Hudební festival Znojmo – to nejlepší nakonec

21. červenec 2017, 11:30

Hudební festival Znojmo – to nejlepší nakonec

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.

Znojemský festival je letos asi jediným u nás, který si vybral jako jednoznačné téma 500. výročí německé reformace. Myšlenka konfrontovat v hudebních programech protestantskou a katolickou kulturu je neotřelá a nosná a takto nepřehlédnutelné zpřítomnění odkazu luteránského hudebníka Schütze, autora v českém jazykovém prostoru téměř neuváděného, je možné považovat snad dokonce za průlomové. Zvláště když mu dirigent Roman Válek dal tolik energie, která raně barokní hudbě vždy sluší.

pribeh_o_kristu_HFZ_foto_petr_vokurek_01

Příběh o Kristu umístili pořadatelé do katolického kostela sv. Michala. Projekt se logicky přiřadil k festivalovým stagionám, při nichž už podobně ve vlastní produkci zaznělo v letním Znojmě na různých místech scénicky během let několik vesměs barokních oper. Nyní se sice nejedná o operu a v originále ani o oratorium v pravém slova smyslu, ale výsledek se těmto žánrům blíží. Nešlo zdaleka jen o nápad podívat se blíže na Heinricha Schütze, ale vynikající dramaturgickou úvahou bylo inscenovat společně vánoční a velikonoční hudbu a téma tak teologicky pěkně zaokrouhlit. Hodinový program tedy vytvořila sestava pěti kompozic: adventní chvalozpěv Magnificat, poté Historia der Geburt Jesu Christi (Narození Páně), Die sieben Worte Jesu Christi am Kreuz (Sedm posledních slov na kříži), radostné Alleluja symbolizující vzkříšení a oslavné žalmové moteto Warum toben die Heiden (Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány).

Roman Válek - se sólisty a s orchestrem a sborem Czech Ensemble Baroque – dal publiku po hudební stránce jasně najevo, že protestant Schütz je skutečně plnohodnotným hudebním protějškem katolíka Claudia Monteverdiho a že je v německém prostředí opravdu a v našem vidění oprávněně hlavním předchůdcem Johanna Sebastiana Bacha. Německou evangelickou hudbu 17. století odlišuje v žánrech vycházejících z italských chrámových vzorů především jazyk – užití srozumitelné němčiny místo univerzální latiny. Obecně severoněmeckou hudební kulturu, ještě víc pak v 18. století v chrámových kantátách u Bacha, odlišují i často citované melodie protestantských chorálů; ty se však ve skladbách, které v tomto projektu zaznívají, neozývají. Tím víc při poslechu vyniká, že se Heinrich Schütz učil v Benátkách a přenesl do Drážďan, kde převážně působil, italský dobový styl a vícesborové techniky - přičemž ovšem udržel, tak jak to jeho konfese zdůrazňovala, zvýšenou pozornost slovu, textu. Roman Válek podtrhl upřímnou, přímočarou a radostnou exaltovanost Schützovy hudby, to v případě prvních dvou kompozic a pak i u závěrečného dramatičtěji vyznívajícího moteta. Pašijová skladba měla naopak dostatečnou kontemplativnost. A pravým klenotem bylo nedlouhé melodické Alleluja, které čistým sólem otevřel chlapecký hlas Vojtěcha Korgera sedícího v publiku a pomalu pak za zpěvu přicházejícího středovou uličkou k pódiu.

pribeh_o_kristu_HFZ_foto_petr_vokurek_02

Sboristé byli současně výbornými sólisty – obě rozměrnější oratorní skladby obsahují totiž řadu rolí: Evangelistu, Ježíše, anděly, Heroda… Provedení s cinky, trombony, theorbou, varhanním pozitivem, flétnami a smyčci bylo plné hudebních krás, evidentního muzikantského zaujetí a pochopitelně i stylové poučenosti. Roman Válek si je v těchto hudebních vodách se samozřejmostí jistý - a i kdyby bývalo šlo jen o audio, o koncert, tak přinesl velké posluchačské uspokojení.

Šlo však o scénický projekt, za nímž stojí režisérka Linda Keprtová, light designér Tomáš Morávek a několik dalších inscenátorů. Vyhnuli se zcela popisnosti a podařilo se jim civilně a citlivě v náznacích, bez zdůraznění jakýchkoli konkrétních křesťanských symbolů, podpořit obecně duchovní vyznění překvapivě komorního večera – podtrhli závažnost tématu, vyjádřili radost i bolest, evokovali soustředěnost. Předem rozdali svíčky a při jejich zapalování během finální hudby tak vtáhli publikum emocionálně do atmosféry ještě víc. Dění na jevišti nad orchestrem, v pozadí s prostorem nasvíceného presbytáře, je samonosné, vesměs sošné, působivé. Příběh o Kristu se vizuálně nevypráví, ten je obsažen v textu. Letošní Hudební festival Znojmo si v tomto počinu schoval pro závěrečné dny to nejlepší.

Příběh o Kristu/ foto Petr Vokurek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více