná o velice obtížnou skladbu, do které musí dospět a jejíž nekonečné fráze musí pochopit do poslední noty. S tím však Petr Nouzovský neměl nejmenší problém. Sbor byl stejně důležitý a vynikající zvláště na konci, kdy přesvědčivostí odeznívajícího zpěvu ohromil nejednoho posluchače.

Ralph Vaughan Williams, anglický skladatel přelomu devatenáctého a dvacátého století, je pozoruhodná osobnost, která je u nás celkem neprávem upozaděna. Jeho inspirace starou anglickou hudbou z něj dělá ojedinělý a vskutku originální zjev. Skladba Flos campi pro violu, smíšený sbor a komorní orchestr zezačátku není typicky „williamsovská“ – je zde překvapivě hodně disonancí. Jako bychom slyšeli spíše jednoho z jeho nástupců – Benjamina Brittena. Ač měla viola v podání Kristiny Fialové vůdčí roli, hlasy jsou v tomto díle koncipovány tak, že v něm sólista nevyniká jako v typických instrumentálních koncertech. Sbor také často podporoval violu zpěvem stejné melodie. V těchto chvílích ale ansámbl zpíval příliš hlasitě a zejména dvě krásná klarinetová sóla nebyla téměř slyšet. Po tomto neobvyklém úvodu orchestr zahrál téma pro Williamse již typicky neorenesanční, ovšem s moderní instrumentací a harmoniemi (v těchto místech Flos campi připomíná Respighiho Concerto gregoriano, zkomponované o pouhé čtyři roky dříve). Williams se navzdory dávným inspiracím neutápí v minulosti, nýbrž pokračuje dál a anticipuje hluboký humanismus zmíněného Brittena či Arthura Honeggera. A tak má ke konci skladby posluchač pocit, jako by právě měla začít zpívat Honeggerova Johanka z Arku. Skladba působila jak od sboru, tak od orchestru celistvě a koherentně.

Části Balada a Motto perpetuo z Williamsovy Suity pro violu a komorní orchestr zazněly ihned po Flos campi. Kristina Fialová přednášela melodii s velikým citem. Hned v úvodu Balady si skladatel pohrává s barevnými a hutnými harmoniemi. Posléze je však skladba velmi podobná té předcházející a následující věta Motto perpetuo je část čistě virtuozní a v rámci koncertu vyzněla jako zbytečná. Balada a Motto perpetuo ani v nejmenším nezapadly do kontextu nedělního filozoficky-náboženského programu. Také nelze mluvit o stoprocentní čistotě sólové hry v druhé části.

Po přestávce se na pódium vrátil Petr Nouzovský s Elegií pro violoncello a orchestr francouzského skladatele Gabriela Faurého, současníka našeho Antonína Dvořáka. Francouzská hudba fin de siècle má své své specifické kouzlo, určitý sentiment, který se nevyhnul ani této skladbě. Bylo tak celkem překvapivé, když Nouzovský začal zarmoucené počáteční tóny snad až příliš razantně a drsně, zatímco podbarvování sólisty orchestrem bylo nedostatečné. Posluchač se musel hodně namáhat, aby slyšel bohaté harmonie, pro Faurého tak typické.

Koncert byl zakončen skladbou Gloria pro soprán, smíšený sbor a orchestr francouzského skladatele Francise Poulenca, mistra kontrapunktu a člena „Pařížské šestky“. Ačkoliv se jedná o Poulencovo pozdní dílo (FP 177, poslední skladba, hobojová sonáta, má FP 185), snoubí se zde raný i pozdní Poulenc. Veselé, hravé a částečně disonantně vtipné Poulencovo mládí, patrné zvláště ve čtvrtém dílu Domine Fili unigenite, se pojí s melancholickým, barevným a klidným pozdním obdobím. V první části Gloria in excelsis Deo pro orchestr a sbor zazněly snad až nepatřičně nahlas trombony a trubky. Soprán v podání Michaely Šrůmové se připojil až ve třetí, neobarokní větě – Domine Deus. Sbor byl však příliš silný a opakovaně přehlušoval sólistku, to samé se místy dařilo také orchestru. V místech, kde slyšet byla, ale Michaela Šrůmová zpívala famózně. Překvapení přišlo v Domine Deus, Agnus Dei, kdy téměř doslovně zaznělo téma z druhé věty Poulencovy Sonáty pro klarinet, předposlední kompozice skladatele před smrtí. Podání sboru i orchestru bylo krásně barevné, škoda byla jen příliš upozaděné sólistky.

Koncert živě přenášela TV Noe, což je v zásadě sympatické, kdyby však po nastoupení sboru na pódium nebyl problém s přenosovým signálem, jak se publikum po nějakých deseti minutách trapného čekání dozvědělo. Zpěváci se sami a vystaveni nejistě ošívali na jevišti, zatímco mohli nečekanou prodlevu věnovat něčemu mnohem užitečnějšímu. Především pro ně bylo toto technické zpoždění značně nepříjemné.

Jak Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, tak i Moravská filharmonie Olomouc předvedli skvělé výkony. Největší potíže se týkaly zbytečného přehlušování sólistů. Přesto však šlo o velmi dobrý koncert plný barev a překvapivých momentů, který posluchače provedl průřezem francouzské a anglické hudby posledních sto padesáti let. Navíc uvedl díla skladatelů, kteří nezaznívají na našich pódiích tak často, jak by si zasloužili.

John Tavener: Svyati, Ralph Vaughan Williams: Flos campi, Balada a motto perpetuo, Gabriel Fauré: Elegie, Francis Poulenc: Gloria. Dirigent Tomáš Brauner, Kristina Fialová – viola, Petr Nouzovský – violoncello, Michaela Šrůmová – soprán, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Moravská filharmonie Olomouc. 15. března 2015, 4. abonentní koncert ČFSB, Besední dům, Brno.

Ilustrační foto archiv ČFSB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dobře sestavený i výborně provedený program duchovní hudby jsme mohli slyšet v neděli večer v Besedním domě. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jana Ocetka uzavřel pro tuto sezónu svůj abonentní cyklus.  více

Komorní recitál Jiřího Bárty a Terezie Fialové narychlo nahradil původně plánovaný koncert sboru Martinů Voices v Besedním domě. Na programu byla mimo jiné nepříliš uváděná violoncellová sonáta Edvarda Griega.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více