Roman Polák: Podezřívám Wagnera, že hledal vykoupení skrze ženu

23. září 2013, 0:43

Roman Polák: Podezřívám Wagnera, že hledal vykoupení skrze ženu

„Lhůta vypršela, opět uplynulo sedm let,“ začíná svůj monolog titulní hrdina opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. Od minulé brněnské inscenace Holanďana uplynulo již let více, premiéra nové je nachystána na tento pátek 27. září. Mluvili jsme o ní s režisérem Romanem Polákem, v současné době ředitelem činohry Slovenského národního divadla.

Jste především činoherní režisér, ale máte za sebou i několik oper od Lazebníka sevillského až po Cikkerova Coriolana a Suchoňovu Krútňavu. Umíte si přečíst partituru, vnímáte text v přímé souvislosti s hudbou?
Musím si pouštět nahrávku a zároveň si přitom čtu libreto. Na základě toho, co slyším, si potom dělám do partitury poznámky. Vnímám tedy libreto zároveň s hudbou, ale noty přímo nečtu.

Je Wagnerovo hudební drama pro činoherního režiséra bližší než komická opera?
Když to srovnám třeba s Lazebníkem sevillským, tak určitě. To je opravdu sled árií a ansámblů, kdežto Wagner je to, co je pro mě v divadle nejzajímavější – totiž gesamtkunstwerk. Wagner zhasnul světlo v hledišti, chtěl vytvořit skutečné hudební drama. Je vzrušující, když se můžete dostat zevnitř do díla člověka, který vytvořil jednu ze zásadních reforem hudebního divadla.

Byl byste ochoten postavit paralelu mezi Richardem Wagnerem a nějakým činoherním autorem? Mohl byste říct třeba „Wagner je v hudebním dramatu to samé, co Ibsen v činohře“ nebo něco podobného?
Možná je to svým způsobem Goethe. Třeba jeho faustovské téma je široké, básnivé, na jedné straně cítíme, že je to realista, ale jako by mu ten realismus nestačil. Potřebuje jít i do určitých metaforických rovin a takový je i Wagner. Wagner se pohybuje v rovině mýtů, bájí, ale navzdory tomu vypovídá o reálném člověku v reálných společenských podmínkách.

Bludný Holanďan ještě není úplně reformní dílo, je v něm spousta operních konvencí v postavách i situacích. Projevuje se to nějak ve vaší inscenaci?
Pro mě je Bludný Holanďan především jedna velká metafora o oběti a sebeobětování. Na jedné straně je muž, který se rouhá, hřeší a chce se rovnat Bohu. Na druhé straně je žena, které nestačí reálný vztah s Erikem, jako by jí nestačil celý tento reálný svět. Touží po oběti, po něčem větším a silnějším. Senta říká věci jako „vykoupím tě skrze sebe“, „budeš skrze mě spasen“, Holanďan zase zpívá „skrz tebe se vykoupím“. Když se na to podíváme z hlediska křesťanské víry, tak je to silný pocit oběti, ale je to také rouhání. Místo přijetí věčného odpuštění skrze Boha se tu Bůh zaměňuje za ženu. Wagner se tu tedy rouhá stejně jako proti dobovým operním konvencím. To rouhání má v sobě na jedné straně sílu jakéhosi mysticismu, a na druhé straně je v tom cítit šílený individualismus. Podezřívám Wagnera, že hledal vykoupení skrze ženu za svoje vlastní hříchy. To je poselství, které je v té opeře skryté, protože Wagner byl stejný individualista jako Holanďan. Také bloudil po světě a rouhal se tím, co všechno chtěl dosáhnout. Byl za to možná potrestaný tím, že se mu jeho touhy vyplnily, to je trest za obrovskou vnitřní sílu, kterou chtěl vložit do své tvorby. Německý národ potom vzal jeho touhy za své a dostalo se to všechno do negativního kontextu, hlavně v dobách německého fašismu.

Inscenace Bludného Holanďana, foto Jana Hallová

bludny-holandan-001 bludny-holandan-002 bludny-holandan-003 bludny-holandan-004 bludny-holandan-005 bludny-holandan-006 bludny-holandan-007 bludny-holandan-008 bludny-holandan-009 bludny-holandan-010

