Jana Wallingerová, Giorgio Koukl: písně Bohuslava Martinů

Jana Wallingerová, Giorgio Koukl: písně Bohuslava Martinů

Vydavatelství Naxos se pustilo do projektu, který by měli uvítat všichni, kdo mají rádi Bohuslava Martinů: postupně mají vyjít všechny jeho písně. Dvě CD už jsou na světě, třetí je v plánu, jejich protagonisty jsou mezzosopranistka Jana Wallingerová a klavírista Giorgio Koukl.

První část s názvem A Wreath of Carnations (Věnec z karafiátů) se natáčela v březnu 2010, druhá – The Months (Měsíce) v lednu 2013, další by měla přijít na řadu letos v květnu. Bohuslav Martinů se k písním vracel po celý svůj tvůrčí život a při jejich velkém množství se samozřejmě sama tlačí do popředí otázka, jak je vůbec na jednotlivá CD uspořádat. Dramaturgie obou dosavadních cyklů se vyhnula chronologickému řazení a hledí si spíš nálad, které by spolu kontrastovaly a z každého alba vytvořily celek, který se dá uposlouchat najednou bez ztráty pozornosti. To se, myslím, dost dobře podařilo, jako vedlejší efekt se ale ukáže, jak byl pro Martinů charakteristický jakýsi setrvalý melancholický proud, kterému je hořko nad životem. Snad to ani není mahlerovsky titánská tíha celého světa, kterou by skladatel cítil na ramenou, spíš běžný, každodenní, ale o to vtíravější stesk.

Druhým dramaturgickým měřítkem se zvenku zdají být stopáže písní. První album obsahuje spíš kratší písničky, některé nemají ani dvě minuty a je jich celkem čtyřicet jedna. Druhé je naopak věnováno poněkud rozměrnějším písním, na albu jich je devatenáct. Z hlediska již zmíněné „uposlouchatelnosti“ je rozhodně vstřícnější druhé album, ale až vyjde komplet úplně celý, vyplyne více na povrch jeho encyklopedická a dokumentární hodnota. Té si v tomto případě cením přinejmenším stejně jako uměleckého vkladu interpretů.

U Jany Wallingerové začnu poněkud netradičně poznámkou, že se letos v srpnu provdala a na dalším albu by se měla objevit jako Jana Hroch Wallingerová a dále už jen Jana Hrochová. S jejím zpěvem to pravděpodobně nic neudělá, takže můžeme očekávat věci příští víceméně bez obav. Co se týká již natočeného a vydaného materiálu, postavila se před nelehký úkol – Martinů sice nebyl písňový expert jako Schubert, ale i tak je jeho tvorba poměrně rozsáhlá. Texty jsou většinou české, ale občas i německé nebo francouzské, navíc především u kratších písní se jedná o velmi charakteristické a výstižné drobnokresby. To znamená, že nastudovat je dá stejně velkou práci jako rozměrnější celky, a přitom je to zdánlivě hned pryč.

Tady bych poznamenal, že Jana Wallingerová se projevuje jako operní zpěvačka, kterou je především – delší písně jí podle mého názoru vyhovují víc, umí si je lépe vystavět. Zároveň ale neupadá do operních manýr, zpívá komorně a citlivě. U kratších písní jí dobře vycházejí malé cykly, v nichž je Martinů občas psal – prostě jakmile se naskýtá aspoň malý hudebně-dramatický oblouk, tak ho zpěvačka neomylně, snad až intuitivně vystaví. V českých písních má pěknou výslovnost, všemu je dobře rozumět, sykavky nesyčí, nic není zašumlované. Já vím, jsou to vlastně samozřejmosti, ale ne vždy jsou samozřejmě přítomny. Dobře srozumitelná je i němčina, ale přiznám se, že mám jakýsi problém s její francouzštinou, zní mi příliš česky – pokládám to v rámci celku ale spíš za drobnost.

