Harmonie planet jako hořkosladká vzpomínka na minulost

Harmonie planet jako hořkosladká vzpomínka na minulost

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Miklošková.

Samostatným hudebně-dramatickým poddruhem, který v 18. století nebývale vzkvétal, byla tzv. gratulační serenata. Jednalo se o výhradně příležitostná díla. Zatímco u operních představení se dalo očekávat, že zazní i mimo kontext původního záměru (dedikace, oslavy apod.), serenaty tento osud nečekal a nebyly vždy nutně ani určeny ke scénickému zpracování. Režisér Ondřej Pilař tak před sebou neměl vůbec jednoduchý úkol, neboť gratulační serenata La Concordia de‘ pianeti, která vznikla z popudu císaře Karla VI. a která měla oslavit těhotenství císařovny Alžběty Kristýny, podobně jako jiné skladby tohoto žánru zcela postrádá dramatickou zápletku a příběh lze shrnout do několika vět. Zatímco Merkur představuje ostatním bohům neznámou pozemšťanku a vyzdvihuje její ctnosti, ostatní se dohadují, zda si lidská bytost může podobné pocty vůbec zasloužit. Nicméně poté, co Merkur odhalí, že se jedná o císařovnu Alžbětu, která navíc nosí nového potomka, shodují se i ostatní, že si zaslouží být oslavována. Podobný námět by na tradiční operu dnes již stačil pouze stěží. Proto se Ondřej Pilař rozhodl uchopit celou inscenaci z opačného konce – zatímco gratulační serenata byla pro Alžbětu Kristýnu, znojemská opera byla o Alžbětě Kristýně.

Pilař pro svůj příběh o Alžbětě zvolil historizující zasazení, které podepřely kostýmy čerpající inspiraci z barokní a ranně klasicistní módy v návrhu Ivany Ševčík Mikloškové, které navzdory pochopitelné (a vesměs drobné) divadelní stylizaci povedeně upevňovaly atmosféru děje i časové zasazení. Mezi nejzásadnější kroky, které režisér pro transformaci díla provedl, patří především uvedení dvojice tanečnic, přičemž mladší z nich představovala 32letou císařovnu a starší 59letou ženu na pokraji fyzického i psychického vyčerpání. Dalším zásadním režijním krokem byla dvojrole kontratenoristy Franca Klisovice, který představoval nejen boha války Marta z původní serenaty, ale rovněž Karla VI. tedy samotného císaře. Toto rozdvojení je uplatněno třeba v árii Non v’e bella che non creda, ve které je Karel sváděn milenkami, zatímco Alžběta Kristýna jen zničeně přihlíží. A to je pouze jeden ze způsobů, kterými Pilař skutečné postavy v rámci gratulační serenaty propojil.

Je třeba vyzdvihnout, že Pilaře zajímala především sama osoba císařovny, jejíž život byl stíhán neradostnými zprávami a neštěstími. Starší zpodobnění Její Výsosti tak prakticky po celou dobu představení jen bezbranně přihlíží dávné minulosti, ve které bylo její mladší Já plné naděje, štěstí, krásy a očekávání. Již úvodní scéna přibližuje kupříkladu problémy s alkoholismem, kterým Alžběta Kristýna v pozdějším věku trpěla. Tato dvojí hra, toto setkávání naivní minulosti a teskné přítomnosti je záměrnou – a dobře uchopenou – juxtapozicí a samo o sobě by klidně stačilo k vytvoření zajímavé inscenace. Jenže Pilař svoji myšlenku dále prohlubuje a staví proti této prvotní juxtapozici, která se odehrává v ryze lidském světě, ještě i onen božský svět. Tento nepřestává Alžbětu – takřka nepřítomně a bez skutečné váhy – chválit, vyzdvihovat, a především naléhat na její mateřství, a to ani v situacích, kdy je Alžběta evidentně pod silným tlakem a takřka na konci svých sil. Pilařova vědomá práce s juxtapozicemi udělala z gratulační serenaty existenciální drama, a to ještě navíc nečekaně expresivní. Především ale „vzdalo hold“ lidskému trápení císařovny Alžběty Kristýny. V tomto smyslu je rovněž třeba vyzdvihnout choreografa Martina Šintáka, který obzvláště u obou představitelek císařovny dokázal výtečně pracovat s energií a významy. Výkonu Lydie Švojgerové v roli mladší Alžběty nebylo ani v nejmenším co vytknout. Nejenže byla v rámci své choreografie technicky bezchybná a ladná, ale především dokázala přirozeně vystihnout a umocnit momentální náladu scény. Ačkoliv se jednalo o ryze nezpívanou roli, prakticky neustále jí patřila hlavní pozornost. Promyšleným krokem bylo nepochybně i to, že představitelka starší podoby Alžběty Ladislava Košíková netančila a pouze se – a to navíc s velikou námahou – pohybovala po scéně a sledovala své mladší Já.

Pěvecké obsazení zůstalo zachováno z koncertního provedení, které se odehrálo letos 7. února v brněnském Besedním domě a 8. února ve Španělském sále Pražského hradu. Obě tato provedení byla nadmíru úspěšná a vzbuzovala zvědavost po samotném jevištním provedení. S radostí lze dodat, že ti, kterým se koncertní nastudování líbilo, odcházeli z jízdárny Louckého kláštera pravděpodobně zcela spokojeni. Caldara zkomponoval pro sedm představitelů planet celkem patnáct virtuózních árií. Každému tedy přidělil dvě árie, přičemž Venuše získala ještě o jednu navíc, která zaznívá v samém závěru. Je to ostatně její postava, která s chválou v té době ještě neznámé smrtelnice nejdéle nesouhlasí.

