Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno přinesl velmi poutavý anglo-francouzský program, jenž posluchačům představil čtyři generace skladatelů. Čtyři školy a čtyři rozdílná, ale v jádru obdobně filozoficky a nábožensky založená díla.

Dirigent Tomáš Brauner se sólistou – violoncellistou Petrem Nouzovským – nastoupili se zpožděním způsobeným technickými potížemi televizního přenosu, ke kterým se ještě vrátíme. Skladba Svyati od nedávno zesnulého Johna Tavenera, kterého známe například jako autora hudby k filmu Potomci lidí, je založena na neobvyklém dialogu mezi sólovým violoncellem a smíšeným sborem. Kompozice je od začátku až do konce temná jako sama ruská historie. Dílo vychází ze staroslověnského textu, který se přednášel při pohřbech během vynášení rakve z chrámu. Téměř všechna tíha interpretace spočívá na violoncellu. Petr Nouzovský velmi dobře vystavěl dlouhé fráze plné starého, až mytického pravoslavného smutku, zatímco sbor v basech violoncello téměř neslyšně doprovázel. Posléze se role violoncella a sboru prohodily, avšak jen na moment. Sólista má v této skladbě vedoucí úlohu, ale ve výsledku jde spíše o jakési proplétání violoncella a sboru – kněze a lidu. Pro interpreta sólového partu se jedná o velice obtížnou skladbu, do které musí dospět a jejíž nekonečné fráze musí pochopit do poslední noty. S tím však Petr Nouzovský neměl nejmenší problém. Sbor byl stejně důležitý a vynikající zvláště na konci, kdy přesvědčivostí odeznívajícího zpěvu ohromil nejednoho posluchače.

Ralph Vaughan Williams, anglický skladatel přelomu devatenáctého a dvacátého století, je pozoruhodná osobnost, která je u nás celkem neprávem upozaděna. Jeho inspirace starou anglickou hudbou z něj dělá ojedinělý a vskutku originální zjev. Skladba Flos campi pro violu, smíšený sbor a komorní orchestr zezačátku není typicky „williamsovská“ – je zde překvapivě hodně disonancí. Jako bychom slyšeli spíše jednoho z jeho nástupců – Benjamina Brittena. Ač měla viola v podání Kristiny Fialové vůdčí roli, hlasy jsou v tomto díle koncipovány tak, že v něm sólista nevyniká jako v typických instrumentálních koncertech. Sbor také často podporoval violu zpěvem stejné melodie. V těchto chvílích ale ansámbl zpíval příliš hlasitě a zejména dvě krásná klarinetová sóla nebyla téměř slyšet. Po tomto neobvyklém úvodu orchestr zahrál téma pro Williamse již typicky neorenesanční, ovšem s moderní instrumentací a harmoniemi (v těchto místech Flos campi připomíná Respighiho Concerto gregoriano, zkomponované o pouhé čtyři roky dříve). Williams se navzdory dávným inspiracím neutápí v minulosti, nýbrž pokračuje dál a anticipuje hluboký humanismus zmíněného Brittena či Arthura Honeggera. A tak má ke konci skladby posluchač pocit, jako by právě měla začít zpívat Honeggerova Johanka z Arku. Skladba působila jak od sboru, tak od orchestru celistvě a koherentně.

Části Balada a Motto perpetuo z Williamsovy Suity pro violu a komorní orchestr zazněly ihned po Flos campi. Kristina Fialová přednášela melodii s velikým citem. Hned v úvodu Balady si skladatel pohrává s barevnými a hutnými harmoniemi. Posléze je však skladba velmi podobná té předcházející a následující věta Motto perpetuo je část čistě virtuozní a v rámci koncertu vyzněla jako zbytečná. Balada a Motto perpetuo ani v nejmenším nezapadly do kontextu nedělního filozoficky-náboženského programu. Také nelze mluvit o stoprocentní čistotě sólové hry v druhé části.

