Cotatcha Orchestra s vydařenou lekcí z jubilujícího Ellingtona

Cotatcha Orchestra s vydařenou lekcí z jubilujícího Ellingtona

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.

Skvělý výkon stále sehranějšího hudebního tělesa podpořili hostující Géraldine Schnyder, švýcarská zpěvačka (donedávna studentka Hochschule der Künste v Bernu) s mimořádným citem pro jazzové frázování, a zasvěceným úsporným průvodním slovem expert na hudbu Spojených států severoamerických, jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.

Nápad na uspořádání koncertu k Dukeovu jubileu vzešel od doyena muzikantské sestavy Cotatcha Orchestra a velkého Ellingtonova obdivovatele, kontrabasisty Vincence Kummera, jenž byl (spolu s pianistou Martinem Konvičkou) i autorem aranží jednotlivých koncertních čísel. Kromě letité praxe osvědčil Vincenc zkušenost s podobnou dramaturgií už před dvaceti lety, kdy ke stému výročí narození téhož umělce nahrál v brněnském rozhlasovém studiu CD Tribute to Duke Ellington se zpěvákem Laďou Kerndlem. Mnohá aranžmá od té doby nezestárla, autor k nim ovšem přidal několik dalších. I tentokrát se na akci podílel Český rozhlas Brno s hudebním režisérem Lukášem Dolejším pořizující záznam koncertu pro stanici Vltava.

Aktuální pocta v brněnském HaDivadle nesla název 120 let Duka Ellingtona a nabídla průřez tvorbou legendárního pianisty, dirigenta, skladatele a bandleadra v jedné osobě v rozpětí více než třiceti let (1930-1962). Dalecký mezi jednotlivými čísly prezentoval zajímavosti ze života oslavence i z okolností vzniku jednotlivých kompozic. Na úvod ocitoval dodnes platný výrok Leonarda Feathera z The Encyklopedia of Jazz charakterizující Duka Ellingtona jako „hudebníka, který je v jazzu tím nejmocnějším“. Zmínil jeho první orchestr, který založil, když mu bylo devatenáct. Po krátkém angažmá v orchestru Wilburyho Sweatmana získal Duke v roce 1923 se svými The Washingtonians smlouvu v harlemském klubu Exclusive a v tomto prostředí se pak pohyboval řadu let. Po dalším klubu pojmenoval i svou (tehdy sedmi- až desetičlennou) sestavu The Kentucky Club Orchestra. Nejslavnější ovšem bylo jeho angažmá ve věhlasném Cotton Clubu mezi lety 1927-1931.  Od roku 1924 nahrával v rozhlase i na gramofonové desky, objevoval se v muzikálech, divadelních inscenacích i filmech, kde jeho orchestr hrál a pro něž také komponoval divadelní i filmovou hudbu. Je autorem nebo spoluautorem více než dvou tisíc skladeb a písní. Ještě před druhou světovou válkou (1933 a 1939) podnikl Ellington svá první turné po Evropě, kde ovlivnil řadu svých obdivovatelů a následovníků.  Koncepci večera moderátor nastínil v intencích „jazzového čísla“ dvanáct: uplynulo na den přesně dvanáct dekád od narození Duka Ellingtona a do programu koncertu bylo vybráno dvanáct hudebních čísel. Lekce z Ellingtona mohla začít.

Úvodní  Don´t Get Around Much Anymore (známá v českých zemích s textem Zdeňka Borovce Všichni tancovat jdou v interpretaci Karla Hály) vznikla (a na koncertě zazněla) jako instrumentálka  Never No Lament; teprve později ji otextoval Bob Russell. Duke Ellington Orchestra ji poprvé nahrál v květnu 1940 a vzápětí dobyla první místo v americkém žebříčku R&B nahrávek.  Následující Mood Indigo má zajímavou historii. Hlavní téma skladby se její spoluautor, klarinetista Ellingtonova orchestru Barney Bigard, naučil v New Orleansu od svého učitele Lorenza Tia. Původní verzi s názvem Dreamy Blues zkomponovali s Dukem přímo pro rozhlasové vysílání v říjnu 1930.  Mood Indigo je spojeno s vrcholnou érou Cotton clubu a spolu s Ellingtonovou Sophisticated Lady je dodnes nejhranějším jazzovým standardem třicátých let. Jemnou, harmonicky vybroušenou jazzovou baladou  Prelude to a Kiss s textem Irvinga Gordona a Irvinga Millse se na pódium v HaDivadle uvedla Géraldine Schnyder, která si publikum podmanila od prvních tónů. V jejím podání vynikla i známá Sophisticated Lady – opět psaná Ellingtonem a jako instrumentálka prezentovaná jeho orchestrem v roce 1933, teprve dodatečně opatřená textem Irvinga Millse (a později proslavená v podání Elly Fitzgerald, Billie Holiday a Tonyho Bennetta). Naopak následující skladba s poněkud komplikovaným názvem Just Squeeze Me (But Please Don´t Tease Me) byla přímo komponována jako píseň do unikátní černošské revue Jump for Joy pro Mayan Theatre v Los Angeles, která měla parodovat „strýčka Toma“ a podobné společenské stereotypy. První polovinu koncertu uzavírala nikoliv autorská skladba Duke Ellingtona, ale jedna z četných poct, které byly na jeho počest zkomponovány. Skladba The Duke jeho mladšího současníka, jazzového pianisty Davea Bruebecka (*1920) byla příležitostí pro jazzovou úpravu klavíristy Cotatcha Orchestra Martina Konvičky.

