Káťa Kabanová. Krátký návrat a zbytečný odchod

3. červen 2014, 0:23

Káťa Kabanová. Krátký návrat a zbytečný odchod

Opera Národního divadla Brno vytáhla po letech na světlo inscenaci Káti Kabanové. Téměř komplet v novém obsazení, na pouhá dvě představení, derniéra, konec. Po fantastickém aplausu, který zcela zaslouženě přijali všichni účinkující tuto sobotu, se rozum zdráhá to pochopit.

Titulní roli Káti prožila Pavla Vykopalová. Mluvit tu jen o zpěvu se mi zdá málo, i když se ani v nejvypjatějších chvílích nepřestávala kontrolovat. Byl to strhující výkon, čekal jsem hodně a dostal ještě víc. Peter Berger, čili Boris, si s ní pěvecky velmi dobře rozumí, jejich hlasy jdou hezky dohromady a pucciniovská unisona (byť janáčkovsky stručná) zněla nádherně. Kabanichu zpívala Jitka Zerhauová, odvedla dobrou a přesvědčivou práci. Bas Martina Gurbaľa se mi zdál maličko matný – mezi ostatními se neztrácel, ale vzhledem k roli Borisova věčně hudrujícího, neurotického a protivného strýce bych čekal expresivnější zpěv. Jana Wallingerová byla bezvadná Varvara, veselá, bezstarostná, s lehkou dávkou všudypřítomného smutku. Petr Levíček je pro Kudrjáše výborný typ po všech stránkách, jen ve chvílích frajerského rozjaření by se měl pěvecky trochu víc hlídat, občas mu to ujede. Tomáš Krejčiřík má roli Tichona ozpívanou ze všech stran, vytváří tuto nevelkou postavu tak, že ji určitě nepřehlédnete. Jaroslav Kyzlink nastudoval operu spolehlivě a s citem pro pěvce, jak je u něj zvykem. Všichni i dobře hráli, celkový účinek byl jednoznačný, pronikavý, dojemný.

Během večera jsem se přesvědčil, jak je lidská paměť ošemetná – inscenaci Zdeňka Kaloče jsem měl uloženou v hlavě jako nepovedenou. Mohla za to scéna s baletícími anděly a čerty během Kátina monologu v prvním dějství, která je opravdu hloupá a dětinská. Inscenace jako celek je ale dobrá, funkční, nepřeplácaná – škoda, že se toho režisér nedržel i během této jediné výjimky. Napomáhá tomu i působivá scéna Vladimíra Preclíka. Kostýmy Jany Zbořilové usazují děj do konzervativní měšťanské společnosti někdy v době premiéry opery (1921). Celkově inscenaci pokládám za solidní práci, která by ještě mohla nějaký čas vydržet.

Z tohoto hlediska nedokážu pochopit, proč Janáčkovo divadlo stahuje Káťu Kabanovou z repertoáru. Má někdo strach, že by toho Janáčka bylo moc? Opravdu by byl takový průšvih, kdyby se divadlo dopracovalo do stavu, kdy má k dispozici inscenace všech Janáčkových velkých oper? V přechodné sezóně 2014–15 je v plánu Věc Makropulos nastudovaná premiérově z nové kritické edice Jiřího Zahrádky v režii Davida Radoka. Od ledna 2015 se bude v divadle zabydlovat nový ředitel Jiří Heřman, který má přání „pracovat kontinuálně s jedním souborem, se kterým bude moci kreativně rozvíjet interpretaci hudebních děl“. S tím by mohl souznět systém, v němž se inscenace spíš uchovávají, než vyhazují. Navíc mluvíme o inscenaci, do níž je k dispozici přinejmenším velmi dobré obsazení, z větší části dokonce složené ze členů souboru. Pochopil bych to snad jedině v případě, že by nová Káťa už byla jednoznačně v plánu na přespříští sezónu. I tak bych ale byl raději, kdyby do repertoáru přibyla Její pastorkyňa, Z mrtvého domu, Výlety pana Broučka nebo nové zpracování Příhod lišky Bystroušky. Janáčkovské práce je tu dost a vyhazovat zrovna zdařilou Káťu Kabanovou nevypovídá o ničem dobrém – alespoň mě žádná pozitivní interpretace této skutečnosti nenapadá.

Poslední představení Káti Kabanové v inscenaci Zdeňka Kaloče se hraje 15. června v divadle, které je dosud aspoň podle jména Janáčkovo.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová, libreto skladatel podle hry Bouře A. N. Ostrovského. Hudební nastudování – Jaroslav Kyzlink, režie – Zdeněk Kaloč, scéna – Vladimír Preclík, kostýmy – Jana Zbořilová, sbormistr – Josef Pančík. Savjol Prokofjevič Dikoj – Martin Gurbaľ, Boris Grigorjevič – Peter Berger, Marfa Ignatěvna Kabanová – Jitka Zerhauová, Tichon Ivanyč Kabanov – Tomáš Krejčiřík, Katěrina (Káťa) – Pavla Vykopalová, Váňa Kudrjáš – Petr Levíček, Varvara – Jana Wallingerová, Kuligin – Igor Loškár, Glaša – Marika Žáková, Fekluša – Jana Iskrová, Pozdní chodec – Ivo Musil, Žena – Marie Urbánková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 31. 5. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Patrik Borecký

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Káťa Kabanová

15.6.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Edith, vrabčák z předměstí

15.6.2014, 19:00 / Mahenovo divadlo

Dále si přečtěte

Novým ředitelem brněnské opery bude režisér Jiří Heřman. Do funkce nastoupí až v lednu 2015, přece jen jsme mu ale už teď položili několik otázek.  více

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více


Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více