Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

14. květen 2018, 4:00
Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.

Jak také avizovali pořadatelé ve festivalové tiskovině Jazzman (výborně psané, čtivé a informativní), daly se očekávat virtuózní výkony všech členů kapely. Bylo však jisté, že kapelník si svou show ukrást nenechá. A tak se i stalo: každý z patnácti členů bandu (čtyři trumpetisti, čtyři trombonisti, čtyři saxofonisti a jedna saxofonistka Gabrielle Garo a rovněž hráči na bicí a na piano) dostal v programu sólovou příležitost dokázat, jak technický a originální je ve hře na svůj instrument. Leader, který ani na okamžik nepustil ze zřetele svůj nástroj uprostřed pódia, ovšem držel otěže koncertu pevně v rukou.

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_02

Christian McBride, vyhledávaný sólista i sideman na kontrabas i na baskytaru, šestinásobný držitel Grammy, je ve svých pětačtyřiceti letech patrně na vrcholu sil: rodák z Mekky soulu, Philadelphie, pochází z muzikantské rodiny (i jeho otec Lee Smith hrál skvěle na kontrabas) kromě šesti sólových alb (např. Gettin´to It, A Family Affair, SciFi, Out Here) natočil jako leader dalších šest a v pozici sidemana participoval na třech stovkách dalších. Ještě jako teenagera a studenta Julliard School si ho vybral na gig, tedy na koncertní šňůru, saxofonista Bobby Watson; v roce 1996 ho přizval jeho velký vzor Ray Brown do projektu SuperBass. Od roku 2000 fungoval jeho vlastní Christian McBride Band, v němž zformoval svůj nadžánrový, precizní a zdánlivě odlehčený herní styl; následoval v roce 2009 dodnes fungující kvintet Inside Straight  a také trio s mladými vycházejícími hvězdami jazzu, pianistou Christianem Sandsem a bubeníkem Ulyssem Owensem. Jako multižánrový basista osciluje od tradičního jazzu (spolupracoval mj. se Sonny Rollinsem, Miltem Jacksonem, Joshuou Redmanem, McCoy Tynerem, Chickem Coreou, Patem Methenym a Herbiem Hancockem) přes R&B a soul (Chaka Khan, Nathalie Cole, Queen Latifah a především James Brown), bebop (Roy Hargrove), rock a pop (Sting, Paul McCartney, Bruce Hornsby), hip-hop (The Roots) až ke klasice (Kathleen Battle, sonus Quartet). České milovníky bluegrassu pobaví a potěší, že na letošním festivalu Telluride Sessions v Coloradu 24. července si zahraje v duu s výborným kontrabasistou Edgarem Meyerem také bluegrassový (!) repertoár.

Hráč na kontrabas, byť fenomenální, nebývá obvyklým bandleaderem bigbandové sestavy – Christian McBride je ovšem navíc ryzí frontman: proměňuje se z hlavní hvězdy, jejíž příchod na pódium avizuje orchestr tuší, ve věcného a přitom pohotového a zábavného moderátora programu, pak v muzikanta, který vystřihne bravurní sólo s neuvěřitelnou kadencí prstů pravé ruky a pak se v doprovodu trombónového sóla schová za svou „walkin´ bass“  hru pod sólující instrument – a vše přitom nápadně i nenápadně řídí, od nástupů po údernou koncovku. I hru orchestru, který permanentně nehraje kompletně a naopak se často mění: skladbu rozehrává páteř bandu, trio piano-basa-bicí, pak otěže předají některému z momentálních sólistů; někdy se přidá celá sestava, někdy vůbec ne. Vše podle McBrideova hesla „každý bigband je právě tak dobrý, jak dobrá je jeho rytmická sekce“. Právě pianista a drummer patří ke hvězdným tvářím orchestru:  McBrideův vrstevník, pianista Xavier Davis (*1971), hrával s Ronem Blakem a s Betty Carter, má vlastní Xavier Davis Trio a natočil i dvě alba jako sólista (Dance of Life, The Innocence of Youth);  vyhledávaný bebopový hráč na bicí Quincy Phillips hraje mj. s Royem Hargrovem v RH 5eT.  Další opravdová jazzová veličina sedí v ChMBBB na židli u prvního trombónu:  Steve Davis (*1967) řečený „Stevie-D“ je oblíbený studiový i klubový hráč v NYC. Hrával s Artem Blakeyem, Chickem Coreou, má vlastní kapelu Outlook Quintet a nahrál několik sólových alb (mj. Images, Gettin´It Done nebo nejnovější Think Ahead). Ale McBrideův bigband nemá slabý článek na žádném postu – ne nadarmo získala kapela za obě dosud vydaná alba (The Good Feeling z roku 2012 i loňské Bringin´It) Grammy v kategorii Best Large Ensemble Jazz Album.  

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_03

Program koncertu byl pečlivě sestavený jak z předělávek jazzových standardů (hostující zpěvačka, McBrideova manželka Melissa Walker vtipně poznamenala, že kapelové aranže provádějí „facelift of these old jazz standards“ – například Ellingtonova Mr. Bojangles), tak ze skladeb nahraných na obou albech (Shake´n Blake,  I Should Care  z prvního alba The Good Feeling nebo, Thermo, Upside Down, I Thought About You a v závěru  Gettin´to It z loňského Bringin´It). K mnohým skladbám patřily i konkrétní příběhy, jež inspirovaly jejich zrod; Christian McBride tak zavzpomínal na svého hvězdného spoluhráče, „kmotra soulu“ Jamese Browna, jenž své hudební oblíbence oslovoval „brother Mister“.  Kompozice Brother Mister nejprve zazářila na debutovém albu Kind of Brown McBrideovy skupiny Inside Straight,  dnes je v originální úpravě součástí koncertního programu jeho bigbandu. Přehlídku skvělých instrumentálních sól pro trubku, trombón, saxofon, piano i bicí příjemně vyvažovaly dva bloky pro Melissu Walker; jejímu tmavému hlasu i zralému pěveckému naturelu dala vyniknout trojice skladeb Mr. Boyangles, A Taste of Honey a The More I See You. Pak se zase předvedli členové kapely, jako sólisté i jako kompaktní, jedním dechem hrající souladný celek. Je zřejmé, že si McBride k sobě vybírá hráčské osobnosti, jež kromě herních dovedností svůj jazz podobně vnímají, cítí, a prezentují. Z Christiana McBridea a jeho Big Bandu posluchač kromě virtuozity vnímá i vzájemnou naladěnost, pohodu, radost a zřetelné charisma. Zážitek, na jehož opakování stojí za to se těšit. Asi nejsem sama, kdo se nemůže dočkat podzimu a další dávky špičkového jazzu všech odrůd – ten jarní JazzFest, zasvěcený mimo jiné kontrabasu ve všech možných podobách, se povedl mimořádně.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více