Hry o Marii: rituály pro lid, pro divadlo i pro věčnost

28. březen 2015, 7:44

Hry o Marii: rituály pro lid, pro divadlo i pro věčnost

Ohromné sbory, ohromné kulisy, ohromné množství účinkujících, ale také hloubka a pokora. Hry o Marii se v Janáčkově divadle hrají pro zrak i sluch, ale také pro duši.

Měla by zde být recenze Her o Marii, jedné z nejkrásnějších a nejlepších oper Bohuslava Martinů. Navzdory klamné prostotě lidových inspirací ji lze přiřadit k JuliettěŘeckým pašijím. Skladatelská invence a rafinovanost se v ní střetává se svojí antitezí ve formě lidové prostoty a výsledkem je syntéza nové a ohromující kvality. Než se ale dostaneme k představení samotnému, je potřeba se zastavit u síly, která celý kus držela pohromadě, tvořila mu spolehlivou základnu, byla jeho motorem i všudypřítomným elementem. Tou silou je sbor Janáčkovy opery a její velikost vychází ze sbormistra Josefa Pančíka. Ten vede brněnský operní sbor už padesát let k úrovni, která snese srovnání s nejlepšími sbory na světě, a to nejen operními.

Zcela neoddiskutovatelná je jeho kvalita hudební. To by se mohlo zdát jako samozřejmost, ale operní sbory jsou zvyklé „překřikovat“ orchestr a na jemné cizelování detailů v jednotné tvorbě tónu, barvě, dynamice a výslovnosti se u nich často příliš nehledí. Z hlediska praxe je to vlastně pochopitelné, ve všem tom kraválu efektních finále a orchestrální vřavě vůbec se ledacos ztratí. Brněnský operní sbor má ale koncertní kvalitu a může bez problémů vystupovat i sólově a capella, s něčím takovým se v opeře opravdu jen tak nesetkáte. O tom, že je sboru leckdy rozumět lépe než sólistům, ani nemluvím. Zároveň má ale také divadelní kvality, umí se hýbat a jsou v něm i dostatečně výrazné typy na epizodní výstupy, které dodávají život celému představení. Pokud se někdo rozhodne inscenovat operu postavenou na sborech, měl by se o Janáčkovo divadlo zajímat: najde tu ideálně schopný a zároveň tvárný materiál.

Hry o Marii jsou velkolepá opera, v níž má sbor tak významnou funkci, až ji posunuje ke scénickému oratoriu. Kromě stabilního operního sboru se na představení podílely ještě Pěvecký sbor Masarykovy univerzity (sbormistr Michal Vajda) a Dětský sbor Brno (sbormistr Valerie Maťašová). S Hrami o Marii dostal Josef Pančík k padesátiletému působení v Janáčkově opeře dárek jako na vojně: za vynikající plnění úkolů ještě těžší úkol. Své pověsti dostál a secvičil všechna tři tělesa skvěle.

Inscenace Jiřího Heřmana vychází z neutrální modrošedé barvy kulis, které se ale postupně rozevírají a ukazují i z druhé strany. Vzory a malby dotvářejí gotickou atmosféru úvodu Panny moudré a panny pošetilé, jarmareční Mariken, pastorální Narození Páně i legendu Sestra Paskalina. Režie využívá velké jeviště Janáčkova divadla včetně jeho hloubky, kterou ještě opticky zvětšuje pomocí světel. Gotické vzory se objevují na kostýmech i na stěnách, inscenace zdůrazňuje hloubku myšlenek ukrytých v legendách i lidových hrách, ale zároveň si lehce pohrává i s naivitou a jistou kýčovitostí vnějších projevů mariánského kultu. Stoly slouží jako lůžka, hospodská výbava, popravčí lešení i katafalk, po otevření září vnitřním světlem a divák může přemýšlet, kolik významů se v tom skrývá. Naproti tomu stojí až okatě prvoplánový spalující hřích ztělesněný tanečnicí chrlící oheň a baletící plameny hranice. Výsledek je ale konzistentní a ohromně působivý, díky sborům umístěným částečně na balkónech má divák pocit, že je do děje přímo vtažený a účastní se na něm. Pro velké kulisy se nezapomínalo na detaily: věneček, tři Kristovy hřeby. Scénu vytvořil Pavel Svoboda, kostýmy Alexandra Grusková, rovnocennou součástí výtvarného řešení je světelný design Daniela Tesaře. Na inscenaci se jako její organická součást významně podílí i balet v choreografii Jana Kodeta.

