Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.
Program slavnostního večera tvořila mše Missa Nativitatis (obnovená světová premiéra) olomouckého kapelníka a skladatele Philippa Jakoba Rittlera (cca 1639–1690) protkaná dílem Adama Václava Michny z Otradovic a Pavla Vejvanovského. Tohoto muže s Rittlerem pojilo nejen společné studium na jezuitském gymnáziu v Opavě, ale také dlouhotrvající přátelství. Ačkoliv se Rittlerovu dílu dostává zasloužené pozornosti teprve v poslední době, jednalo se o skladatele světového formátu, který komponoval moderními prostředky po vzoru Heinricha Ignaze Franze Bibera (bezpochyby nejvýznamnějšího virtuosa a skladatele, který na dvoře olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu rovněž působil) či Johanna Heinricha Schmelzera.
Jak ukázala Missa Nativitatis, Rittlerova hudba je komplexní, zvukově plná a nebývale barevná, čemuž ostatně odpovídá i výrazně větší obsazení orchestru u skladby Missa Nativitatis, než bylo u mší Rittlerových současníků zvykem. O tomto svědčí fakt, že dílo volá po sedmi vokálních sólistech (tady sopranistky Romana Kružíková, Kateřina Šujanová, altistka Lucie Karafiátová, tenoristé Ondřej Múčka, Petr Julíček, basisté Jiří Miroslav Procházka, Martin Šujan) a sedmi ripienistech (sopranistky Linda Nepivodová, Yvetta Fendrichová, altistka Tamara Kubandová, tenoristé Ondřej Julíček, Ivan Nepivoda a basisté Ondřej Musil a Václav Kovář). Velikost obsazení pěveckých partů dále akcentuje bohatost instrumentace, která počítá se dvěma barokními trubkami (Petr Jurášek, Jaroslav Kocůrek), dvěma cinky (Richard Šeda, Barbora Mišoňová), čtyřmi trombony (Pavel Novotný, Mikuláš Havrila, Juraj Mitošinka, Ondřej Sokol), dvojicí houslí (Vojtěch Zajíc, Esther Neumann), třemi violami (Braňo Lariš, Zuzana Vinklerová, František Kuncl) a širokým bassem continuem (violoncello Dalibor Pimek, violon Lukáš Verner, varhanní pozitiv Vít Bébar a theorba Marek Kubát). Toto vpravdě gigantické obsazení potvrzuje informaci v programu, že skladba je nejen „největším počinem v autorově skladatelském odkazu“, ale rovněž i v celé vánoční sakrální tvorbě barokní Moravy. Velikost orchestru samozřejmě nutně nekoresponduje s kvalitou hudby, v tomto případě tomu tak však skutečně je – nápaditá melodika, inherentní barvitost, působivé užití kontrastů, neotřelé harmonické postupy a neskrývaná (avšak nesamoúčelná) virtuozita, to vše platí pro Rittlerovu Missa Nativitatis.
Zásadní vliv na celkové vyznění mělo především vedení Eduarda Tomaštíka, který výtečně pracoval s tempem i dynamikou a obzvláště závěry. Tyto vždy nejprve maličko uspěchal, aby je nakonec nechal vyznít s uspokojující definitivností, což potvrdilo, že umělecký vedoucí souboru Societas Incognitorum má hudební účinek díla promyšlený do nejmenších detailů. Zpěváci i orchestr podali výtečné výkony a udrželi si rytmickou i intonační přesnost – záměrně (!) ji kořenili drobnými odchylkami, které sloužily ke zdůraznění dramatičnosti či expresivity vybraných frází. Jedním z vrcholů večera byla mj. Sonáta g mollis od Pavla Josefa Vejvanovského pro trubku, cink, housle a basso continuo zařazená před graduále v podobě Michnovy Vánoční roztomilosti. (Zde je ještě třeba zdůraznit, že výkon hráče na trubku Petra Juráška byl bez nadsázky strhující. Jeho výtečné frázování doplňovala kvalitní intonace a výborná práce s pnutím melodie, která se projevovala především při „ohýbání“ citlivých tónů.) Tyto dvě skladby dobře ilustrují, jak promyšlený (a víceúrovňový) koncept Eduarda Tomaštíka v rámci skladby Missa Nativitatis byl. Rittlerova mše je tematicky vánoční a jen stěží si lze představit její vhodnější doplnění (a to jak vzhledem k tématu, tak i době vzniku) než právě Michnou. Druhá úroveň pracuje s instrumentačním kontrastem, ve kterém proti sobě stojí gigantické obsazení Rittlerovy mše a ryze komorní Vejvanovského sonáta či právě Michnova Vánoční roztomilost a Vánoční hospoda. To vše je navíc korunováno chorálním zpěvem.
Závěr 11. ročníku Olomouckých barokních slavností byl velkolepý. Znovu dokázal, že v hudebních archivech leží kvanta kvalitní hudby, která si zaslouží přinejmenším stejnou pozornost jako tvorba renomovaných mistrů baroka a klasicismu. Navrch jasná interpretační vize, která umí pracovat se silnými stránkami zvoleného díla, je neméně důležitá a umělecký vedoucí Eduard Tomaštík ji naštěstí má (což ostatně dokazují i jiné koncerty souboru Societas Incognitorium). Nezbývá než doufat, že úspěšný sobotní večer povede ke zvýšenému zájmu o Rittlerovo dílo. Minout jeho mimořádné kompoziční kvality by totiž byla veliká škoda.
Philipp Jakob Rittler: Missa Nativitatis
Societas Incognitorum
Umělecký vedoucí: Eduard Tomaštík
kostel Panny Marie Sněžné, Olomouc
9. 9. 2023, 19:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..