JazzFest ve znamení saxofonů završili Harry Sokal a Chris Potter

JazzFest ve znamení saxofonů završili Harry Sokal a Chris Potter

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.

Dominantním nástrojem šestnáctého ročníku JazzFestu se jaksi mimochodem stal saxofon – v prvním měsíci festivalu se na pódiu totiž vystřídalo hned šest jazzových formací s bandleaderem saxofonistou a dalších několik skvělých saxofonistů na pozicích sidemanů. Symbolický „výkop“ obstaral hned na úvod série koncertů Joe Lovano, americká swingová a bebopová legenda, se svým Classic Quartetem a repertoárem postaveným na poctě dlouholetému spoluhráči, pianistovi Hanku Jonesovi. Zazněly balady i Lovanovy autorské skladby z posledního alba Classic! Live at Newport. Do Brna se vracel evidentně rád, vzpomněl na svůj dřívější koncert s Johnem Scofieldem. Další trojici saxofonistů (oproti Lovanovi o dvě až tři muzikantské generace mladší) je společný jistý společenský i žánrový kosmopolitismus: český rodák Luboš Soukup i původem norský saxofonista Marius Neset se usadili v dánské metropoli Kodani, na severu Evropy se etabloval i Michal Wróblewski.  Svou hráčskou i autorskou originalitou se relativně brzy prosadili mezi špičkové evropské sólové hráče a zaujali svými hudebními projekty postavenými na výborných mezinárodních sestavách mladých jazzmanů. Luboše Soukupa si jazzová veřejnost dodnes spojuje s česko-polským projektem Inner Spaces i s působením v Concept Art Orchestra. Svůj současný Luboš Soukup Quartet si postavil v roce 2010 brzy po nástupu na studia na kodaňské hudební akademii a k sehranému bandu si pro brněnské vystoupení plánované jako živou nahrávku pro Animal Music přizval v Brně dobře známého beninského kytaristu a zpěváka Lionela Louekeho. Soukupův vrstevník Neset, saxofonový virtuóz právem považovaný za nejvýraznější talent své generace a důstojného nástupce Jana Garbareka, zaujal už svým debutem Golden Xplosion v roce 2011. S nynějším Marius Neset Quartetem vydali předloni respektované album Pinball, na němž z větší části postavili svůj koncert v Sono Centru. Nejpočetnější mezinárodní projekt představil v Huse na provázku kladenský rodák, absolvent brněnské JAMU Michal Wróblewski. Na JazzFestu debutoval před nedávnem se svou další sestavou E Converso. Dnešní osmičlenný MW Ensemble, v němž převažují mladí norští jazzmani, odráží narůstající interpretační i autorský potenciál Michala Wróblewského oscilující od americké jazzové avantgardy přes soudobou artificiální hudbu ke crossoverům inspirovaným nejrůznějšími hudebními žánry.  K výčtu frontmanů a dominantních autorských osobností, které se představily na letošních jazzfestových pódiích, je zapotřebí připočíst jedinečného sólistu i sidemana Poogie Bell Bandu Mikea Stephensona, saxofonového multiinstrumentalistu Marcela Bártu (Vertigo, CAO) i další tři hráče tvořící saxofonovou sekci Concept Art Orchestra (kromě Luboše Soukupa a Marcela Bárty jsou to David Fárek, Petr Kalfus a Robert Mitrega).

jazzfest_skopal_potter_martin-zeman_01Samostatnou přehlídku špičkových jazzových saxofonistů „Spojených států severoamerických i jiných zemí“ (tady si dovoluji parafrázovat chodící jazzovou encyklopedii Jana Daleckého) v rámci JazzFestu tento týden uzavřel dvojkoncert muzikantů starší střední, respektive střední generace: rakouského sopránsaxofonisty, ceněného sidemana i invenčního sólisty a improvizátora Haralda Harry Sokala a chicagského rodáka, asi nejrespektovanějšího saxofonového mága newyorské scény Chrise Pottera.  Osvědčený rakouský spoluhráč mj. Arta Farmera, Davea Hollanda, Carly Bley či Joea Zawinula založil svůj první vlastní projekt Timeless už v roce 1977. V témže roce se stal jedním ze zakládajících členů Vienna Art Orchestra a po boku kapelníka Mathiase Rüegga vytrval až do jeho rozpuštění v roce 2010. Harry Sokal Groove je jeho současným projektem - trio spojující saxofonového inovátora s ambiciózním hráčem na Hammond B3 varhany Raphaelem Wressnigem (v pokoncertním prodeji nabízel hned sedm svých sólových alb) a talentovaným bubeníkem Alexem Deutschem, dynamickým, výborně sehraným i disponovaným rytmickým tandemem. Wressnig si v průběhu koncertu založeném na Sokalových autorských skladbách ze starších alb i z nedávné první společné nahrávky Harry Sokal Groove Where Sparks Start To Fly vydobyl několik invenčních sól, zatímco bubeník setrvával v pozici empatického sidemana. O frontmanovi tříčlenné sestavy na pódiu však nebylo pochyb. S přáním Bon Voyage se protagonista ponořil do svého světa saxofonových ostinát postupně rozvíjených četnými motivy. Jednotlivými čísly z jiskrného alba ( Rocket, Less We Can, Soul Eyes, Saxman, Zephyr) se koncert rozprostřel do příjemné hodinové exhibice. Asi nejzajímavějším číslem koncertu byla vtipná jazzová improvizace na známou alpskou lidovou jódlovačku Erzherzog Johann Jodler.

S napětím očekávaný vrchol festivalové saxofonové přehlídky, koncert Chrise Pottera a jeho kvartetu, měl prolog už v úterý po Velikonocích v Sono Centru v podobě muzikantského workshopu kompletní kapely. Asi 25 účastníků, většinou studentů jazzové katedry JAMU, si odneslo skvělý zážitek, který ještě vygradoval během koncertu a nečekaným epilogem po jeho skončení. Potter vrchovatě naplnil pověst všestranného invenčního saxofonisty, který není limitován technikou hry ani hudebními styly, a je schopný fúzovat poprock se všemi nuancemi historického i soudobého jazzu včetně etnických kořenů bez jakýchkoliv zvyklostí a omezení. Kdo si jej pamatoval jako sidemana v Unity Bandu Pata Methenyho na JazzFestu v roce 2012 nebo z nahrávek s Redem Rodneyem, Stevem Swallowem, Davem Douglasem, Davem Hollandem nebo Paulem Motianem, vychutnal si přerod zralé autorské osobnosti s vlastním názorem, intuicí a stále osobitějším a dobře rozpoznatelným herním stylem do frontmana užívajícího si podporu skvěle disponovaných spoluhráčů. Mám na mysli kanadsko-kubánského pianistu Davida Virellese oscilujícího od role souladného sidemana k pozici uvolněného sólisty s kaskádou nápadů (např. Ilimba) a výborně provázaného tandemu Joe Martin-Nasheet Waits za kontrabasem a bicími. Většina skladeb koncertního setu stavěla na osvědčeném schématu „základní saxofonový ostinátní motiv-unisono přehrávka s pianem, eventuálně s basou-improvizace“. S výjimkou přídavku (Eagle) nabídl Chris Potter Quartet koncertní provedení zcela čerstvého novinkového alba The Dreamer Is the Dream – jak Potter potěšeně konstatoval z pódia, byli brněnští posluchači první na světě, kteří měli možnost si album nejen poslechnout, ale též po koncertě prohlédnout a zakoupit. Sami hudebníci jej viděli ten den poprvé. Oproti aktuální koncertní sestavě na albu hraje na bicí Marcus Gilmore, Waits na pódiu byl ovšem zcela rovnocennou náhradou. Jednotlivé skladby alba (Heart In Hand, Ilimba, titulní The Dreamer Is the Dream se sólem na basklarinet, Yasodhara, Sonic Anomaly) místy propojovaly nasamplované hudební plochy s perkusemi, které postupně naživo dotvářely piano a kontrabas. Během produkce i po ní sklidili Chris Potter i jeho spoluhráči zasloužené ovace auditoria. Svoji návštěvu Brna celý kvartet završil po skončení oficiálního koncertu i aktivní účastí na jam sessionu v MusicLab na Hudební fakultě JAMU. Jak si pochvalovali organizátoři i návštěvníci JazzFestu: víc takových večerů.

JazzFest Brno/ foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Max

    26. duben 2017, 17:58
    No paráda, pěkná retrospektiva. Rád jsem si to všechno při čtení zopakoval. Dvě největší pecky letošního JazzFestu - Poogie Bell a Chris Potter. Zatím.

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více