První árie (Tal se gemma) zaznívá z úst Merkura, jehož postavu nastudoval tenorista Jaroslav Březina, který se mohl pochlubit jasnou a průraznou barvou, stejně jako dobrou artikulací. Teprve však Březinova druhá árie z druhé poloviny (Madre d‘ Amor tu sei) umožnila zpěvákovi naplno prezentovat svůj technický um, a to obzvláště v dlouhých melismatických pasážích. Hned druhá árie večera (Non si turba e non si duole) patřila Venuši v podání výtečné Dagmar Šaškové. Ta dokázala oslnit nejen bohatou prací s výrazem, který se pohyboval od pobaveného pohrdání až ke skvěle ztvárněnému podráždění, ale také skvělým hereckým výkonem, který byl lehký, (patřičně) svůdný a současně vesele rozverný. Dagmar Šašková zvládla všechny tři své árie bravurně a byla stejně uhrančivá i v recitativech.

Působivá byla rovněž představitelka bohyně Diany Hana Blažíková, jejíž sametově měkká a přirozeně lyrická barva hlasu neměla problém ani s její úvodní a poměrně energickou árií Ad essa io cederò. Pochvalu si zaslouží obzvláště její práce s akcenty a důrazy v rámci hudebních frází a důkladná artikulace. Své výrazové možnosti pak měla možnost představit v árii Voti amanti. Barytonista Adam Plachetka ztvárnil roli Saturna a pravděpodobně největším vrcholem jeho interpretace byla árie Di quel bel nome al suono, při níž na (smrtelné?) posteli leží starší z dvojice Alžbět a Saturn (někdy chápaný rovněž jako bůh, který má moc nad říší mrtvých) usedá k ní. Trojice kontratenoristů, která výběr zpěváků uzavírá – Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Karel VI., Mars) – pak zasluhuje obzvláštní pochvalu. Valer Sabadus i přes mírné „škobrtnutí“ při nepřesnému nástupu v árii So ch‘io dal suolo alzai ztvárnil Apollona povedeně a s osobitě excentrickým uchopením, které navíc zdůrazňoval hektickým pohybem vějíře. Andreas Scholl byl ideální volbou pro Jupitera, který byl v jeho nastudování jemný, delikátní, elegantní a přesto mocný, to vše korunovala Schollova vybroušená pěvecká technika a bezvadná artikulace. Nejexpresivnějším – a svým způsobem také nejuhrančivějším – ve svém projevu byl představitel Marta a Karla VI. Franco Klisovic. Navzdory svému věku je Klisovic technicky extrémně vyspělý zpěvák, který má ohromující kontrolu nad svým hlasem, a to jak nad jeho barvou a výrazem, tak i dynamikou, a to vše s bezchybnou intonací a bravurní artikulací.

Skvělou práci podal již tradičně kvalitní sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové, který byl – zas a znovu – povedeně dynamicky vyvážený a intonačně přesný. Sbor přitom vystoupil více, než by se dalo u této skladby čekat, neboť na zahájení druhé poloviny doplnili Czech Ensemble Baroque také dva sbory od Johanna Josepha Fuxe z opery (festa teatrale) Costanza e Fortezz a, která rovněž zazněla během korunovačního pobytu Karla VI. a Alžběty Kristýny v zemích Koruny české. Neméně kvalitní byl rovněž výkon orchestru pod vedením Romana Válka, který dbal na to, aby si těleso neustále udržovalo homogenní zvuk a současně usměrňoval dynamiku, kdykoliv by hrozilo, že některá nástrojová část převálcuje zpěváky. (To je samozřejmě zcela běžná „práce“ dirigenta, avšak vzhledem k tomu, že se celá opera odehrála v jízdárně, která není akusticky nejpřívětivější, je třeba tento fakt zdůraznit a docenit.) Výsledkem byl jasný, učesaný a přesto plný zvuk.

Operní představení Harmonie planet je bezpochyby zajímavým a opsaným ztvárněním netradičním počinem, který obrací původní vyznění naruby, a přitom získává novější, troufnu si říci snad i hlubší význam. Nelze však pochopitelně odhlédnout od faktu, že skutečná (nikoliv „nalezená“) dramatická linka opeře schází a že se jedná místy spíše o abstraktní a snové zachycení dávné minulosti, která v sobě nese sladké vzpomínky i hořká příkoří minulosti. Nicméně Pilařova aktuální reimaginace, Caldarova věčná hudba a excelentní výkony zpěváků i hudebníků dávají na onu scházející dramatickou linku vcelku snadno zapomenout.

Režie: Tomáš Ondřej Pilař

Kostýmní výtvarník: Ivana Ševčík Miklošková

Světelný design: David Kachlíř

Choreografie: Martin Šinták

Apolón – Valer Sabadus

Jupiter – Andreas Scholl

Saturn – Adam Plachetka

Mars – Franko Klisovic

Diana – Hana Blažíková

Venuše – Dagmar Šašková

Merkur – Jaroslav Březina

Czech Ensemble Baroque Choir

Czech Ensemble Baroque Orchestra

 

dirigent: Roman Válek

Premiéra 20. 7. 2023, Jízdárna, Loucký klášter

Foto/ Petr Vokurek Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více