Hry o Marii nadchly brněnské publikum

30. březen 2015, 9:25

Hry o Marii nadchly brněnské publikum

Početné árie, bohaté sborové party, prostor pro taneční vyjádření – to jsou jen některé příležitosti, které Hry o Marii Bohuslava Martinů skýtají. V Brně se režie zhostil Jiří Heřman, který operu už jednou inscenoval v Národním divadle v Praze. Důraz položil především na využití prostoru Janáčkova divadla a možnost realizace početných sborových partů v opeře.

Jiří Heřman se podle svých slov nepokoušel přenést svou pražskou inscenaci na brněnská prkna, ale pokusil se pro Brno vytvořit verzi, která bude lépe odpovídat brněnskému prostoru a jiným podmínkám – většinu prvků své dřívější režie ovšem ponechal. V prvé řadě to byla monumentálnost projektu a nutno říci, že prostorám Janáčkova divadla tato monumentálnost náramně svědčila. Ve sborových partech opery se představily hned tři sbory: sbor Janáčkovy opery pod vedením Josefa Pančíka, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala VajdyDětský sbor Brno pod vedením sbormistryně Valerie Maťašové, přičemž sbor Janáčkovy opery a sbor Masarykovy univerzity se střídaly ve zpěvu z balkónů. Takto Heřman výborně využil prostornosti divadla a divákovi nabídnul plastický zvuk, který se k posluchačům nenesl jen z jeviště, ale také z boků. Nejpatrnější to bylo hned při samotném úvodu, když se během první jednoaktovky k divákovi nesla polyfonie hudby Bohuslava Martinů kolem hlediště od sopránů až k basům. Dalším plastickým momentem rozestavění sboru bylo vyvolávání a vytleskávání Maškarona v miráklu o Mariken. Na diváka tak dýchla atmosféra skoro až antického cirku.

Panny moudré a panny pošetilé svým libretem působí trochu pateticky. Režie se tomuto patosu zřejmě nepokoušela vyhnout a dala vyznít spíše hudební stránce. Velmi dobrým nápadem bylo promítnout příchod Pána do ležících lazarů a spojit tak roviny sňatku duchovního s Kristem se sňatkem tělesným ve vztahu muž-žena. Když ovšem panny pošetilé žádaly o pomoc panny moudré, Heřman možná až příliš velkým gestem znázornil zavržení pošetilých moudrými. V samotném libretu situace naznačuje u pannen moudrých spíše bezradnost v pomoci pošetilým. V Heřmanově provedení vzniká schizma mezi domýšlivostí pannen moudrých a jejich sňatkem s Kristem.

Mirákl Mariken z Nimègue zaujal především hrou s barevnou symbolikou, konkrétně s červenými šaty. Ty představili nejprve členové baletního souboru, když předtančili ulehání na lože a oblékání svých partnerek do červených kostýmů jako znamení poskvrnění a hříchu, k Mariken pak šaty spadly přímo shůry. Dále režisér vkusně vystihl atmosféru odvázaného způsobu života, požitkářství a pak její náhlý zlom v atmosféru kající se Mariken.

V Narození Páně změna kostýmů (Alexandra Grusková) podpořila lidovost pastorely a celkově tato část působila spíš odlehčeně (dáno i všeobecně známým motivem) před vyvrcholením závěrečnou legendou o Paskalině. Nevinnost panny Marie v Narození Páně byla podpořena dětmi, nevinně ležícími a spícími na zemi. Scéna vyvrcholila velkolepým (což se ovšem s celkovou lehkostí pastorely mírně, ale nijak zásadně, bije) společným odchodem všech postav do zákulisí skrz otvory v kulisách ve tvaru Panny Marie a malého Ježíška. Jako by tím režie chtěla říct, že postavy „odešly v Kristu“, což je prvek, který je v katarzi všech těchto jednoaktovek a všechny je tak spojuje.

V Sestře Paskalině se během jejího probouzení nejprve tanečně odehrál celý děj legendy – tanec zároveň naznačil snovost příběhu. Velmi dobře bylo naznačeno také upálení Paskaliny (opět tancem) a pomoc Pannou Marií velmi decentním prosvícením otvoru v kulise ve tvaru Marie (stejná kulisa jako v části Narození Páně). Závěr jednoaktovky ovšem režie nechala pod rouškou tajemna: v programu se píše, že „Paskalina umírá, usmířena, za zvuku ranní mše,...“, což úplně nekorespondovalo s tím, co bylo k vidění. Paskalina ulehla a kulisy se změnily na noc, což symbolizuje spíš spánek než smrt. V každém případě tímto zobrazením Heřman setřel nejen rozdíly mezi snem a realitou, ale také mezi sněním a smrtí.

