Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

29. září 2013, 0:46

Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

V Bludném Holanďanovi, své čtvrté opeře, Richard Wagner značně předběhl dobu. To je první poznatek po zhlédnutí nové brněnské inscenace. Druhým postřehem je, že vcelku úspěšné uchopení této opery ovšem nemusí ještě pro soubor znamenat předem a automaticky zdar i u jiných Wagnerových dramat.

Bludného Holanďana má Národní divadlo Brno na repertoáru od 27. září a premiéra měla nejen srdečný ohlas v auditoriu, ale v celkovém pohledu opravdu dobré parametry hudebního nastudování. Dirigent Jakub Klecker dokázal najít podstatné obrysy i náladu ryze romantické balady a snažil se je ve zvuku zhmotnit. Mohl se opřít o vstřícně hrající orchestr a hlavně o velmi dobře připravený sbor. V plnosti symfonismu ještě zůstaly rezervy, ale představení mladý dirigent zřetelně gradoval. Režie Romana Poláka, významného slovenského umělce, jde o krok za hudbou – hodně se drží obvyklých rámců a postupů. Scénografie dosud činoherního výtvarníka Pavla Boráka však působí o něco větší rozpaky – je v některých prvcích až příliš abstraktní, rezignuje na zachycení atmosféry moře a nadužívá bez zřetelného okamžitého smyslu hustých sítí elastických pásků. Rozhoupání sestav vysunutých jevištních desek je však v souvislosti s představou kymácející se lodi působivé.

Předehra k opeře při premiérovém večeru neměla ještě maximum symfonické dynamiky. Mohla by naznačit hudební motivy a situace budoucího děje barvitěji, kontrastněji, vyhroceněji, hrozivěji. O to víc příjemně překvapila mnohem později klíčová scéna střetu dvou světů – vínem rozparáděných norských námořníků a hrůzostrašně hučících přízraků z Holanďanovy lodi. Wagner situaci vyjádřil dvěma zcela rozdílnými a odlišnými hudbami geniálně, skoro hororově, a inscenátoři ji v choreografii rozpohybovali takovým způsobem, že se tajil dech. Zakletí lodníci nezpívají, jsou to tanečníci, a vtrhnou za zvuku sugestivně znějícího amplifikovaného sboru mezi lidi z masa a krve tak nezadržitelně a důrazně, že jejich shluk rozpráší. Škoda, že je Holanďanova loď řešena jako zakryté lešení krychlovitého tvaru, že nenabízí ani trochu iluzi plavidla…

Shodou okolností na sebe v plnosti obrátila pozornost pěveckým projevem jen představitelka Senty – Szilvia Rálik. Možná, že je v jejím hlase dokonce už o něco víc síly a dramatismu, než by bylo ideálně nutné, ale její impozantní zpěv pomohl vyložit operu jako obraz osudového vědomí o vlastním poslání, jako oslavu sebeobětování, jako působivou lidovou legendu velkého romantického patosu. Výklad takto nezadržitelně dospěl po vznešeném vstupu Senty do vln až k explicitně ukázaným figurám partnerského páru – tedy Holanďana konečně vykoupeného z věčného bloudění po mořích po boku se svou dobrodinkyní.

Szilvia Rálik hraje Sentu, rozhodnutou spasit muže ze vzrušujícího starého obrazu, jako téměř duchem nepřítomnou, ale skálopevně přesvědčenou mladou ženu, nechápající už, jaké že to sliby jí zaskočený a zklamaný Erik připomíná. Propadla kouzlu, propojila se jí fantazie a skutečnost a není jí pomoci. Inscenátoři přitom ponechávají divákovi prostor pro jeho vlastní výklad, jestli je Sentina oběť pozůstalým pochopitelná, nebo ne, jestli je hodna úcty, nebo soucitu. Není to příběh temný, ale ani s pozitivní křesťanskou katarzí. Režijní výklad záměrně udržuje děj – s výjimkou přízraků lodníků – v civilní, velmi lidské rovině.

Holanďan není impozantní typ rytíře odkudsi z jiného světa, neskutečný zjev či přízrak, ale nešťastný muž. Odpovídá tomu i způsob, jakým ho hraje a zpívá hostující německý sólista Frank Blees. Nejde o vznosně charismatického pěvce, jeho hlas je zakotven spíše lyricky a nedominuje ději ani zvukově, ani psychologicky. Ovšem ani Jiří Sulženko v roli kapitána Dalanda není typem úplně přesně takovým, jak bývá postava obsazována, tedy znělým hlubokým basem. Do role Sentina otce ovšem právě proto přináší Sulženko o to víc nových poloh – je trochu tragikomický či trapný v úsilí vyhovět Holanďanovi a dát mu výměnou za získané kufry s cennostmi svou dceru za ženu. Záleží na úhlu pohledu, jestli je takové realistické, skoro až fraškovité pojetí postavy přínosem, nebo nestylovým vyrušením.

Úplně ideální také není pro roli Erika běloruský tenorista Ivan Choupenitch. Jeho hlas je příliš měkký, příliš rozvlněný, příliš italský, než aby zcela vyhověl představě o wagnerovském stylu. A tak skutečně zůstává z inscenace o něco výraznější dojem ze sboru než ze sólistů. Lidová údernost halekavého námořnického popěvku byla dokonalá a pozadu nezůstaly ani ženy ve scéně, která se v tradičnější vizuální koncepci odehrává u kolovrátků. U žen i mužů režisér s choreografem dali přednost stylizované a rytmizované jevištní formaci, vzdáleně odkazující jakoby k muzikálům, případně ponechali obvyklá klišé, jako vzájemné pohledy a poplácávání po ramenou, než že by skutečně sboristy nutili k realistickému zalidnění scény. Ale budiž, sborový zvuk byl plný, zpěv přesný a kompaktní, nabitý energií.

I přes zmíněné dílčí otazníky a výhrady bylo z celkové mohutnosti, spádu a působivosti této inscenace zřetelné, že Wagner v roce 1841 napsal a uvedl operu, která sugestivností námětu a nalezenými hudebními prostředky přesahuje dobové kánony a obvyklá řešení a která může dodnes být skutečným prototypem moderního německého romantismu. V Brně tato opera na jevišti funguje. A pokud se týká druhého postřehu – Bludný Holanďan je na druhou stranu mezi Wagnerovými díly přece jen ještě tím tradičnějším a ne tak vypjatým. Pokud se brněnskému divadlu podařilo inscenovat baladu značně uspokojivě, ale nenašlo pro některé postavy přesné pěvecké typy a nedosáhlo ani v orchestrálním zvuku stoprocentní opojné wagnerovské magičnosti, není jisté, že by se bez zvýšené námahy opravdu uspokojivě zhostilo některé námětově i pěvecky výlučnější Wagnerovy opery. Na Holanďana však stojí za to do divadla jít.

Richard Wagner: Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer), libreto skladatel. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Roman Polák, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Peter Čanecký, sbormistr: Pavel Koňárek. Daland – Jiří Sulženko, Senta, jeho dcera – Szilvia Rálik, Erik, myslivec – Ivan Choupenitch, Holanďan – Frank Blees, Mary, Sentina chůva – Jitka Zerhauová, Kormidelník – Petr Levíček, orchestr a sbor opery ND Brno. 27. 9. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jana Hallová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Naše životy i touhy mají své meze, odehrávají se v klecích, i když ne zcela neprostupných. Tak bych shrnul inscenaci Bludného Holanďana, která měla včera premiéru v Janáčkově divadle.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více