Druhá půle večera začala dalším z populárních jazzových standardů s názvem Caravan, který Duke zkomponoval společně s Juanem Tizolem (hráčem na pístový trombon„šroťák“) v roce 1936. V této vůbec nejhranější skladbě z pera Duka Ellingtona se prezentovala celá řada členů orchestru jako sólisté (mj. Marek Kotača – saxofon, bandleader Jiří Kotača – trubka nebo hostující vídeňský trombonista Matthias Zeindlhofer). Následovala Lush Life, skladba Dukova dlouholetého pianisty, asistenta a nejbližšího spolupracovníka (od roku 1939 až do jeho předčasné smrti v roce 1967) Billa Strayhorna, který ji zkomponoval ještě jako teenager v roce 1936. Jazzovou baladu o zmařeném vztahu proslavila interpretace Elly Fitzgerald, na brněnském koncertě ji s citem přednesla Géraldine Schnyder – stejně jako následující filmovou melodii I´m Gonna Go Fishing. Píseň z roku 1931 parafrázující kostrbatým názvem údajné krédo trumpetisty Bubbera Mileyho It Don´t Mean A Thing If It Ain´t Got That Swing a považovanou za „prorocký titul“ období swingu o řadu let později proslavil Louis Armstrong. Sadu doplnil další velký Ellingtonův hit, o devět let mladší melodie dedikovaná Cootie Williamsovi Concerto for Cootie, později hrávaná pod názvem Do Nothing ´till You Hear from Me. Následovala další skladba komponovaná pro orchestr Cotton Clubu v roce 1931 Rockin´ in Rhythm zaranžovaná výjimečně zcela v původním stylu třicátých let, skvostnou kontrabasovou mezihrou Vincence Kummera propojená s další vlajkovou skladbou DE Orchestra - Solitude. Tuto skladbu zkomponoval Duke původně pro sebe a nahrál ji v roce 1934 nejprve jako klavírní sólo. Teprve později ji opatřili textem Eddie DeLange a Irving Mills a nezapomenutelně nazpívala Billie Holiday. Závěrečná skladba Take the „A“ Train, kterou napsal Billy Starhorn na oslavu otevření nové trati metra v roce 1939, se o dva roky později stala oficiální znělkou Duke Ellington Orchestra. Pro Géraldine Schnyder toto číslo bylo šancí pro skvostnou ukázku jazzového scatu a pro Cotatcha Orchestra krásnou příležitostí k exhibici jednotlivých nástrojových skupin (sekci saxofonů obsluhovali Marek Kotača, Radek Zapadlo, Petr Smékal, Ivan Podhola a Radim Hanousek, trombóny Matthias Zeindlhofer, Jan Galia, Radek Růžička a Johannes Oppel, trumpety Dominic Pessl, Jaroslav Konečný, Jiří Kotača a Jan Přibil a spolehlivé trio sidemanů Vincenc Kummer kontrabas, Kamil Slezák bicí a Martin Konvička piano).

Podle samotného Ellingtona slouží společný hudební jazyk k odbourávání bariér a spojování lidí navzájem, jak příhodně podotkl Jan Dalecký. A jakýkoliv pokus napodobit zvuk Ellingtonova orchestru bývá předem odsouzen k nezdaru. Cesta vede jinudy – přes citlivá, originální aranžmá vyzvedávající přednosti jednotlivých členů orchestru v sólových partech i kompaktnost a soulad zvuku kapely jako celku, to vše s respektem k záměru autora. Tudy kráčí i Cotatcha Orchestra a dlouhý potlesk přeplněného auditoria byl zaslouženým uznáním tohoto výkonu.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více