Cotatcha Orchestra s vydařenou lekcí z jubilujícího Ellingtona

Cotatcha Orchestra s vydařenou lekcí z jubilujícího Ellingtona

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.

Skvělý výkon stále sehranějšího hudebního tělesa podpořili hostující Géraldine Schnyder, švýcarská zpěvačka (donedávna studentka Hochschule der Künste v Bernu) s mimořádným citem pro jazzové frázování, a zasvěceným úsporným průvodním slovem expert na hudbu Spojených států severoamerických, jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.

Nápad na uspořádání koncertu k Dukeovu jubileu vzešel od doyena muzikantské sestavy Cotatcha Orchestra a velkého Ellingtonova obdivovatele, kontrabasisty Vincence Kummera, jenž byl (spolu s pianistou Martinem Konvičkou) i autorem aranží jednotlivých koncertních čísel. Kromě letité praxe osvědčil Vincenc zkušenost s podobnou dramaturgií už před dvaceti lety, kdy ke stému výročí narození téhož umělce nahrál v brněnském rozhlasovém studiu CD Tribute to Duke Ellington se zpěvákem Laďou Kerndlem. Mnohá aranžmá od té doby nezestárla, autor k nim ovšem přidal několik dalších. I tentokrát se na akci podílel Český rozhlas Brno s hudebním režisérem Lukášem Dolejším pořizující záznam koncertu pro stanici Vltava.

Aktuální pocta v brněnském HaDivadle nesla název 120 let Duka Ellingtona a nabídla průřez tvorbou legendárního pianisty, dirigenta, skladatele a bandleadra v jedné osobě v rozpětí více než třiceti let (1930-1962). Dalecký mezi jednotlivými čísly prezentoval zajímavosti ze života oslavence i z okolností vzniku jednotlivých kompozic. Na úvod ocitoval dodnes platný výrok Leonarda Feathera z The Encyklopedia of Jazz charakterizující Duka Ellingtona jako „hudebníka, který je v jazzu tím nejmocnějším“. Zmínil jeho první orchestr, který založil, když mu bylo devatenáct. Po krátkém angažmá v orchestru Wilburyho Sweatmana získal Duke v roce 1923 se svými The Washingtonians smlouvu v harlemském klubu Exclusive a v tomto prostředí se pak pohyboval řadu let. Po dalším klubu pojmenoval i svou (tehdy sedmi- až desetičlennou) sestavu The Kentucky Club Orchestra. Nejslavnější ovšem bylo jeho angažmá ve věhlasném Cotton Clubu mezi lety 1927-1931.  Od roku 1924 nahrával v rozhlase i na gramofonové desky, objevoval se v muzikálech, divadelních inscenacích i filmech, kde jeho orchestr hrál a pro něž také komponoval divadelní i filmovou hudbu. Je autorem nebo spoluautorem více než dvou tisíc skladeb a písní. Ještě před druhou světovou válkou (1933 a 1939) podnikl Ellington svá první turné po Evropě, kde ovlivnil řadu svých obdivovatelů a následovníků.  Koncepci večera moderátor nastínil v intencích „jazzového čísla“ dvanáct: uplynulo na den přesně dvanáct dekád od narození Duka Ellingtona a do programu koncertu bylo vybráno dvanáct hudebních čísel. Lekce z Ellingtona mohla začít.

Úvodní  Don´t Get Around Much Anymore (známá v českých zemích s textem Zdeňka Borovce Všichni tancovat jdou v interpretaci Karla Hály) vznikla (a na koncertě zazněla) jako instrumentálka  Never No Lament; teprve později ji otextoval Bob Russell. Duke Ellington Orchestra ji poprvé nahrál v květnu 1940 a vzápětí dobyla první místo v americkém žebříčku R&B nahrávek.  Následující Mood Indigo má zajímavou historii. Hlavní téma skladby se její spoluautor, klarinetista Ellingtonova orchestru Barney Bigard, naučil v New Orleansu od svého učitele Lorenza Tia. Původní verzi s názvem Dreamy Blues zkomponovali s Dukem přímo pro rozhlasové vysílání v říjnu 1930.  Mood Indigo je spojeno s vrcholnou érou Cotton clubu a spolu s Ellingtonovou Sophisticated Lady je dodnes nejhranějším jazzovým standardem třicátých let. Jemnou, harmonicky vybroušenou jazzovou baladou  Prelude to a Kiss s textem Irvinga Gordona a Irvinga Millse se na pódium v HaDivadle uvedla Géraldine Schnyder, která si publikum podmanila od prvních tónů. V jejím podání vynikla i známá Sophisticated Lady – opět psaná Ellingtonem a jako instrumentálka prezentovaná jeho orchestrem v roce 1933, teprve dodatečně opatřená textem Irvinga Millse (a později proslavená v podání Elly Fitzgerald, Billie Holiday a Tonyho Bennetta). Naopak následující skladba s poněkud komplikovaným názvem Just Squeeze Me (But Please Don´t Tease Me) byla přímo komponována jako píseň do unikátní černošské revue Jump for Joy pro Mayan Theatre v Los Angeles, která měla parodovat „strýčka Toma“ a podobné společenské stereotypy. První polovinu koncertu uzavírala nikoliv autorská skladba Duke Ellingtona, ale jedna z četných poct, které byly na jeho počest zkomponovány. Skladba The Duke jeho mladšího současníka, jazzového pianisty Davea Bruebecka (*1920) byla příležitostí pro jazzovou úpravu klavíristy Cotatcha Orchestra Martina Konvičky.

