Erotické dusno čili brněnská operní novinka Così fan tutte

19. květen 2018, 15:00
Erotické dusno čili brněnská operní novinka Così fan tutte

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così  fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.

Zatímco většina režijních zpracování Mozartovy opery vyzdvihuje spíše nevinnou stránku libreta a celý příběh podřizuje zkoušce lásky obou párů, režie Anny Petrželkové akcentovala mnohem erotičtější a obecnější aspekty díla. Pokud úvodní promítání tekoucí lávy mohlo posluchačům a divákům připadnout zvláštní, vše se vyjasnilo po zvednutí opony – černý mramorový interiér nesl nápis Casa de Pompei odkazující k městu pohlcenému sopkou a také proslulému milostnými výjevy na nástěnných malbách. Již v první scéně se objevila svůdná polykačka ohně, která dekadentní pojetí scény a celého představení stvrdila, stejná dívka jako striptérka na závěr první poloviny připomněla, jaké pojetí režisérka Petrželková zvolila. Dojem pokroucené hojnosti a nestřídmé morálky umocnila také neustálá přítomnost dvou Amorů ve zlatém ošacení, kteří taktéž podtrhovali burleskní charakter inscenace. Odkaz na zaniklé Pompeje i popsaný koncept zvýraznila i mohutná postava satyra, který měl záměrně přezvětšený falus. Byla by však chyba myslet si, že celé představení stálo pouze na dekadentním uchopení lidské sexuality.

Byli to především protagonisté, kteří dokázali inscenaci vtisknout lidský a citový přesah. Především díky výtečně uchopené dikci a herecké akci všech, postavy ožívaly a jejich jednání dávalo – byť neustále poněkud pokroucený – smysl. Přestože se předpokládá, že v operním představení je nejdůležitější zpěv, herecká akce je – obzvláště v soudobém režijním pojetí – neméně důležitá. Na zpěváky tak bývá kladeno větší břemeno než je zvykem. Zpěváci tak často musí zpívat i hrát v krkolomném pojetí neintuitivní režie, což naštěstí nebyl případ brněnské inscenace Cosi fan tutte. Snad až podezřelá statičnost scény dávala prostor zpěvákům, aby výsledný dojem znuděné aristokratické dekadence dokreslili a aby tak zvedli režisérčinu hozenou rukavici. A hercům se tento nelehký úděl skutečně podařil. Opatrné vyjmenovávání důvodů, proč mužští představitelné vlastně důvěřují ženám, potměšilé vyjadřování se dona Alfonsa, rozverné rozjímání děvčat nad svými milými… To vše zpěváci dovedli zhmotnit nejen slovem, ale svými hereckými výkony vdechli postavám uvěřitelné chutě a vášně. A to vše od dobráckého bratříčkování, přes úsměvné šviháctví Ferranda a Guglielma až po náhle svíravou a hořce beznadějnou závěrečnou scénu.

Přestože je herecká akce důležitým prvkem operních představení, nejdůležitějším aspektem zůstává bezesporu zpěv. A také zde je nová inscenace oprávněně silná. Každý ze sólistů osciloval mezi několika náladami, které dokázal patřičně přetavit v jedinečnou hudební interpretaci. Zpěváci i zpěvačky tu rozpustile tu nešťastně, stále však intonačně, výrazově i dynamicky bezchybně zdůraznili každý vnitřní pud postavy. Výtečná práce s hlasem se vzhledem k sólistické povaze všech postav díla jevila skoro až zázračně. Světácký Jan Šťáva, svůdná Andrea Široká, bonvivánský Roman Hoza, dovádivý i náhle nejistý Ondřej Koplík a především rozpustilé, vážné a zahanbené zpěvačky Václava Krejčí Housková a Pavla Vykopalová – jen stěží si lze představit lepší obsazení pro premiérové představení. Drobná výtka se týká ne vždy výrazově zřejmého projevu Václavy Krejčí Houskové, která – byť s brilantní intonací, uměřeným vibratem a povedenou dynamikou – ne vždy dokázala zvýraznit obsah textu. Objevovaly se tak vyhrocené části, kde zpěvaččin projev vyzníval příliš klidně a bezstarostně. Co si naopak zaslouží velkou pochvalu je pěvecká syntéza všech hlasů a obzvláště pak právě Václavy Krejčí Houslové a Pavly Vykopalové. Přestože obě zpěvačky užívají poměrně výrazné zdobení tónu a nešetří ani vibratem, jejich projev byl v takové shodě, že připomínaly jedno tělo a jednu duši. Vykopalová však oslnila i svým absolutním sledováním významu textu a skutečně precizním herectvím.

Orchestr pod vedením a hudebním nastudováním Jakuba Kleckera zcela v souladu s režisérským pojetí zdůraznil především onu svůdnou a podbízivou dekadentní krásu a smyslnost. Elegantní hra orchestru dokázala pozdvihnout úroveň představení ještě o stupeň výše. Taktéž propojení zpěvu a hudebního doprovodu bylo bezchybné. Klecker vhodně volil dynamiku tak, aby orchestr nepřehlušil zpěvní složku a přitom jí zůstal důstojným partnerem. Potěšil také zvuk cembala v jinak moderním orchestru.

Nové brněnské pojetí Mozartovy opery stojí především na herecké interakci a bezchybných pěveckých výkonech. Je až pozoruhodné, že se inscenátorům podařilo propojit vážnou stránku díla s rozvernými a humornými pasážemi, a přitom nerozbít původní záměr opery. Její reprízu by si proto hudbymilovné publikum zcela jistě nemělo nechat ujít.

autor: Wolfgang Amadeus Mozart

libreto: Lorenzo da Ponte

hudební nastudování: Jakub Klecker

dirigent: Jakub Klecker, Robert Kružík

Fiordiligi: Pavla Vykopalová

Dorabella: Václava Krejčí Housková

Ferrando Ondřej Koplík

Guglielmo: roman Hoza

Despina: Andrea Široká

Don Alfonso: Jan Šťáva

režie: Anna Petrželková

scéna: Eva Jiřikovská

kostýmy: Eva Jiřikovská

pohybová spolupráce: Hana Achilles

sbormistr: Pavel Koňárek, Klára Roztočilová

dramaturgie: Patricie Částková

asistent režie: Vojtěch Orenič

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce