Filharmonie Brno při startu nové řady na Stadionu

10. listopad 2017, 10:50
Filharmonie Brno při startu nové řady na Stadionu

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.

První koncert nové abonentní řady se vrací k tradičněji pojaté dramaturgii a nabízí stěžejní díla autorů, které plným právem nazýváme klasiky. Ačkoliv koncert nesl název Česko-norské dialogy, byla dílem otevírajícím dveře do severských království „švédská“ symfonická báseň Hakon Jarl od Bedřicha Smetany. Jedná se o poslední z trojice symfonických básní, které autor věnoval jako dar švédskému publiku za uznání a pohostinství. Již na počátku skladby zaujme delikátní a bohatý zvuk žesťové sekce. Dirigent Stefan Veselka věnoval ohromnou péči výslednému zvuku a na kvalitě celé produkce se to bezesporu projevilo. Ne že by snad žesťová sekce jindy nepodávala kvalitní výkony, v tomto případě však skutečně zářila. Pochvalu si zasloužilo také příkladná práce s tempem a jednotný výraz díla. Jedinou a spíše zanedbatelnou vadou byla drobná chybička v sólovém klarinetu, která se ozvala přesně v konci posledního sólového výstupu.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_02_jelinek

Stěžejním dílem první poloviny večera byla však suita Peer Gynt Edvarda Hagerupa Griega, dílo, jehož věty Morgenstemning (Jitřní nálada) a I Dovregubbens hall (V jeskyni krále hor) si našly cestu také k posluchačům, kteří koncerty vážné hudby obyčejně nenavštěvují. Nejedna televizní reklama se dnes chlubí až trestuhodně banálním obsahem ověnčeným úprkem Peera Gynta před králem hor. V tomto případě se však jednalo o obě celé suity vzniklé z původní verze, které s mírnými změnami opisují veskrze celý příběh skandinávského floutka Peera Gynta. Dirigent Stefan Veselka se i v tomto případě soustředil především na vyrovnanost výsledného zvuku a na skutečně jemné odstupňování všech dynamických odstínů. Orchestr však nezažíval ani žádné potíže intonačního nebo rytmického rázu. Pochvalu zaslouží také neustále zrychlování části V jeskyni krále hor. Každý hudebník potvrdí, že jedním z nejtěžších hudebních manévrů je neustálé a pozvolné zrychlování hudebního tempa. V tomto případě však nikdo nikde nekulhal, nikde se nezapomínal a celé části patrně byla věnována velká péče. Orchestr i dirigent táhli za jeden provaz a společnými silami zvýrazňovali klenuté hudební oblouky, rázné, hravé a dovádivé rytmy, nebo naopak jemná, delikátní a velmi křehká místa hudební faktury. Výsledná vyvážená barva zvuku byla zapříčiněna především skutečnou jednotou orchestru – žádný z hráčů výrazněji nevystupoval z hudebního přediva. A tak i při ohlušujícím fortissimu všech nástrojů zůstaly všechny melodické i rytmické linky čitelné a srozumitelné.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_04_jelinek

Večer uzavřela 8. symfonie Antonína Dvořáka. Dílo vyzrálé a přesto hravé, energické, plné radosti, a i jisté dobromyslné blahosklonnosti. I zde se žesťová sekce vyznamenala a předvedla výtečný výkon se skutečně bohatým a nijak netlumeným zvukem. V tomto ohledu vyšel dirigent orchestru vstříc a nesnažil se zbytečně jednotlivé nástroje potlačovat, pokud to nebylo nutné. Nakonec tak trumpety burácely v ohlušující radosti ze hry a celé těleso je neméně nadšeně následovalo. Dirigentovi se navíc skutečně podařilo odlišit jednotlivé věty i co do výsledného výrazu. Třetí věta Allegretto grazioso – Molto vivace se tak skutečně nesla v duchu maximální elegance. Naproti tomu poslední čtvrtá věta Allegro, ma non troppo hřmotně duněla a mocně ukončila Dvořákovo symfonické dílo.

fb_norsko_ceske_dialogy_2017_03_jelinek

První z abonentních koncertů Filharmonie Brno na zdejším Stadionu zdařile otevřel hudební dění města po festivalu Moravský podzim. Velkou zásluhu na tomto výtečném provedení spatřuji především v dirigentovi Stefanu Veselkovi, který ve své osobě jakoby koncentroval a prezentoval samotné téma koncertu. Je to však Filharmonie Brno, která si ve výsledku odnáší největší a zaslouženou pochvalu.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Lukáš Pavlica

    14. listopad 2017, 10:26
    Vážený pane Drápelo, omlouvám se. Měl jsem samozřejmě na mysli klarinet basový, jak jsem opomenul zmínit. Děkuji Vám tímto za upozornění. S pozdravem a upřímným přáním všeho dobrého Lukáš Pavlica
  • Emil Drápela

    10. listopad 2017, 22:19
    Nic proti této vpodstatě velmi pěkné recenzi. Avšak autor, který jde se svou kritikou tak působivě a zasvěceně do detailu, by se měl především naučit rozeznat jednotlivé nástroje orchestru, v tomto případě basklarinet od klarinetu. Profesionál s tím zpravidla problém nemá, leč v tomto případě bych přece jen doporučil trochu samostudia předtím, než něco napíši. Literatura: Antonín Modr: Hudební nástroje, povinné pro 1. ročník konzervatoře. Jsou tam i obrázky! Děkuji za zveřejnění. S pozdravem a přáním mnoha dalších úspěchů Emil Drápela, sóloklarinetista Filharmonie Brno

Česko-Norské dialogy

10.11.2017, 19:00 / Kulturní centrum Babylon

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více