Nězachoď slunečko nad tou naší worldmusic

Nězachoď slunečko nad tou naší worldmusic

Jitka Šuranská nahrála své první sólové album, vyšlo nedávno u Indies Happy Trails. Nejedná se o žádné překvapivé zjevení, Jitka Šuranská vystupovala s cimbálovou kapelou, s Jiřím Plockem natočila Písňobraní, v poslední době hrává sólově jen s houslemi a loop station. Na albu s ní ale kromě jiných hostů hraje vynikající Pacora Trio, jehož houslista Stano Palúch nahrávku produkoval. Tvoří také spojnici mezi ní a Plockovými Teagrass, čímž se album Nězachoď slunečko i jeho protagonistka v podstatě zařadili do proudu středoevropské worldmusic. Do proudu hudebně vyspělého, ale také velmi konzervativního.

Jitka Šuranská sólo a živě – zpěv, housle a loop station

V centru hudebního dění stojí moravské lidové písně. Nejsou z nich pouhé oběti aranžérských fines a exhibicí, charakteristická melodika a textová sdělení zůstávají na prvním místě. Všechno ostatní jsou pouhé vlivy, které i přes veškerou pestrost zůstávají spíš v pozadí. Je to jeden ze dvou hlavních důvodů, proč album působí naprosto soudržně i přesto, že se do něj opírá z jedné strany jazz a ze druhé zase Karpaty a Balkán. Tím druhým a hlavním důvodem je pochopitelně zpěv Jitky Šuranské – kultivovaný a procítěný, s lehkou dávkou dráždivé zemitosti. Tady je dobré si připomenout, že ani výběr písní se nezaměřuje na konkrétní oblast Moravy, ale pohybuje se od Valašska až po Dolňácko. Pohybujeme se tedy skutečně v oblasti world music, v níž jsou domácí zdroje vnímány hodně zeširoka, stejně jako vnější stylové vlivy.

Celé album je rámováno písněmi Nězachoď slunečkoSlunečko zachodí, které tvoří jakýsi prolog a epilog. Zelený víneček se po klidném úvodu rozběhne svižným jazzovým kontrabasem. Musím říct, že mi k dnešní ženě příliš nesedí dotazy na maměnku, zda má svůj věneček šohajovi dáti. V tom vidím snad i jedinou věc, která mě na celém albu ruší a možná to souvisí se zmíněnou konzervativností. Decentní aranže se velmi často pocitově přidržují hudeckého světa, což čiší především z písní, na nichž se nepodílí kontrabas. Několikrát mě ale napadlo, že by možná nebylo marné do nich zapojit něco z experimentátorství Dagmar Andrtové-Voňkové. Není nutné, aby hudba ubíhala pořád tak hladce, slunečko přece nemusí jenom hřát – může být zubaté, může i pálit.

Lanžhotské poleZelené se stylově obracejí k jazzu a dýchne z nich podobná nálada jako z kvintetu Zuzany Lapčíkové. Tady je nutno připomenout, že Nězachoď slunečko není žádnou kopií této „konkurenční“ kapely, jak by se při povrchním poslechu mohlo zdát. Při stejných hudebních zdrojích a podobném obsazení samozřejmě není možné, aby se jejich projev občas nesešel. Řekl bych ale, že Zuzana Lapčíková s kvintetem je mnohem víc jazz a Jitka Šuranská s hosty mnohem víc world music. Pokud si album Nězachoď slunečko představíme jako souvislý hudební oblouk, Lanžhotské poleZelené tvoří jeho časový, ale i náladový vrchol, k němuž se dobereme přes Soláň, ZasněnouDvě Marie. Išla Andulka na trávu s doprovodem pizzicata v úvodu se opět zklidní, stejně jako Bílovští pacholciNa osice. Rychlá a energická Za vodú nás přenese k Polajce, která se přes hymnicky navrstvený zvuk vytratí k epilogu.

Album je výborné po zvukové stránce, Marcel Gabriel a Studio V odvedli perfektní práci. Zvuk je v souladu s projevem Šuranské kultivovaný, ale přímočarý – neschovává se za přemíru hallu a jiných výrobníků umělého tajemna. Obal s lehce impresionistickou ilustrací by si zasloužil přiměřenější písmo na titulní stranu. Možná stálo za to, aby ji někdo zpracoval úplně celou ručně bez použití počítačové sazby. Nězachoď slunečko se dobře poslouchá a proud písniček na něm plyne jakoby sám od sebe – přirozeně a samozřejmě. Bylo by ale fantastické, kdyby se Jitce Šuranské podařilo na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru. A je zcela lhostejné, jestli by jej napsala ona sama, nebo někdo jiný. První sólový krok je to výborný, ale bylo by škoda z něj vytvořit donekonečna opakovanou manýru.

Jitka Šuranská a hosté: Nězachoď slunečko. Jitka Šuranská – zpěv, housle, Pacora Trio (Stano Palúch – housle, mandolína, kytara, Marcel Comendant – cimbál, Róbert Ragan – kontrabas, Marek Pastírik – tárogató, alt saxofon, dudy, duduk, kaval, Michal Müller – citera), Jiří Plocek – mandolína, Martin Bzirský – violoncello, Petr Vavřík – baskytara, Marcel Gabriel – bicí. Vydalo Indies Happy Trails, 2013, celkový čas 41:05.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

Hlavní část festivalu JazzFestBrno je v plném proudu. Už první tři koncerty potvrdily dramaturgické schopnosti Viléma Spilky, ale především pestrost současného jazzu.  více

Několik rychlých dojmů a především fotoreportáž z koncertu Tomáše Kočka & Orchestru.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více