V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.
Začněme u výběru titulu, který byl vůbec poprvé uvedený v New Yorku roku 2006 a na zdejší Broadwayi se dostal o šest let později. Životopisný muzikál o legendě stříbrného plátna stvořili autoři Christopher Curtis a Thomas Meehan, tedy libretista podepsaný pod tituly jako Rocky, Mladý Frankenstein či Producenti. Umělecká pověst a kontakty na západní agentury umožnily poměrně rychlý import titulu, čímž Městské divadlo Brno stvrdilo pověst agilní scény servírující často v kontinentálních premiérách (nejen hudební) kusy, které frčí venku. Stačí na tomto místě připomenout poslední dvě novinky předcházející Chaplinovi, a sice jevištní verzi známého sedmioscarového britsko-amerického filmu Zamilovaný Shakespeare (2013) nebo první evropské uvedení černé komedie Ryba potmě (2014), s níž na Broadwayi zářivě debutoval osmašedesátiletý stand-up komik Larry David. Takovou dramaturgii lze v tomto triu kvitovat s uznáním.
Muzikál Chaplin je poměrně náročné sousto pro inscenátory už jenom tím, že scénář předepisuje desítky a desítky rolí, ale i tím, že přehlíží celých šestasedmdesát let umělcova dlouhého, plodného a barvitého života. Jistě si lze snadno domyslet, co to znamená nejen pro casting, režii, ale třeba i pro kostýmování účinkujících, jak je skvěle zvládla Andrea Kučerová. Autoři muzikálu přivedli na jeviště hned trojího hlavního hrdinu v podobě dítěte, dospělce a seniora. Jde tady o proměnu talentovaného kloučka v mimořádného umělce angažovaného proti fašismu a posléze během studené války také s levicovými názory proti americké vládě. Je zajímavé, jak tento muzikál, ale i režisér Moša vcelku umně pracují se sentimentalitou (fixace malého Charlie na matku, namlouvání jeho poslední ženy či grand finále, při němž na Oscarech za celoživotní dílo posléze každý uznale a obdivně rekapituluje snažení či kvality tohoto muže). Režisér se v tandemu se Zuzanou Čtveráčkovou podílel také na překladu libreta, v němž některé songy v češtině přece jen zní až cukrkandlově. To lze ale na druhou stranu chápat i jako povinnou daň muzikálovému žánru.
Moša si ve své inscenaci všímá Chaplina filmaře, Chaplina sukničkáře i Chaplina občana s poměrně vyváženou vervou. Režisér si je vědomý, o jakém muži se tady hraje, tančí a zpívá. Připomíná to zajímavě a neustále i hledišti. V jisté optice je Mošova inscenace zejména holdem světu němého i zvukového celuloidového umění. Výsledný kus je sice na mnoha úrovních složitě a zručně komponovaným tvarem, pocta filmu a grotesce je tady ovšem všudypřítomná, což podtrhuje výprava Christopha Weyerse i scénické projekce Petra Hlouška. Do děje diváka vpustí opona sestavená z plakátů k Chaplinovým filmům, vše se posléze děje v hollywoodském studiu, které je bezmála věrnou kopií originálu, v němž dnes sídlí Chaplinovo muzeum. Inscenátoři neodolali pokušení vpustit na jeviště samotného Chaplina v podobě střípků z jeho filmů, což je přeci jen místy i ranou pod pás jeho hlavnímu představiteli, jak jej hraje Daniel Rymeš. Mladý začínající herec i přes zdařilé imitování svého vzoru, solidní pěvecký i pohybový výkon ještě místy postrádá ono potřebné charisma, s nímž by publiku připomněl nezkreslovanou velikost opravdového a jediného krále komiků.
Tím se dostáváme k hudební výbavě titulu, která je dílem Christophera Curtise a která stylově často odkazuje k době, o níž se tady hraje. Diváka tak čekají posluchačsky vstřícné názvuky swingové muziky, jindy jsme u hudby až jakoby symfonické či filmové. Je ovšem také pravdou, že Chaplin je zručně zkomponovaný, ale vcelku běžný či chcete-li řadový muzikál americké provenience, jakých si lze na tomto místě jistě představit více. Místy ubíhá až k tanečnímu muzikálu při efektních sborových číslech, chyběl mi v něm ovšem nějaký ústřední song aspirující na hit tohoto díla. Bude také upřímné říci, že tříhodinový kolos ve svém sentimentálním a až romantickém závěru je přece jenom už neústrojně dlouhý a lze si na mnoha místech představit ráznější zásah do hudebního i textového materiálu. Jindy se tady zkratka naopak daří. Mám na mysli třeba výtečnou scénu v ringu, kde s Chaplinem boxují jeho první tři manželky, jak jinak než o balík rozvodových peněz.
Odzbrojující profesionalita, které produkcím Městského divadla Brno nelze upřít, se tady dá číst nejen z fortelné režie, ale také z některých výkonů. Přestože muzikál se koncentruje na Chaplina a jeho tři podoby, čeká na diváka několik ukázek zajímavého herectví, které někde překračuje hranice menších či epizodních rolí. Opravdovou hvězdu této šou je Hana Holišová, která ze své novinářky umanutě pronásledující Chaplina, udělala figuru, která výtečně polarizuje veškeré dění. Holišové Hedda Hopperová nastupuje sice až po přestávce, ale záhy se stane královnou celého kusu. Holišové pěvecká perfekce, herecká suverenita i přesně kontrolovaná energičnost projevu povyšují tento muzikál na zážitek. Holišová je v tom nejlepším slova smyslu obdivuhodně vyzrálá muzikálová hvězda, na jejíž výstupy se divák až hladově těší. Upřímně doznám, že nejsem fanouškem malých dětí na jevišti, kdy se divák nemůže bránit roztomilé autenticitě jejich nevinného projevu a vlastně ji ani nijak kriticky měřit. Výjimkou v muzikálu Chaplin je předškolák Erik Seďa, který při premiéře předvedl dech beroucí výkon. Zvládnul na dítě poměrně náročný herecký i pěvecký part s takovou bravurou a bez chyby, že jej tady lze také zařadit k zážitkům. To už se nedá naopak říci o pěveckém projevu Jana Mazáka. Jeho finální milostný duet s Barborou Remišovou, která se tady uvedla ve své zatím nejlepší a nejpropracovanější muzikálové roli jako poslední Chaplinova žena, byl místy prostě fiaskem. Důkazem zdařile zvládnuté menší role byl také herecky přesný Lukáš Vlček jako Alf Reeves. Chaplin je ukázkou výpravné muzikálové show, která má ambice diváka nejen bavit, ale chce také připomenout fakta o životě opravdového génia. V jeho brněnské inscenační verzi se to i přes výše řečené výtky daří. Ve zcela jiné alternaci všech ústředních rolí má Chaplin druhou premiéru na Hudební scéně MDB ještě dnes.
