Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

29. září 2013, 0:46

Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

V Bludném Holanďanovi, své čtvrté opeře, Richard Wagner značně předběhl dobu. To je první poznatek po zhlédnutí nové brněnské inscenace. Druhým postřehem je, že vcelku úspěšné uchopení této opery ovšem nemusí ještě pro soubor znamenat předem a automaticky zdar i u jiných Wagnerových dramat.

Bludného Holanďana má Národní divadlo Brno na repertoáru od 27. září a premiéra měla nejen srdečný ohlas v auditoriu, ale v celkovém pohledu opravdu dobré parametry hudebního nastudování. Dirigent Jakub Klecker dokázal najít podstatné obrysy i náladu ryze romantické balady a snažil se je ve zvuku zhmotnit. Mohl se opřít o vstřícně hrající orchestr a hlavně o velmi dobře připravený sbor. V plnosti symfonismu ještě zůstaly rezervy, ale představení mladý dirigent zřetelně gradoval. Režie Romana Poláka, významného slovenského umělce, jde o krok za hudbou – hodně se drží obvyklých rámců a postupů. Scénografie dosud činoherního výtvarníka Pavla Boráka však působí o něco větší rozpaky – je v některých prvcích až příliš abstraktní, rezignuje na zachycení atmosféry moře a nadužívá bez zřetelného okamžitého smyslu hustých sítí elastických pásků. Rozhoupání sestav vysunutých jevištních desek je však v souvislosti s představou kymácející se lodi působivé.

Předehra k opeře při premiérovém večeru neměla ještě maximum symfonické dynamiky. Mohla by naznačit hudební motivy a situace budoucího děje barvitěji, kontrastněji, vyhroceněji, hrozivěji. O to víc příjemně překvapila mnohem později klíčová scéna střetu dvou světů – vínem rozparáděných norských námořníků a hrůzostrašně hučících přízraků z Holanďanovy lodi. Wagner situaci vyjádřil dvěma zcela rozdílnými a odlišnými hudbami geniálně, skoro hororově, a inscenátoři ji v choreografii rozpohybovali takovým způsobem, že se tajil dech. Zakletí lodníci nezpívají, jsou to tanečníci, a vtrhnou za zvuku sugestivně znějícího amplifikovaného sboru mezi lidi z masa a krve tak nezadržitelně a důrazně, že jejich shluk rozpráší. Škoda, že je Holanďanova loď řešena jako zakryté lešení krychlovitého tvaru, že nenabízí ani trochu iluzi plavidla…

Shodou okolností na sebe v plnosti obrátila pozornost pěveckým projevem jen představitelka Senty – Szilvia Rálik. Možná, že je v jejím hlase dokonce už o něco víc síly a dramatismu, než by bylo ideálně nutné, ale její impozantní zpěv pomohl vyložit operu jako obraz osudového vědomí o vlastním poslání, jako oslavu sebeobětování, jako působivou lidovou legendu velkého romantického patosu. Výklad takto nezadržitelně dospěl po vznešeném vstupu Senty do vln až k explicitně ukázaným figurám partnerského páru – tedy Holanďana konečně vykoupeného z věčného bloudění po mořích po boku se svou dobrodinkyní.

Szilvia Rálik hraje Sentu, rozhodnutou spasit muže ze vzrušujícího starého obrazu, jako téměř duchem nepřítomnou, ale skálopevně přesvědčenou mladou ženu, nechápající už, jaké že to sliby jí zaskočený a zklamaný Erik připomíná. Propadla kouzlu, propojila se jí fantazie a skutečnost a není jí pomoci. Inscenátoři přitom ponechávají divákovi prostor pro jeho vlastní výklad, jestli je Sentina oběť pozůstalým pochopitelná, nebo ne, jestli je hodna úcty, nebo soucitu. Není to příběh temný, ale ani s pozitivní křesťanskou katarzí. Režijní výklad záměrně udržuje děj – s výjimkou přízraků lodníků – v civilní, velmi lidské rovině.

Holanďan není impozantní typ rytíře odkudsi z jiného světa, neskutečný zjev či přízrak, ale nešťastný muž. Odpovídá tomu i způsob, jakým ho hraje a zpívá hostující německý sólista Frank Blees. Nejde o vznosně charismatického pěvce, jeho hlas je zakotven spíše lyricky a nedominuje ději ani zvukově, ani psychologicky. Ovšem ani Jiří Sulženko v roli kapitána Dalanda není typem úplně přesně takovým, jak bývá postava obsazována, tedy znělým hlubokým basem. Do role Sentina otce ovšem právě proto přináší Sulženko o to víc nových poloh – je trochu tragikomický či trapný v úsilí vyhovět Holanďanovi a dát mu výměnou za získané kufry s cennostmi svou dceru za ženu. Záleží na úhlu pohledu, jestli je takové realistické, skoro až fraškovité pojetí postavy přínosem, nebo nestylovým vyrušením.

Úplně ideální také není pro roli Erika běloruský tenorista Ivan Choupenitch. Jeho hlas je příliš měkký, příliš rozvlněný, příliš italský, než aby zcela vyhověl představě o wagnerovském stylu. A tak skutečně zůstává z inscenace o něco výraznější dojem ze sboru než ze sólistů. Lidová údernost halekavého námořnického popěvku byla dokonalá a pozadu nezůstaly ani ženy ve scéně, která se v tradičnější vizuální koncepci odehrává u kolovrátků. U žen i mužů režisér s choreografem dali přednost stylizované a rytmizované jevištní formaci, vzdáleně odkazující jakoby k muzikálům, případně ponechali obvyklá klišé, jako vzájemné pohledy a poplácávání po ramenou, než že by skutečně sboristy nutili k realistickému zalidnění scény. Ale budiž, sborový zvuk byl plný, zpěv přesný a kompaktní, nabitý energií.

I přes zmíněné dílčí otazníky a výhrady bylo z celkové mohutnosti, spádu a působivosti této inscenace zřetelné, že Wagner v roce 1841 napsal a uvedl operu, která sugestivností námětu a nalezenými hudebními prostředky přesahuje dobové kánony a obvyklá řešení a která může dodnes být skutečným prototypem moderního německého romantismu. V Brně tato opera na jevišti funguje. A pokud se týká druhého postřehu – Bludný Holanďan je na druhou stranu mezi Wagnerovými díly přece jen ještě tím tradičnějším a ne tak vypjatým. Pokud se brněnskému divadlu podařilo inscenovat baladu značně uspokojivě, ale nenašlo pro některé postavy přesné pěvecké typy a nedosáhlo ani v orchestrálním zvuku stoprocentní opojné wagnerovské magičnosti, není jisté, že by se bez zvýšené námahy opravdu uspokojivě zhostilo některé námětově i pěvecky výlučnější Wagnerovy opery. Na Holanďana však stojí za to do divadla jít.

Richard Wagner: Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer), libreto skladatel. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Roman Polák, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Peter Čanecký, sbormistr: Pavel Koňárek. Daland – Jiří Sulženko, Senta, jeho dcera – Szilvia Rálik, Erik, myslivec – Ivan Choupenitch, Holanďan – Frank Blees, Mary, Sentina chůva – Jitka Zerhauová, Kormidelník – Petr Levíček, orchestr a sbor opery ND Brno. 27. 9. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jana Hallová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Naše životy i touhy mají své meze, odehrávají se v klecích, i když ne zcela neprostupných. Tak bych shrnul inscenaci Bludného Holanďana, která měla včera premiéru v Janáčkově divadle.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více