Darek Neumann & The Drinkers Rustical Jazz: Svět, který znám

11. červen 2018, 2:00

Darek Neumann & The Drinkers Rustical Jazz: Svět, který znám

Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.

Darek Neumann zpívá Ester Kočičkovou je ostatně lehce nepřesný podtitul alba, z nějž nevyplývá právě ta skutečnost, že se pod názvy jako Tady, Svět, který znám nebo Bojovati s podzimem skrývají evergreeny Sunny, What A Wonderful World, resp. Autumn Leaves. Kočičková se zde jako textařka představuje v až nezvykle vážné poloze, ale pod pláštíkem blues a smutku („Víru nemám, a tak musím jít“ – Umírám) se občas zatřpytí jazyková hravost a klaunství. A dokonce i tam, kde je z textu až příliš cítit anglický originál (použití pro češtinu nepřirozeného množství jednoslabičných slov v Tak přišel ke mně stín) nebo kde se slova prohřešují pravidlům našeho jazyka („Měl by jsi se rozbrečet“), Neumann výsledek zachraňuje důvěryhodnou interpretací. Přitom obsah písně se někdy blíží originálu (Cry Me A River je i zde o řece, Autumn Leaves o podzimu), jindy je do zcela jiného příběhu vtipně zakomponován původní název skladby (Sunny jako jméno umírajícího pejska v písni Tady). A tam, kde může mít posluchač pocit, že píseň přes hranu kýče přece jen přepadne, shodí textařka své dílo jedním či dvěma peprnými slůvky (Pátý element: „Moh jsem najít další element, než jsem přišláp pátý exkrement“).

Darek Neumann působil v 90. letech v kapelách Charlie The Bomber nebo Lehká noha, ale zkušenosti má i z bigbandu. Spoluprací s Ester Kočičkovou na tomto ryze blues/jazzovém projektu navázal na svou účast v projektu Pocta Evě Olmerové se zpěvačkou Vandou Drozdovou, ale tentokrát se pozornost soustředí téměř celých padesát minut jen a jen na něj. I když se Neumann narodil v roce vzniku Seržanta Peppera a prvního alba Pink Floyd, swinguje a bluesuje až překvapivě dobře. Jeho hlas se pohybuje od uhlazenějších nebo rozverných poloh až po chraplavé blues v písni Pět kafí, často spíše vypráví, než zpívá, písním dodává především feeling a hudbu samotnou nechává na nástrojích. Skupinu The Drinkers Rustical Jazz tvoří zkušená sestava Milan Vidlák (klavír, varhany), Martin Kostaš (kytary), Petr Kovařík (basa) a Ctibor Hliněnský (bicí). Neumann sám k tomu přidává foukací harmoniku, která hraje na albu klíčovou roli a například u písně Tady tvoří její nezvykle ostře řezaný projev protiklad k ležérnímu zpěvu.

Padesátiletý Neumann svým projevem v některých momentech připomeneme o více než dvacet let staršího Laďu Kerndla. I když vzešel z jiného prostředí a má za sebou jiné zkušenosti, zvládá jazzové evergreeny podat minimálně stejně důvěryhodně jako „moravský Sinatra“. Osobité texty Ester Kočičkové (ne vždy ohromující, ale ve všech případech řemeslně dobré) a zpěvákova schopnost podat píseň s pokorou a přitom neztratit nic ze své rockerské osobitosti pro mne představují významné body navíc. Svět, který znám je trochu utajené album, kterého by byla škoda si nevšimnout.

The Drinkers Rustical Jazz – Svět, který znám. Darek Neumann zpívá Ester Kočičkovou. Vydáno vlastním nákladem 2017, 13 skladeb, celková stopáž: 48:0

Darek Neumann/ foto FB umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více