Po přestávce se na pódium vrátil Petr Nouzovský s Elegií pro violoncello a orchestr francouzského skladatele Gabriela Faurého, současníka našeho Antonína Dvořáka. Francouzská hudba fin de siècle má své své specifické kouzlo, určitý sentiment, který se nevyhnul ani této skladbě. Bylo tak celkem překvapivé, když Nouzovský začal zarmoucené počáteční tóny snad až příliš razantně a drsně, zatímco podbarvování sólisty orchestrem bylo nedostatečné. Posluchač se musel hodně namáhat, aby slyšel bohaté harmonie, pro Faurého tak typické.

Koncert byl zakončen skladbou Gloria pro soprán, smíšený sbor a orchestr francouzského skladatele Francise Poulenca, mistra kontrapunktu a člena „Pařížské šestky“. Ačkoliv se jedná o Poulencovo pozdní dílo (FP 177, poslední skladba, hobojová sonáta, má FP 185), snoubí se zde raný i pozdní Poulenc. Veselé, hravé a částečně disonantně vtipné Poulencovo mládí, patrné zvláště ve čtvrtém dílu Domine Fili unigenite, se pojí s melancholickým, barevným a klidným pozdním obdobím. V první části Gloria in excelsis Deo pro orchestr a sbor zazněly snad až nepatřičně nahlas trombony a trubky. Soprán v podání Michaely Šrůmové se připojil až ve třetí, neobarokní větě – Domine Deus. Sbor byl však příliš silný a opakovaně přehlušoval sólistku, to samé se místy dařilo také orchestru. V místech, kde slyšet byla, ale Michaela Šrůmová zpívala famózně. Překvapení přišlo v Domine Deus, Agnus Dei, kdy téměř doslovně zaznělo téma z druhé věty Poulencovy Sonáty pro klarinet, předposlední kompozice skladatele před smrtí. Podání sboru i orchestru bylo krásně barevné, škoda byla jen příliš upozaděné sólistky.

Koncert živě přenášela TV Noe, což je v zásadě sympatické, kdyby však po nastoupení sboru na pódium nebyl problém s přenosovým signálem, jak se publikum po nějakých deseti minutách trapného čekání dozvědělo. Zpěváci se sami a vystaveni nejistě ošívali na jevišti, zatímco mohli nečekanou prodlevu věnovat něčemu mnohem užitečnějšímu. Především pro ně bylo toto technické zpoždění značně nepříjemné.

Jak Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, tak i Moravská filharmonie Olomouc předvedli skvělé výkony. Největší potíže se týkaly zbytečného přehlušování sólistů. Přesto však šlo o velmi dobrý koncert plný barev a překvapivých momentů, který posluchače provedl průřezem francouzské a anglické hudby posledních sto padesáti let. Navíc uvedl díla skladatelů, kteří nezaznívají na našich pódiích tak často, jak by si zasloužili.

John Tavener: Svyati, Ralph Vaughan Williams: Flos campi, Balada a motto perpetuo, Gabriel Fauré: Elegie, Francis Poulenc: Gloria. Dirigent Tomáš Brauner, Kristina Fialová – viola, Petr Nouzovský – violoncello, Michaela Šrůmová – soprán, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Moravská filharmonie Olomouc. 15. března 2015, 4. abonentní koncert ČFSB, Besední dům, Brno.

Ilustrační foto archiv ČFSB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dobře sestavený i výborně provedený program duchovní hudby jsme mohli slyšet v neděli večer v Besedním domě. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jana Ocetka uzavřel pro tuto sezónu svůj abonentní cyklus.  více

Komorní recitál Jiřího Bárty a Terezie Fialové narychlo nahradil původně plánovaný koncert sboru Martinů Voices v Besedním domě. Na programu byla mimo jiné nepříliš uváděná violoncellová sonáta Edvarda Griega.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více




Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více