Filharmonie Brno při startu nové řady na Stadionu

10. listopad 2017, 10:50
Filharmonie Brno při startu nové řady na Stadionu

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.

První koncert nové abonentní řady se vrací k tradičněji pojaté dramaturgii a nabízí stěžejní díla autorů, které plným právem nazýváme klasiky. Ačkoliv koncert nesl název Česko-norské dialogy, byla dílem otevírajícím dveře do severských království „švédská“ symfonická báseň Hakon Jarl od Bedřicha Smetany. Jedná se o poslední z trojice symfonických básní, které autor věnoval jako dar švédskému publiku za uznání a pohostinství. Již na počátku skladby zaujme delikátní a bohatý zvuk žesťové sekce. Dirigent Stefan Veselka věnoval ohromnou péči výslednému zvuku a na kvalitě celé produkce se to bezesporu projevilo. Ne že by snad žesťová sekce jindy nepodávala kvalitní výkony, v tomto případě však skutečně zářila. Pochvalu si zasloužilo také příkladná práce s tempem a jednotný výraz díla. Jedinou a spíše zanedbatelnou vadou byla drobná chybička v sólovém klarinetu, která se ozvala přesně v konci posledního sólového výstupu.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_02_jelinek

Stěžejním dílem první poloviny večera byla však suita Peer Gynt Edvarda Hagerupa Griega, dílo, jehož věty Morgenstemning (Jitřní nálada) a I Dovregubbens hall (V jeskyni krále hor) si našly cestu také k posluchačům, kteří koncerty vážné hudby obyčejně nenavštěvují. Nejedna televizní reklama se dnes chlubí až trestuhodně banálním obsahem ověnčeným úprkem Peera Gynta před králem hor. V tomto případě se však jednalo o obě celé suity vzniklé z původní verze, které s mírnými změnami opisují veskrze celý příběh skandinávského floutka Peera Gynta. Dirigent Stefan Veselka se i v tomto případě soustředil především na vyrovnanost výsledného zvuku a na skutečně jemné odstupňování všech dynamických odstínů. Orchestr však nezažíval ani žádné potíže intonačního nebo rytmického rázu. Pochvalu zaslouží také neustále zrychlování části V jeskyni krále hor. Každý hudebník potvrdí, že jedním z nejtěžších hudebních manévrů je neustálé a pozvolné zrychlování hudebního tempa. V tomto případě však nikdo nikde nekulhal, nikde se nezapomínal a celé části patrně byla věnována velká péče. Orchestr i dirigent táhli za jeden provaz a společnými silami zvýrazňovali klenuté hudební oblouky, rázné, hravé a dovádivé rytmy, nebo naopak jemná, delikátní a velmi křehká místa hudební faktury. Výsledná vyvážená barva zvuku byla zapříčiněna především skutečnou jednotou orchestru – žádný z hráčů výrazněji nevystupoval z hudebního přediva. A tak i při ohlušujícím fortissimu všech nástrojů zůstaly všechny melodické i rytmické linky čitelné a srozumitelné.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_04_jelinek

Večer uzavřela 8. symfonie Antonína Dvořáka. Dílo vyzrálé a přesto hravé, energické, plné radosti, a i jisté dobromyslné blahosklonnosti. I zde se žesťová sekce vyznamenala a předvedla výtečný výkon se skutečně bohatým a nijak netlumeným zvukem. V tomto ohledu vyšel dirigent orchestru vstříc a nesnažil se zbytečně jednotlivé nástroje potlačovat, pokud to nebylo nutné. Nakonec tak trumpety burácely v ohlušující radosti ze hry a celé těleso je neméně nadšeně následovalo. Dirigentovi se navíc skutečně podařilo odlišit jednotlivé věty i co do výsledného výrazu. Třetí věta Allegretto grazioso – Molto vivace se tak skutečně nesla v duchu maximální elegance. Naproti tomu poslední čtvrtá věta Allegro, ma non troppo hřmotně duněla a mocně ukončila Dvořákovo symfonické dílo.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_03_jelinek

První z abonentních koncertů Filharmonie Brno na zdejším Stadionu zdařile otevřel hudební dění města po festivalu Moravský podzim. Velkou zásluhu na tomto výtečném provedení spatřuji především v dirigentovi Stefanu Veselkovi, který ve své osobě jakoby koncentroval a prezentoval samotné téma koncertu. Je to však Filharmonie Brno, která si ve výsledku odnáší největší a zaslouženou pochvalu.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Lukáš Pavlica

    14. listopad 2017, 10:26
    Vážený pane Drápelo, omlouvám se. Měl jsem samozřejmě na mysli klarinet basový, jak jsem opomenul zmínit. Děkuji Vám tímto za upozornění. S pozdravem a upřímným přáním všeho dobrého Lukáš Pavlica
  • Emil Drápela

    10. listopad 2017, 22:19
    Nic proti této vpodstatě velmi pěkné recenzi. Avšak autor, který jde se svou kritikou tak působivě a zasvěceně do detailu, by se měl především naučit rozeznat jednotlivé nástroje orchestru, v tomto případě basklarinet od klarinetu. Profesionál s tím zpravidla problém nemá, leč v tomto případě bych přece jen doporučil trochu samostudia předtím, než něco napíši. Literatura: Antonín Modr: Hudební nástroje, povinné pro 1. ročník konzervatoře. Jsou tam i obrázky! Děkuji za zveřejnění. S pozdravem a přáním mnoha dalších úspěchů Emil Drápela, sóloklarinetista Filharmonie Brno

Česko-Norské dialogy

10.11.2017, 19:00 / Kulturní centrum Babylon

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více