Hry o Marii nadchly brněnské publikum

30. březen 2015, 9:25

Hry o Marii nadchly brněnské publikum

Početné árie, bohaté sborové party, prostor pro taneční vyjádření – to jsou jen některé příležitosti, které Hry o Marii Bohuslava Martinů skýtají. V Brně se režie zhostil Jiří Heřman, který operu už jednou inscenoval v Národním divadle v Praze. Důraz položil především na využití prostoru Janáčkova divadla a možnost realizace početných sborových partů v opeře.

Jiří Heřman se podle svých slov nepokoušel přenést svou pražskou inscenaci na brněnská prkna, ale pokusil se pro Brno vytvořit verzi, která bude lépe odpovídat brněnskému prostoru a jiným podmínkám – většinu prvků své dřívější režie ovšem ponechal. V prvé řadě to byla monumentálnost projektu a nutno říci, že prostorám Janáčkova divadla tato monumentálnost náramně svědčila. Ve sborových partech opery se představily hned tři sbory: sbor Janáčkovy opery pod vedením Josefa Pančíka, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala VajdyDětský sbor Brno pod vedením sbormistryně Valerie Maťašové, přičemž sbor Janáčkovy opery a sbor Masarykovy univerzity se střídaly ve zpěvu z balkónů. Takto Heřman výborně využil prostornosti divadla a divákovi nabídnul plastický zvuk, který se k posluchačům nenesl jen z jeviště, ale také z boků. Nejpatrnější to bylo hned při samotném úvodu, když se během první jednoaktovky k divákovi nesla polyfonie hudby Bohuslava Martinů kolem hlediště od sopránů až k basům. Dalším plastickým momentem rozestavění sboru bylo vyvolávání a vytleskávání Maškarona v miráklu o Mariken. Na diváka tak dýchla atmosféra skoro až antického cirku.

Panny moudré a panny pošetilé svým libretem působí trochu pateticky. Režie se tomuto patosu zřejmě nepokoušela vyhnout a dala vyznít spíše hudební stránce. Velmi dobrým nápadem bylo promítnout příchod Pána do ležících lazarů a spojit tak roviny sňatku duchovního s Kristem se sňatkem tělesným ve vztahu muž-žena. Když ovšem panny pošetilé žádaly o pomoc panny moudré, Heřman možná až příliš velkým gestem znázornil zavržení pošetilých moudrými. V samotném libretu situace naznačuje u pannen moudrých spíše bezradnost v pomoci pošetilým. V Heřmanově provedení vzniká schizma mezi domýšlivostí pannen moudrých a jejich sňatkem s Kristem.

Mirákl Mariken z Nimègue zaujal především hrou s barevnou symbolikou, konkrétně s červenými šaty. Ty představili nejprve členové baletního souboru, když předtančili ulehání na lože a oblékání svých partnerek do červených kostýmů jako znamení poskvrnění a hříchu, k Mariken pak šaty spadly přímo shůry. Dále režisér vkusně vystihl atmosféru odvázaného způsobu života, požitkářství a pak její náhlý zlom v atmosféru kající se Mariken.

V Narození Páně změna kostýmů (Alexandra Grusková) podpořila lidovost pastorely a celkově tato část působila spíš odlehčeně (dáno i všeobecně známým motivem) před vyvrcholením závěrečnou legendou o Paskalině. Nevinnost panny Marie v Narození Páně byla podpořena dětmi, nevinně ležícími a spícími na zemi. Scéna vyvrcholila velkolepým (což se ovšem s celkovou lehkostí pastorely mírně, ale nijak zásadně, bije) společným odchodem všech postav do zákulisí skrz otvory v kulisách ve tvaru Panny Marie a malého Ježíška. Jako by tím režie chtěla říct, že postavy „odešly v Kristu“, což je prvek, který je v katarzi všech těchto jednoaktovek a všechny je tak spojuje.

V Sestře Paskalině se během jejího probouzení nejprve tanečně odehrál celý děj legendy – tanec zároveň naznačil snovost příběhu. Velmi dobře bylo naznačeno také upálení Paskaliny (opět tancem) a pomoc Pannou Marií velmi decentním prosvícením otvoru v kulise ve tvaru Marie (stejná kulisa jako v části Narození Páně). Závěr jednoaktovky ovšem režie nechala pod rouškou tajemna: v programu se píše, že „Paskalina umírá, usmířena, za zvuku ranní mše,...“, což úplně nekorespondovalo s tím, co bylo k vidění. Paskalina ulehla a kulisy se změnily na noc, což symbolizuje spíš spánek než smrt. V každém případě tímto zobrazením Heřman setřel nejen rozdíly mezi snem a realitou, ale také mezi sněním a smrtí.