Ze zpěváků nutno vyzdvihnout především Alžbětu Poláčkovou, která zaujalala především v roli Mariken svou energií a pohybovou flexibilitou. Místy se mohl divák domnívat, že kromě vynikající pěvkyně vidí zároveň členku baletu – zvláště ve scénách, ve kterých ji obklopují tanečníci v rolích pomocníků Ďábla. Dále se Alžběta Poláčková představila jako Marie v Narození Páně. Z hlediska obsazení ovšem nutno polemizovat, jestli tuto Marii neměla interpretovat spíš Jana Přibylová, která jako Marie prochází celou hrou jako spojující prvek. Další takto procházející postavou byl Vůdce hry Daniel Bambas, který svým zvučným recitativem dokázal zaplnit prostory Janáčkova divadla a zapůsobil i ovládáním svého temporytmu, když bylo potřeba přejít jeviště obzvlášť pomalu. Pavla Vykopalová v roli Paskaliny odvedla stoprocentní výkon a jejímu výkonu není co vytknout. Jana Hrochová se ve svých rolích představila krásně sytou barvou svého mezzosopránu, ovšem v roli Archanděla Gabriela v první hře se vyskytlo i pár hlubších tónů, které tuto sytost pozbyly. Svatopluk Sem si zahrál roli Ďábla a pojal ho jako sebevědomého muže, který ví, co chce, Petr Levíček svého Maškarona pojal jako vkusnou karikaturu a Jan Šťáva nasadil svému Kováři nejprve trochu patetický výraz, ale pak ho stáhl do uvěřitelnější polohy.

Orchestr, sólisti i sbory byli vedeni taktovkou Jakuba Kleckera. Většinou se dařilo podmanit si dynamikou prostor divadla, jen místy bychom zpěvákům, nebýt titulkovacího zařízení, nerozuměli, když zněl orchestr příliš nahlas. Občas se taky stalo, že se sbory s orchestrem mírně rozjely v tempu, a to především když zpívaly na jevišti zády k divákovi a nemohly tempo hlídat. Ale to jsou spíš marginálnosti.

Choreografie Jana Kodeta také vyplnily notnou část představení – jednak působily jako estetická intermezza mezi hrami, dále jako jevištní metafory (např. upálení Paskaliny, zmítání se Mariken v moci Ďábla,...) a také naznačovaly děj (sen Paskaliny).

Zdá se, že s novým vedením mají inscenace Janáčkova divadla prozatím stoupající tendenci ve zpracování i ve spokojenosti odcházejících diváků. Hry o Marii dokázaly zvukově naplnit akusticky problematické Janáčkovo divadlo, využít jej prostorově a navázaly tak na předchozí Čarokraj. Do Brna se vrátily po 80 letech od své světové premiéry (v nynějším Mahenově divadle) a mohly by být uváděny častěji, protože svým provedením a tématem mají stále co říci: všechny hry (možná až na odpočinkovou pastorelu Narození Páně) totiž obsahují hlavní ženské hrdinky, které si musí projít světem hříchů, aby došly pokání. Nenáboženským jazykem řečeno: musíme se dopouštět chyb, abychom poznali, že tudy cesta nevede.

Bohuslav Martinů: Hry o Marii, libreto Vítězslav Nezval, Henri Ghéon (český překlad Vilém Závada) a skladatel na motivy Julia Zeyera a lidové poezie. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Jiří Heřman, scéna: Pavel Svoboda, kostýmy: Alexandra Grusková, choreografie: Jan Kodet, světelný design: Daniel Tesař, sbormistr: Josef Pančík. Vůdce hry: Daniel Bambas, Archanděl Gabriel: Jana Hrochová Wallingerová, Panna pošetilá: Lenka Čermáková, Obchodník s oleji: Igor Loškár, Obchodník s oleji: Jan Šťáva, Mariken: Alžběta Poláčková, Bůh: David Nykl, Matka Boží: Jana Hrochová Wallingerová, Ďábel: Svatopluk Sem, Piják: Jiří Klecker, Maškaron: Petr Levíček, Marie: Alžběta Poláčková, Kovář: Jan Šťáva, Kovářova dcera: Jana Hrochová Wallingerová, Šenkýř: Igor Loškár, Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová, Sestra Marta: Jana Hrochová Wallingerová, Soprán: Alžběta Poláčková, Alt: Lenka Čermáková, Tenor: Petr Levíček, Bas: David Nykl. Sbor a orchestr Janáčkovy opery, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Michal Vajda, Dětský sbor Brno, sbormistr Valerie Maťašová. 27. března 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V podobě, jak je připravil režisér Jiří Heřman před několika lety pro hlavní město, mohou být a jsou Hry o Marii Bohuslava Martinů zapomenuty. Nová brněnská inscenace, jakkoli na pražskou v něčem navazuje, je nová a domyšlenější, lepší, dosahuje ideálu. Páteční premiéru v Janáčkově divadle lze počítat mezi prvořadé události.  více

Ohromné sbory, ohromné kulisy, ohromné množství účinkujících, ale také hloubka a pokora. Hry o Marii se v Janáčkově divadle hrají pro zrak i sluch, ale také pro duši.  více




Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více