Chaplin čili muzikál o králi komiků

22. leden 2017, 17:00
Chaplin čili muzikál o králi komiků

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.

Začněme u výběru titulu, který byl vůbec poprvé uvedený v New Yorku roku 2006 a na zdejší Broadwayi se dostal o šest let později. Životopisný muzikál o legendě stříbrného plátna stvořili autoři Christopher Curtis a Thomas Meehan, tedy libretista podepsaný pod tituly jako Rocky, Mladý Frankenstein či Producenti.  Umělecká pověst a kontakty na západní agentury umožnily poměrně rychlý import titulu, čímž Městské divadlo Brno stvrdilo pověst agilní scény servírující často v kontinentálních premiérách (nejen hudební) kusy, které frčí venku. Stačí na tomto místě připomenout  poslední dvě novinky předcházející Chaplinovi, a sice jevištní verzi známého sedmioscarového britsko-amerického filmu Zamilovaný Shakespeare (2013) nebo první evropské uvedení černé komedie Ryba potmě (2014), s níž na Broadwayi zářivě debutoval osmašedesátiletý stand-up komik Larry David. Takovou dramaturgii lze v tomto triu kvitovat s uznáním.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_02Muzikál Chaplin je poměrně náročné sousto pro inscenátory už jenom tím, že scénář předepisuje desítky a desítky rolí, ale i tím, že přehlíží celých šestasedmdesát let umělcova dlouhého, plodného a barvitého života. Jistě si lze snadno domyslet, co to znamená nejen pro casting, režii, ale třeba i pro kostýmování účinkujících, jak je skvěle zvládla Andrea Kučerová. Autoři muzikálu přivedli na jeviště hned trojího hlavního hrdinu v podobě dítěte, dospělce a seniora. Jde tady o proměnu talentovaného kloučka v mimořádného umělce angažovaného proti fašismu a posléze během studené války také s levicovými názory proti americké vládě.  Je zajímavé, jak tento muzikál, ale i režisér Moša vcelku umně pracují se sentimentalitou (fixace malého Charlie na matku, namlouvání jeho poslední ženy či grand finále, při němž na Oscarech za celoživotní dílo posléze každý uznale a obdivně rekapituluje snažení či kvality tohoto muže). Režisér se v tandemu se Zuzanou Čtveráčkovou podílel také na překladu libreta, v němž některé songy v češtině přece jen zní až cukrkandlově. To lze ale na druhou stranu chápat i jako povinnou daň muzikálovému žánru.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_03Moša si ve své inscenaci všímá Chaplina filmaře, Chaplina sukničkáře i Chaplina občana s poměrně vyváženou vervou. Režisér si je vědomý, o jakém muži se tady hraje, tančí a zpívá. Připomíná to zajímavě a neustále i hledišti. V jisté optice je Mošova inscenace zejména holdem světu němého i zvukového celuloidového umění. Výsledný kus je sice na mnoha úrovních složitě a zručně komponovaným tvarem, pocta filmu a grotesce je tady ovšem všudypřítomná, což podtrhuje výprava Christopha Weyerse i scénické projekce Petra Hlouška. Do děje diváka vpustí opona sestavená z plakátů k Chaplinovým filmům, vše se posléze děje v hollywoodském studiu, které je bezmála věrnou kopií originálu, v němž dnes sídlí Chaplinovo muzeum.  Inscenátoři neodolali pokušení vpustit na jeviště samotného Chaplina v podobě střípků z jeho filmů, což je přeci jen místy i ranou pod pás jeho hlavnímu představiteli, jak jej hraje Daniel Rymeš. Mladý začínající herec i přes zdařilé imitování svého vzoru, solidní pěvecký i pohybový výkon ještě místy postrádá ono potřebné charisma, s nímž by publiku připomněl nezkreslovanou velikost opravdového a jediného krále komiků.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_05Tím se dostáváme k hudební výbavě titulu, která je dílem Christophera Curtise a která stylově často odkazuje k době, o níž se tady hraje. Diváka tak čekají posluchačsky vstřícné názvuky swingové muziky, jindy jsme u hudby až jakoby symfonické či filmové. Je ovšem také pravdou, že Chaplin je zručně zkomponovaný, ale vcelku běžný či chcete-li řadový muzikál americké provenience, jakých si lze na tomto místě jistě představit více.  Místy ubíhá až k tanečnímu muzikálu při efektních sborových číslech, chyběl mi v něm ovšem nějaký ústřední song aspirující na hit tohoto díla. Bude také upřímné říci, že tříhodinový kolos ve svém sentimentálním a až romantickém závěru je přece jenom už neústrojně dlouhý a lze si na mnoha místech představit ráznější zásah do hudebního i textového materiálu. Jindy se tady zkratka naopak daří. Mám na mysli třeba výtečnou scénu v ringu, kde s Chaplinem boxují jeho první tři manželky, jak jinak než o balík rozvodových peněz.  

Odzbrojující profesionalita, které produkcím Městského divadla Brno nelze upřít, se tady dá číst nejen z fortelné režie, ale také z některých výkonů. Přestože muzikál se koncentruje na Chaplina a jeho tři podoby, čeká na diváka několik ukázek zajímavého herectví, které někde překračuje hranice menších či epizodních rolí. Opravdovou hvězdu této šou je Hana Holišová, která ze své novinářky umanutě pronásledující Chaplina, udělala figuru, která výtečně polarizuje veškeré dění. Holišové Hedda Hopperová nastupuje sice až po přestávce, ale záhy se stane královnou celého kusu. Holišové pěvecká perfekce, herecká suverenita i přesně kontrolovaná energičnost projevu povyšují tento muzikál na zážitek. Holišová je v tom nejlepším slova smyslu obdivuhodně vyzrálá muzikálová hvězda, na jejíž výstupy se divák až hladově těší.  Upřímně doznám, že nejsem fanouškem malých dětí na jevišti, kdy se divák nemůže bránit roztomilé autenticitě jejich nevinného projevu a vlastně ji ani nijak kriticky měřit. Výjimkou v muzikálu Chaplin je předškolák Erik Seďa, který při premiéře předvedl dech beroucí výkon.  Zvládnul na dítě poměrně náročný herecký i pěvecký part s takovou bravurou a bez chyby, že jej tady lze také zařadit k zážitkům. To už se nedá naopak říci o pěveckém projevu Jana Mazáka. Jeho finální milostný duet s Barborou Remišovou, která se tady uvedla ve své zatím nejlepší a nejpropracovanější muzikálové roli jako poslední Chaplinova žena, byl místy prostě fiaskem. Důkazem zdařile zvládnuté menší role byl také herecky přesný Lukáš Vlček jako Alf Reeves. Chaplin je ukázkou výpravné muzikálové show, která má ambice diváka nejen bavit, ale chce také připomenout fakta o životě opravdového génia. V jeho brněnské inscenační verzi se to i přes výše řečené výtky daří. Ve zcela jiné alternaci všech ústředních rolí má Chaplin druhou premiéru na Hudební scéně MDB ještě dnes.   

Chaplin/ MdB/ Foto Jef Kratochvil

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více