Gide a Martinů poprvé a s rozpaky společně na jevišti

3. říjen 2019, 17:00
Gide a Martinů poprvé a s rozpaky společně na jevišti

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.

Právě Brno se svou uměleckou minulostí i současností se ve vztahu k dílům Bohuslava Martinů (po mnoha úspěšných premiérách jeho skladeb) zdá být ideální pro takovýto dramaturgicky odvážný počin. O to více, když se padesátý ročník festivalu zaměřuje mimo jiné na připomínku šedesáti let od úmrtí tohoto skladatele. Pouze jednou v rozhlase realizovaný projekt tak nyní byl předvedený v jevištní podobě. Otázkou zůstává, na kolik se to inscenátorům povedlo?

oidipus_jan_prokopius

Původního ducha rozhlasového díla inscenaci dodal moderátorský úvod. Možná až zbytečně v něm zazněl převyprávěný obsah tištěného programu o historii a kontextu vzniku díla. Přeneseme-li se však zpět do původní – tedy rozhlasové – podoby díla, dává to vše smysl. Samotnou hru poté zahájil netradičně obsazený hudební ansámbl, v jehož důrazně podepřených disonancích ihned vynikl sytý hlas sopranistky Pavly Radostové (jediného zpěvního článku večera), znějící na neurčitý vokál i ve spodních polohách. 

Během úvodu pak nastoupili hlavní aktéři - osm herců - tentokrát však jen v roli řečníků u pultů. Režie Marka Thera se totiž v tomto ohledu příliš neprojevila, omezila se pouze na čistou popisnost bez větší snahy o akci. Minimum pohybu a statičnost sice umožňovala navodit atmosféru rozhlasu, avšak od režijně pojatého představení by se dalo čekat mnohem více. Úspornou a vcelku negramotnou režii doplnila také úsporná scéna, která nijak nenarušovala celkový dojem, ale ani příliš neupoutala. 

oidipus_jan_prokopius_01

V antických kostýmech se za pulty v přesvědčivém dramatickém přednesu představili zejména Vladimír Hauser (Oidipus) a Jan Kolařík (Kréon), na které připadla největší část textu. Obzvláště Kolařík vynikl vhodnou barvou hlasu a prací s ním. Neméně kvalitně protagonisty doplnil Miloslav Maršálek (Theiresias), Helena Čermáková (Jokasta) a v roli Oidipových dětí Mark Kristián Hochman, Radim Brychta a Ivana PlíhalováUršulou Klukovou. Věk jmenovaných dam však opravdu neodpovídal předepsaným Oidipovým dcerám. Mluvenou jevištní akci dále doplnil bez hnutí stojící jedenáctičlenný chór, složený ze členů souboru Ústaf-voiceband.cz. Zejména mužská část souboru vykazovala místy nepřesnosti v synchronizaci, ale přesto lze obdivovat jejich celkovou souhru, aniž by fungovali podle jakéhokoliv gesta.

Hudební ansámbl kromě již zmíněného zpěvního hlasu tvořil zejména nejčastěji znějící klavír v podání Libuše Pančochové, po něm nezvykle zvolené dvě violy (v zastoupení filharmoniků Juliana Veverici a Kláry Hegnerové), jejichž zdánlivá nejistota v intonaci a nástupech však byla způsobena dispozicemi nástroje, který za normálních okolností v orchestru tolik nevynikne. Filharmonické obsazení poté doplnili klarinetista Lukáš Daňhel a trumpetista Petr Hojač, kteří i přes kombinaci zvukově nevyvážených dechů dokázali svoji hru přizpůsobit celkovému zvuku orchestru, a vše zaštítil bicista Lukáš Krejčí, jehož jasná a úderná hra byla pro dramatičnost děje potřeba nejvíce. Dirigent Tomáš Krejčí měl potom spíše navigační a usměrňující funkci, jelikož umně a koordinovaně držel v souladu všechny účinkující složky. 

oidipus_jan_prokopius_03

Vybrané pasáže mluvy orchestr podkresloval dynamicky vhodným hudebním doprovodem, klavír či bicí je zase v jiných částech oživily výstižnými dunivými úhozy a nechyběl ani prostor pro samostatné představení hudební složky. V několika opakovaných mezihrách bylo dokonce možné zaslechnout odkaz ke skladatelově cyklu Špalíček v podobě klavírního sekundového postupu. Po většinu času však měly mluvené dialogy vlastní pole působnosti a hudební složka proto nebyla využita natolik. Zejména v první části večera by jakákoliv nápomoc mluvené performanci pomohla, protože i přes zajímavost námětu brněnskému provedení chyběl dostatečný spád. V místy až příliš moderním jazyce však příběh po přijatelné hodině a čtvrt dospěl (k překvapení a pobavení všech) ke spletité síti příbuzenských vztahů jednotlivých postav. 

Svou délkou vyvážené a zcela dostačující představení bylo bezpochyby zajímavým a neotřelým počinem dramaturgie festivalu a svým statusem světové premiéry jistě na jeho konto přidalo mnoho plusových bodů. Očekávat by se však od takovéto události dalo více, i přesto, že veškeré výkony účinkujících byly zvládnuty skvěle. Chybu nelze hledat ani ve výběru díla, lépe by se ale jistě dal uchopit jeho potenciál. A i přesto, že dílu chyběla větší poutavost, která by diváka vtáhla do děje, není ani zdaleka na místě ji jednoznačně odsuzovat. 

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více