Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

29. září 2013, 0:46

Civilní Bludný Holanďan v abstraktních kulisách

V Bludném Holanďanovi, své čtvrté opeře, Richard Wagner značně předběhl dobu. To je první poznatek po zhlédnutí nové brněnské inscenace. Druhým postřehem je, že vcelku úspěšné uchopení této opery ovšem nemusí ještě pro soubor znamenat předem a automaticky zdar i u jiných Wagnerových dramat.

Bludného Holanďana má Národní divadlo Brno na repertoáru od 27. září a premiéra měla nejen srdečný ohlas v auditoriu, ale v celkovém pohledu opravdu dobré parametry hudebního nastudování. Dirigent Jakub Klecker dokázal najít podstatné obrysy i náladu ryze romantické balady a snažil se je ve zvuku zhmotnit. Mohl se opřít o vstřícně hrající orchestr a hlavně o velmi dobře připravený sbor. V plnosti symfonismu ještě zůstaly rezervy, ale představení mladý dirigent zřetelně gradoval. Režie Romana Poláka, významného slovenského umělce, jde o krok za hudbou – hodně se drží obvyklých rámců a postupů. Scénografie dosud činoherního výtvarníka Pavla Boráka však působí o něco větší rozpaky – je v některých prvcích až příliš abstraktní, rezignuje na zachycení atmosféry moře a nadužívá bez zřetelného okamžitého smyslu hustých sítí elastických pásků. Rozhoupání sestav vysunutých jevištních desek je však v souvislosti s představou kymácející se lodi působivé.

Předehra k opeře při premiérovém večeru neměla ještě maximum symfonické dynamiky. Mohla by naznačit hudební motivy a situace budoucího děje barvitěji, kontrastněji, vyhroceněji, hrozivěji. O to víc příjemně překvapila mnohem později klíčová scéna střetu dvou světů – vínem rozparáděných norských námořníků a hrůzostrašně hučících přízraků z Holanďanovy lodi. Wagner situaci vyjádřil dvěma zcela rozdílnými a odlišnými hudbami geniálně, skoro hororově, a inscenátoři ji v choreografii rozpohybovali takovým způsobem, že se tajil dech. Zakletí lodníci nezpívají, jsou to tanečníci, a vtrhnou za zvuku sugestivně znějícího amplifikovaného sboru mezi lidi z masa a krve tak nezadržitelně a důrazně, že jejich shluk rozpráší. Škoda, že je Holanďanova loď řešena jako zakryté lešení krychlovitého tvaru, že nenabízí ani trochu iluzi plavidla…

Shodou okolností na sebe v plnosti obrátila pozornost pěveckým projevem jen představitelka Senty – Szilvia Rálik. Možná, že je v jejím hlase dokonce už o něco víc síly a dramatismu, než by bylo ideálně nutné, ale její impozantní zpěv pomohl vyložit operu jako obraz osudového vědomí o vlastním poslání, jako oslavu sebeobětování, jako působivou lidovou legendu velkého romantického patosu. Výklad takto nezadržitelně dospěl po vznešeném vstupu Senty do vln až k explicitně ukázaným figurám partnerského páru – tedy Holanďana konečně vykoupeného z věčného bloudění po mořích po boku se svou dobrodinkyní.

Szilvia Rálik hraje Sentu, rozhodnutou spasit muže ze vzrušujícího starého obrazu, jako téměř duchem nepřítomnou, ale skálopevně přesvědčenou mladou ženu, nechápající už, jaké že to sliby jí zaskočený a zklamaný Erik připomíná. Propadla kouzlu, propojila se jí fantazie a skutečnost a není jí pomoci. Inscenátoři přitom ponechávají divákovi prostor pro jeho vlastní výklad, jestli je Sentina oběť pozůstalým pochopitelná, nebo ne, jestli je hodna úcty, nebo soucitu. Není to příběh temný, ale ani s pozitivní křesťanskou katarzí. Režijní výklad záměrně udržuje děj – s výjimkou přízraků lodníků – v civilní, velmi lidské rovině.

Holanďan není impozantní typ rytíře odkudsi z jiného světa, neskutečný zjev či přízrak, ale nešťastný muž. Odpovídá tomu i způsob, jakým ho hraje a zpívá hostující německý sólista Frank Blees. Nejde o vznosně charismatického pěvce, jeho hlas je zakotven spíše lyricky a nedominuje ději ani zvukově, ani psychologicky. Ovšem ani Jiří Sulženko v roli kapitána Dalanda není typem úplně přesně takovým, jak bývá postava obsazována, tedy znělým hlubokým basem. Do role Sentina otce ovšem právě proto přináší Sulženko o to víc nových poloh – je trochu tragikomický či trapný v úsilí vyhovět Holanďanovi a dát mu výměnou za získané kufry s cennostmi svou dceru za ženu. Záleží na úhlu pohledu, jestli je takové realistické, skoro až fraškovité pojetí postavy přínosem, nebo nestylovým vyrušením.

Úplně ideální také není pro roli Erika běloruský tenorista Ivan Choupenitch. Jeho hlas je příliš měkký, příliš rozvlněný, příliš italský, než aby zcela vyhověl představě o wagnerovském stylu. A tak skutečně zůstává z inscenace o něco výraznější dojem ze sboru než ze sólistů. Lidová údernost halekavého námořnického popěvku byla dokonalá a pozadu nezůstaly ani ženy ve scéně, která se v tradičnější vizuální koncepci odehrává u kolovrátků. U žen i mužů režisér s choreografem dali přednost stylizované a rytmizované jevištní formaci, vzdáleně odkazující jakoby k muzikálům, případně ponechali obvyklá klišé, jako vzájemné pohledy a poplácávání po ramenou, než že by skutečně sboristy nutili k realistickému zalidnění scény. Ale budiž, sborový zvuk byl plný, zpěv přesný a kompaktní, nabitý energií.

I přes zmíněné dílčí otazníky a výhrady bylo z celkové mohutnosti, spádu a působivosti této inscenace zřetelné, že Wagner v roce 1841 napsal a uvedl operu, která sugestivností námětu a nalezenými hudebními prostředky přesahuje dobové kánony a obvyklá řešení a která může dodnes být skutečným prototypem moderního německého romantismu. V Brně tato opera na jevišti funguje. A pokud se týká druhého postřehu – Bludný Holanďan je na druhou stranu mezi Wagnerovými díly přece jen ještě tím tradičnějším a ne tak vypjatým. Pokud se brněnskému divadlu podařilo inscenovat baladu značně uspokojivě, ale nenašlo pro některé postavy přesné pěvecké typy a nedosáhlo ani v orchestrálním zvuku stoprocentní opojné wagnerovské magičnosti, není jisté, že by se bez zvýšené námahy opravdu uspokojivě zhostilo některé námětově i pěvecky výlučnější Wagnerovy opery. Na Holanďana však stojí za to do divadla jít.

Richard Wagner: Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer), libreto skladatel. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Roman Polák, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Peter Čanecký, sbormistr: Pavel Koňárek. Daland – Jiří Sulženko, Senta, jeho dcera – Szilvia Rálik, Erik, myslivec – Ivan Choupenitch, Holanďan – Frank Blees, Mary, Sentina chůva – Jitka Zerhauová, Kormidelník – Petr Levíček, orchestr a sbor opery ND Brno. 27. 9. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jana Hallová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Naše životy i touhy mají své meze, odehrávají se v klecích, i když ne zcela neprostupných. Tak bych shrnul inscenaci Bludného Holanďana, která měla včera premiéru v Janáčkově divadle.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Nejčtenější

Kritika

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více