Hry o Marii: rituály pro lid, pro divadlo i pro věčnost

28. březen 2015, 7:44

Hry o Marii: rituály pro lid, pro divadlo i pro věčnost

Ohromné sbory, ohromné kulisy, ohromné množství účinkujících, ale také hloubka a pokora. Hry o Marii se v Janáčkově divadle hrají pro zrak i sluch, ale také pro duši.

Měla by zde být recenze Her o Marii, jedné z nejkrásnějších a nejlepších oper Bohuslava Martinů. Navzdory klamné prostotě lidových inspirací ji lze přiřadit k JuliettěŘeckým pašijím. Skladatelská invence a rafinovanost se v ní střetává se svojí antitezí ve formě lidové prostoty a výsledkem je syntéza nové a ohromující kvality. Než se ale dostaneme k představení samotnému, je potřeba se zastavit u síly, která celý kus držela pohromadě, tvořila mu spolehlivou základnu, byla jeho motorem i všudypřítomným elementem. Tou silou je sbor Janáčkovy opery a její velikost vychází ze sbormistra Josefa Pančíka. Ten vede brněnský operní sbor už padesát let k úrovni, která snese srovnání s nejlepšími sbory na světě, a to nejen operními.

Zcela neoddiskutovatelná je jeho kvalita hudební. To by se mohlo zdát jako samozřejmost, ale operní sbory jsou zvyklé „překřikovat“ orchestr a na jemné cizelování detailů v jednotné tvorbě tónu, barvě, dynamice a výslovnosti se u nich často příliš nehledí. Z hlediska praxe je to vlastně pochopitelné, ve všem tom kraválu efektních finále a orchestrální vřavě vůbec se ledacos ztratí. Brněnský operní sbor má ale koncertní kvalitu a může bez problémů vystupovat i sólově a capella, s něčím takovým se v opeře opravdu jen tak nesetkáte. O tom, že je sboru leckdy rozumět lépe než sólistům, ani nemluvím. Zároveň má ale také divadelní kvality, umí se hýbat a jsou v něm i dostatečně výrazné typy na epizodní výstupy, které dodávají život celému představení. Pokud se někdo rozhodne inscenovat operu postavenou na sborech, měl by se o Janáčkovo divadlo zajímat: najde tu ideálně schopný a zároveň tvárný materiál.

Hry o Marii jsou velkolepá opera, v níž má sbor tak významnou funkci, až ji posunuje ke scénickému oratoriu. Kromě stabilního operního sboru se na představení podílely ještě Pěvecký sbor Masarykovy univerzity (sbormistr Michal Vajda) a Dětský sbor Brno (sbormistr Valerie Maťašová). S Hrami o Marii dostal Josef Pančík k padesátiletému působení v Janáčkově opeře dárek jako na vojně: za vynikající plnění úkolů ještě těžší úkol. Své pověsti dostál a secvičil všechna tři tělesa skvěle.

Inscenace Jiřího Heřmana vychází z neutrální modrošedé barvy kulis, které se ale postupně rozevírají a ukazují i z druhé strany. Vzory a malby dotvářejí gotickou atmosféru úvodu Panny moudré a panny pošetilé, jarmareční Mariken, pastorální Narození Páně i legendu Sestra Paskalina. Režie využívá velké jeviště Janáčkova divadla včetně jeho hloubky, kterou ještě opticky zvětšuje pomocí světel. Gotické vzory se objevují na kostýmech i na stěnách, inscenace zdůrazňuje hloubku myšlenek ukrytých v legendách i lidových hrách, ale zároveň si lehce pohrává i s naivitou a jistou kýčovitostí vnějších projevů mariánského kultu. Stoly slouží jako lůžka, hospodská výbava, popravčí lešení i katafalk, po otevření září vnitřním světlem a divák může přemýšlet, kolik významů se v tom skrývá. Naproti tomu stojí až okatě prvoplánový spalující hřích ztělesněný tanečnicí chrlící oheň a baletící plameny hranice. Výsledek je ale konzistentní a ohromně působivý, díky sborům umístěným částečně na balkónech má divák pocit, že je do děje přímo vtažený a účastní se na něm. Pro velké kulisy se nezapomínalo na detaily: věneček, tři Kristovy hřeby. Scénu vytvořil Pavel Svoboda, kostýmy Alexandra Grusková, rovnocennou součástí výtvarného řešení je světelný design Daniela Tesaře. Na inscenaci se jako její organická součást významně podílí i balet v choreografii Jana Kodeta.

