Filharmonie Brno při startu nové řady na Stadionu

10. listopad 2017, 10:50
Filharmonie Brno při startu nové řady na Stadionu

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.

První koncert nové abonentní řady se vrací k tradičněji pojaté dramaturgii a nabízí stěžejní díla autorů, které plným právem nazýváme klasiky. Ačkoliv koncert nesl název Česko-norské dialogy, byla dílem otevírajícím dveře do severských království „švédská“ symfonická báseň Hakon Jarl od Bedřicha Smetany. Jedná se o poslední z trojice symfonických básní, které autor věnoval jako dar švédskému publiku za uznání a pohostinství. Již na počátku skladby zaujme delikátní a bohatý zvuk žesťové sekce. Dirigent Stefan Veselka věnoval ohromnou péči výslednému zvuku a na kvalitě celé produkce se to bezesporu projevilo. Ne že by snad žesťová sekce jindy nepodávala kvalitní výkony, v tomto případě však skutečně zářila. Pochvalu si zasloužilo také příkladná práce s tempem a jednotný výraz díla. Jedinou a spíše zanedbatelnou vadou byla drobná chybička v sólovém klarinetu, která se ozvala přesně v konci posledního sólového výstupu.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_02_jelinek

Stěžejním dílem první poloviny večera byla však suita Peer Gynt Edvarda Hagerupa Griega, dílo, jehož věty Morgenstemning (Jitřní nálada) a I Dovregubbens hall (V jeskyni krále hor) si našly cestu také k posluchačům, kteří koncerty vážné hudby obyčejně nenavštěvují. Nejedna televizní reklama se dnes chlubí až trestuhodně banálním obsahem ověnčeným úprkem Peera Gynta před králem hor. V tomto případě se však jednalo o obě celé suity vzniklé z původní verze, které s mírnými změnami opisují veskrze celý příběh skandinávského floutka Peera Gynta. Dirigent Stefan Veselka se i v tomto případě soustředil především na vyrovnanost výsledného zvuku a na skutečně jemné odstupňování všech dynamických odstínů. Orchestr však nezažíval ani žádné potíže intonačního nebo rytmického rázu. Pochvalu zaslouží také neustále zrychlování části V jeskyni krále hor. Každý hudebník potvrdí, že jedním z nejtěžších hudebních manévrů je neustálé a pozvolné zrychlování hudebního tempa. V tomto případě však nikdo nikde nekulhal, nikde se nezapomínal a celé části patrně byla věnována velká péče. Orchestr i dirigent táhli za jeden provaz a společnými silami zvýrazňovali klenuté hudební oblouky, rázné, hravé a dovádivé rytmy, nebo naopak jemná, delikátní a velmi křehká místa hudební faktury. Výsledná vyvážená barva zvuku byla zapříčiněna především skutečnou jednotou orchestru – žádný z hráčů výrazněji nevystupoval z hudebního přediva. A tak i při ohlušujícím fortissimu všech nástrojů zůstaly všechny melodické i rytmické linky čitelné a srozumitelné.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_04_jelinek

Večer uzavřela 8. symfonie Antonína Dvořáka. Dílo vyzrálé a přesto hravé, energické, plné radosti, a i jisté dobromyslné blahosklonnosti. I zde se žesťová sekce vyznamenala a předvedla výtečný výkon se skutečně bohatým a nijak netlumeným zvukem. V tomto ohledu vyšel dirigent orchestru vstříc a nesnažil se zbytečně jednotlivé nástroje potlačovat, pokud to nebylo nutné. Nakonec tak trumpety burácely v ohlušující radosti ze hry a celé těleso je neméně nadšeně následovalo. Dirigentovi se navíc skutečně podařilo odlišit jednotlivé věty i co do výsledného výrazu. Třetí věta Allegretto grazioso – Molto vivace se tak skutečně nesla v duchu maximální elegance. Naproti tomu poslední čtvrtá věta Allegro, ma non troppo hřmotně duněla a mocně ukončila Dvořákovo symfonické dílo.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_03_jelinek

První z abonentních koncertů Filharmonie Brno na zdejším Stadionu zdařile otevřel hudební dění města po festivalu Moravský podzim. Velkou zásluhu na tomto výtečném provedení spatřuji především v dirigentovi Stefanu Veselkovi, který ve své osobě jakoby koncentroval a prezentoval samotné téma koncertu. Je to však Filharmonie Brno, která si ve výsledku odnáší největší a zaslouženou pochvalu.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Lukáš Pavlica

    14. listopad 2017, 10:26
    Vážený pane Drápelo, omlouvám se. Měl jsem samozřejmě na mysli klarinet basový, jak jsem opomenul zmínit. Děkuji Vám tímto za upozornění. S pozdravem a upřímným přáním všeho dobrého Lukáš Pavlica
  • Emil Drápela

    10. listopad 2017, 22:19
    Nic proti této vpodstatě velmi pěkné recenzi. Avšak autor, který jde se svou kritikou tak působivě a zasvěceně do detailu, by se měl především naučit rozeznat jednotlivé nástroje orchestru, v tomto případě basklarinet od klarinetu. Profesionál s tím zpravidla problém nemá, leč v tomto případě bych přece jen doporučil trochu samostudia předtím, než něco napíši. Literatura: Antonín Modr: Hudební nástroje, povinné pro 1. ročník konzervatoře. Jsou tam i obrázky! Děkuji za zveřejnění. S pozdravem a přáním mnoha dalších úspěchů Emil Drápela, sóloklarinetista Filharmonie Brno

Česko-Norské dialogy

10.11.2017, 19:00 / Kulturní centrum Babylon

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více