Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno přinesl velmi poutavý anglo-francouzský program, jenž posluchačům představil čtyři generace skladatelů. Čtyři školy a čtyři rozdílná, ale v jádru obdobně filozoficky a nábožensky založená díla.

Dirigent Tomáš Brauner se sólistou – violoncellistou Petrem Nouzovským – nastoupili se zpožděním způsobeným technickými potížemi televizního přenosu, ke kterým se ještě vrátíme. Skladba Svyati od nedávno zesnulého Johna Tavenera, kterého známe například jako autora hudby k filmu Potomci lidí, je založena na neobvyklém dialogu mezi sólovým violoncellem a smíšeným sborem. Kompozice je od začátku až do konce temná jako sama ruská historie. Dílo vychází ze staroslověnského textu, který se přednášel při pohřbech během vynášení rakve z chrámu. Téměř všechna tíha interpretace spočívá na violoncellu. Petr Nouzovský velmi dobře vystavěl dlouhé fráze plné starého, až mytického pravoslavného smutku, zatímco sbor v basech violoncello téměř neslyšně doprovázel. Posléze se role violoncella a sboru prohodily, avšak jen na moment. Sólista má v této skladbě vedoucí úlohu, ale ve výsledku jde spíše o jakési proplétání violoncella a sboru – kněze a lidu. Pro interpreta sólového partu se jedná o velice obtížnou skladbu, do které musí dospět a jejíž nekonečné fráze musí pochopit do poslední noty. S tím však Petr Nouzovský neměl nejmenší problém. Sbor byl stejně důležitý a vynikající zvláště na konci, kdy přesvědčivostí odeznívajícího zpěvu ohromil nejednoho posluchače.

Ralph Vaughan Williams, anglický skladatel přelomu devatenáctého a dvacátého století, je pozoruhodná osobnost, která je u nás celkem neprávem upozaděna. Jeho inspirace starou anglickou hudbou z něj dělá ojedinělý a vskutku originální zjev. Skladba Flos campi pro violu, smíšený sbor a komorní orchestr zezačátku není typicky „williamsovská“ – je zde překvapivě hodně disonancí. Jako bychom slyšeli spíše jednoho z jeho nástupců – Benjamina Brittena. Ač měla viola v podání Kristiny Fialové vůdčí roli, hlasy jsou v tomto díle koncipovány tak, že v něm sólista nevyniká jako v typických instrumentálních koncertech. Sbor také často podporoval violu zpěvem stejné melodie. V těchto chvílích ale ansámbl zpíval příliš hlasitě a zejména dvě krásná klarinetová sóla nebyla téměř slyšet. Po tomto neobvyklém úvodu orchestr zahrál téma pro Williamse již typicky neorenesanční, ovšem s moderní instrumentací a harmoniemi (v těchto místech Flos campi připomíná Respighiho Concerto gregoriano, zkomponované o pouhé čtyři roky dříve). Williams se navzdory dávným inspiracím neutápí v minulosti, nýbrž pokračuje dál a anticipuje hluboký humanismus zmíněného Brittena či Arthura Honeggera. A tak má ke konci skladby posluchač pocit, jako by právě měla začít zpívat Honeggerova Johanka z Arku. Skladba působila jak od sboru, tak od orchestru celistvě a koherentně.

Části Balada a Motto perpetuo z Williamsovy Suity pro violu a komorní orchestr zazněly ihned po Flos campi. Kristina Fialová přednášela melodii s velikým citem. Hned v úvodu Balady si skladatel pohrává s barevnými a hutnými harmoniemi. Posléze je však skladba velmi podobná té předcházející a následující věta Motto perpetuo je část čistě virtuozní a v rámci koncertu vyzněla jako zbytečná. Balada a Motto perpetuo ani v nejmenším nezapadly do kontextu nedělního filozoficky-náboženského programu. Také nelze mluvit o stoprocentní čistotě sólové hry v druhé části.

