Fru Fru: Freak Show

Fru Fru: Freak Show

Třebíčská kapela Fru Fru se na posledním albu Freak Show svým způsobem zúročuje svůj dosavadní vývoj. Z výsledku je hlavně cítit, že žánry a škatulky jsou mimořádně ošemetné, a často je lépe s nimi vůbec nežonglovat. Pokud ale sami říkají „fajnovej underground, navoněnej punk a blbej jazz“, docela bych souhlasil. Ve všech třech případech se ale máme před sebou tak všeobjímající hudební pojmy, že se jedná spíš o ideové než stylové vymezení. Fru Fru si berou inspirace ze všech možných hudebních koutů, album je písničkově chytlavé a pohromadě jej drží především zvuk a zpěv.

Když začnu u zvuku, jedná se vlastně o velmi příjemné retro, které se nesnaží imitovat některou z konkrétních poválečných dekád. I když to nejspíš nebyl záměr, střetává se tím s hipstery a jejich fetišistickým lpěním na nahodile vybraných artefaktech z výrazných hnutí a stylů minulosti. V případě Fru Fru se ale nejedná o nahodilost, celek je promyšlenější než se může na první poslech zdát. Z rytmiky je cítit funky atmosféra, a přelom šedesátých a sedmdesátých let připomenou i hammondy hostujícího Jana Coufala.

Nejsilnější stylové spříznění ale vnímám s Talking Heads. Není to kopie, cítím toto spříznění spíš jako ponornou řeku někde vespod, i když třeba z kytarového sóla v Modlitbičce středověkého rytíře slyším Adriana Belewa zcela zřetelně a Kdo jsem já se k nim hlásí se vším všudy. Jedna z nejlepších skladeb alba Válka připomene Dunaj a Pluto, v němž působil frontman Václav Bartoš. Základní rockové trio občas doplňují kromě hammondek i samply, steel drums dodávají exotický nádech zmíněné Kdo jsem já, Realitu prostupuje vokál Lenky Dusilové. Na kompaktním výsledku má určitě velký podíl Milan Cimfe (produkce a zvuk spolu s Vladimírem Martinem Fořtem). Jednoznačným poznávacím znamením Fru Fru je zpěv Václava Bartoše. Charakteristický, pevný hlas bez vibratových a falzetových manýr, kterými český bigbít tak často trpí. Je v něm velký kus rythm & bluesové přímočarosti a naléhavosti bez patosu.

Za pozornost určitě stojí texty, které si skvěle rozumějí s hudbou. Ať už si je napsal Bartoš sám, nebo je jejich autorem Kryštof Ewanče, jsou stejně jako ona hravé, ale v hříčkách se neutápějí. Mluví se v nich často z různých pozic o nechuti nechat se svázat nějakou (hudební) doktrínou a Fru Fru tak svým způsobem rozvádějí Dylanovu Maggie’s Farm. K retro vnímání alba svádí i jeho název, který se odkazuje k debutu Franka Zappy, navíc obal velmi vzdáleně evokuje jeho dvojalbum We Are Only In It For The Money. Vnímám to spíš jako ironii – Freak Show od Fru Fru i při vysoké kvalitě není žádná alternativa, pokud za mainstream nepovažujeme jen tu nejhloupější houseovou tucku a Karla Gotta.

Fru Fru: Freak Show. Indies Scope 2013, celkový čas 44:42

Foto Indies Scope a archiv Fru Fru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Při zachování skupinového soundu je tu zřetelná snaha přiřadit každé písni hudební balení, které vychází z jejího obsahu a reflektuje náladu textu. K víře se Oboroh hlásí otevřeně a současným jazykem, ale bez naivity a bez hysterie – to je přinejmenším velmi sympatická kombinace.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Středověk, kvinty a především François Villon – to jsou základní ingredience, ze kterých skupina Quanti Minoris poskládala své poslední album.  více


Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více