Chick Corea a škola jazzové komunikace

Chick Corea a škola jazzové komunikace

 „Diváci přijdou na koncert, aby vnímali naši hudbu. Snažím se s nimi zacházet tak, jak bych byl rád, aby se zacházelo se mnou. S respektem ke vkusu a vnímání každého jednotlivého posluchače. Je pro mne samozřejmé, že když jim stálo za to přijít na náš koncert, měl bych se pokusit nabídnout jim něco opravdu krásného.“ To prohlásil americký pianista, hráč na elektrické klávesové nástroje a skladatel Chick Corea v nedávném e-mailovém rozhovoru pro časopis Harmonie. Na koncertě, který se konal v brněnském Boby centru 10. března 2013 v rámci festivalu JazzFestBrno, dostál svým slovům. Hudba, kterou dvacetinásobný držitel Grammy se svou novou kapelou The Vigil nabídl, byla opravdu krásná. Krásná samozřejmě neznamená dokonalá, avšak drobné problémy se zvukem zejména na začátku večera a komunikační prostoje mezi skladbami nakonec umocnily zážitek z koncertu jako celku.

Spojení Coreova rozsáhlého repertoáru a nové kapely, složené převážně z mladších muzikantů (basista Hadrien Feraud má o 43 let méně než kapelník), nabízelo spoustu různých řešení, co se výběru repertoáru týče. Nakonec tvořily většinu vystoupení nové skladby, z nichž ovšem například Planet Chia – dle dostupných záznamů na internetu – Corea hrál s jinými formacemi už v roce 2011. Během hlavní, více než hodinové, části koncertu zaznělo pouhých pět skladeb. Jako první ze dvou přídavků publikum potěšila Spain, dlouhodobě asi nejoblíbenější Coreova kompozice, skladba, kterou si fanoušci podle internetového hlasování na tomto turné nejvíce přáli slyšet.

Pětičlenná sestava skupiny The Vigil se podobá pozdní fázi Coreovy formace Return To Forever a podobně jako ona hraje především fusion. Zdaleka to však neznamená, že by kapelník stál či seděl po celou dobu za elektrickými klávesami. Zvláště v počátku večera hrál na klasické piano, už zmíněnou Planet Chia uvedl romantizujícím sólem a akustickou hru s elektrickou začal střídat až po dobré půlhodině vystoupení. Hned v první skladbě na sebe slavný pianista upozornil především výrazně rytmickou hrou. Téměř jsem si říkal, že příliš dunící basa a jakoby rozmazaný zvuk bicích v úvodu koncertu mají za úkol podpořit zvonivě jasné tóny piana, které v tomto případě načrtávaly rytmickou strukturu skladby. Výrazných sól Hadriena Ferauda i bubeníka Marcuse Gilmora se však nadšené publikum dočkalo ve třetí skladbě Legacy i v dalších momentech gradujícího koncertu.

Přestože kamera zabírala a na plátna po boku pódia velmi často promítala kytaristu Charlese Alturu s basistou Feraudem, hrající bok po boku, zajímavější bylo sledovat a srovnávat Alturu se saxofonistou Timem Garlandem. Zatímco první z nich působil po většinu koncertu distingovaným dojmem, pohyboval se minimálně a jakoby ležérně přecházel od pouhého melodického dobarvování k výrazným sólům, Garland hrál zvlášť na tenorový saxofon celým tělem a od první skladby sedícímu publiku naznačoval, že Coreova hudba, inspirovaná španělskými a latinskoamerickými rytmy, je vhodná k tanci.

Koncert byl také velkou školou jazzové komunikace, a to minimálně ve třech rovinách. První z nich byla tichá verbální komunikace mezi muzikanty mezi jednotlivými skladbami, z níž sem tam nějaké slovo unikalo do sálu. Divák mohl mít (možná nespravedlivě) pocit, že celý projekt The Vigil je teprve v záběhu, že se muzikanti musí domlouvat víc, než je běžné, a že jim nestačí samotná řeč hudby, u špičkových jazzmanů samozřejmá. Na druhou stranu však tyto krátké proluky vyznívaly spíše sympaticky a lidsky než rozpačitě. Průběh samotných skladeb navíc ukázal, že nonverbální hudební komunikaci kapela zvládá výtečně. Vynechám-li nezáživný rozjezd první skladby, znělo střídání sól po celou dobu večera naprosto přesvědčivě, a to včetně trojité „předávky“ klávesy–kytara–saxofon ve Spain. Třetí rovinou byla komunikace hudebníků s publikem. Ve zmíněném rozhovoru pro Harmonii Corea – v souvislosti s názvem The Vigil, Bdění – hovořil o bdělosti coby základní vlastnosti hudební komunikace. Publikum v laserové hale Boby centra skvěle reagovalo a vzájemnou bdělost si užívalo. Usnout mu mezigenerační kvinteto nedovolilo ani na okamžik.

Na samém začátku večera Corea diváky pozval ke sledování „historie hudby v hodině a půl“. To je samozřejmě třeba brát s nadsázkou. Ovšem to, jak se kapele podařilo nahustit do relativně krátkého času to podstatné z fusion i moderního akustického jazzu, latinské rytmy i baladickou hru na piano, sóla individualit i ukázněnou souhru kapely, si potlesk ve stoje zasloužilo. Úžasný byl mimochodem i samotný Corea, který nijak zvlášť nevyčníval a tam, kde to bylo vhodné, nechával svým spoluhráčům volnou ruku. I to je důležitá vlastnost silné muzikantské individuality.

Chick Corea & The Vigil (Chick Corea – piano, klávesové nástroje, Tim Garland – tenorový a sopránový saxofon, flétna, Charles Altura – elektrické kytary, akustická kytara, Hadrian Feraud – baskytara, Marcus Gilmore – bicí). Brno, Boby centrum, 10. března 2013.

Foto Patrick Marek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více