Káťa Kabanová. Krátký návrat a zbytečný odchod

3. červen 2014, 0:23

Káťa Kabanová. Krátký návrat a zbytečný odchod

Opera Národního divadla Brno vytáhla po letech na světlo inscenaci Káti Kabanové. Téměř komplet v novém obsazení, na pouhá dvě představení, derniéra, konec. Po fantastickém aplausu, který zcela zaslouženě přijali všichni účinkující tuto sobotu, se rozum zdráhá to pochopit.

Titulní roli Káti prožila Pavla Vykopalová. Mluvit tu jen o zpěvu se mi zdá málo, i když se ani v nejvypjatějších chvílích nepřestávala kontrolovat. Byl to strhující výkon, čekal jsem hodně a dostal ještě víc. Peter Berger, čili Boris, si s ní pěvecky velmi dobře rozumí, jejich hlasy jdou hezky dohromady a pucciniovská unisona (byť janáčkovsky stručná) zněla nádherně. Kabanichu zpívala Jitka Zerhauová, odvedla dobrou a přesvědčivou práci. Bas Martina Gurbaľa se mi zdál maličko matný – mezi ostatními se neztrácel, ale vzhledem k roli Borisova věčně hudrujícího, neurotického a protivného strýce bych čekal expresivnější zpěv. Jana Wallingerová byla bezvadná Varvara, veselá, bezstarostná, s lehkou dávkou všudypřítomného smutku. Petr Levíček je pro Kudrjáše výborný typ po všech stránkách, jen ve chvílích frajerského rozjaření by se měl pěvecky trochu víc hlídat, občas mu to ujede. Tomáš Krejčiřík má roli Tichona ozpívanou ze všech stran, vytváří tuto nevelkou postavu tak, že ji určitě nepřehlédnete. Jaroslav Kyzlink nastudoval operu spolehlivě a s citem pro pěvce, jak je u něj zvykem. Všichni i dobře hráli, celkový účinek byl jednoznačný, pronikavý, dojemný.

Během večera jsem se přesvědčil, jak je lidská paměť ošemetná – inscenaci Zdeňka Kaloče jsem měl uloženou v hlavě jako nepovedenou. Mohla za to scéna s baletícími anděly a čerty během Kátina monologu v prvním dějství, která je opravdu hloupá a dětinská. Inscenace jako celek je ale dobrá, funkční, nepřeplácaná – škoda, že se toho režisér nedržel i během této jediné výjimky. Napomáhá tomu i působivá scéna Vladimíra Preclíka. Kostýmy Jany Zbořilové usazují děj do konzervativní měšťanské společnosti někdy v době premiéry opery (1921). Celkově inscenaci pokládám za solidní práci, která by ještě mohla nějaký čas vydržet.

Z tohoto hlediska nedokážu pochopit, proč Janáčkovo divadlo stahuje Káťu Kabanovou z repertoáru. Má někdo strach, že by toho Janáčka bylo moc? Opravdu by byl takový průšvih, kdyby se divadlo dopracovalo do stavu, kdy má k dispozici inscenace všech Janáčkových velkých oper? V přechodné sezóně 2014–15 je v plánu Věc Makropulos nastudovaná premiérově z nové kritické edice Jiřího Zahrádky v režii Davida Radoka. Od ledna 2015 se bude v divadle zabydlovat nový ředitel Jiří Heřman, který má přání „pracovat kontinuálně s jedním souborem, se kterým bude moci kreativně rozvíjet interpretaci hudebních děl“. S tím by mohl souznět systém, v němž se inscenace spíš uchovávají, než vyhazují. Navíc mluvíme o inscenaci, do níž je k dispozici přinejmenším velmi dobré obsazení, z větší části dokonce složené ze členů souboru. Pochopil bych to snad jedině v případě, že by nová Káťa už byla jednoznačně v plánu na přespříští sezónu. I tak bych ale byl raději, kdyby do repertoáru přibyla Její pastorkyňa, Z mrtvého domu, Výlety pana Broučka nebo nové zpracování Příhod lišky Bystroušky. Janáčkovské práce je tu dost a vyhazovat zrovna zdařilou Káťu Kabanovou nevypovídá o ničem dobrém – alespoň mě žádná pozitivní interpretace této skutečnosti nenapadá.

Poslední představení Káti Kabanové v inscenaci Zdeňka Kaloče se hraje 15. června v divadle, které je dosud aspoň podle jména Janáčkovo.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová, libreto skladatel podle hry Bouře A. N. Ostrovského. Hudební nastudování – Jaroslav Kyzlink, režie – Zdeněk Kaloč, scéna – Vladimír Preclík, kostýmy – Jana Zbořilová, sbormistr – Josef Pančík. Savjol Prokofjevič Dikoj – Martin Gurbaľ, Boris Grigorjevič – Peter Berger, Marfa Ignatěvna Kabanová – Jitka Zerhauová, Tichon Ivanyč Kabanov – Tomáš Krejčiřík, Katěrina (Káťa) – Pavla Vykopalová, Váňa Kudrjáš – Petr Levíček, Varvara – Jana Wallingerová, Kuligin – Igor Loškár, Glaša – Marika Žáková, Fekluša – Jana Iskrová, Pozdní chodec – Ivo Musil, Žena – Marie Urbánková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 31. 5. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Patrik Borecký

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Káťa Kabanová

15.6.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Edith, vrabčák z předměstí

15.6.2014, 19:00 / Mahenovo divadlo

Dále si přečtěte

Novým ředitelem brněnské opery bude režisér Jiří Heřman. Do funkce nastoupí až v lednu 2015, přece jen jsme mu ale už teď položili několik otázek.  více

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více