Druhá půle večera začala dalším z populárních jazzových standardů s názvem Caravan, který Duke zkomponoval společně s Juanem Tizolem (hráčem na pístový trombon„šroťák“) v roce 1936. V této vůbec nejhranější skladbě z pera Duka Ellingtona se prezentovala celá řada členů orchestru jako sólisté (mj. Marek Kotača – saxofon, bandleader Jiří Kotača – trubka nebo hostující vídeňský trombonista Matthias Zeindlhofer). Následovala Lush Life, skladba Dukova dlouholetého pianisty, asistenta a nejbližšího spolupracovníka (od roku 1939 až do jeho předčasné smrti v roce 1967) Billa Strayhorna, který ji zkomponoval ještě jako teenager v roce 1936. Jazzovou baladu o zmařeném vztahu proslavila interpretace Elly Fitzgerald, na brněnském koncertě ji s citem přednesla Géraldine Schnyder – stejně jako následující filmovou melodii I´m Gonna Go Fishing. Píseň z roku 1931 parafrázující kostrbatým názvem údajné krédo trumpetisty Bubbera Mileyho It Don´t Mean A Thing If It Ain´t Got That Swing a považovanou za „prorocký titul“ období swingu o řadu let později proslavil Louis Armstrong. Sadu doplnil další velký Ellingtonův hit, o devět let mladší melodie dedikovaná Cootie Williamsovi Concerto for Cootie, později hrávaná pod názvem Do Nothing ´till You Hear from Me. Následovala další skladba komponovaná pro orchestr Cotton Clubu v roce 1931 Rockin´ in Rhythm zaranžovaná výjimečně zcela v původním stylu třicátých let, skvostnou kontrabasovou mezihrou Vincence Kummera propojená s další vlajkovou skladbou DE Orchestra - Solitude. Tuto skladbu zkomponoval Duke původně pro sebe a nahrál ji v roce 1934 nejprve jako klavírní sólo. Teprve později ji opatřili textem Eddie DeLange a Irving Mills a nezapomenutelně nazpívala Billie Holiday. Závěrečná skladba Take the „A“ Train, kterou napsal Billy Starhorn na oslavu otevření nové trati metra v roce 1939, se o dva roky později stala oficiální znělkou Duke Ellington Orchestra. Pro Géraldine Schnyder toto číslo bylo šancí pro skvostnou ukázku jazzového scatu a pro Cotatcha Orchestra krásnou příležitostí k exhibici jednotlivých nástrojových skupin (sekci saxofonů obsluhovali Marek Kotača, Radek Zapadlo, Petr Smékal, Ivan Podhola a Radim Hanousek, trombóny Matthias Zeindlhofer, Jan Galia, Radek Růžička a Johannes Oppel, trumpety Dominic Pessl, Jaroslav Konečný, Jiří Kotača a Jan Přibil a spolehlivé trio sidemanů Vincenc Kummer kontrabas, Kamil Slezák bicí a Martin Konvička piano).

Podle samotného Ellingtona slouží společný hudební jazyk k odbourávání bariér a spojování lidí navzájem, jak příhodně podotkl Jan Dalecký. A jakýkoliv pokus napodobit zvuk Ellingtonova orchestru bývá předem odsouzen k nezdaru. Cesta vede jinudy – přes citlivá, originální aranžmá vyzvedávající přednosti jednotlivých členů orchestru v sólových partech i kompaktnost a soulad zvuku kapely jako celku, to vše s respektem k záměru autora. Tudy kráčí i Cotatcha Orchestra a dlouhý potlesk přeplněného auditoria byl zaslouženým uznáním tohoto výkonu.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více