Nahrávky zahajuje cyklus Šest prostých písní (1917), následují Tři ukolébavky (1925), Dvě balady na slova lidové poezie (1932) a Dvě písně na ruskou poezii (1922), které vyústí do Čtyř malých písní na Goethův text (1915). Janě Wallingerové evidentně sedí vážnější a lyrická poloha, v následné Komárově svatbě (1912) bych čekal o něco více „úsměvu ve hlase“ – ten se objeví až v závěru. Humor a odlehčenost do ní vnáší především klavír – Giorgio Koukl vnímá náladu jednotlivých písní velmi citlivě a občas i něco dopoví. Nechová se jako pouhý doprovazeč, ale jako komunikující a doplňující partner. Následují Dětské písničky (1925) ve francouzštině. Na podrobnějším popisu začátku vidíme, že první půlhodina osmdesátiminutového alba se rozmáchne přes tvůrčí období dvaceti let, v němž došlo k zásadnímu zlomu – Martinů se odstěhoval do Paříže. V tomto případě si ale sotva něčeho všimneme, neprojevují se tu výrazně ani vlivy soudobé populární hudby jako v Kuchyňské revue (1927), ani mysteriózní obdiv k lidské vůli jako v Podivuhodném letu (1927), natož antiromantická ironie jako v Slzách nože (1927). Martinů jako by v písních zůstával stále v Čechách a pokračoval v dvořákovské tradici rozvíjené vlastním způsobem.

Naxos jako obvykle nevěnuje velkou péči obalům ani bookletům, jejich obsah ale doplňuje na svých stránkách, kde najdete texty písní i podrobnější informace (A Wreath of Carnations, The Months). Škoda, že je navíc nepropojuje s katalogem děl Bohuslava Martinů, který je také volně dostupný. Při encyklopedickém aspektu kompletního vydání se to nabízí.

Za vrchol prvního disku pokládám romantickou píseň V noci na text Rudolfa Meyera. Na druhém albu kromě titulních Měsíců na první pohled zaujmou Tři písně pro Červenou sedmu. Na první poslech potom překvapí svojí atmosférou, představa kabaretu jako místa trvalého a bezstarostného veselí tím dostává značnou trhlinu. V Baladě letní na Heroldův text se jedná o lyricko-tragický příběh nevěrné lásky, Bar je typická gellnerovská dekadence, kterou ovšem napsal Jiří Dréman (hrál velitele ostrostřelců ve Fričově filmu Anton Špelec, ostrostřelec – to jen tak pro zajímavost). František Gellner je naopak autorem Havířské, krutého příběhu horníka – ten vychovává dítě majitele dolů, který mu spí se ženou. Druhý disk lépe funguje jako celistvé album, z prvního se lépe vyzobávají perličky. Těším se ale na to, až budou nahrávky kompletní, bude možné s písněmi v elektronické podobě zacházet jako s celkem a sestavovat si z nich vlastní série – tematické, jazykové, chronologické, zkrátka podle chuti a potřeby.

Jana Wallingerová, Giorgio Koukl, písně Bohuslava Martinů. A Wreath of Carnations, DDD, 8.572588, 2011, celková stopáž 79:28. The Months, DDD, 8.572310, 2014, celková stopáž 56:34, vydal Naxos.

Foto Jana Hallová a archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Národní divadlo Brno přišlo v roce stoletého jubilea Benjamina Brittena s jeho operou Sen noci svatojánské. Krásné, působivé a inteligentní dílo dopadlo dobře po hudební stránce, na inscenaci se  samozřejmě podíváme také.  více

Opera Národního divadla Brno vytáhla po letech na světlo inscenaci Káti Kabanové. Téměř komplet v novém obsazení, na pouhá dvě představení, derniéra, konec. Po fantastickém aplausu, který zcela zaslouženě přijali všichni účinkující tuto sobotu, se rozum zdráhá to pochopit.  více


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více