Hudební retro pro děti i jejich rodiče

Hudební retro pro děti i jejich rodiče

Nejen na hudební návrat do počátku sladkých šedesátek sází nová rodinná komedie Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Od víkendové premiéry ji uvádí činohra Národního divadla v Brně. Živá sedmičlenná kapela přímo na jevišti tvoří zvukovou i dějovou kulisu až sentimentální cesty v čase zpět. Staří budou na sladká „sixties“ nejen přes muziku dojatě vzpomínat, malí si tuto dekádu budou objevovat. A právě na to novinka režiséra Martina Františáka sází.

A je to nosný nápad nejen pro samotný tvar inscenace, která je především hravě rozezvučenou, nekomplikovanou divadelní revue pro několik generací. Podobný rodinný titul na velkém jevišti Mahenově činohře totiž chyběl. Jeho dramaturgické i marketingové sepnutí s vánočním časem je nabíledni. Ostatně pro pořádek nelze smlčet, že tuto prozaickou předlohu Ludvíka Aškenazyho převedl do jevištní podoby režisér Jan Borna už v roce 2000 v pražském Divadle v Dlouhé. A zde ji hrají už šestnáctým rokem, má za sebou přes čtyři sta čtyřicet repríz a pokaždé bývá vyprodaná. To už je žádané a trvanlivé zboží, po němž divadelní ředitelé touží.

jak_jsem se_ztratil_Foto_J-JiraSnad to tak dopadne i v Brně. Slabost Čechů pro retro kulturní návraty lze pozorovat celé poslední čtvrtstoletí. Ostatně na ně vsadila vzápětí po revoluci úspěšná muzikálová komedie Šakalí léta, v níž se zpívalo, tančilo a hrálo o svobodě, nezávislosti, rudé hvězdě a rokenrolu. A tento filmový hit i hudební žánr si vzala Františákova inscenace do svého vývěsního štítu. Vzpomeňme, jak poklidný maloměstský a maloměšťácký život rozčeřil mladý chuligán Bejby, který svým výstředním oblečením, kytarou a vášní pro divokou muziku pobláznil všechny okolo. A právě černé číro s licousy, blyštivé sáčko a vůbec rokenrolový look má všech sedm členů kapely Vkus, která dělá živý hudební doprovod devadesátiminutového večera a nastupuje na jeviště přímo ze sálu.

jak_jsem_se_Foto_J-Jira_02Na rozdíl od pražského Pavlíka se jednoho Štědrého dne v Brně nyní tatínkovi ztratí pětiletý Jakub. Divadelním výsledkem je potom hudební férie, v níž malý kluk ve vánočním Brně (v němž ale není citované Maltézské náměstí) potká pána s kaprem, netýkavou holčičku, posledního lampáře, kočího a pošťáka Klementa s jeho koníkem Karličkou. Františák inscenuje příběh v kontrapunktu křehkých jakoby snových výjevů a divoké rockové muziky. Nejde tady o nijakou komplikovanou zábavu. Odrostlejší by měla zlákat zejména všudypřítomná muzika. Zazní kupříkladu Neckářův hit Půlnoční, při policejním výslechu Jakuba zase vtipně použitý šlágr Roň slzy nebo slavná Marnivá sestřenice od Jiřího Suchého, kterou předepsal už Aškenazy. K tomu přidejte písničky Ivana Hlase ze vzpomínaného filmového snímku, koledu Půjdem spolu do Betléma, erbovní vánoční duchovní píseň Tichá noc a čtyři autorské vály. I přes žánrovou různorodost hudebního materiálu vše drží pospolu příběh malého ztraceného chlapce. Kapela Vkus je náhodné, ale sehrané seskupení, jemuž nechybí drajv rockových šoumenů. Lze si představit ještě výraznější sound, který by publikum více rozparádil. Pěvecké provedení písniček nyní naštěstí nedrhne, jako tomu bývávalo v souboru dříve.

jak_jsem se_ztratil_Foto_J-Jira_03Malé diváky od předškolního věku zřejmě více než muzika zaujme divadelnost celé inscenace, pohrávající si s třeba postupy loutkového divadla. Františák vše inscenuje jako divadlo na divadle. Neodolal pokušení vystavit na jevišti i tři zcela malé caparty, na druhou stranu odolal svodům toto retro divadlo vylepšovat moderními technologiemi, k nimž jsou děti dnes už dost možná dobře otupělé. Loutky v životní velikosti, lampář na vysokých chůdách, koník jakoby z masopustního průvodu či snová Andersenova Holčička se sirkami udělají více užitku než efektní videodotáčky či jiné technické kejkle.

Hlavní roli malého chlapce ztvárnil dospělý herec a trojnásobný otec Miroslav Černý. Na jeviště spolu s ním vstupuje skutečně pětiletý kluk, nejde tady o hraní si na dítě zavánějící přetvářkou a hereckou falší, na níž bývají právě děti nejcitlivější. Výsledný Františkákův písničkál by možná snesl propracovaněji aranžované hromadné scény, z nichž se občas line dojem neorganizovaného mumraje. Inscenace těží z poctivého rokenrolového zvuku a sentimentálních návratů, jak je představuje i scéna Marka Cpina s černobílým pohledem na město a reklamou na Malcao. Titul je fungující a povedenou ukázkou hravého hudebního divadla, jehož inteligentní spontaneita se od začátku na ty nejmenší přenáší a komunikuje s nimi.

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více