Roman Polák: Podezřívám Wagnera, že hledal vykoupení skrze ženu

23. září 2013, 0:43

Roman Polák: Podezřívám Wagnera, že hledal vykoupení skrze ženu

„Lhůta vypršela, opět uplynulo sedm let,“ začíná svůj monolog titulní hrdina opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. Od minulé brněnské inscenace Holanďana uplynulo již let více, premiéra nové je nachystána na tento pátek 27. září. Mluvili jsme o ní s režisérem Romanem Polákem, v současné době ředitelem činohry Slovenského národního divadla.

Jste především činoherní režisér, ale máte za sebou i několik oper od Lazebníka sevillského až po Cikkerova Coriolana a Suchoňovu Krútňavu. Umíte si přečíst partituru, vnímáte text v přímé souvislosti s hudbou?
Musím si pouštět nahrávku a zároveň si přitom čtu libreto. Na základě toho, co slyším, si potom dělám do partitury poznámky. Vnímám tedy libreto zároveň s hudbou, ale noty přímo nečtu.

Je Wagnerovo hudební drama pro činoherního režiséra bližší než komická opera?
Když to srovnám třeba s Lazebníkem sevillským, tak určitě. To je opravdu sled árií a ansámblů, kdežto Wagner je to, co je pro mě v divadle nejzajímavější – totiž gesamtkunstwerk. Wagner zhasnul světlo v hledišti, chtěl vytvořit skutečné hudební drama. Je vzrušující, když se můžete dostat zevnitř do díla člověka, který vytvořil jednu ze zásadních reforem hudebního divadla.

Byl byste ochoten postavit paralelu mezi Richardem Wagnerem a nějakým činoherním autorem? Mohl byste říct třeba „Wagner je v hudebním dramatu to samé, co Ibsen v činohře“ nebo něco podobného?
Možná je to svým způsobem Goethe. Třeba jeho faustovské téma je široké, básnivé, na jedné straně cítíme, že je to realista, ale jako by mu ten realismus nestačil. Potřebuje jít i do určitých metaforických rovin a takový je i Wagner. Wagner se pohybuje v rovině mýtů, bájí, ale navzdory tomu vypovídá o reálném člověku v reálných společenských podmínkách.

Bludný Holanďan ještě není úplně reformní dílo, je v něm spousta operních konvencí v postavách i situacích. Projevuje se to nějak ve vaší inscenaci?
Pro mě je Bludný Holanďan především jedna velká metafora o oběti a sebeobětování. Na jedné straně je muž, který se rouhá, hřeší a chce se rovnat Bohu. Na druhé straně je žena, které nestačí reálný vztah s Erikem, jako by jí nestačil celý tento reálný svět. Touží po oběti, po něčem větším a silnějším. Senta říká věci jako „vykoupím tě skrze sebe“, „budeš skrze mě spasen“, Holanďan zase zpívá „skrz tebe se vykoupím“. Když se na to podíváme z hlediska křesťanské víry, tak je to silný pocit oběti, ale je to také rouhání. Místo přijetí věčného odpuštění skrze Boha se tu Bůh zaměňuje za ženu. Wagner se tu tedy rouhá stejně jako proti dobovým operním konvencím. To rouhání má v sobě na jedné straně sílu jakéhosi mysticismu, a na druhé straně je v tom cítit šílený individualismus. Podezřívám Wagnera, že hledal vykoupení skrze ženu za svoje vlastní hříchy. To je poselství, které je v té opeře skryté, protože Wagner byl stejný individualista jako Holanďan. Také bloudil po světě a rouhal se tím, co všechno chtěl dosáhnout. Byl za to možná potrestaný tím, že se mu jeho touhy vyplnily, to je trest za obrovskou vnitřní sílu, kterou chtěl vložit do své tvorby. Německý národ potom vzal jeho touhy za své a dostalo se to všechno do negativního kontextu, hlavně v dobách německého fašismu.

Inscenace Bludného Holanďana, foto Jana Hallová

bludny-holandan-001 bludny-holandan-002 bludny-holandan-003 bludny-holandan-004 bludny-holandan-005 bludny-holandan-006 bludny-holandan-007 bludny-holandan-008 bludny-holandan-009 bludny-holandan-010