V recenzi rodinné operní expedice Čarokraj jsem zmiňoval, že si v ní nové vedení brněnské opery vyzkoušelo schopnosti a možnosti celého souboru i samotného divadla. Z tohoto hlediska se dá říci, že byl Čarokraj jakousi generálkou na Hry o Marii: představení bohatě obsazené, nádherně vypravené, ale především postavené na bezvadně napsané a přitom v mnohém nekonvenční opeře. Její velkolepost tkví navzdory ohromným sborům opravdu spíš v hloubce prožitku: nevybuchují v ní vášně, vyvěrají z ní city, humanismus a víra. Ostatně klidné orchestrální závěry MarikenSestry Paskaliny o tom hovoří dostatečně výmluvně. Hudební nastudování měl v rukou Jakub Klecker a kromě měkce lyrického zvuku se mu dařilo z orchestru dostat i velmi dramatické momenty. Litovat můžeme jen akustiky Janáčkova divadla, která nám pořádnou orchestrální barvu nikdy nedopřeje. Netrpí tím zdaleka jen Filharmonie Brno při svých velkých koncertech, brněnská opera s tím musí žít pořád a nic lepšího ji nejspíš v dohledné době nečeká. Hudební účinek představení byl ale pronikavý a ohromující navzdory jednoduše neřešitelnému handicapu.

Mariánská opera Bohuslava Martinů nás postupně provádí čtyřmi příběhy. První je podobenství o moudrých a pošetilých pannách – ty druhé vyplýtvaly olej ve svých lampách a minul je přijíždějící ženich, Kristus. Jejich kostýmy barevně splývaly se scénou, jako by z jejich příběhu všechno ostatní vyrostlo. Kolektivní prolog rozehrál a rozhýbal celý děj.

Mariken je příběh dívky, kterou svedl ďábel, ale lidová hra o Panně Marii a čertu Maškaronovi ji přivede k pokání a spáse. Pijáckou scénu bych snesl i podstatně divočejší, ale to je spíš otázka vkusu než nedostatek. Asi by stálo za to dostat pohyb sboru trošku víc mimo rytmus hudby. Alžběta Poláčková hezky vystihla proměnu Mariken z nevinné dívky na ďáblův nástroj, byla i působivě prostou Pannou Marií v Narození Páně. Petr Levíček byl výborný Maškaron, role vyšla vstříc jeho hlasu i pohyblivému herectví. Jeho jarmareční čert pěkně kontrastoval s opravdu temným a zároveň svůdným démonem Svatopluka Sema.

Následující Narození Páně se hlásí k tradici našich domácích Betlémů a lidových koled, kterou sledovala rovněž inscenace, kombinovala ji ale také s hlavou gotické Madony. Její prozářená silueta byla světlem zářícím z lepšího světa, kterému je potřeba uvěřit: vidět do něj pro samé světlo není (působivý postup s oslnivým světlem zezadu a „shůry“ se během představení opakoval v několika variacích).

Sestra Paskalina je legenda o jeptišce, která utekla z kláštera za milencem, ale Panna Maria na sebe vzala její podobu, zastoupila ji a zachránila ji i před popravou po nespravedlivém obvinění z vraždy. Zvláštní napětí mezi Zeyerovou legendou a lidovými texty dokresluje psychologické drama, v jehož titulní roli excelovala Pavla Vykopalová. Mohutný sbor Dona nobis pacem – daruj nám pokoj – uzavřel krásné představení, které se posléze vytratilo do ticha.