Po přestávce se na pódium vrátil Petr Nouzovský s Elegií pro violoncello a orchestr francouzského skladatele Gabriela Faurého, současníka našeho Antonína Dvořáka. Francouzská hudba fin de siècle má své své specifické kouzlo, určitý sentiment, který se nevyhnul ani této skladbě. Bylo tak celkem překvapivé, když Nouzovský začal zarmoucené počáteční tóny snad až příliš razantně a drsně, zatímco podbarvování sólisty orchestrem bylo nedostatečné. Posluchač se musel hodně namáhat, aby slyšel bohaté harmonie, pro Faurého tak typické.

Koncert byl zakončen skladbou Gloria pro soprán, smíšený sbor a orchestr francouzského skladatele Francise Poulenca, mistra kontrapunktu a člena „Pařížské šestky“. Ačkoliv se jedná o Poulencovo pozdní dílo (FP 177, poslední skladba, hobojová sonáta, má FP 185), snoubí se zde raný i pozdní Poulenc. Veselé, hravé a částečně disonantně vtipné Poulencovo mládí, patrné zvláště ve čtvrtém dílu Domine Fili unigenite, se pojí s melancholickým, barevným a klidným pozdním obdobím. V první části Gloria in excelsis Deo pro orchestr a sbor zazněly snad až nepatřičně nahlas trombony a trubky. Soprán v podání Michaely Šrůmové se připojil až ve třetí, neobarokní větě – Domine Deus. Sbor byl však příliš silný a opakovaně přehlušoval sólistku, to samé se místy dařilo také orchestru. V místech, kde slyšet byla, ale Michaela Šrůmová zpívala famózně. Překvapení přišlo v Domine Deus, Agnus Dei, kdy téměř doslovně zaznělo téma z druhé věty Poulencovy Sonáty pro klarinet, předposlední kompozice skladatele před smrtí. Podání sboru i orchestru bylo krásně barevné, škoda byla jen příliš upozaděné sólistky.

Koncert živě přenášela TV Noe, což je v zásadě sympatické, kdyby však po nastoupení sboru na pódium nebyl problém s přenosovým signálem, jak se publikum po nějakých deseti minutách trapného čekání dozvědělo. Zpěváci se sami a vystaveni nejistě ošívali na jevišti, zatímco mohli nečekanou prodlevu věnovat něčemu mnohem užitečnějšímu. Především pro ně bylo toto technické zpoždění značně nepříjemné.

Jak Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, tak i Moravská filharmonie Olomouc předvedli skvělé výkony. Největší potíže se týkaly zbytečného přehlušování sólistů. Přesto však šlo o velmi dobrý koncert plný barev a překvapivých momentů, který posluchače provedl průřezem francouzské a anglické hudby posledních sto padesáti let. Navíc uvedl díla skladatelů, kteří nezaznívají na našich pódiích tak často, jak by si zasloužili.

John Tavener: Svyati, Ralph Vaughan Williams: Flos campi, Balada a motto perpetuo, Gabriel Fauré: Elegie, Francis Poulenc: Gloria. Dirigent Tomáš Brauner, Kristina Fialová – viola, Petr Nouzovský – violoncello, Michaela Šrůmová – soprán, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Moravská filharmonie Olomouc. 15. března 2015, 4. abonentní koncert ČFSB, Besední dům, Brno.

Ilustrační foto archiv ČFSB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dobře sestavený i výborně provedený program duchovní hudby jsme mohli slyšet v neděli večer v Besedním domě. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jana Ocetka uzavřel pro tuto sezónu svůj abonentní cyklus.  více

Komorní recitál Jiřího Bárty a Terezie Fialové narychlo nahradil původně plánovaný koncert sboru Martinů Voices v Besedním domě. Na programu byla mimo jiné nepříliš uváděná violoncellová sonáta Edvarda Griega.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více




Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce