Káťa Kabanová. Krátký návrat a zbytečný odchod

3. červen 2014, 0:23

Káťa Kabanová. Krátký návrat a zbytečný odchod

Opera Národního divadla Brno vytáhla po letech na světlo inscenaci Káti Kabanové. Téměř komplet v novém obsazení, na pouhá dvě představení, derniéra, konec. Po fantastickém aplausu, který zcela zaslouženě přijali všichni účinkující tuto sobotu, se rozum zdráhá to pochopit.

Titulní roli Káti prožila Pavla Vykopalová. Mluvit tu jen o zpěvu se mi zdá málo, i když se ani v nejvypjatějších chvílích nepřestávala kontrolovat. Byl to strhující výkon, čekal jsem hodně a dostal ještě víc. Peter Berger, čili Boris, si s ní pěvecky velmi dobře rozumí, jejich hlasy jdou hezky dohromady a pucciniovská unisona (byť janáčkovsky stručná) zněla nádherně. Kabanichu zpívala Jitka Zerhauová, odvedla dobrou a přesvědčivou práci. Bas Martina Gurbaľa se mi zdál maličko matný – mezi ostatními se neztrácel, ale vzhledem k roli Borisova věčně hudrujícího, neurotického a protivného strýce bych čekal expresivnější zpěv. Jana Wallingerová byla bezvadná Varvara, veselá, bezstarostná, s lehkou dávkou všudypřítomného smutku. Petr Levíček je pro Kudrjáše výborný typ po všech stránkách, jen ve chvílích frajerského rozjaření by se měl pěvecky trochu víc hlídat, občas mu to ujede. Tomáš Krejčiřík má roli Tichona ozpívanou ze všech stran, vytváří tuto nevelkou postavu tak, že ji určitě nepřehlédnete. Jaroslav Kyzlink nastudoval operu spolehlivě a s citem pro pěvce, jak je u něj zvykem. Všichni i dobře hráli, celkový účinek byl jednoznačný, pronikavý, dojemný.

Během večera jsem se přesvědčil, jak je lidská paměť ošemetná – inscenaci Zdeňka Kaloče jsem měl uloženou v hlavě jako nepovedenou. Mohla za to scéna s baletícími anděly a čerty během Kátina monologu v prvním dějství, která je opravdu hloupá a dětinská. Inscenace jako celek je ale dobrá, funkční, nepřeplácaná – škoda, že se toho režisér nedržel i během této jediné výjimky. Napomáhá tomu i působivá scéna Vladimíra Preclíka. Kostýmy Jany Zbořilové usazují děj do konzervativní měšťanské společnosti někdy v době premiéry opery (1921). Celkově inscenaci pokládám za solidní práci, která by ještě mohla nějaký čas vydržet.

Z tohoto hlediska nedokážu pochopit, proč Janáčkovo divadlo stahuje Káťu Kabanovou z repertoáru. Má někdo strach, že by toho Janáčka bylo moc? Opravdu by byl takový průšvih, kdyby se divadlo dopracovalo do stavu, kdy má k dispozici inscenace všech Janáčkových velkých oper? V přechodné sezóně 2014–15 je v plánu Věc Makropulos nastudovaná premiérově z nové kritické edice Jiřího Zahrádky v režii Davida Radoka. Od ledna 2015 se bude v divadle zabydlovat nový ředitel Jiří Heřman, který má přání „pracovat kontinuálně s jedním souborem, se kterým bude moci kreativně rozvíjet interpretaci hudebních děl“. S tím by mohl souznět systém, v němž se inscenace spíš uchovávají, než vyhazují. Navíc mluvíme o inscenaci, do níž je k dispozici přinejmenším velmi dobré obsazení, z větší části dokonce složené ze členů souboru. Pochopil bych to snad jedině v případě, že by nová Káťa už byla jednoznačně v plánu na přespříští sezónu. I tak bych ale byl raději, kdyby do repertoáru přibyla Její pastorkyňa, Z mrtvého domu, Výlety pana Broučka nebo nové zpracování Příhod lišky Bystroušky. Janáčkovské práce je tu dost a vyhazovat zrovna zdařilou Káťu Kabanovou nevypovídá o ničem dobrém – alespoň mě žádná pozitivní interpretace této skutečnosti nenapadá.

Poslední představení Káti Kabanové v inscenaci Zdeňka Kaloče se hraje 15. června v divadle, které je dosud aspoň podle jména Janáčkovo.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová, libreto skladatel podle hry Bouře A. N. Ostrovského. Hudební nastudování – Jaroslav Kyzlink, režie – Zdeněk Kaloč, scéna – Vladimír Preclík, kostýmy – Jana Zbořilová, sbormistr – Josef Pančík. Savjol Prokofjevič Dikoj – Martin Gurbaľ, Boris Grigorjevič – Peter Berger, Marfa Ignatěvna Kabanová – Jitka Zerhauová, Tichon Ivanyč Kabanov – Tomáš Krejčiřík, Katěrina (Káťa) – Pavla Vykopalová, Váňa Kudrjáš – Petr Levíček, Varvara – Jana Wallingerová, Kuligin – Igor Loškár, Glaša – Marika Žáková, Fekluša – Jana Iskrová, Pozdní chodec – Ivo Musil, Žena – Marie Urbánková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 31. 5. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Patrik Borecký

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Káťa Kabanová

15.6.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Edith, vrabčák z předměstí

15.6.2014, 19:00 / Mahenovo divadlo

Dále si přečtěte

Novým ředitelem brněnské opery bude režisér Jiří Heřman. Do funkce nastoupí až v lednu 2015, přece jen jsme mu ale už teď položili několik otázek.  více

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více


Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více