V recenzi rodinné operní expedice Čarokraj jsem zmiňoval, že si v ní nové vedení brněnské opery vyzkoušelo schopnosti a možnosti celého souboru i samotného divadla. Z tohoto hlediska se dá říci, že byl Čarokraj jakousi generálkou na Hry o Marii: představení bohatě obsazené, nádherně vypravené, ale především postavené na bezvadně napsané a přitom v mnohém nekonvenční opeře. Její velkolepost tkví navzdory ohromným sborům opravdu spíš v hloubce prožitku: nevybuchují v ní vášně, vyvěrají z ní city, humanismus a víra. Ostatně klidné orchestrální závěry MarikenSestry Paskaliny o tom hovoří dostatečně výmluvně. Hudební nastudování měl v rukou Jakub Klecker a kromě měkce lyrického zvuku se mu dařilo z orchestru dostat i velmi dramatické momenty. Litovat můžeme jen akustiky Janáčkova divadla, která nám pořádnou orchestrální barvu nikdy nedopřeje. Netrpí tím zdaleka jen Filharmonie Brno při svých velkých koncertech, brněnská opera s tím musí žít pořád a nic lepšího ji nejspíš v dohledné době nečeká. Hudební účinek představení byl ale pronikavý a ohromující navzdory jednoduše neřešitelnému handicapu.

Mariánská opera Bohuslava Martinů nás postupně provádí čtyřmi příběhy. První je podobenství o moudrých a pošetilých pannách – ty druhé vyplýtvaly olej ve svých lampách a minul je přijíždějící ženich, Kristus. Jejich kostýmy barevně splývaly se scénou, jako by z jejich příběhu všechno ostatní vyrostlo. Kolektivní prolog rozehrál a rozhýbal celý děj.

Mariken je příběh dívky, kterou svedl ďábel, ale lidová hra o Panně Marii a čertu Maškaronovi ji přivede k pokání a spáse. Pijáckou scénu bych snesl i podstatně divočejší, ale to je spíš otázka vkusu než nedostatek. Asi by stálo za to dostat pohyb sboru trošku víc mimo rytmus hudby. Alžběta Poláčková hezky vystihla proměnu Mariken z nevinné dívky na ďáblův nástroj, byla i působivě prostou Pannou Marií v Narození Páně. Petr Levíček byl výborný Maškaron, role vyšla vstříc jeho hlasu i pohyblivému herectví. Jeho jarmareční čert pěkně kontrastoval s opravdu temným a zároveň svůdným démonem Svatopluka Sema.

Následující Narození Páně se hlásí k tradici našich domácích Betlémů a lidových koled, kterou sledovala rovněž inscenace, kombinovala ji ale také s hlavou gotické Madony. Její prozářená silueta byla světlem zářícím z lepšího světa, kterému je potřeba uvěřit: vidět do něj pro samé světlo není (působivý postup s oslnivým světlem zezadu a „shůry“ se během představení opakoval v několika variacích).

Sestra Paskalina je legenda o jeptišce, která utekla z kláštera za milencem, ale Panna Maria na sebe vzala její podobu, zastoupila ji a zachránila ji i před popravou po nespravedlivém obvinění z vraždy. Zvláštní napětí mezi Zeyerovou legendou a lidovými texty dokresluje psychologické drama, v jehož titulní roli excelovala Pavla Vykopalová. Mohutný sbor Dona nobis pacem – daruj nám pokoj – uzavřel krásné představení, které se posléze vytratilo do ticha.

