Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.
O vlivech Beethovenovy hudby na tvorbu Johannese Brahmse byly napsány stohy knih a obzvláště Symfonie č. 1 c moll je mnohými chápána jako přímé pokračování beethovenovského hudebního ideálu. Dirigent a klavírista Hans von Bülow dokonce Brahmsovu symfonii charakterizoval jako Beethovenovu Desátou. Přes mnohé melodické, tonální, či tektonické podobnosti je však jádro Brahmsova díla odlišné. Tam, kde Beethoven dává prostor extatickým výbojům hudby, upřednostňuje Brahms lyrické a intimní polohy. Kde Beethoven burácí v heroickém fortissimu, přichází Brahms s takřka melancholickou zpovědí v mezzopianu. Kde Beethoven mluví k lidem, zpívá Brahms něžně do ucha Clary Schumannové. Je úkolem dirigenta, aby tuto nezvyklou dichotomii objevil a přetlumočil hudebníkům a posluchačům. A to se Dennisovi Russellu Daviesovi bezpochyby podařilo.
Šéfdirigent brněnské filharmonie má pro lyrická místa cit a dovede je uchopit s tak upřímnou lehkostí, že se elegantně vyhne i nebezpeční patetického vyznění. Velkou pochvalu zaslouží především smyčce, které byly výrazově vyrovnané a dirigentův záměr výtečně transformovaly do něžně hřejivé hudby. Diskutabilní mohlo být snad jen sólo koncertního mistra Pavla Wallingera. Houslista užíval po celou dobu sóla mohutné vibráto – v jiných případech nepochybně působivé. Zde však možná až příliš narušovalo onen nepatetický a nestylizovaný výraz zbylého orchestru. S drobnými intonačními a rytmickými nesnázemi se potýkalo také flétnové sólo, které nicméně záhy vykrystalizovalo do jasné a bezchybné intonace.
Bartókův klavírní koncert představil legendu klavírní interpretace Elisabeth Leonskou, která zazářila okamžitě po svém nástupu. S lehkým, bezmála jazzovým úhozem, akcentovala nezvyklou barevnou kombinaci Bartókovy hudby. V porovnání s většinou Bartókových děl je Klavírní koncert č. 3 mnohem umírněnější, méně disonantní a značně lyričtější, přesto si zachovává typické rysy Bartókovy skladatelské osobnosti. Elisabeth Leonskaja excelovala v šíři výrazové palety, kdy každá nová část dostávala o trochu jiné vyznění než ta předchozí. Některé úseky skutečně připomínaly avantgardní sepětí jazzu (u klavíru) a artificiální hudby. V Bartókově nezvykle krotkém díle se tyto prvky hudební moderny sice objevují, avšak v nastudování Filharmonie Brno zůstaly pevně vetkány do hudební faktury, aniž by nepatřičně nevystupovaly rušivě do popředí. Což je další důkaz Daviesova citlivého nakládání s moderními prvky v hudbě. Jako přídavek zvolila Elisabeth Leonskaja druhou větu z Mozartovy Klavírní sonáty č. 12 F dur, kterou uchopila s takřka rubinsteinovským rubatem. V této nezvykle romantické interpretaci neměl Mozart daleko do Chopina.
Závěrečná skladba DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joe Hisaischi byla zcela jiného charakteru tedy minimalistická, úderná, sršící vtipem, energií a radostí. Jednalo se o vítané koření zpočátku spíše vážně laděného večera. Je škoda, že šlo pouze o osmi minutovou skladbu. Výsledný dojem byl sice pozitivní, ale bohužel také dramaturgicky nevyrovnaný a neuhasil náhlou žízeň po moderní hudbě, na kterou posluchače navnadil. Filharmonie Brno se poprala se ctí s náročnými polyrytmy a skutečně velkou pochvalu si zaslouží sekce bicích nástrojů, která pevně podržela zbytek orchestru. Obzvláště povedené byly hudební střihy mezi bicími nástroji a smyčcovou sekcí v závěru skladby. Výtečná tečka večera!
Filharmonie Brno tedy svoji 64. Sezónu zahájila úspěšně. To nejlepší nás teprve čeká, přesto nelze popřít, že jsou hudebníci ve skvělé kondici a že jim spolupráce s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem bezpochyby svědčí. Před další polokulatou sezónou nás snad čeká jízda nabitá skvělými výkony a pozoruhodnou dramaturgií.
JOHANNES BRAHMS
Symfonie č. 1 c moll op. 68
BÉLA BARTÓK
Klavírní koncert č. 3 E dur Sz. 119
JOE HISAISHI
DA. MA. SHI. E (Iluzivní obraz)
Stadion (Kulturní centrum Babylon)
čtvrtek 19. září 2019
Zatím nebyl přidán žádný komentář..