Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

29. září 2013, 0:46

Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

V Bludném Holanďanovi, své čtvrté opeře, Richard Wagner značně předběhl dobu. To je první poznatek po zhlédnutí nové brněnské inscenace. Druhým postřehem je, že vcelku úspěšné uchopení této opery ovšem nemusí ještě pro soubor znamenat předem a automaticky zdar i u jiných Wagnerových dramat.

Bludného Holanďana má Národní divadlo Brno na repertoáru od 27. září a premiéra měla nejen srdečný ohlas v auditoriu, ale v celkovém pohledu opravdu dobré parametry hudebního nastudování. Dirigent Jakub Klecker dokázal najít podstatné obrysy i náladu ryze romantické balady a snažil se je ve zvuku zhmotnit. Mohl se opřít o vstřícně hrající orchestr a hlavně o velmi dobře připravený sbor. V plnosti symfonismu ještě zůstaly rezervy, ale představení mladý dirigent zřetelně gradoval. Režie Romana Poláka, významného slovenského umělce, jde o krok za hudbou – hodně se drží obvyklých rámců a postupů. Scénografie dosud činoherního výtvarníka Pavla Boráka však působí o něco větší rozpaky – je v některých prvcích až příliš abstraktní, rezignuje na zachycení atmosféry moře a nadužívá bez zřetelného okamžitého smyslu hustých sítí elastických pásků. Rozhoupání sestav vysunutých jevištních desek je však v souvislosti s představou kymácející se lodi působivé.

Předehra k opeře při premiérovém večeru neměla ještě maximum symfonické dynamiky. Mohla by naznačit hudební motivy a situace budoucího děje barvitěji, kontrastněji, vyhroceněji, hrozivěji. O to víc příjemně překvapila mnohem později klíčová scéna střetu dvou světů – vínem rozparáděných norských námořníků a hrůzostrašně hučících přízraků z Holanďanovy lodi. Wagner situaci vyjádřil dvěma zcela rozdílnými a odlišnými hudbami geniálně, skoro hororově, a inscenátoři ji v choreografii rozpohybovali takovým způsobem, že se tajil dech. Zakletí lodníci nezpívají, jsou to tanečníci, a vtrhnou za zvuku sugestivně znějícího amplifikovaného sboru mezi lidi z masa a krve tak nezadržitelně a důrazně, že jejich shluk rozpráší. Škoda, že je Holanďanova loď řešena jako zakryté lešení krychlovitého tvaru, že nenabízí ani trochu iluzi plavidla…

Shodou okolností na sebe v plnosti obrátila pozornost pěveckým projevem jen představitelka Senty – Szilvia Rálik. Možná, že je v jejím hlase dokonce už o něco víc síly a dramatismu, než by bylo ideálně nutné, ale její impozantní zpěv pomohl vyložit operu jako obraz osudového vědomí o vlastním poslání, jako oslavu sebeobětování, jako působivou lidovou legendu velkého romantického patosu. Výklad takto nezadržitelně dospěl po vznešeném vstupu Senty do vln až k explicitně ukázaným figurám partnerského páru – tedy Holanďana konečně vykoupeného z věčného bloudění po mořích po boku se svou dobrodinkyní.

Szilvia Rálik hraje Sentu, rozhodnutou spasit muže ze vzrušujícího starého obrazu, jako téměř duchem nepřítomnou, ale skálopevně přesvědčenou mladou ženu, nechápající už, jaké že to sliby jí zaskočený a zklamaný Erik připomíná. Propadla kouzlu, propojila se jí fantazie a skutečnost a není jí pomoci. Inscenátoři přitom ponechávají divákovi prostor pro jeho vlastní výklad, jestli je Sentina oběť pozůstalým pochopitelná, nebo ne, jestli je hodna úcty, nebo soucitu. Není to příběh temný, ale ani s pozitivní křesťanskou katarzí. Režijní výklad záměrně udržuje děj – s výjimkou přízraků lodníků – v civilní, velmi lidské rovině.

Holanďan není impozantní typ rytíře odkudsi z jiného světa, neskutečný zjev či přízrak, ale nešťastný muž. Odpovídá tomu i způsob, jakým ho hraje a zpívá hostující německý sólista Frank Blees. Nejde o vznosně charismatického pěvce, jeho hlas je zakotven spíše lyricky a nedominuje ději ani zvukově, ani psychologicky. Ovšem ani Jiří Sulženko v roli kapitána Dalanda není typem úplně přesně takovým, jak bývá postava obsazována, tedy znělým hlubokým basem. Do role Sentina otce ovšem právě proto přináší Sulženko o to víc nových poloh – je trochu tragikomický či trapný v úsilí vyhovět Holanďanovi a dát mu výměnou za získané kufry s cennostmi svou dceru za ženu. Záleží na úhlu pohledu, jestli je takové realistické, skoro až fraškovité pojetí postavy přínosem, nebo nestylovým vyrušením.

Úplně ideální také není pro roli Erika běloruský tenorista Ivan Choupenitch. Jeho hlas je příliš měkký, příliš rozvlněný, příliš italský, než aby zcela vyhověl představě o wagnerovském stylu. A tak skutečně zůstává z inscenace o něco výraznější dojem ze sboru než ze sólistů. Lidová údernost halekavého námořnického popěvku byla dokonalá a pozadu nezůstaly ani ženy ve scéně, která se v tradičnější vizuální koncepci odehrává u kolovrátků. U žen i mužů režisér s choreografem dali přednost stylizované a rytmizované jevištní formaci, vzdáleně odkazující jakoby k muzikálům, případně ponechali obvyklá klišé, jako vzájemné pohledy a poplácávání po ramenou, než že by skutečně sboristy nutili k realistickému zalidnění scény. Ale budiž, sborový zvuk byl plný, zpěv přesný a kompaktní, nabitý energií.

I přes zmíněné dílčí otazníky a výhrady bylo z celkové mohutnosti, spádu a působivosti této inscenace zřetelné, že Wagner v roce 1841 napsal a uvedl operu, která sugestivností námětu a nalezenými hudebními prostředky přesahuje dobové kánony a obvyklá řešení a která může dodnes být skutečným prototypem moderního německého romantismu. V Brně tato opera na jevišti funguje. A pokud se týká druhého postřehu – Bludný Holanďan je na druhou stranu mezi Wagnerovými díly přece jen ještě tím tradičnějším a ne tak vypjatým. Pokud se brněnskému divadlu podařilo inscenovat baladu značně uspokojivě, ale nenašlo pro některé postavy přesné pěvecké typy a nedosáhlo ani v orchestrálním zvuku stoprocentní opojné wagnerovské magičnosti, není jisté, že by se bez zvýšené námahy opravdu uspokojivě zhostilo některé námětově i pěvecky výlučnější Wagnerovy opery. Na Holanďana však stojí za to do divadla jít.

Richard Wagner: Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer), libreto skladatel. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Roman Polák, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Peter Čanecký, sbormistr: Pavel Koňárek. Daland – Jiří Sulženko, Senta, jeho dcera – Szilvia Rálik, Erik, myslivec – Ivan Choupenitch, Holanďan – Frank Blees, Mary, Sentina chůva – Jitka Zerhauová, Kormidelník – Petr Levíček, orchestr a sbor opery ND Brno. 27. 9. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jana Hallová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Naše životy i touhy mají své meze, odehrávají se v klecích, i když ne zcela neprostupných. Tak bych shrnul inscenaci Bludného Holanďana, která měla včera premiéru v Janáčkově divadle.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více