Cotatcha Orchestra s vydařenou lekcí z jubilujícího Ellingtona

Cotatcha Orchestra s vydařenou lekcí z jubilujícího Ellingtona

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.

Skvělý výkon stále sehranějšího hudebního tělesa podpořili hostující Géraldine Schnyder, švýcarská zpěvačka (donedávna studentka Hochschule der Künste v Bernu) s mimořádným citem pro jazzové frázování, a zasvěceným úsporným průvodním slovem expert na hudbu Spojených států severoamerických, jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.

Nápad na uspořádání koncertu k Dukeovu jubileu vzešel od doyena muzikantské sestavy Cotatcha Orchestra a velkého Ellingtonova obdivovatele, kontrabasisty Vincence Kummera, jenž byl (spolu s pianistou Martinem Konvičkou) i autorem aranží jednotlivých koncertních čísel. Kromě letité praxe osvědčil Vincenc zkušenost s podobnou dramaturgií už před dvaceti lety, kdy ke stému výročí narození téhož umělce nahrál v brněnském rozhlasovém studiu CD Tribute to Duke Ellington se zpěvákem Laďou Kerndlem. Mnohá aranžmá od té doby nezestárla, autor k nim ovšem přidal několik dalších. I tentokrát se na akci podílel Český rozhlas Brno s hudebním režisérem Lukášem Dolejším pořizující záznam koncertu pro stanici Vltava.

Aktuální pocta v brněnském HaDivadle nesla název 120 let Duka Ellingtona a nabídla průřez tvorbou legendárního pianisty, dirigenta, skladatele a bandleadra v jedné osobě v rozpětí více než třiceti let (1930-1962). Dalecký mezi jednotlivými čísly prezentoval zajímavosti ze života oslavence i z okolností vzniku jednotlivých kompozic. Na úvod ocitoval dodnes platný výrok Leonarda Feathera z The Encyklopedia of Jazz charakterizující Duka Ellingtona jako „hudebníka, který je v jazzu tím nejmocnějším“. Zmínil jeho první orchestr, který založil, když mu bylo devatenáct. Po krátkém angažmá v orchestru Wilburyho Sweatmana získal Duke v roce 1923 se svými The Washingtonians smlouvu v harlemském klubu Exclusive a v tomto prostředí se pak pohyboval řadu let. Po dalším klubu pojmenoval i svou (tehdy sedmi- až desetičlennou) sestavu The Kentucky Club Orchestra. Nejslavnější ovšem bylo jeho angažmá ve věhlasném Cotton Clubu mezi lety 1927-1931.  Od roku 1924 nahrával v rozhlase i na gramofonové desky, objevoval se v muzikálech, divadelních inscenacích i filmech, kde jeho orchestr hrál a pro něž také komponoval divadelní i filmovou hudbu. Je autorem nebo spoluautorem více než dvou tisíc skladeb a písní. Ještě před druhou světovou válkou (1933 a 1939) podnikl Ellington svá první turné po Evropě, kde ovlivnil řadu svých obdivovatelů a následovníků.  Koncepci večera moderátor nastínil v intencích „jazzového čísla“ dvanáct: uplynulo na den přesně dvanáct dekád od narození Duka Ellingtona a do programu koncertu bylo vybráno dvanáct hudebních čísel. Lekce z Ellingtona mohla začít.

Úvodní  Don´t Get Around Much Anymore (známá v českých zemích s textem Zdeňka Borovce Všichni tancovat jdou v interpretaci Karla Hály) vznikla (a na koncertě zazněla) jako instrumentálka  Never No Lament; teprve později ji otextoval Bob Russell. Duke Ellington Orchestra ji poprvé nahrál v květnu 1940 a vzápětí dobyla první místo v americkém žebříčku R&B nahrávek.  Následující Mood Indigo má zajímavou historii. Hlavní téma skladby se její spoluautor, klarinetista Ellingtonova orchestru Barney Bigard, naučil v New Orleansu od svého učitele Lorenza Tia. Původní verzi s názvem Dreamy Blues zkomponovali s Dukem přímo pro rozhlasové vysílání v říjnu 1930.  Mood Indigo je spojeno s vrcholnou érou Cotton clubu a spolu s Ellingtonovou Sophisticated Lady je dodnes nejhranějším jazzovým standardem třicátých let. Jemnou, harmonicky vybroušenou jazzovou baladou  Prelude to a Kiss s textem Irvinga Gordona a Irvinga Millse se na pódium v HaDivadle uvedla Géraldine Schnyder, která si publikum podmanila od prvních tónů. V jejím podání vynikla i známá Sophisticated Lady – opět psaná Ellingtonem a jako instrumentálka prezentovaná jeho orchestrem v roce 1933, teprve dodatečně opatřená textem Irvinga Millse (a později proslavená v podání Elly Fitzgerald, Billie Holiday a Tonyho Bennetta). Naopak následující skladba s poněkud komplikovaným názvem Just Squeeze Me (But Please Don´t Tease Me) byla přímo komponována jako píseň do unikátní černošské revue Jump for Joy pro Mayan Theatre v Los Angeles, která měla parodovat „strýčka Toma“ a podobné společenské stereotypy. První polovinu koncertu uzavírala nikoliv autorská skladba Duke Ellingtona, ale jedna z četných poct, které byly na jeho počest zkomponovány. Skladba The Duke jeho mladšího současníka, jazzového pianisty Davea Bruebecka (*1920) byla příležitostí pro jazzovou úpravu klavíristy Cotatcha Orchestra Martina Konvičky.

