Erotické dusno čili brněnská operní novinka Così fan tutte

19. květen 2018, 15:00
Erotické dusno čili brněnská operní novinka Così fan tutte

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così  fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.

Zatímco většina režijních zpracování Mozartovy opery vyzdvihuje spíše nevinnou stránku libreta a celý příběh podřizuje zkoušce lásky obou párů, režie Anny Petrželkové akcentovala mnohem erotičtější a obecnější aspekty díla. Pokud úvodní promítání tekoucí lávy mohlo posluchačům a divákům připadnout zvláštní, vše se vyjasnilo po zvednutí opony – černý mramorový interiér nesl nápis Casa de Pompei odkazující k městu pohlcenému sopkou a také proslulému milostnými výjevy na nástěnných malbách. Již v první scéně se objevila svůdná polykačka ohně, která dekadentní pojetí scény a celého představení stvrdila, stejná dívka jako striptérka na závěr první poloviny připomněla, jaké pojetí režisérka Petrželková zvolila. Dojem pokroucené hojnosti a nestřídmé morálky umocnila také neustálá přítomnost dvou Amorů ve zlatém ošacení, kteří taktéž podtrhovali burleskní charakter inscenace. Odkaz na zaniklé Pompeje i popsaný koncept zvýraznila i mohutná postava satyra, který měl záměrně přezvětšený falus. Byla by však chyba myslet si, že celé představení stálo pouze na dekadentním uchopení lidské sexuality.

Byli to především protagonisté, kteří dokázali inscenaci vtisknout lidský a citový přesah. Především díky výtečně uchopené dikci a herecké akci všech, postavy ožívaly a jejich jednání dávalo – byť neustále poněkud pokroucený – smysl. Přestože se předpokládá, že v operním představení je nejdůležitější zpěv, herecká akce je – obzvláště v soudobém režijním pojetí – neméně důležitá. Na zpěváky tak bývá kladeno větší břemeno než je zvykem. Zpěváci tak často musí zpívat i hrát v krkolomném pojetí neintuitivní režie, což naštěstí nebyl případ brněnské inscenace Cosi fan tutte. Snad až podezřelá statičnost scény dávala prostor zpěvákům, aby výsledný dojem znuděné aristokratické dekadence dokreslili a aby tak zvedli režisérčinu hozenou rukavici. A hercům se tento nelehký úděl skutečně podařil. Opatrné vyjmenovávání důvodů, proč mužští představitelné vlastně důvěřují ženám, potměšilé vyjadřování se dona Alfonsa, rozverné rozjímání děvčat nad svými milými… To vše zpěváci dovedli zhmotnit nejen slovem, ale svými hereckými výkony vdechli postavám uvěřitelné chutě a vášně. A to vše od dobráckého bratříčkování, přes úsměvné šviháctví Ferranda a Guglielma až po náhle svíravou a hořce beznadějnou závěrečnou scénu.

Přestože je herecká akce důležitým prvkem operních představení, nejdůležitějším aspektem zůstává bezesporu zpěv. A také zde je nová inscenace oprávněně silná. Každý ze sólistů osciloval mezi několika náladami, které dokázal patřičně přetavit v jedinečnou hudební interpretaci. Zpěváci i zpěvačky tu rozpustile tu nešťastně, stále však intonačně, výrazově i dynamicky bezchybně zdůraznili každý vnitřní pud postavy. Výtečná práce s hlasem se vzhledem k sólistické povaze všech postav díla jevila skoro až zázračně. Světácký Jan Šťáva, svůdná Andrea Široká, bonvivánský Roman Hoza, dovádivý i náhle nejistý Ondřej Koplík a především rozpustilé, vážné a zahanbené zpěvačky Václava Krejčí Housková a Pavla Vykopalová – jen stěží si lze představit lepší obsazení pro premiérové představení. Drobná výtka se týká ne vždy výrazově zřejmého projevu Václavy Krejčí Houskové, která – byť s brilantní intonací, uměřeným vibratem a povedenou dynamikou – ne vždy dokázala zvýraznit obsah textu. Objevovaly se tak vyhrocené části, kde zpěvaččin projev vyzníval příliš klidně a bezstarostně. Co si naopak zaslouží velkou pochvalu je pěvecká syntéza všech hlasů a obzvláště pak právě Václavy Krejčí Houslové a Pavly Vykopalové. Přestože obě zpěvačky užívají poměrně výrazné zdobení tónu a nešetří ani vibratem, jejich projev byl v takové shodě, že připomínaly jedno tělo a jednu duši. Vykopalová však oslnila i svým absolutním sledováním významu textu a skutečně precizním herectvím.

Orchestr pod vedením a hudebním nastudováním Jakuba Kleckera zcela v souladu s režisérským pojetí zdůraznil především onu svůdnou a podbízivou dekadentní krásu a smyslnost. Elegantní hra orchestru dokázala pozdvihnout úroveň představení ještě o stupeň výše. Taktéž propojení zpěvu a hudebního doprovodu bylo bezchybné. Klecker vhodně volil dynamiku tak, aby orchestr nepřehlušil zpěvní složku a přitom jí zůstal důstojným partnerem. Potěšil také zvuk cembala v jinak moderním orchestru.

Nové brněnské pojetí Mozartovy opery stojí především na herecké interakci a bezchybných pěveckých výkonech. Je až pozoruhodné, že se inscenátorům podařilo propojit vážnou stránku díla s rozvernými a humornými pasážemi, a přitom nerozbít původní záměr opery. Její reprízu by si proto hudbymilovné publikum zcela jistě nemělo nechat ujít.

autor: Wolfgang Amadeus Mozart

libreto: Lorenzo da Ponte

hudební nastudování: Jakub Klecker

dirigent: Jakub Klecker, Robert Kružík

Fiordiligi: Pavla Vykopalová

Dorabella: Václava Krejčí Housková

Ferrando Ondřej Koplík

Guglielmo: roman Hoza

Despina: Andrea Široká

Don Alfonso: Jan Šťáva

režie: Anna Petrželková

scéna: Eva Jiřikovská

kostýmy: Eva Jiřikovská

pohybová spolupráce: Hana Achilles

sbormistr: Pavel Koňárek, Klára Roztočilová

dramaturgie: Patricie Částková

asistent režie: Vojtěch Orenič

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více