Gide a Martinů poprvé a s rozpaky společně na jevišti

3. říjen 2019, 17:00
Gide a Martinů poprvé a s rozpaky společně na jevišti

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.

Právě Brno se svou uměleckou minulostí i současností se ve vztahu k dílům Bohuslava Martinů (po mnoha úspěšných premiérách jeho skladeb) zdá být ideální pro takovýto dramaturgicky odvážný počin. O to více, když se padesátý ročník festivalu zaměřuje mimo jiné na připomínku šedesáti let od úmrtí tohoto skladatele. Pouze jednou v rozhlase realizovaný projekt tak nyní byl předvedený v jevištní podobě. Otázkou zůstává, na kolik se to inscenátorům povedlo?

oidipus_jan_prokopius

Původního ducha rozhlasového díla inscenaci dodal moderátorský úvod. Možná až zbytečně v něm zazněl převyprávěný obsah tištěného programu o historii a kontextu vzniku díla. Přeneseme-li se však zpět do původní – tedy rozhlasové – podoby díla, dává to vše smysl. Samotnou hru poté zahájil netradičně obsazený hudební ansámbl, v jehož důrazně podepřených disonancích ihned vynikl sytý hlas sopranistky Pavly Radostové (jediného zpěvního článku večera), znějící na neurčitý vokál i ve spodních polohách. 

Během úvodu pak nastoupili hlavní aktéři - osm herců - tentokrát však jen v roli řečníků u pultů. Režie Marka Thera se totiž v tomto ohledu příliš neprojevila, omezila se pouze na čistou popisnost bez větší snahy o akci. Minimum pohybu a statičnost sice umožňovala navodit atmosféru rozhlasu, avšak od režijně pojatého představení by se dalo čekat mnohem více. Úspornou a vcelku negramotnou režii doplnila také úsporná scéna, která nijak nenarušovala celkový dojem, ale ani příliš neupoutala. 

oidipus_jan_prokopius_01

V antických kostýmech se za pulty v přesvědčivém dramatickém přednesu představili zejména Vladimír Hauser (Oidipus) a Jan Kolařík (Kréon), na které připadla největší část textu. Obzvláště Kolařík vynikl vhodnou barvou hlasu a prací s ním. Neméně kvalitně protagonisty doplnil Miloslav Maršálek (Theiresias), Helena Čermáková (Jokasta) a v roli Oidipových dětí Mark Kristián Hochman, Radim Brychta a Ivana PlíhalováUršulou Klukovou. Věk jmenovaných dam však opravdu neodpovídal předepsaným Oidipovým dcerám. Mluvenou jevištní akci dále doplnil bez hnutí stojící jedenáctičlenný chór, složený ze členů souboru Ústaf-voiceband.cz. Zejména mužská část souboru vykazovala místy nepřesnosti v synchronizaci, ale přesto lze obdivovat jejich celkovou souhru, aniž by fungovali podle jakéhokoliv gesta.

Hudební ansámbl kromě již zmíněného zpěvního hlasu tvořil zejména nejčastěji znějící klavír v podání Libuše Pančochové, po něm nezvykle zvolené dvě violy (v zastoupení filharmoniků Juliana Veverici a Kláry Hegnerové), jejichž zdánlivá nejistota v intonaci a nástupech však byla způsobena dispozicemi nástroje, který za normálních okolností v orchestru tolik nevynikne. Filharmonické obsazení poté doplnili klarinetista Lukáš Daňhel a trumpetista Petr Hojač, kteří i přes kombinaci zvukově nevyvážených dechů dokázali svoji hru přizpůsobit celkovému zvuku orchestru, a vše zaštítil bicista Lukáš Krejčí, jehož jasná a úderná hra byla pro dramatičnost děje potřeba nejvíce. Dirigent Tomáš Krejčí měl potom spíše navigační a usměrňující funkci, jelikož umně a koordinovaně držel v souladu všechny účinkující složky. 

oidipus_jan_prokopius_03

Vybrané pasáže mluvy orchestr podkresloval dynamicky vhodným hudebním doprovodem, klavír či bicí je zase v jiných částech oživily výstižnými dunivými úhozy a nechyběl ani prostor pro samostatné představení hudební složky. V několika opakovaných mezihrách bylo dokonce možné zaslechnout odkaz ke skladatelově cyklu Špalíček v podobě klavírního sekundového postupu. Po většinu času však měly mluvené dialogy vlastní pole působnosti a hudební složka proto nebyla využita natolik. Zejména v první části večera by jakákoliv nápomoc mluvené performanci pomohla, protože i přes zajímavost námětu brněnskému provedení chyběl dostatečný spád. V místy až příliš moderním jazyce však příběh po přijatelné hodině a čtvrt dospěl (k překvapení a pobavení všech) ke spletité síti příbuzenských vztahů jednotlivých postav. 

Svou délkou vyvážené a zcela dostačující představení bylo bezpochyby zajímavým a neotřelým počinem dramaturgie festivalu a svým statusem světové premiéry jistě na jeho konto přidalo mnoho plusových bodů. Očekávat by se však od takovéto události dalo více, i přesto, že veškeré výkony účinkujících byly zvládnuty skvěle. Chybu nelze hledat ani ve výběru díla, lépe by se ale jistě dal uchopit jeho potenciál. A i přesto, že dílu chyběla větší poutavost, která by diváka vtáhla do děje, není ani zdaleka na místě ji jednoznačně odsuzovat. 

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více