Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Český filharmonický sbor Brno. Průvodce čtyřmi generacemi autorů duchovní hudby

Čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno přinesl velmi poutavý anglo-francouzský program, jenž posluchačům představil čtyři generace skladatelů. Čtyři školy a čtyři rozdílná, ale v jádru obdobně filozoficky a nábožensky založená díla.

Dirigent Tomáš Brauner se sólistou – violoncellistou Petrem Nouzovským – nastoupili se zpožděním způsobeným technickými potížemi televizního přenosu, ke kterým se ještě vrátíme. Skladba Svyati od nedávno zesnulého Johna Tavenera, kterého známe například jako autora hudby k filmu Potomci lidí, je založena na neobvyklém dialogu mezi sólovým violoncellem a smíšeným sborem. Kompozice je od začátku až do konce temná jako sama ruská historie. Dílo vychází ze staroslověnského textu, který se přednášel při pohřbech během vynášení rakve z chrámu. Téměř všechna tíha interpretace spočívá na violoncellu. Petr Nouzovský velmi dobře vystavěl dlouhé fráze plné starého, až mytického pravoslavného smutku, zatímco sbor v basech violoncello téměř neslyšně doprovázel. Posléze se role violoncella a sboru prohodily, avšak jen na moment. Sólista má v této skladbě vedoucí úlohu, ale ve výsledku jde spíše o jakési proplétání violoncella a sboru – kněze a lidu. Pro interpreta sólového partu se jedná o velice obtížnou skladbu, do které musí dospět a jejíž nekonečné fráze musí pochopit do poslední noty. S tím však Petr Nouzovský neměl nejmenší problém. Sbor byl stejně důležitý a vynikající zvláště na konci, kdy přesvědčivostí odeznívajícího zpěvu ohromil nejednoho posluchače.

Ralph Vaughan Williams, anglický skladatel přelomu devatenáctého a dvacátého století, je pozoruhodná osobnost, která je u nás celkem neprávem upozaděna. Jeho inspirace starou anglickou hudbou z něj dělá ojedinělý a vskutku originální zjev. Skladba Flos campi pro violu, smíšený sbor a komorní orchestr zezačátku není typicky „williamsovská“ – je zde překvapivě hodně disonancí. Jako bychom slyšeli spíše jednoho z jeho nástupců – Benjamina Brittena. Ač měla viola v podání Kristiny Fialové vůdčí roli, hlasy jsou v tomto díle koncipovány tak, že v něm sólista nevyniká jako v typických instrumentálních koncertech. Sbor také často podporoval violu zpěvem stejné melodie. V těchto chvílích ale ansámbl zpíval příliš hlasitě a zejména dvě krásná klarinetová sóla nebyla téměř slyšet. Po tomto neobvyklém úvodu orchestr zahrál téma pro Williamse již typicky neorenesanční, ovšem s moderní instrumentací a harmoniemi (v těchto místech Flos campi připomíná Respighiho Concerto gregoriano, zkomponované o pouhé čtyři roky dříve). Williams se navzdory dávným inspiracím neutápí v minulosti, nýbrž pokračuje dál a anticipuje hluboký humanismus zmíněného Brittena či Arthura Honeggera. A tak má ke konci skladby posluchač pocit, jako by právě měla začít zpívat Honeggerova Johanka z Arku. Skladba působila jak od sboru, tak od orchestru celistvě a koherentně.

Části Balada a Motto perpetuo z Williamsovy Suity pro violu a komorní orchestr zazněly ihned po Flos campi. Kristina Fialová přednášela melodii s velikým citem. Hned v úvodu Balady si skladatel pohrává s barevnými a hutnými harmoniemi. Posléze je však skladba velmi podobná té předcházející a následující věta Motto perpetuo je část čistě virtuozní a v rámci koncertu vyzněla jako zbytečná. Balada a Motto perpetuo ani v nejmenším nezapadly do kontextu nedělního filozoficky-náboženského programu. Také nelze mluvit o stoprocentní čistotě sólové hry v druhé části.

