Erotické dusno čili brněnská operní novinka Così fan tutte

19. květen 2018, 15:00
Erotické dusno čili brněnská operní novinka Così fan tutte

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così  fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.

Zatímco většina režijních zpracování Mozartovy opery vyzdvihuje spíše nevinnou stránku libreta a celý příběh podřizuje zkoušce lásky obou párů, režie Anny Petrželkové akcentovala mnohem erotičtější a obecnější aspekty díla. Pokud úvodní promítání tekoucí lávy mohlo posluchačům a divákům připadnout zvláštní, vše se vyjasnilo po zvednutí opony – černý mramorový interiér nesl nápis Casa de Pompei odkazující k městu pohlcenému sopkou a také proslulému milostnými výjevy na nástěnných malbách. Již v první scéně se objevila svůdná polykačka ohně, která dekadentní pojetí scény a celého představení stvrdila, stejná dívka jako striptérka na závěr první poloviny připomněla, jaké pojetí režisérka Petrželková zvolila. Dojem pokroucené hojnosti a nestřídmé morálky umocnila také neustálá přítomnost dvou Amorů ve zlatém ošacení, kteří taktéž podtrhovali burleskní charakter inscenace. Odkaz na zaniklé Pompeje i popsaný koncept zvýraznila i mohutná postava satyra, který měl záměrně přezvětšený falus. Byla by však chyba myslet si, že celé představení stálo pouze na dekadentním uchopení lidské sexuality.

Byli to především protagonisté, kteří dokázali inscenaci vtisknout lidský a citový přesah. Především díky výtečně uchopené dikci a herecké akci všech, postavy ožívaly a jejich jednání dávalo – byť neustále poněkud pokroucený – smysl. Přestože se předpokládá, že v operním představení je nejdůležitější zpěv, herecká akce je – obzvláště v soudobém režijním pojetí – neméně důležitá. Na zpěváky tak bývá kladeno větší břemeno než je zvykem. Zpěváci tak často musí zpívat i hrát v krkolomném pojetí neintuitivní režie, což naštěstí nebyl případ brněnské inscenace Cosi fan tutte. Snad až podezřelá statičnost scény dávala prostor zpěvákům, aby výsledný dojem znuděné aristokratické dekadence dokreslili a aby tak zvedli režisérčinu hozenou rukavici. A hercům se tento nelehký úděl skutečně podařil. Opatrné vyjmenovávání důvodů, proč mužští představitelné vlastně důvěřují ženám, potměšilé vyjadřování se dona Alfonsa, rozverné rozjímání děvčat nad svými milými… To vše zpěváci dovedli zhmotnit nejen slovem, ale svými hereckými výkony vdechli postavám uvěřitelné chutě a vášně. A to vše od dobráckého bratříčkování, přes úsměvné šviháctví Ferranda a Guglielma až po náhle svíravou a hořce beznadějnou závěrečnou scénu.

Přestože je herecká akce důležitým prvkem operních představení, nejdůležitějším aspektem zůstává bezesporu zpěv. A také zde je nová inscenace oprávněně silná. Každý ze sólistů osciloval mezi několika náladami, které dokázal patřičně přetavit v jedinečnou hudební interpretaci. Zpěváci i zpěvačky tu rozpustile tu nešťastně, stále však intonačně, výrazově i dynamicky bezchybně zdůraznili každý vnitřní pud postavy. Výtečná práce s hlasem se vzhledem k sólistické povaze všech postav díla jevila skoro až zázračně. Světácký Jan Šťáva, svůdná Andrea Široká, bonvivánský Roman Hoza, dovádivý i náhle nejistý Ondřej Koplík a především rozpustilé, vážné a zahanbené zpěvačky Václava Krejčí Housková a Pavla Vykopalová – jen stěží si lze představit lepší obsazení pro premiérové představení. Drobná výtka se týká ne vždy výrazově zřejmého projevu Václavy Krejčí Houskové, která – byť s brilantní intonací, uměřeným vibratem a povedenou dynamikou – ne vždy dokázala zvýraznit obsah textu. Objevovaly se tak vyhrocené části, kde zpěvaččin projev vyzníval příliš klidně a bezstarostně. Co si naopak zaslouží velkou pochvalu je pěvecká syntéza všech hlasů a obzvláště pak právě Václavy Krejčí Houslové a Pavly Vykopalové. Přestože obě zpěvačky užívají poměrně výrazné zdobení tónu a nešetří ani vibratem, jejich projev byl v takové shodě, že připomínaly jedno tělo a jednu duši. Vykopalová však oslnila i svým absolutním sledováním významu textu a skutečně precizním herectvím.

Orchestr pod vedením a hudebním nastudováním Jakuba Kleckera zcela v souladu s režisérským pojetí zdůraznil především onu svůdnou a podbízivou dekadentní krásu a smyslnost. Elegantní hra orchestru dokázala pozdvihnout úroveň představení ještě o stupeň výše. Taktéž propojení zpěvu a hudebního doprovodu bylo bezchybné. Klecker vhodně volil dynamiku tak, aby orchestr nepřehlušil zpěvní složku a přitom jí zůstal důstojným partnerem. Potěšil také zvuk cembala v jinak moderním orchestru.

Nové brněnské pojetí Mozartovy opery stojí především na herecké interakci a bezchybných pěveckých výkonech. Je až pozoruhodné, že se inscenátorům podařilo propojit vážnou stránku díla s rozvernými a humornými pasážemi, a přitom nerozbít původní záměr opery. Její reprízu by si proto hudbymilovné publikum zcela jistě nemělo nechat ujít.

autor: Wolfgang Amadeus Mozart

libreto: Lorenzo da Ponte

hudební nastudování: Jakub Klecker

dirigent: Jakub Klecker, Robert Kružík

Fiordiligi: Pavla Vykopalová

Dorabella: Václava Krejčí Housková

Ferrando Ondřej Koplík

Guglielmo: roman Hoza

Despina: Andrea Široká

Don Alfonso: Jan Šťáva

režie: Anna Petrželková

scéna: Eva Jiřikovská

kostýmy: Eva Jiřikovská

pohybová spolupráce: Hana Achilles

sbormistr: Pavel Koňárek, Klára Roztočilová

dramaturgie: Patricie Částková

asistent režie: Vojtěch Orenič

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více