Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře

Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře

O prázdninách se hudební život stěhuje z měst na festivaly, všímáme si tedy na našem serveru především nahrávek, což jste asi zaregistrovali. Dnes se podíváme na poslední album skupiny Oboroh, které vyšlo v brněnském vydavatelství Indies Happy Trails. Navíc skladba Kriste, jenž jsi smrt podstoupil úspěšně boduje v hitparádě Radia Proglas – byla na prvním místě, momentálně je druhá. Tématem alba jsou pašije – tedy poslední dny v pozemském životě Ježíše Krista. Oboroh se zaměřuje na koncepční alba a křesťanský repertoár. K víře se hlásí otevřeně a současným jazykem, ale bez naivity a bez hysterie – to je přinejmenším velmi sympatická kombinace.

Větší část alba Šel přes potok Cedron k hoře tvoří cover verze – Oboroh víc vybíral než skládal, ale výběr je to vynikající. Nedělá si žádné starosti s obdobím, v němž původní písně a nápěvy vznikly. Na albu najdeme zpracované zdroje od středověku přes baroko, otřeme se o spirituál, ale také o současnou tvorbu. Zdánlivě nesourodý výběr ale nedrží pohromadě zdaleka jen díky pašijové tematice, po této stránce jsou vždy mnohem důležitější hudební souvislosti. Z tohoto hlediska je možná těžké si představit, co mohou mít společného anonym ze šestnáctého století a současná rocková vypalovačka, ale ono to vlastně zase tak složité není. Tou hudební spojitostí jsou staré církevní stupnice, které vzal za svoje už hard rock. Jakkoliv k nim mnozí rockeři inklinují intuitivně, prostě v jejich hudbě jsou a není problém, aby do ní zapadl třeba i protestantský chorál.

Další věc jsou aranže, které na dobu vzniku také nehledí. Berou hudební materiál sám o sobě, neřeší historické nástroje, natož souvislosti, a zpracovávají každou skladbu jako písničku. Přístup Oborohu je vůbec rockově písničkářský a celku to prospívá. Při zachování skupinového soundu je tu zřetelná snaha přiřadit každé písni hudební balení, které vychází z jejího obsahu a reflektuje náladu textu. Základem je (hard) rock, ale občas z něj utečeme k folk rocku nebo dokonce k folkovým aranžmá čistě s akustickou kytarou. V sólovém zpěvu se střídají Slávek KlecandrRoman Dostál. První trošku cohenovsky povídá, i když zdaleka ne v takových basech. Druhý je rockovější, jeho lehce nemocný hlas je dráždivě naléhavý, i když je v něm i kus manýr z české tancovačky. Střídání dvou zpěváků je velmi šťastné a přispívá k tomu, že album neklouže k jednotvárnosti, což je problém mnoha rockových nahrávek, a zdaleka ne jen našich.

V rockovějších věcech mě ruší syntezátor, který působí poněkud nouzovým dojmem. Kapela se snaží vrstvit mohutný zvuk v místech, kde se to i hodí, ale myslím, že by se na těchto pasážích měly víc podílet kytary. Návod bych hledal někde v grunge a u Neila Younga, ostatně ze stylových inspirací Oborohu vůbec cítím víc USA než Evropu. A možná by nebylo od věci zkusit alespoň ve studiu nahradit syntezátor kombinací hammondek s klavírem a lépe je proaranžovat. Zvuk by to oživilo a posunulo o hodně dál, jsem o tom přesvědčený. Celkově si vůbec myslím, že je Oborohu lépe v jemnějších, (elektro) akustických podobách. Oboroh si album produkoval sám a snad by stálo za pokus najít propříště schopného producenta.

Album je tematické, ale nesleduje lineární příběh, pašijové motivy se na přeskáčku objevují, vracejí a připomínají z různých úhlů pohledu. Otevírá je chorál Pamatujme všichni věrní, který v několika verších shrnuje vlastně všechno, co je o pašijích potřeba říci (Pamatujme všichni věrní / Syna Božího umučení / žalostí naplněné. On hříchy světa na se vzal / a svůj život za nás vydal / byv sám vždy bez viny). Kriste, jenž jsi smrt postoupil je starý anonym zpracovaný jako blues, které hezky česky inklinuje k durové harmonii – hammondy by do něj zapadly naprosto samozřejmě. Titulní Šel přes potok Cedron k hoře (rovněž anonym) by si zasloužila zmíněné vrstvení kytarového zvuku. Getsemane je aranžérský výpadek, jsou z něj cítit laciné pop rockové postupy, je to slabé místo jinak velmi dobrého alba. Text „Getsemane, oheň plane, oheň sžírá“ by si zasloužil něco víc. Další anonym Lásku syna Božího zpívá Slávek Klecandr jen s akustickou kytarou, která vzdáleně evokuje neklidné kytary Velvet Underground. Velký pátek se dívá na nejchmurnější den křesťanského roku s nadějí a dokonce i s kusem humoru. Vy silní ve víře je „klasika“ Svatopluka Karáska a zároveň jedno z nejcitlivějších aranžmá celého alba. O neschopnosti přiznat se k víře se všemi důsledky mluví i následující Teď Slávka Klecandra, je v textu i v hudbě přímočařejší a mnohem tvrdší. Drásavé téma, které stojí v centru alba, uzavírá folková Jak jen se přiblížit (Čep / Kohoutová). Chorál Petra Ebena na text Adama Šturma Pán Kristus, Syn Boží věčný tvoří jakousi předehru k rockové A, která by chtěla větší odpich i současnější zvuk. Takto mi příliš připomíná hard rockové počiny Jiřího Schelingera. Ó hlavo plná trýzně je melodie Hanse Lea Hasslera, kterou v pozdější kombinaci s textem Paula Gerhardta použil J. S. Bach v Matoušových pašijích (O Haupt, voll Blut und Wunden). Je to melodický klenot, který autorsky přebíjí všechno ostatní, co se na albu objevilo. Jednoduché provedení – pouze zpěv s akustickou kytarou – je zcela na místě. Anonym Jezu Kriste, štědrý kněže se posouvá do folk rockové polohy, v níž zůstává i závěrečná Byl jsi tam (když byl křižován můj Pán). O lehké náznaky blues si mnohokrát nahraný evergreen svou strukturou vyloženě říká.

Obal alba (Přemysl Štěpánek) je v přiléhavě pošmourných barvách, jeho hlavním motivem jsou detaily trnové koruny. Booklet obsahuje texty písní, vypadl pouze Ó hlavo plná trýzně, místo nějž se podruhé vloudil předchozí A. Přes všechny výhrady – Šel přes potok Cedron k hoře je album povedené, stojí za poslech a dá se k němu jistě i vracet.

Oboroh: Šel přes potok Cedron k hoře. Indies Happy Trails 2012, celkový čas 43:48. Foto zdroj www.oboroh.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více


Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více