Ze zpěváků nutno vyzdvihnout především Alžbětu Poláčkovou, která zaujalala především v roli Mariken svou energií a pohybovou flexibilitou. Místy se mohl divák domnívat, že kromě vynikající pěvkyně vidí zároveň členku baletu – zvláště ve scénách, ve kterých ji obklopují tanečníci v rolích pomocníků Ďábla. Dále se Alžběta Poláčková představila jako Marie v Narození Páně. Z hlediska obsazení ovšem nutno polemizovat, jestli tuto Marii neměla interpretovat spíš Jana Přibylová, která jako Marie prochází celou hrou jako spojující prvek. Další takto procházející postavou byl Vůdce hry Daniel Bambas, který svým zvučným recitativem dokázal zaplnit prostory Janáčkova divadla a zapůsobil i ovládáním svého temporytmu, když bylo potřeba přejít jeviště obzvlášť pomalu. Pavla Vykopalová v roli Paskaliny odvedla stoprocentní výkon a jejímu výkonu není co vytknout. Jana Hrochová se ve svých rolích představila krásně sytou barvou svého mezzosopránu, ovšem v roli Archanděla Gabriela v první hře se vyskytlo i pár hlubších tónů, které tuto sytost pozbyly. Svatopluk Sem si zahrál roli Ďábla a pojal ho jako sebevědomého muže, který ví, co chce, Petr Levíček svého Maškarona pojal jako vkusnou karikaturu a Jan Šťáva nasadil svému Kováři nejprve trochu patetický výraz, ale pak ho stáhl do uvěřitelnější polohy.

Orchestr, sólisti i sbory byli vedeni taktovkou Jakuba Kleckera. Většinou se dařilo podmanit si dynamikou prostor divadla, jen místy bychom zpěvákům, nebýt titulkovacího zařízení, nerozuměli, když zněl orchestr příliš nahlas. Občas se taky stalo, že se sbory s orchestrem mírně rozjely v tempu, a to především když zpívaly na jevišti zády k divákovi a nemohly tempo hlídat. Ale to jsou spíš marginálnosti.

Choreografie Jana Kodeta také vyplnily notnou část představení – jednak působily jako estetická intermezza mezi hrami, dále jako jevištní metafory (např. upálení Paskaliny, zmítání se Mariken v moci Ďábla,...) a také naznačovaly děj (sen Paskaliny).

Zdá se, že s novým vedením mají inscenace Janáčkova divadla prozatím stoupající tendenci ve zpracování i ve spokojenosti odcházejících diváků. Hry o Marii dokázaly zvukově naplnit akusticky problematické Janáčkovo divadlo, využít jej prostorově a navázaly tak na předchozí Čarokraj. Do Brna se vrátily po 80 letech od své světové premiéry (v nynějším Mahenově divadle) a mohly by být uváděny častěji, protože svým provedením a tématem mají stále co říci: všechny hry (možná až na odpočinkovou pastorelu Narození Páně) totiž obsahují hlavní ženské hrdinky, které si musí projít světem hříchů, aby došly pokání. Nenáboženským jazykem řečeno: musíme se dopouštět chyb, abychom poznali, že tudy cesta nevede.

Bohuslav Martinů: Hry o Marii, libreto Vítězslav Nezval, Henri Ghéon (český překlad Vilém Závada) a skladatel na motivy Julia Zeyera a lidové poezie. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Jiří Heřman, scéna: Pavel Svoboda, kostýmy: Alexandra Grusková, choreografie: Jan Kodet, světelný design: Daniel Tesař, sbormistr: Josef Pančík. Vůdce hry: Daniel Bambas, Archanděl Gabriel: Jana Hrochová Wallingerová, Panna pošetilá: Lenka Čermáková, Obchodník s oleji: Igor Loškár, Obchodník s oleji: Jan Šťáva, Mariken: Alžběta Poláčková, Bůh: David Nykl, Matka Boží: Jana Hrochová Wallingerová, Ďábel: Svatopluk Sem, Piják: Jiří Klecker, Maškaron: Petr Levíček, Marie: Alžběta Poláčková, Kovář: Jan Šťáva, Kovářova dcera: Jana Hrochová Wallingerová, Šenkýř: Igor Loškár, Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová, Sestra Marta: Jana Hrochová Wallingerová, Soprán: Alžběta Poláčková, Alt: Lenka Čermáková, Tenor: Petr Levíček, Bas: David Nykl. Sbor a orchestr Janáčkovy opery, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Michal Vajda, Dětský sbor Brno, sbormistr Valerie Maťašová. 27. března 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V podobě, jak je připravil režisér Jiří Heřman před několika lety pro hlavní město, mohou být a jsou Hry o Marii Bohuslava Martinů zapomenuty. Nová brněnská inscenace, jakkoli na pražskou v něčem navazuje, je nová a domyšlenější, lepší, dosahuje ideálu. Páteční premiéru v Janáčkově divadle lze počítat mezi prvořadé události.  více

Ohromné sbory, ohromné kulisy, ohromné množství účinkujících, ale také hloubka a pokora. Hry o Marii se v Janáčkově divadle hrají pro zrak i sluch, ale také pro duši.  více




Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více