Druhá půle večera začala dalším z populárních jazzových standardů s názvem Caravan, který Duke zkomponoval společně s Juanem Tizolem (hráčem na pístový trombon„šroťák“) v roce 1936. V této vůbec nejhranější skladbě z pera Duka Ellingtona se prezentovala celá řada členů orchestru jako sólisté (mj. Marek Kotača – saxofon, bandleader Jiří Kotača – trubka nebo hostující vídeňský trombonista Matthias Zeindlhofer). Následovala Lush Life, skladba Dukova dlouholetého pianisty, asistenta a nejbližšího spolupracovníka (od roku 1939 až do jeho předčasné smrti v roce 1967) Billa Strayhorna, který ji zkomponoval ještě jako teenager v roce 1936. Jazzovou baladu o zmařeném vztahu proslavila interpretace Elly Fitzgerald, na brněnském koncertě ji s citem přednesla Géraldine Schnyder – stejně jako následující filmovou melodii I´m Gonna Go Fishing. Píseň z roku 1931 parafrázující kostrbatým názvem údajné krédo trumpetisty Bubbera Mileyho It Don´t Mean A Thing If It Ain´t Got That Swing a považovanou za „prorocký titul“ období swingu o řadu let později proslavil Louis Armstrong. Sadu doplnil další velký Ellingtonův hit, o devět let mladší melodie dedikovaná Cootie Williamsovi Concerto for Cootie, později hrávaná pod názvem Do Nothing ´till You Hear from Me. Následovala další skladba komponovaná pro orchestr Cotton Clubu v roce 1931 Rockin´ in Rhythm zaranžovaná výjimečně zcela v původním stylu třicátých let, skvostnou kontrabasovou mezihrou Vincence Kummera propojená s další vlajkovou skladbou DE Orchestra - Solitude. Tuto skladbu zkomponoval Duke původně pro sebe a nahrál ji v roce 1934 nejprve jako klavírní sólo. Teprve později ji opatřili textem Eddie DeLange a Irving Mills a nezapomenutelně nazpívala Billie Holiday. Závěrečná skladba Take the „A“ Train, kterou napsal Billy Starhorn na oslavu otevření nové trati metra v roce 1939, se o dva roky později stala oficiální znělkou Duke Ellington Orchestra. Pro Géraldine Schnyder toto číslo bylo šancí pro skvostnou ukázku jazzového scatu a pro Cotatcha Orchestra krásnou příležitostí k exhibici jednotlivých nástrojových skupin (sekci saxofonů obsluhovali Marek Kotača, Radek Zapadlo, Petr Smékal, Ivan Podhola a Radim Hanousek, trombóny Matthias Zeindlhofer, Jan Galia, Radek Růžička a Johannes Oppel, trumpety Dominic Pessl, Jaroslav Konečný, Jiří Kotača a Jan Přibil a spolehlivé trio sidemanů Vincenc Kummer kontrabas, Kamil Slezák bicí a Martin Konvička piano).

Podle samotného Ellingtona slouží společný hudební jazyk k odbourávání bariér a spojování lidí navzájem, jak příhodně podotkl Jan Dalecký. A jakýkoliv pokus napodobit zvuk Ellingtonova orchestru bývá předem odsouzen k nezdaru. Cesta vede jinudy – přes citlivá, originální aranžmá vyzvedávající přednosti jednotlivých členů orchestru v sólových partech i kompaktnost a soulad zvuku kapely jako celku, to vše s respektem k záměru autora. Tudy kráčí i Cotatcha Orchestra a dlouhý potlesk přeplněného auditoria byl zaslouženým uznáním tohoto výkonu.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více