Po přestávce se na pódium vrátil Petr Nouzovský s Elegií pro violoncello a orchestr francouzského skladatele Gabriela Faurého, současníka našeho Antonína Dvořáka. Francouzská hudba fin de siècle má své své specifické kouzlo, určitý sentiment, který se nevyhnul ani této skladbě. Bylo tak celkem překvapivé, když Nouzovský začal zarmoucené počáteční tóny snad až příliš razantně a drsně, zatímco podbarvování sólisty orchestrem bylo nedostatečné. Posluchač se musel hodně namáhat, aby slyšel bohaté harmonie, pro Faurého tak typické.

Koncert byl zakončen skladbou Gloria pro soprán, smíšený sbor a orchestr francouzského skladatele Francise Poulenca, mistra kontrapunktu a člena „Pařížské šestky“. Ačkoliv se jedná o Poulencovo pozdní dílo (FP 177, poslední skladba, hobojová sonáta, má FP 185), snoubí se zde raný i pozdní Poulenc. Veselé, hravé a částečně disonantně vtipné Poulencovo mládí, patrné zvláště ve čtvrtém dílu Domine Fili unigenite, se pojí s melancholickým, barevným a klidným pozdním obdobím. V první části Gloria in excelsis Deo pro orchestr a sbor zazněly snad až nepatřičně nahlas trombony a trubky. Soprán v podání Michaely Šrůmové se připojil až ve třetí, neobarokní větě – Domine Deus. Sbor byl však příliš silný a opakovaně přehlušoval sólistku, to samé se místy dařilo také orchestru. V místech, kde slyšet byla, ale Michaela Šrůmová zpívala famózně. Překvapení přišlo v Domine Deus, Agnus Dei, kdy téměř doslovně zaznělo téma z druhé věty Poulencovy Sonáty pro klarinet, předposlední kompozice skladatele před smrtí. Podání sboru i orchestru bylo krásně barevné, škoda byla jen příliš upozaděné sólistky.

Koncert živě přenášela TV Noe, což je v zásadě sympatické, kdyby však po nastoupení sboru na pódium nebyl problém s přenosovým signálem, jak se publikum po nějakých deseti minutách trapného čekání dozvědělo. Zpěváci se sami a vystaveni nejistě ošívali na jevišti, zatímco mohli nečekanou prodlevu věnovat něčemu mnohem užitečnějšímu. Především pro ně bylo toto technické zpoždění značně nepříjemné.

Jak Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, tak i Moravská filharmonie Olomouc předvedli skvělé výkony. Největší potíže se týkaly zbytečného přehlušování sólistů. Přesto však šlo o velmi dobrý koncert plný barev a překvapivých momentů, který posluchače provedl průřezem francouzské a anglické hudby posledních sto padesáti let. Navíc uvedl díla skladatelů, kteří nezaznívají na našich pódiích tak často, jak by si zasloužili.

John Tavener: Svyati, Ralph Vaughan Williams: Flos campi, Balada a motto perpetuo, Gabriel Fauré: Elegie, Francis Poulenc: Gloria. Dirigent Tomáš Brauner, Kristina Fialová – viola, Petr Nouzovský – violoncello, Michaela Šrůmová – soprán, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Moravská filharmonie Olomouc. 15. března 2015, 4. abonentní koncert ČFSB, Besední dům, Brno.

Ilustrační foto archiv ČFSB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dobře sestavený i výborně provedený program duchovní hudby jsme mohli slyšet v neděli večer v Besedním domě. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jana Ocetka uzavřel pro tuto sezónu svůj abonentní cyklus.  více

Komorní recitál Jiřího Bárty a Terezie Fialové narychlo nahradil původně plánovaný koncert sboru Martinů Voices v Besedním domě. Na programu byla mimo jiné nepříliš uváděná violoncellová sonáta Edvarda Griega.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více