Chaplin čili muzikál o králi komiků

22. leden 2017, 17:00
Chaplin čili muzikál o králi komiků

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.

Začněme u výběru titulu, který byl vůbec poprvé uvedený v New Yorku roku 2006 a na zdejší Broadwayi se dostal o šest let později. Životopisný muzikál o legendě stříbrného plátna stvořili autoři Christopher Curtis a Thomas Meehan, tedy libretista podepsaný pod tituly jako Rocky, Mladý Frankenstein či Producenti.  Umělecká pověst a kontakty na západní agentury umožnily poměrně rychlý import titulu, čímž Městské divadlo Brno stvrdilo pověst agilní scény servírující často v kontinentálních premiérách (nejen hudební) kusy, které frčí venku. Stačí na tomto místě připomenout  poslední dvě novinky předcházející Chaplinovi, a sice jevištní verzi známého sedmioscarového britsko-amerického filmu Zamilovaný Shakespeare (2013) nebo první evropské uvedení černé komedie Ryba potmě (2014), s níž na Broadwayi zářivě debutoval osmašedesátiletý stand-up komik Larry David. Takovou dramaturgii lze v tomto triu kvitovat s uznáním.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_02Muzikál Chaplin je poměrně náročné sousto pro inscenátory už jenom tím, že scénář předepisuje desítky a desítky rolí, ale i tím, že přehlíží celých šestasedmdesát let umělcova dlouhého, plodného a barvitého života. Jistě si lze snadno domyslet, co to znamená nejen pro casting, režii, ale třeba i pro kostýmování účinkujících, jak je skvěle zvládla Andrea Kučerová. Autoři muzikálu přivedli na jeviště hned trojího hlavního hrdinu v podobě dítěte, dospělce a seniora. Jde tady o proměnu talentovaného kloučka v mimořádného umělce angažovaného proti fašismu a posléze během studené války také s levicovými názory proti americké vládě.  Je zajímavé, jak tento muzikál, ale i režisér Moša vcelku umně pracují se sentimentalitou (fixace malého Charlie na matku, namlouvání jeho poslední ženy či grand finále, při němž na Oscarech za celoživotní dílo posléze každý uznale a obdivně rekapituluje snažení či kvality tohoto muže). Režisér se v tandemu se Zuzanou Čtveráčkovou podílel také na překladu libreta, v němž některé songy v češtině přece jen zní až cukrkandlově. To lze ale na druhou stranu chápat i jako povinnou daň muzikálovému žánru.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_03Moša si ve své inscenaci všímá Chaplina filmaře, Chaplina sukničkáře i Chaplina občana s poměrně vyváženou vervou. Režisér si je vědomý, o jakém muži se tady hraje, tančí a zpívá. Připomíná to zajímavě a neustále i hledišti. V jisté optice je Mošova inscenace zejména holdem světu němého i zvukového celuloidového umění. Výsledný kus je sice na mnoha úrovních složitě a zručně komponovaným tvarem, pocta filmu a grotesce je tady ovšem všudypřítomná, což podtrhuje výprava Christopha Weyerse i scénické projekce Petra Hlouška. Do děje diváka vpustí opona sestavená z plakátů k Chaplinovým filmům, vše se posléze děje v hollywoodském studiu, které je bezmála věrnou kopií originálu, v němž dnes sídlí Chaplinovo muzeum.  Inscenátoři neodolali pokušení vpustit na jeviště samotného Chaplina v podobě střípků z jeho filmů, což je přeci jen místy i ranou pod pás jeho hlavnímu představiteli, jak jej hraje Daniel Rymeš. Mladý začínající herec i přes zdařilé imitování svého vzoru, solidní pěvecký i pohybový výkon ještě místy postrádá ono potřebné charisma, s nímž by publiku připomněl nezkreslovanou velikost opravdového a jediného krále komiků.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_05Tím se dostáváme k hudební výbavě titulu, která je dílem Christophera Curtise a která stylově často odkazuje k době, o níž se tady hraje. Diváka tak čekají posluchačsky vstřícné názvuky swingové muziky, jindy jsme u hudby až jakoby symfonické či filmové. Je ovšem také pravdou, že Chaplin je zručně zkomponovaný, ale vcelku běžný či chcete-li řadový muzikál americké provenience, jakých si lze na tomto místě jistě představit více.  Místy ubíhá až k tanečnímu muzikálu při efektních sborových číslech, chyběl mi v něm ovšem nějaký ústřední song aspirující na hit tohoto díla. Bude také upřímné říci, že tříhodinový kolos ve svém sentimentálním a až romantickém závěru je přece jenom už neústrojně dlouhý a lze si na mnoha místech představit ráznější zásah do hudebního i textového materiálu. Jindy se tady zkratka naopak daří. Mám na mysli třeba výtečnou scénu v ringu, kde s Chaplinem boxují jeho první tři manželky, jak jinak než o balík rozvodových peněz.  

Odzbrojující profesionalita, které produkcím Městského divadla Brno nelze upřít, se tady dá číst nejen z fortelné režie, ale také z některých výkonů. Přestože muzikál se koncentruje na Chaplina a jeho tři podoby, čeká na diváka několik ukázek zajímavého herectví, které někde překračuje hranice menších či epizodních rolí. Opravdovou hvězdu této šou je Hana Holišová, která ze své novinářky umanutě pronásledující Chaplina, udělala figuru, která výtečně polarizuje veškeré dění. Holišové Hedda Hopperová nastupuje sice až po přestávce, ale záhy se stane královnou celého kusu. Holišové pěvecká perfekce, herecká suverenita i přesně kontrolovaná energičnost projevu povyšují tento muzikál na zážitek. Holišová je v tom nejlepším slova smyslu obdivuhodně vyzrálá muzikálová hvězda, na jejíž výstupy se divák až hladově těší.  Upřímně doznám, že nejsem fanouškem malých dětí na jevišti, kdy se divák nemůže bránit roztomilé autenticitě jejich nevinného projevu a vlastně ji ani nijak kriticky měřit. Výjimkou v muzikálu Chaplin je předškolák Erik Seďa, který při premiéře předvedl dech beroucí výkon.  Zvládnul na dítě poměrně náročný herecký i pěvecký part s takovou bravurou a bez chyby, že jej tady lze také zařadit k zážitkům. To už se nedá naopak říci o pěveckém projevu Jana Mazáka. Jeho finální milostný duet s Barborou Remišovou, která se tady uvedla ve své zatím nejlepší a nejpropracovanější muzikálové roli jako poslední Chaplinova žena, byl místy prostě fiaskem. Důkazem zdařile zvládnuté menší role byl také herecky přesný Lukáš Vlček jako Alf Reeves. Chaplin je ukázkou výpravné muzikálové show, která má ambice diváka nejen bavit, ale chce také připomenout fakta o životě opravdového génia. V jeho brněnské inscenační verzi se to i přes výše řečené výtky daří. Ve zcela jiné alternaci všech ústředních rolí má Chaplin druhou premiéru na Hudební scéně MDB ještě dnes.   

Chaplin/ MdB/ Foto Jef Kratochvil

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více