V rozměrném a pestře zalidněném díle je řada drobnějších rolí, všichni jejich představitelé odvedli poctivou a zaujatou práci a měli svůj podíl na výborném výsledku. David Nykl jako vážný, trestající a posléze matčinými prosbami obměkčený Kristus z lidového divadla, Jan Šťáva jako nešťastný kovář, který neposkytl Marii nocleh, Lenka Čermáková, Igor Loškár, Jiří Klecker – doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jana Hrochová Wallingerová se v několika rolích prošla celým představením. Je otázka pro dirigenta i pro režii, jestli by nestálo za to ji prostřídat – její charakteristický hlas i zjev vytváří mezi archandělem Gabrielem, Matkou Boží z pouliční hry, kovářovou dcerou a sestrou Martou významovou spojnici, která do hry nepatří (provozní důvody, které k takovému kroku vedou, jsou mi jasné). Celou hrou se rovněž prošel jako vypravěč a stylový průvodce herec Daniel Bambas.

Současný šéf opery Jiří Heřman mi v rozhovoru po svém nástupu do funkce říkal, že mu chyběla práce se stálým souborem. Byl to také jeden z hlavních důvodů, který jej přitáhl do Brna. Hry o Marii zaměstnaly a prostoupily celé divadlo, ale zároveň mu daly možnost ukázat, co všechno dovede. Pokud jsem sám na několika místech psal, že brněnský soubor má potenciál, který se dostatečně nevyužívá, po Hrách o Marii bych rád věřil, že to na dlouhou dobu přestala být pravda.

Bohuslav Martinů: Hry o Marii, libreto Vítězslav Nezval, Henri Ghéon (český překlad Vilém Závada) a skladatel na motivy Julia Zeyera a lidové poezie. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Jiří Heřman, scéna: Pavel Svoboda, kostýmy: Alexandra Grusková, choreografie: Jan Kodet, světelný design: Daniel Tesař, sbormistr: Josef Pančík. Vůdce hry: Daniel Bambas, Archanděl Gabriel: Jana Hrochová Wallingerová, Panna pošetilá: Lenka Čermáková, Obchodník s oleji: Igor Loškár, Obchodník s oleji: Jan Šťáva, Mariken: Alžběta Poláčková, Bůh: David Nykl, Matka Boží: Jana Hrochová Wallingerová, Ďábel: Svatopluk Sem, Piják: Jiří Klecker, Maškaron: Petr Levíček, Marie: Alžběta Poláčková, Kovář: Jan Šťáva, Kovářova dcera: Jana Hrochová Wallingerová, Šenkýř: Igor Loškár, Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová, Sestra Marta: Jana Hrochová Wallingerová, Soprán: Alžběta Poláčková, Alt: Lenka Čermáková, Tenor: Petr Levíček, Bas: David Nykl. Sbor a orchestr Janáčkovy opery, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Michal Vajda, Dětský sbor Brno, sbormistr Valerie Maťašová. 27. března 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V podobě, jak je připravil režisér Jiří Heřman před několika lety pro hlavní město, mohou být a jsou Hry o Marii Bohuslava Martinů zapomenuty. Nová brněnská inscenace, jakkoli na pražskou v něčem navazuje, je nová a domyšlenější, lepší, dosahuje ideálu. Páteční premiéru v Janáčkově divadle lze počítat mezi prvořadé události.  více

Nový šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović se před třemi dny představil inauguračním koncertem. S novým ředitelem opery, režisérem Jiřím Heřmanem jsme se setkali o den dříve. Mluvili jsme pochopitelně o jeho započaté práci v Brně, o budoucích sezónách, přednostech i slabinách našeho operního souboru i provozu.  více

Kromě našeho světa existuje i jiný, fantastický. Divadlo nejsou jen krásné inscenace a prostory, ale také hučící strojovny v tmavém suterénu. S první inscenací nového vedení Janáčkovy opery nahlédnete do světů, které běžně k vidění nejsou.  více

Málo hranou operu Gaetana Donizettiho Maria di Rohan včera uvedlo Janáčkovo divadlo. Premiéra důvody k zařazení opomíjeného titulu nijak nevyjasnila – provedení zůstalo přinejlepším na půli cesty.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více