Bludného Holanďana lze pochopitelně chápat jako chmurnou legendu až pohádku o prokletém námořníkovi. Je v něm ale také silný faustovský motiv věčného hledání smyslu života, případně motiv nekonvenční individuality vyloučené ze společnosti. Určil jste si nějaký výklad, nebo prostě ilustrujete děj a necháte diváka, ať si vybere to, co mu vyhovuje?
Nevím, jestli ilustruji děj. Snažím se vytvořit metaforický prostor, který má znaky jisté stylizovanosti, a minimalistickými prostředky chci tento silný příběh vyprávět. Už když si jej přeložíme do „neduchovní“ řeči – na jedné straně je Holanďan, který má v sobě negativní rysy, přestoupil zákon, a na druhé straně je Senta, které vztah s reálným chlapem nestačí, a snaží se z všednosti a průměrnosti vymanit, touží po něčem neobvyklém. I toto jsou přece touhy mnohých žen: nevdat se ve své vesnici, žít jinde, mít silný vztah. Mnohé o tom jen sní, mnohým se to i podaří, a potom na to doplatí. A kolik mužů touží – stejně jako Holanďan – najít někoho, kdo je chápe se vším všudy, i s negativními vlastnostmi, s chybami, hříchy i pokušeními. Najít ženu, která je skutečně přijme, bude jim věrná a stane se součástí jejich života. Takže ve Wagnerovi jsou kromě samotného bájného děje zakódované i velmi realistické touhy – v tom je jeho ambivalence.

V centru opery stojí neuchopitelný přízrak prokletého Holanďana.  Může jeho požadavek na věrnou lásku až za hrob splnit někdo normální, nebo musí přijít blouznivá Senta?
Smysl Bludného Holanďana je v tom, aby se oddělili lidé normální od nenormálních. Takže je tu nenormální Holanďan, a Senta, která sice vyšla z normálního prostředí, ale také má v sobě prvky nenormálnosti. Je v tom i jistá Wagnerova touha najít takovou nenormální ženu a myslím, že se o to několikrát v životě pokoušel. Nevím, jestli ta poslední byla úspěšná, dovnitř vztahů nevidíme, ale aspoň se mu povedlo užít si stáří s mladou partnerkou.

…ale zdá se, že se tomu přiblížil.
Ano, byl ke svému ideálu blízko.

Jaká verze opery se v Brně inscenuje – hraje se s přestávkami, jaký je konec, podle čeho jste se rozhodovali?
Hrajeme s jednou přestávkou po prvním dějství, konec bych zatím nechal jako překvapení.

Čím je prostor Janáčkova divadla specifický – až už v dobrém nebo ve zlém?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Byl jsem tu jako gymnazista na školním výletě, hrála se Jenúfa a působilo to na mě velmi silně, jako velký prostor. Tak jsem to měl i zafixované, ale když teď sedím blíž zpěvákům, tak už to tak nevnímám. Je to místo, kde pracuji, necítím nějakého genia loci.

Myslel jsem spíš jeviště z technického hlediska, jestli je něčím zvláštní…
Je to standard.

Brněnský operní sbor je po hudební stránce značka kvality. Pracuje se s ním dobře i scénicky, vychází vám vstříc, nebo se odboráři dívají deset minut před koncem zkoušky významně na hodinky?
Pracují profesionálně i s nasazením.

Holanďan prohlásil „nikdy se nevzdám", ale Satan ho slyšel a vzal ho za slovo, jak zpívá Senta ve své baladě. „Nikdy“ se proměnilo ve věčné bloudění oceány a stačil na to jeden neuvážený výkřik. Jaká je tedy síla slova?
Křesťanství zakazuje přísahat, přísaha sama je hříchem, stejné je to s prokletím – je to démonizující, nebo jako by se chtěl člověk rovnat Bohu. Takže i to jedno slovo, jedno prokletí, jedno rouhání je něco, co může člověka ovlivnit. Mám rád přísloví „člověk míní, a Bůh mění", ale tady nejsme u přísloví. Mluvíme o tom, že ať je člověk jakkoliv silný a odhodlaný dokázat téměř nemožné, stále je to jenom člověk. A bylo by dobré, kdybychom si všichni uvědomili, že i když jsme sofistikovaní a máme v tomto stadiu vývoje velké vědomosti, stále jsme jenom lidé. A stále je tu také něco, co je silnější – ať už tomu říkáme příroda, Bůh, nekonečné znalosti, pořád je ještě něco nad námi. Ne proto, abychom se dostávali do nějaké deprese a malověrnosti, ale má nás to přimět k jisté pokoře.

Foto archiv SND a Boris Klepal, scéna Bludného Holanďana Jana Hallová.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Národní divadlo Brno přišlo v roce stoletého jubilea Benjamina Brittena s jeho operou Sen noci svatojánské. Krásné, působivé a inteligentní dílo dopadlo dobře po hudební stránce, na inscenaci se  samozřejmě podíváme také.  více

Dirigent ani režisér Mozartovu operu všech oper dokonale nezvládli, jejich práce by nedopadla dobře ani s nejlepšími zpěváky na světě.  více


Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Nejčtenější

Kritika

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více