Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

14. květen 2018, 4:00
Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.

Jak také avizovali pořadatelé ve festivalové tiskovině Jazzman (výborně psané, čtivé a informativní), daly se očekávat virtuózní výkony všech členů kapely. Bylo však jisté, že kapelník si svou show ukrást nenechá. A tak se i stalo: každý z patnácti členů bandu (čtyři trumpetisti, čtyři trombonisti, čtyři saxofonisti a jedna saxofonistka Gabrielle Garo a rovněž hráči na bicí a na piano) dostal v programu sólovou příležitost dokázat, jak technický a originální je ve hře na svůj instrument. Leader, který ani na okamžik nepustil ze zřetele svůj nástroj uprostřed pódia, ovšem držel otěže koncertu pevně v rukou.

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_02

Christian McBride, vyhledávaný sólista i sideman na kontrabas i na baskytaru, šestinásobný držitel Grammy, je ve svých pětačtyřiceti letech patrně na vrcholu sil: rodák z Mekky soulu, Philadelphie, pochází z muzikantské rodiny (i jeho otec Lee Smith hrál skvěle na kontrabas) kromě šesti sólových alb (např. Gettin´to It, A Family Affair, SciFi, Out Here) natočil jako leader dalších šest a v pozici sidemana participoval na třech stovkách dalších. Ještě jako teenagera a studenta Julliard School si ho vybral na gig, tedy na koncertní šňůru, saxofonista Bobby Watson; v roce 1996 ho přizval jeho velký vzor Ray Brown do projektu SuperBass. Od roku 2000 fungoval jeho vlastní Christian McBride Band, v němž zformoval svůj nadžánrový, precizní a zdánlivě odlehčený herní styl; následoval v roce 2009 dodnes fungující kvintet Inside Straight  a také trio s mladými vycházejícími hvězdami jazzu, pianistou Christianem Sandsem a bubeníkem Ulyssem Owensem. Jako multižánrový basista osciluje od tradičního jazzu (spolupracoval mj. se Sonny Rollinsem, Miltem Jacksonem, Joshuou Redmanem, McCoy Tynerem, Chickem Coreou, Patem Methenym a Herbiem Hancockem) přes R&B a soul (Chaka Khan, Nathalie Cole, Queen Latifah a především James Brown), bebop (Roy Hargrove), rock a pop (Sting, Paul McCartney, Bruce Hornsby), hip-hop (The Roots) až ke klasice (Kathleen Battle, sonus Quartet). České milovníky bluegrassu pobaví a potěší, že na letošním festivalu Telluride Sessions v Coloradu 24. července si zahraje v duu s výborným kontrabasistou Edgarem Meyerem také bluegrassový (!) repertoár.

Hráč na kontrabas, byť fenomenální, nebývá obvyklým bandleaderem bigbandové sestavy – Christian McBride je ovšem navíc ryzí frontman: proměňuje se z hlavní hvězdy, jejíž příchod na pódium avizuje orchestr tuší, ve věcného a přitom pohotového a zábavného moderátora programu, pak v muzikanta, který vystřihne bravurní sólo s neuvěřitelnou kadencí prstů pravé ruky a pak se v doprovodu trombónového sóla schová za svou „walkin´ bass“  hru pod sólující instrument – a vše přitom nápadně i nenápadně řídí, od nástupů po údernou koncovku. I hru orchestru, který permanentně nehraje kompletně a naopak se často mění: skladbu rozehrává páteř bandu, trio piano-basa-bicí, pak otěže předají některému z momentálních sólistů; někdy se přidá celá sestava, někdy vůbec ne. Vše podle McBrideova hesla „každý bigband je právě tak dobrý, jak dobrá je jeho rytmická sekce“. Právě pianista a drummer patří ke hvězdným tvářím orchestru:  McBrideův vrstevník, pianista Xavier Davis (*1971), hrával s Ronem Blakem a s Betty Carter, má vlastní Xavier Davis Trio a natočil i dvě alba jako sólista (Dance of Life, The Innocence of Youth);  vyhledávaný bebopový hráč na bicí Quincy Phillips hraje mj. s Royem Hargrovem v RH 5eT.  Další opravdová jazzová veličina sedí v ChMBBB na židli u prvního trombónu:  Steve Davis (*1967) řečený „Stevie-D“ je oblíbený studiový i klubový hráč v NYC. Hrával s Artem Blakeyem, Chickem Coreou, má vlastní kapelu Outlook Quintet a nahrál několik sólových alb (mj. Images, Gettin´It Done nebo nejnovější Think Ahead). Ale McBrideův bigband nemá slabý článek na žádném postu – ne nadarmo získala kapela za obě dosud vydaná alba (The Good Feeling z roku 2012 i loňské Bringin´It) Grammy v kategorii Best Large Ensemble Jazz Album.  

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_03

Program koncertu byl pečlivě sestavený jak z předělávek jazzových standardů (hostující zpěvačka, McBrideova manželka Melissa Walker vtipně poznamenala, že kapelové aranže provádějí „facelift of these old jazz standards“ – například Ellingtonova Mr. Bojangles), tak ze skladeb nahraných na obou albech (Shake´n Blake,  I Should Care  z prvního alba The Good Feeling nebo, Thermo, Upside Down, I Thought About You a v závěru  Gettin´to It z loňského Bringin´It). K mnohým skladbám patřily i konkrétní příběhy, jež inspirovaly jejich zrod; Christian McBride tak zavzpomínal na svého hvězdného spoluhráče, „kmotra soulu“ Jamese Browna, jenž své hudební oblíbence oslovoval „brother Mister“.  Kompozice Brother Mister nejprve zazářila na debutovém albu Kind of Brown McBrideovy skupiny Inside Straight,  dnes je v originální úpravě součástí koncertního programu jeho bigbandu. Přehlídku skvělých instrumentálních sól pro trubku, trombón, saxofon, piano i bicí příjemně vyvažovaly dva bloky pro Melissu Walker; jejímu tmavému hlasu i zralému pěveckému naturelu dala vyniknout trojice skladeb Mr. Boyangles, A Taste of Honey a The More I See You. Pak se zase předvedli členové kapely, jako sólisté i jako kompaktní, jedním dechem hrající souladný celek. Je zřejmé, že si McBride k sobě vybírá hráčské osobnosti, jež kromě herních dovedností svůj jazz podobně vnímají, cítí, a prezentují. Z Christiana McBridea a jeho Big Bandu posluchač kromě virtuozity vnímá i vzájemnou naladěnost, pohodu, radost a zřetelné charisma. Zážitek, na jehož opakování stojí za to se těšit. Asi nejsem sama, kdo se nemůže dočkat podzimu a další dávky špičkového jazzu všech odrůd – ten jarní JazzFest, zasvěcený mimo jiné kontrabasu ve všech možných podobách, se povedl mimořádně.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více