Cukr se solí v muzikálu Děsnej pátek

22. říjen 2017, 16:10
Cukr se solí v muzikálu Děsnej pátek

Městské divadlo Brno nabídlo na velké scéně další skutečně horkou muzikálovou novinku. V sobotní premiéře tady uvedli hudební komedii Děsnej pátek. Skladatel Tom Kitt a autor písňových textů Brian Yorkey, ve spolupráci s autorkou Bridget Carpenterovou pro divadlo upravili knižní a filmově opakovaně zpracovaný příběh. Zápletka muzikálu totiž pochází z románu Mary Rodgersové z roku 1972. Na jeho základech vzniklo postupně několik filmů, v jednom z nich si v 70. letech zahrála mladá Jodie Fosterová, v dalším se v roce 2003 potkaly Lindsay Lohanová a Jamie Lee Curtisová.

Sousloví horká novinka z úvodu není v tomto případě publicistické klišé. Děsnej pátek (Freaky Friday) měl premiéru vloni ve Virginii, broadwayská verze je teprve v přípravách. Městské divadlo Brno je tedy teprve druhou scénou na světě, která dílo nastudovala. Divadlo tak zúročuje nadstandardní vztahy s agenturou Disney, která kontroluje kvalitu produkcí, k nimž udělila licenci, po celém světě. Brněnští obstáli při uvádění více než dvou stovek repríz muzikálu Mary Poppins a zřejmě obstojí i nyní. Výsledná inscenace Děsného pátku v režii Petra Gazdíka totiž připomíná bohatě polévaný a místy až disneyovsky přezdobený slavnostní dort: jde tady o americky didaktické rozlišování dobra a zla, sladký happy end a náležitě traktované výsledné poučení. Prostě tak jak to mají na svatebních i muzikálových koláčích za Severním Atlantikem rádi.

desnej_patek_2017_MdB_01Lukáš Vlček, Ivana Vaňková, Viktória Matušovová, Tomáš Sagher

A ona naznačená dvojlomnost, která je všudypřítomná v díle i Gazdíkově inscenaci, tvoří základní osu příběhu. Tou je konfrontace světa adolescentů a dospělých. Jde tady o vztah mezi matkou a dospívající dcerou, který je na počátku plný nedorozumění, přezírání a nepochopení. Po jedné z mnoha hádek si matka s dcerou kouzlem vymění na jeden den svá těla. Začíná tak kolotoč bláznivých i vážnějších situací, až pohádkovou komiku a humor střídají polohy řekněme serióznější komentující skutečný život. Matka se musí vypořádat s divokými poměry studentského stáda na střední škole, její ratolest okusí kolik rozhodnutí a zodpovědnosti sebou nese život „těch velkejch“. Takto rozehranou situaci komplikuje fakt, že matku čeká na druhý den svatba…

Import amerických muzikálů ze současnosti sebou automaticky nese také dovoz jistého životního stylu (nejen v organizaci svatebních obřadů), ale i v pohledu na svět. A v této optice je Děsnej pátek v tuzemsku i odstupem času od knižní předlohy překvapivě aktuální. Ne že by předchozí generace na své rodiče nebyly drzé a odmlouvající, američtí a čeští pubescenti mají dnes logicky k sobě mnohem blíž, než tomu bývalo za časů vzniku knižní předlohy, časů nepropustných hranic a v dobách globálně nezasíťovaných internetem. I v tomto faktu bude zřejmě velká přitažlivost Děsného pátku pro tuzemské dospívající a jejich rodiče. A z tohoto faktu - tedy pobavit oba zmíněné věkové póly diváctva - také Gazdíkova inscenace vychází. Před publikem ožívá vtipná rodinná komedie, která nestraní žádnému ze zúčastněných táborů. K jejím českým kvalitám patří svižný a vtipný překlad Zuzany Čtveráčkové.

desnej_patek_2017_MdB_04Josef Gazdík a Jan Brožek

Gazdík se snaží uměřeně vyrovnávat požadavky opulentní hudební show a jakési intimně neokázalé story matky a dcery. Oné velkoleposti nahrává v dobrém i zlém několika úrovňová scéna Emila Konečného, která nápaditě využívá posuvného jevištního stolu i projekcí k rychlým proměnám. Při finálním svatebním obřadu se tady rozsvítí po bocích jeviště stovky žároviček. Zřejmě aby byly iluze amerického happy endu a morální osvícení publika, co nejzářivější a nejsladší… Co z tohoto cukrkandlového vizuálu byl Disneyho diktát, zůstává otázkou.

Děsnej pátek v brněnském provedení však umně vystrkuje přednosti originální díla, ke kterým patří vtipná zápletka a její variování, humorné dialogy i situace (matka tady občas mluví jako pubertální kanál, dospívající otrslá dívka je komicky způsobná) a zejména příjemně poslechová muzika Toma Kitta. Dočkáte se velkých muzikálových čísel (s nápaditou choreografií Carli Rebeccy Jefferson), ale i pop songů či vtipného kvinteta pohrávající si nápaditě s motivy blues. Toto číslo nazvané Vraťte mé dítě zpět, při němž se točí nejen pět hlasů ale i jejich aktérů v legračním kroužku, je jedním z hudebních vrcholů večera, ale i esencí samotného díla pocitově občas míchajícího cukr se solí.

desnej_patek_2017_MdB_02Ivana Vaňková a Josef Gazdík

Nu a stejně hořkosladké to mají herecky obě protagonistky, před které je postavený nesnadný úkol. Musejí komicky uhrát onu fyzickou proměnu a zároveň v této bžundě nepoztrácet i ony vážnější polohy. A to se oběma představitelkám při sobotní premiéře podařilo. Ivana Vaňková v roli proměněné matky Katherine chodí v epesní černé sukni a na jehlách, ale dává ramena vpřed, hrbí se jako dospívající dívka stydící se za rostoucí prsa nebo si zmateně pohrává za zády s rukama, to když často neví co s nimi. Viktória Matušovová svou mentální transpozici zvládla také výborně. Její Ellie je hybatelkou a vypravěčkou příběhu (Gazdík jej pro zrealističtění této fantaskní pohádky rozehrává přímo z první řady v publiku). Matúšovová dokáže v zajímavé expresi uhrát šílený strach matky o vlastního malého syna, šlehačkový závěr kusu legračně a vzdorovitě shodí koulením očima a povytahováním obočí, jak to dělají dospívající slečny nejen na svatbách svých matek. Obě herečky vynikají pěveckou perfekcí a jsou přirozeným a zábavným těžištěm večera. Příjemným pěveckým překvapením byl také Josef Gazdík v roli malého Fletchera. Svoji pubertu přesvědčivě uhrál odrostlejší Jan Brožek, aniž by se schovával jen za svůj klučičí kukuč. Zbytečně jednostrunnou karikaturu přenervované asistentky Torrey nabídla Jana Musilová. Komickou hlasovou i pohybovou vervou naopak publikum odzbrojila korpulentní tělocvikářka Lenky Bartolšicové.

Podtrženo sečteno: Disneyovsky pohádková zápletka o proměně dvou vztahově ošklivých ženských káčátek v uvědoměle milující se labutě je naštěstí také satiricky kousavým obrázkem o vztahu generací. Gazdíkova inscenace našla správný scénický poloměr mezi oběma těmito póly. Možno ji tedy doporučit mladým i těm, co bránou puberty již prošli a to nejen při dnešní druhé premiéře ve zcela jiných alternacích.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více