Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře

Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře

O prázdninách se hudební život stěhuje z měst na festivaly, všímáme si tedy na našem serveru především nahrávek, což jste asi zaregistrovali. Dnes se podíváme na poslední album skupiny Oboroh, které vyšlo v brněnském vydavatelství Indies Happy Trails. Navíc skladba Kriste, jenž jsi smrt podstoupil úspěšně boduje v hitparádě Radia Proglas – byla na prvním místě, momentálně je druhá. Tématem alba jsou pašije – tedy poslední dny v pozemském životě Ježíše Krista. Oboroh se zaměřuje na koncepční alba a křesťanský repertoár. K víře se hlásí otevřeně a současným jazykem, ale bez naivity a bez hysterie – to je přinejmenším velmi sympatická kombinace.

Větší část alba Šel přes potok Cedron k hoře tvoří cover verze – Oboroh víc vybíral než skládal, ale výběr je to vynikající. Nedělá si žádné starosti s obdobím, v němž původní písně a nápěvy vznikly. Na albu najdeme zpracované zdroje od středověku přes baroko, otřeme se o spirituál, ale také o současnou tvorbu. Zdánlivě nesourodý výběr ale nedrží pohromadě zdaleka jen díky pašijové tematice, po této stránce jsou vždy mnohem důležitější hudební souvislosti. Z tohoto hlediska je možná těžké si představit, co mohou mít společného anonym ze šestnáctého století a současná rocková vypalovačka, ale ono to vlastně zase tak složité není. Tou hudební spojitostí jsou staré církevní stupnice, které vzal za svoje už hard rock. Jakkoliv k nim mnozí rockeři inklinují intuitivně, prostě v jejich hudbě jsou a není problém, aby do ní zapadl třeba i protestantský chorál.

Další věc jsou aranže, které na dobu vzniku také nehledí. Berou hudební materiál sám o sobě, neřeší historické nástroje, natož souvislosti, a zpracovávají každou skladbu jako písničku. Přístup Oborohu je vůbec rockově písničkářský a celku to prospívá. Při zachování skupinového soundu je tu zřetelná snaha přiřadit každé písni hudební balení, které vychází z jejího obsahu a reflektuje náladu textu. Základem je (hard) rock, ale občas z něj utečeme k folk rocku nebo dokonce k folkovým aranžmá čistě s akustickou kytarou. V sólovém zpěvu se střídají Slávek KlecandrRoman Dostál. První trošku cohenovsky povídá, i když zdaleka ne v takových basech. Druhý je rockovější, jeho lehce nemocný hlas je dráždivě naléhavý, i když je v něm i kus manýr z české tancovačky. Střídání dvou zpěváků je velmi šťastné a přispívá k tomu, že album neklouže k jednotvárnosti, což je problém mnoha rockových nahrávek, a zdaleka ne jen našich.

V rockovějších věcech mě ruší syntezátor, který působí poněkud nouzovým dojmem. Kapela se snaží vrstvit mohutný zvuk v místech, kde se to i hodí, ale myslím, že by se na těchto pasážích měly víc podílet kytary. Návod bych hledal někde v grunge a u Neila Younga, ostatně ze stylových inspirací Oborohu vůbec cítím víc USA než Evropu. A možná by nebylo od věci zkusit alespoň ve studiu nahradit syntezátor kombinací hammondek s klavírem a lépe je proaranžovat. Zvuk by to oživilo a posunulo o hodně dál, jsem o tom přesvědčený. Celkově si vůbec myslím, že je Oborohu lépe v jemnějších, (elektro) akustických podobách. Oboroh si album produkoval sám a snad by stálo za pokus najít propříště schopného producenta.

Album je tematické, ale nesleduje lineární příběh, pašijové motivy se na přeskáčku objevují, vracejí a připomínají z různých úhlů pohledu. Otevírá je chorál Pamatujme všichni věrní, který v několika verších shrnuje vlastně všechno, co je o pašijích potřeba říci (Pamatujme všichni věrní / Syna Božího umučení / žalostí naplněné. On hříchy světa na se vzal / a svůj život za nás vydal / byv sám vždy bez viny). Kriste, jenž jsi smrt postoupil je starý anonym zpracovaný jako blues, které hezky česky inklinuje k durové harmonii – hammondy by do něj zapadly naprosto samozřejmě. Titulní Šel přes potok Cedron k hoře (rovněž anonym) by si zasloužila zmíněné vrstvení kytarového zvuku. Getsemane je aranžérský výpadek, jsou z něj cítit laciné pop rockové postupy, je to slabé místo jinak velmi dobrého alba. Text „Getsemane, oheň plane, oheň sžírá“ by si zasloužil něco víc. Další anonym Lásku syna Božího zpívá Slávek Klecandr jen s akustickou kytarou, která vzdáleně evokuje neklidné kytary Velvet Underground. Velký pátek se dívá na nejchmurnější den křesťanského roku s nadějí a dokonce i s kusem humoru. Vy silní ve víře je „klasika“ Svatopluka Karáska a zároveň jedno z nejcitlivějších aranžmá celého alba. O neschopnosti přiznat se k víře se všemi důsledky mluví i následující Teď Slávka Klecandra, je v textu i v hudbě přímočařejší a mnohem tvrdší. Drásavé téma, které stojí v centru alba, uzavírá folková Jak jen se přiblížit (Čep / Kohoutová). Chorál Petra Ebena na text Adama Šturma Pán Kristus, Syn Boží věčný tvoří jakousi předehru k rockové A, která by chtěla větší odpich i současnější zvuk. Takto mi příliš připomíná hard rockové počiny Jiřího Schelingera. Ó hlavo plná trýzně je melodie Hanse Lea Hasslera, kterou v pozdější kombinaci s textem Paula Gerhardta použil J. S. Bach v Matoušových pašijích (O Haupt, voll Blut und Wunden). Je to melodický klenot, který autorsky přebíjí všechno ostatní, co se na albu objevilo. Jednoduché provedení – pouze zpěv s akustickou kytarou – je zcela na místě. Anonym Jezu Kriste, štědrý kněže se posouvá do folk rockové polohy, v níž zůstává i závěrečná Byl jsi tam (když byl křižován můj Pán). O lehké náznaky blues si mnohokrát nahraný evergreen svou strukturou vyloženě říká.

Obal alba (Přemysl Štěpánek) je v přiléhavě pošmourných barvách, jeho hlavním motivem jsou detaily trnové koruny. Booklet obsahuje texty písní, vypadl pouze Ó hlavo plná trýzně, místo nějž se podruhé vloudil předchozí A. Přes všechny výhrady – Šel přes potok Cedron k hoře je album povedené, stojí za poslech a dá se k němu jistě i vracet.

Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře. Indies Happy Trails 2012, celkový čas 43:48. Foto zdroj www.oboroh.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více


Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více