Chaplin čili muzikál o králi komiků

22. leden 2017, 17:00
Chaplin čili muzikál o králi komiků

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.

Začněme u výběru titulu, který byl vůbec poprvé uvedený v New Yorku roku 2006 a na zdejší Broadwayi se dostal o šest let později. Životopisný muzikál o legendě stříbrného plátna stvořili autoři Christopher Curtis a Thomas Meehan, tedy libretista podepsaný pod tituly jako Rocky, Mladý Frankenstein či Producenti.  Umělecká pověst a kontakty na západní agentury umožnily poměrně rychlý import titulu, čímž Městské divadlo Brno stvrdilo pověst agilní scény servírující často v kontinentálních premiérách (nejen hudební) kusy, které frčí venku. Stačí na tomto místě připomenout  poslední dvě novinky předcházející Chaplinovi, a sice jevištní verzi známého sedmioscarového britsko-amerického filmu Zamilovaný Shakespeare (2013) nebo první evropské uvedení černé komedie Ryba potmě (2014), s níž na Broadwayi zářivě debutoval osmašedesátiletý stand-up komik Larry David. Takovou dramaturgii lze v tomto triu kvitovat s uznáním.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_02Muzikál Chaplin je poměrně náročné sousto pro inscenátory už jenom tím, že scénář předepisuje desítky a desítky rolí, ale i tím, že přehlíží celých šestasedmdesát let umělcova dlouhého, plodného a barvitého života. Jistě si lze snadno domyslet, co to znamená nejen pro casting, režii, ale třeba i pro kostýmování účinkujících, jak je skvěle zvládla Andrea Kučerová. Autoři muzikálu přivedli na jeviště hned trojího hlavního hrdinu v podobě dítěte, dospělce a seniora. Jde tady o proměnu talentovaného kloučka v mimořádného umělce angažovaného proti fašismu a posléze během studené války také s levicovými názory proti americké vládě.  Je zajímavé, jak tento muzikál, ale i režisér Moša vcelku umně pracují se sentimentalitou (fixace malého Charlie na matku, namlouvání jeho poslední ženy či grand finále, při němž na Oscarech za celoživotní dílo posléze každý uznale a obdivně rekapituluje snažení či kvality tohoto muže). Režisér se v tandemu se Zuzanou Čtveráčkovou podílel také na překladu libreta, v němž některé songy v češtině přece jen zní až cukrkandlově. To lze ale na druhou stranu chápat i jako povinnou daň muzikálovému žánru.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_03Moša si ve své inscenaci všímá Chaplina filmaře, Chaplina sukničkáře i Chaplina občana s poměrně vyváženou vervou. Režisér si je vědomý, o jakém muži se tady hraje, tančí a zpívá. Připomíná to zajímavě a neustále i hledišti. V jisté optice je Mošova inscenace zejména holdem světu němého i zvukového celuloidového umění. Výsledný kus je sice na mnoha úrovních složitě a zručně komponovaným tvarem, pocta filmu a grotesce je tady ovšem všudypřítomná, což podtrhuje výprava Christopha Weyerse i scénické projekce Petra Hlouška. Do děje diváka vpustí opona sestavená z plakátů k Chaplinovým filmům, vše se posléze děje v hollywoodském studiu, které je bezmála věrnou kopií originálu, v němž dnes sídlí Chaplinovo muzeum.  Inscenátoři neodolali pokušení vpustit na jeviště samotného Chaplina v podobě střípků z jeho filmů, což je přeci jen místy i ranou pod pás jeho hlavnímu představiteli, jak jej hraje Daniel Rymeš. Mladý začínající herec i přes zdařilé imitování svého vzoru, solidní pěvecký i pohybový výkon ještě místy postrádá ono potřebné charisma, s nímž by publiku připomněl nezkreslovanou velikost opravdového a jediného krále komiků.

chaplin_2016_MdB_Kratochvil_05Tím se dostáváme k hudební výbavě titulu, která je dílem Christophera Curtise a která stylově často odkazuje k době, o níž se tady hraje. Diváka tak čekají posluchačsky vstřícné názvuky swingové muziky, jindy jsme u hudby až jakoby symfonické či filmové. Je ovšem také pravdou, že Chaplin je zručně zkomponovaný, ale vcelku běžný či chcete-li řadový muzikál americké provenience, jakých si lze na tomto místě jistě představit více.  Místy ubíhá až k tanečnímu muzikálu při efektních sborových číslech, chyběl mi v něm ovšem nějaký ústřední song aspirující na hit tohoto díla. Bude také upřímné říci, že tříhodinový kolos ve svém sentimentálním a až romantickém závěru je přece jenom už neústrojně dlouhý a lze si na mnoha místech představit ráznější zásah do hudebního i textového materiálu. Jindy se tady zkratka naopak daří. Mám na mysli třeba výtečnou scénu v ringu, kde s Chaplinem boxují jeho první tři manželky, jak jinak než o balík rozvodových peněz.  

Odzbrojující profesionalita, které produkcím Městského divadla Brno nelze upřít, se tady dá číst nejen z fortelné režie, ale také z některých výkonů. Přestože muzikál se koncentruje na Chaplina a jeho tři podoby, čeká na diváka několik ukázek zajímavého herectví, které někde překračuje hranice menších či epizodních rolí. Opravdovou hvězdu této šou je Hana Holišová, která ze své novinářky umanutě pronásledující Chaplina, udělala figuru, která výtečně polarizuje veškeré dění. Holišové Hedda Hopperová nastupuje sice až po přestávce, ale záhy se stane královnou celého kusu. Holišové pěvecká perfekce, herecká suverenita i přesně kontrolovaná energičnost projevu povyšují tento muzikál na zážitek. Holišová je v tom nejlepším slova smyslu obdivuhodně vyzrálá muzikálová hvězda, na jejíž výstupy se divák až hladově těší.  Upřímně doznám, že nejsem fanouškem malých dětí na jevišti, kdy se divák nemůže bránit roztomilé autenticitě jejich nevinného projevu a vlastně ji ani nijak kriticky měřit. Výjimkou v muzikálu Chaplin je předškolák Erik Seďa, který při premiéře předvedl dech beroucí výkon.  Zvládnul na dítě poměrně náročný herecký i pěvecký part s takovou bravurou a bez chyby, že jej tady lze také zařadit k zážitkům. To už se nedá naopak říci o pěveckém projevu Jana Mazáka. Jeho finální milostný duet s Barborou Remišovou, která se tady uvedla ve své zatím nejlepší a nejpropracovanější muzikálové roli jako poslední Chaplinova žena, byl místy prostě fiaskem. Důkazem zdařile zvládnuté menší role byl také herecky přesný Lukáš Vlček jako Alf Reeves. Chaplin je ukázkou výpravné muzikálové show, která má ambice diváka nejen bavit, ale chce také připomenout fakta o životě opravdového génia. V jeho brněnské inscenační verzi se to i přes výše řečené výtky daří. Ve zcela jiné alternaci všech ústředních rolí má Chaplin druhou premiéru na Hudební scéně MDB ještě dnes.   

Chaplin/ MdB/ Foto Jef Kratochvil

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.  více

Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více