Bludného Holanďana lze pochopitelně chápat jako chmurnou legendu až pohádku o prokletém námořníkovi. Je v něm ale také silný faustovský motiv věčného hledání smyslu života, případně motiv nekonvenční individuality vyloučené ze společnosti. Určil jste si nějaký výklad, nebo prostě ilustrujete děj a necháte diváka, ať si vybere to, co mu vyhovuje?
Nevím, jestli ilustruji děj. Snažím se vytvořit metaforický prostor, který má znaky jisté stylizovanosti, a minimalistickými prostředky chci tento silný příběh vyprávět. Už když si jej přeložíme do „neduchovní“ řeči – na jedné straně je Holanďan, který má v sobě negativní rysy, přestoupil zákon, a na druhé straně je Senta, které vztah s reálným chlapem nestačí, a snaží se z všednosti a průměrnosti vymanit, touží po něčem neobvyklém. I toto jsou přece touhy mnohých žen: nevdat se ve své vesnici, žít jinde, mít silný vztah. Mnohé o tom jen sní, mnohým se to i podaří, a potom na to doplatí. A kolik mužů touží – stejně jako Holanďan – najít někoho, kdo je chápe se vším všudy, i s negativními vlastnostmi, s chybami, hříchy i pokušeními. Najít ženu, která je skutečně přijme, bude jim věrná a stane se součástí jejich života. Takže ve Wagnerovi jsou kromě samotného bájného děje zakódované i velmi realistické touhy – v tom je jeho ambivalence.

V centru opery stojí neuchopitelný přízrak prokletého Holanďana.  Může jeho požadavek na věrnou lásku až za hrob splnit někdo normální, nebo musí přijít blouznivá Senta?
Smysl Bludného Holanďana je v tom, aby se oddělili lidé normální od nenormálních. Takže je tu nenormální Holanďan, a Senta, která sice vyšla z normálního prostředí, ale také má v sobě prvky nenormálnosti. Je v tom i jistá Wagnerova touha najít takovou nenormální ženu a myslím, že se o to několikrát v životě pokoušel. Nevím, jestli ta poslední byla úspěšná, dovnitř vztahů nevidíme, ale aspoň se mu povedlo užít si stáří s mladou partnerkou.

…ale zdá se, že se tomu přiblížil.
Ano, byl ke svému ideálu blízko.

Jaká verze opery se v Brně inscenuje – hraje se s přestávkami, jaký je konec, podle čeho jste se rozhodovali?
Hrajeme s jednou přestávkou po prvním dějství, konec bych zatím nechal jako překvapení.

Čím je prostor Janáčkova divadla specifický – až už v dobrém nebo ve zlém?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Byl jsem tu jako gymnazista na školním výletě, hrála se Jenúfa a působilo to na mě velmi silně, jako velký prostor. Tak jsem to měl i zafixované, ale když teď sedím blíž zpěvákům, tak už to tak nevnímám. Je to místo, kde pracuji, necítím nějakého genia loci.

Myslel jsem spíš jeviště z technického hlediska, jestli je něčím zvláštní…
Je to standard.

Brněnský operní sbor je po hudební stránce značka kvality. Pracuje se s ním dobře i scénicky, vychází vám vstříc, nebo se odboráři dívají deset minut před koncem zkoušky významně na hodinky?
Pracují profesionálně i s nasazením.

Holanďan prohlásil „nikdy se nevzdám", ale Satan ho slyšel a vzal ho za slovo, jak zpívá Senta ve své baladě. „Nikdy“ se proměnilo ve věčné bloudění oceány a stačil na to jeden neuvážený výkřik. Jaká je tedy síla slova?
Křesťanství zakazuje přísahat, přísaha sama je hříchem, stejné je to s prokletím – je to démonizující, nebo jako by se chtěl člověk rovnat Bohu. Takže i to jedno slovo, jedno prokletí, jedno rouhání je něco, co může člověka ovlivnit. Mám rád přísloví „člověk míní, a Bůh mění", ale tady nejsme u přísloví. Mluvíme o tom, že ať je člověk jakkoliv silný a odhodlaný dokázat téměř nemožné, stále je to jenom člověk. A bylo by dobré, kdybychom si všichni uvědomili, že i když jsme sofistikovaní a máme v tomto stadiu vývoje velké vědomosti, stále jsme jenom lidé. A stále je tu také něco, co je silnější – ať už tomu říkáme příroda, Bůh, nekonečné znalosti, pořád je ještě něco nad námi. Ne proto, abychom se dostávali do nějaké deprese a malověrnosti, ale má nás to přimět k jisté pokoře.

Foto archiv SND a Boris Klepal, scéna Bludného Holanďana Jana Hallová.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Národní divadlo Brno přišlo v roce stoletého jubilea Benjamina Brittena s jeho operou Sen noci svatojánské. Krásné, působivé a inteligentní dílo dopadlo dobře po hudební stránce, na inscenaci se  samozřejmě podíváme také.  více

Dirigent ani režisér Mozartovu operu všech oper dokonale nezvládli, jejich práce by nedopadla dobře ani s nejlepšími zpěváky na světě.  více


Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Za tradiční vánoční událost by se dala označit akce Kapr na provázku, kterou každoročně pořádá Cotatcha Orchestra v Divadle Husa na provázku. Na těchto koncertech big band společně s hostem hraje zaranžované koledy. Na letošního Kapra na provázku, který se konal již po čtvrté, si orchestr pozval oceňovanou bosensko-slovinskou jazzovou zpěvačku Mirnu Bogdanović.V pondělí spolu přednesli výběr z českých, amerických a slovinských koled.  více

Nejčtenější

Kritika

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více