Nězachoď slunečko nad tou naší worldmusic

Nězachoď slunečko nad tou naší worldmusic

Jitka Šuranská nahrála své první sólové album, vyšlo nedávno u Indies Happy Trails. Nejedná se o žádné překvapivé zjevení, Jitka Šuranská vystupovala s cimbálovou kapelou, s Jiřím Plockem natočila Písňobraní, v poslední době hrává sólově jen s houslemi a loop station. Na albu s ní ale kromě jiných hostů hraje vynikající Pacora Trio, jehož houslista Stano Palúch nahrávku produkoval. Tvoří také spojnici mezi ní a Plockovými Teagrass, čímž se album Nězachoď slunečko i jeho protagonistka v podstatě zařadili do proudu středoevropské worldmusic. Do proudu hudebně vyspělého, ale také velmi konzervativního.

Jitka Šuranská sólo a živě – zpěv, housle a loop station

V centru hudebního dění stojí moravské lidové písně. Nejsou z nich pouhé oběti aranžérských fines a exhibicí, charakteristická melodika a textová sdělení zůstávají na prvním místě. Všechno ostatní jsou pouhé vlivy, které i přes veškerou pestrost zůstávají spíš v pozadí. Je to jeden ze dvou hlavních důvodů, proč album působí naprosto soudržně i přesto, že se do něj opírá z jedné strany jazz a ze druhé zase Karpaty a Balkán. Tím druhým a hlavním důvodem je pochopitelně zpěv Jitky Šuranské – kultivovaný a procítěný, s lehkou dávkou dráždivé zemitosti. Tady je dobré si připomenout, že ani výběr písní se nezaměřuje na konkrétní oblast Moravy, ale pohybuje se od Valašska až po Dolňácko. Pohybujeme se tedy skutečně v oblasti world music, v níž jsou domácí zdroje vnímány hodně zeširoka, stejně jako vnější stylové vlivy.

Celé album je rámováno písněmi Nězachoď slunečkoSlunečko zachodí, které tvoří jakýsi prolog a epilog. Zelený víneček se po klidném úvodu rozběhne svižným jazzovým kontrabasem. Musím říct, že mi k dnešní ženě příliš nesedí dotazy na maměnku, zda má svůj věneček šohajovi dáti. V tom vidím snad i jedinou věc, která mě na celém albu ruší a možná to souvisí se zmíněnou konzervativností. Decentní aranže se velmi často pocitově přidržují hudeckého světa, což čiší především z písní, na nichž se nepodílí kontrabas. Několikrát mě ale napadlo, že by možná nebylo marné do nich zapojit něco z experimentátorství Dagmar Andrtové-Voňkové. Není nutné, aby hudba ubíhala pořád tak hladce, slunečko přece nemusí jenom hřát – může být zubaté, může i pálit.

Lanžhotské poleZelené se stylově obracejí k jazzu a dýchne z nich podobná nálada jako z kvintetu Zuzany Lapčíkové. Tady je nutno připomenout, že Nězachoď slunečko není žádnou kopií této „konkurenční“ kapely, jak by se při povrchním poslechu mohlo zdát. Při stejných hudebních zdrojích a podobném obsazení samozřejmě není možné, aby se jejich projev občas nesešel. Řekl bych ale, že Zuzana Lapčíková s kvintetem je mnohem víc jazz a Jitka Šuranská s hosty mnohem víc world music. Pokud si album Nězachoď slunečko představíme jako souvislý hudební oblouk, Lanžhotské poleZelené tvoří jeho časový, ale i náladový vrchol, k němuž se dobereme přes Soláň, ZasněnouDvě Marie. Išla Andulka na trávu s doprovodem pizzicata v úvodu se opět zklidní, stejně jako Bílovští pacholciNa osice. Rychlá a energická Za vodú nás přenese k Polajce, která se přes hymnicky navrstvený zvuk vytratí k epilogu.

Album je výborné po zvukové stránce, Marcel Gabriel a Studio V odvedli perfektní práci. Zvuk je v souladu s projevem Šuranské kultivovaný, ale přímočarý – neschovává se za přemíru hallu a jiných výrobníků umělého tajemna. Obal s lehce impresionistickou ilustrací by si zasloužil přiměřenější písmo na titulní stranu. Možná stálo za to, aby ji někdo zpracoval úplně celou ručně bez použití počítačové sazby. Nězachoď slunečko se dobře poslouchá a proud písniček na něm plyne jakoby sám od sebe – přirozeně a samozřejmě. Bylo by ale fantastické, kdyby se Jitce Šuranské podařilo na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru. A je zcela lhostejné, jestli by jej napsala ona sama, nebo někdo jiný. První sólový krok je to výborný, ale bylo by škoda z něj vytvořit donekonečna opakovanou manýru.

Jitka Šuranská a hosté: Nězachoď slunečko. Jitka Šuranská – zpěv, housle, Pacora Trio (Stano Palúch – housle, mandolína, kytara, Marcel Comendant – cimbál, Róbert Ragan – kontrabas, Marek Pastírik – tárogató, alt saxofon, dudy, duduk, kaval, Michal Müller – citera), Jiří Plocek – mandolína, Martin Bzirský – violoncello, Petr Vavřík – baskytara, Marcel Gabriel – bicí. Vydalo Indies Happy Trails, 2013, celkový čas 41:05.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

Hlavní část festivalu JazzFestBrno je v plném proudu. Už první tři koncerty potvrdily dramaturgické schopnosti Viléma Spilky, ale především pestrost současného jazzu.  více

Několik rychlých dojmů a především fotoreportáž z koncertu Tomáše Kočka & Orchestru.  více

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více