Chick Corea a škola jazzové komunikace

Chick Corea a škola jazzové komunikace

 „Diváci přijdou na koncert, aby vnímali naši hudbu. Snažím se s nimi zacházet tak, jak bych byl rád, aby se zacházelo se mnou. S respektem ke vkusu a vnímání každého jednotlivého posluchače. Je pro mne samozřejmé, že když jim stálo za to přijít na náš koncert, měl bych se pokusit nabídnout jim něco opravdu krásného.“ To prohlásil americký pianista, hráč na elektrické klávesové nástroje a skladatel Chick Corea v nedávném e-mailovém rozhovoru pro časopis Harmonie. Na koncertě, který se konal v brněnském Boby centru 10. března 2013 v rámci festivalu JazzFestBrno, dostál svým slovům. Hudba, kterou dvacetinásobný držitel Grammy se svou novou kapelou The Vigil nabídl, byla opravdu krásná. Krásná samozřejmě neznamená dokonalá, avšak drobné problémy se zvukem zejména na začátku večera a komunikační prostoje mezi skladbami nakonec umocnily zážitek z koncertu jako celku.

Spojení Coreova rozsáhlého repertoáru a nové kapely, složené převážně z mladších muzikantů (basista Hadrien Feraud má o 43 let méně než kapelník), nabízelo spoustu různých řešení, co se výběru repertoáru týče. Nakonec tvořily většinu vystoupení nové skladby, z nichž ovšem například Planet Chia – dle dostupných záznamů na internetu – Corea hrál s jinými formacemi už v roce 2011. Během hlavní, více než hodinové, části koncertu zaznělo pouhých pět skladeb. Jako první ze dvou přídavků publikum potěšila Spain, dlouhodobě asi nejoblíbenější Coreova kompozice, skladba, kterou si fanoušci podle internetového hlasování na tomto turné nejvíce přáli slyšet.

Pětičlenná sestava skupiny The Vigil se podobá pozdní fázi Coreovy formace Return To Forever a podobně jako ona hraje především fusion. Zdaleka to však neznamená, že by kapelník stál či seděl po celou dobu za elektrickými klávesami. Zvláště v počátku večera hrál na klasické piano, už zmíněnou Planet Chia uvedl romantizujícím sólem a akustickou hru s elektrickou začal střídat až po dobré půlhodině vystoupení. Hned v první skladbě na sebe slavný pianista upozornil především výrazně rytmickou hrou. Téměř jsem si říkal, že příliš dunící basa a jakoby rozmazaný zvuk bicích v úvodu koncertu mají za úkol podpořit zvonivě jasné tóny piana, které v tomto případě načrtávaly rytmickou strukturu skladby. Výrazných sól Hadriena Ferauda i bubeníka Marcuse Gilmora se však nadšené publikum dočkalo ve třetí skladbě Legacy i v dalších momentech gradujícího koncertu.

Přestože kamera zabírala a na plátna po boku pódia velmi často promítala kytaristu Charlese Alturu s basistou Feraudem, hrající bok po boku, zajímavější bylo sledovat a srovnávat Alturu se saxofonistou Timem Garlandem. Zatímco první z nich působil po většinu koncertu distingovaným dojmem, pohyboval se minimálně a jakoby ležérně přecházel od pouhého melodického dobarvování k výrazným sólům, Garland hrál zvlášť na tenorový saxofon celým tělem a od první skladby sedícímu publiku naznačoval, že Coreova hudba, inspirovaná španělskými a latinskoamerickými rytmy, je vhodná k tanci.

Koncert byl také velkou školou jazzové komunikace, a to minimálně ve třech rovinách. První z nich byla tichá verbální komunikace mezi muzikanty mezi jednotlivými skladbami, z níž sem tam nějaké slovo unikalo do sálu. Divák mohl mít (možná nespravedlivě) pocit, že celý projekt The Vigil je teprve v záběhu, že se muzikanti musí domlouvat víc, než je běžné, a že jim nestačí samotná řeč hudby, u špičkových jazzmanů samozřejmá. Na druhou stranu však tyto krátké proluky vyznívaly spíše sympaticky a lidsky než rozpačitě. Průběh samotných skladeb navíc ukázal, že nonverbální hudební komunikaci kapela zvládá výtečně. Vynechám-li nezáživný rozjezd první skladby, znělo střídání sól po celou dobu večera naprosto přesvědčivě, a to včetně trojité „předávky“ klávesy–kytara–saxofon ve Spain. Třetí rovinou byla komunikace hudebníků s publikem. Ve zmíněném rozhovoru pro Harmonii Corea – v souvislosti s názvem The Vigil, Bdění – hovořil o bdělosti coby základní vlastnosti hudební komunikace. Publikum v laserové hale Boby centra skvěle reagovalo a vzájemnou bdělost si užívalo. Usnout mu mezigenerační kvinteto nedovolilo ani na okamžik.

Na samém začátku večera Corea diváky pozval ke sledování „historie hudby v hodině a půl“. To je samozřejmě třeba brát s nadsázkou. Ovšem to, jak se kapele podařilo nahustit do relativně krátkého času to podstatné z fusion i moderního akustického jazzu, latinské rytmy i baladickou hru na piano, sóla individualit i ukázněnou souhru kapely, si potlesk ve stoje zasloužilo. Úžasný byl mimochodem i samotný Corea, který nijak zvlášť nevyčníval a tam, kde to bylo vhodné, nechával svým spoluhráčům volnou ruku. I to je důležitá vlastnost silné muzikantské individuality.

Chick Corea & The Vigil (Chick Corea – piano, klávesové nástroje, Tim Garland – tenorový a sopránový saxofon, flétna, Charles Altura – elektrické kytary, akustická kytara, Hadrian Feraud – baskytara, Marcus Gilmore – bicí). Brno, Boby centrum, 10. března 2013.

Foto Patrick Marek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více