V rozměrném a pestře zalidněném díle je řada drobnějších rolí, všichni jejich představitelé odvedli poctivou a zaujatou práci a měli svůj podíl na výborném výsledku. David Nykl jako vážný, trestající a posléze matčinými prosbami obměkčený Kristus z lidového divadla, Jan Šťáva jako nešťastný kovář, který neposkytl Marii nocleh, Lenka Čermáková, Igor Loškár, Jiří Klecker – doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jana Hrochová Wallingerová se v několika rolích prošla celým představením. Je otázka pro dirigenta i pro režii, jestli by nestálo za to ji prostřídat – její charakteristický hlas i zjev vytváří mezi archandělem Gabrielem, Matkou Boží z pouliční hry, kovářovou dcerou a sestrou Martou významovou spojnici, která do hry nepatří (provozní důvody, které k takovému kroku vedou, jsou mi jasné). Celou hrou se rovněž prošel jako vypravěč a stylový průvodce herec Daniel Bambas.

Současný šéf opery Jiří Heřman mi v rozhovoru po svém nástupu do funkce říkal, že mu chyběla práce se stálým souborem. Byl to také jeden z hlavních důvodů, který jej přitáhl do Brna. Hry o Marii zaměstnaly a prostoupily celé divadlo, ale zároveň mu daly možnost ukázat, co všechno dovede. Pokud jsem sám na několika místech psal, že brněnský soubor má potenciál, který se dostatečně nevyužívá, po Hrách o Marii bych rád věřil, že to na dlouhou dobu přestala být pravda.

Bohuslav Martinů: Hry o Marii, libreto Vítězslav Nezval, Henri Ghéon (český překlad Vilém Závada) a skladatel na motivy Julia Zeyera a lidové poezie. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Jiří Heřman, scéna: Pavel Svoboda, kostýmy: Alexandra Grusková, choreografie: Jan Kodet, světelný design: Daniel Tesař, sbormistr: Josef Pančík. Vůdce hry: Daniel Bambas, Archanděl Gabriel: Jana Hrochová Wallingerová, Panna pošetilá: Lenka Čermáková, Obchodník s oleji: Igor Loškár, Obchodník s oleji: Jan Šťáva, Mariken: Alžběta Poláčková, Bůh: David Nykl, Matka Boží: Jana Hrochová Wallingerová, Ďábel: Svatopluk Sem, Piják: Jiří Klecker, Maškaron: Petr Levíček, Marie: Alžběta Poláčková, Kovář: Jan Šťáva, Kovářova dcera: Jana Hrochová Wallingerová, Šenkýř: Igor Loškár, Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová, Sestra Marta: Jana Hrochová Wallingerová, Soprán: Alžběta Poláčková, Alt: Lenka Čermáková, Tenor: Petr Levíček, Bas: David Nykl. Sbor a orchestr Janáčkovy opery, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Michal Vajda, Dětský sbor Brno, sbormistr Valerie Maťašová. 27. března 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V podobě, jak je připravil režisér Jiří Heřman před několika lety pro hlavní město, mohou být a jsou Hry o Marii Bohuslava Martinů zapomenuty. Nová brněnská inscenace, jakkoli na pražskou v něčem navazuje, je nová a domyšlenější, lepší, dosahuje ideálu. Páteční premiéru v Janáčkově divadle lze počítat mezi prvořadé události.  více

Nový šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović se před třemi dny představil inauguračním koncertem. S novým ředitelem opery, režisérem Jiřím Heřmanem jsme se setkali o den dříve. Mluvili jsme pochopitelně o jeho započaté práci v Brně, o budoucích sezónách, přednostech i slabinách našeho operního souboru i provozu.  více

Kromě našeho světa existuje i jiný, fantastický. Divadlo nejsou jen krásné inscenace a prostory, ale také hučící strojovny v tmavém suterénu. S první inscenací nového vedení Janáčkovy opery nahlédnete do světů, které běžně k vidění nejsou.  více

Málo hranou operu Gaetana Donizettiho Maria di Rohan včera uvedlo Janáčkovo divadlo. Premiéra důvody k zařazení opomíjeného titulu nijak nevyjasnila – provedení zůstalo přinejlepším na půli cesty.  více




Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více