JazzFest ve znamení saxofonů završili Harry Sokal a Chris Potter

JazzFest ve znamení saxofonů završili Harry Sokal a Chris Potter

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.

Dominantním nástrojem šestnáctého ročníku JazzFestu se jaksi mimochodem stal saxofon – v prvním měsíci festivalu se na pódiu totiž vystřídalo hned šest jazzových formací s bandleaderem saxofonistou a dalších několik skvělých saxofonistů na pozicích sidemanů. Symbolický „výkop“ obstaral hned na úvod série koncertů Joe Lovano, americká swingová a bebopová legenda, se svým Classic Quartetem a repertoárem postaveným na poctě dlouholetému spoluhráči, pianistovi Hanku Jonesovi. Zazněly balady i Lovanovy autorské skladby z posledního alba Classic! Live at Newport. Do Brna se vracel evidentně rád, vzpomněl na svůj dřívější koncert s Johnem Scofieldem. Další trojici saxofonistů (oproti Lovanovi o dvě až tři muzikantské generace mladší) je společný jistý společenský i žánrový kosmopolitismus: český rodák Luboš Soukup i původem norský saxofonista Marius Neset se usadili v dánské metropoli Kodani, na severu Evropy se etabloval i Michal Wróblewski.  Svou hráčskou i autorskou originalitou se relativně brzy prosadili mezi špičkové evropské sólové hráče a zaujali svými hudebními projekty postavenými na výborných mezinárodních sestavách mladých jazzmanů. Luboše Soukupa si jazzová veřejnost dodnes spojuje s česko-polským projektem Inner Spaces i s působením v Concept Art Orchestra. Svůj současný Luboš Soukup Quartet si postavil v roce 2010 brzy po nástupu na studia na kodaňské hudební akademii a k sehranému bandu si pro brněnské vystoupení plánované jako živou nahrávku pro Animal Music přizval v Brně dobře známého beninského kytaristu a zpěváka Lionela Louekeho. Soukupův vrstevník Neset, saxofonový virtuóz právem považovaný za nejvýraznější talent své generace a důstojného nástupce Jana Garbareka, zaujal už svým debutem Golden Xplosion v roce 2011. S nynějším Marius Neset Quartetem vydali předloni respektované album Pinball, na němž z větší části postavili svůj koncert v Sono Centru. Nejpočetnější mezinárodní projekt představil v Huse na provázku kladenský rodák, absolvent brněnské JAMU Michal Wróblewski. Na JazzFestu debutoval před nedávnem se svou další sestavou E Converso. Dnešní osmičlenný MW Ensemble, v němž převažují mladí norští jazzmani, odráží narůstající interpretační i autorský potenciál Michala Wróblewského oscilující od americké jazzové avantgardy přes soudobou artificiální hudbu ke crossoverům inspirovaným nejrůznějšími hudebními žánry.  K výčtu frontmanů a dominantních autorských osobností, které se představily na letošních jazzfestových pódiích, je zapotřebí připočíst jedinečného sólistu i sidemana Poogie Bell Bandu Mikea Stephensona, saxofonového multiinstrumentalistu Marcela Bártu (Vertigo, CAO) i další tři hráče tvořící saxofonovou sekci Concept Art Orchestra (kromě Luboše Soukupa a Marcela Bárty jsou to David Fárek, Petr Kalfus a Robert Mitrega).

jazzfest_skopal_potter_martin-zeman_01Samostatnou přehlídku špičkových jazzových saxofonistů „Spojených států severoamerických i jiných zemí“ (tady si dovoluji parafrázovat chodící jazzovou encyklopedii Jana Daleckého) v rámci JazzFestu tento týden uzavřel dvojkoncert muzikantů starší střední, respektive střední generace: rakouského sopránsaxofonisty, ceněného sidemana i invenčního sólisty a improvizátora Haralda Harry Sokala a chicagského rodáka, asi nejrespektovanějšího saxofonového mága newyorské scény Chrise Pottera.  Osvědčený rakouský spoluhráč mj. Arta Farmera, Davea Hollanda, Carly Bley či Joea Zawinula založil svůj první vlastní projekt Timeless už v roce 1977. V témže roce se stal jedním ze zakládajících členů Vienna Art Orchestra a po boku kapelníka Mathiase Rüegga vytrval až do jeho rozpuštění v roce 2010. Harry Sokal Groove je jeho současným projektem - trio spojující saxofonového inovátora s ambiciózním hráčem na Hammond B3 varhany Raphaelem Wressnigem (v pokoncertním prodeji nabízel hned sedm svých sólových alb) a talentovaným bubeníkem Alexem Deutschem, dynamickým, výborně sehraným i disponovaným rytmickým tandemem. Wressnig si v průběhu koncertu založeném na Sokalových autorských skladbách ze starších alb i z nedávné první společné nahrávky Harry Sokal Groove Where Sparks Start To Fly vydobyl několik invenčních sól, zatímco bubeník setrvával v pozici empatického sidemana. O frontmanovi tříčlenné sestavy na pódiu však nebylo pochyb. S přáním Bon Voyage se protagonista ponořil do svého světa saxofonových ostinát postupně rozvíjených četnými motivy. Jednotlivými čísly z jiskrného alba ( Rocket, Less We Can, Soul Eyes, Saxman, Zephyr) se koncert rozprostřel do příjemné hodinové exhibice. Asi nejzajímavějším číslem koncertu byla vtipná jazzová improvizace na známou alpskou lidovou jódlovačku Erzherzog Johann Jodler.

S napětím očekávaný vrchol festivalové saxofonové přehlídky, koncert Chrise Pottera a jeho kvartetu, měl prolog už v úterý po Velikonocích v Sono Centru v podobě muzikantského workshopu kompletní kapely. Asi 25 účastníků, většinou studentů jazzové katedry JAMU, si odneslo skvělý zážitek, který ještě vygradoval během koncertu a nečekaným epilogem po jeho skončení. Potter vrchovatě naplnil pověst všestranného invenčního saxofonisty, který není limitován technikou hry ani hudebními styly, a je schopný fúzovat poprock se všemi nuancemi historického i soudobého jazzu včetně etnických kořenů bez jakýchkoliv zvyklostí a omezení. Kdo si jej pamatoval jako sidemana v Unity Bandu Pata Methenyho na JazzFestu v roce 2012 nebo z nahrávek s Redem Rodneyem, Stevem Swallowem, Davem Douglasem, Davem Hollandem nebo Paulem Motianem, vychutnal si přerod zralé autorské osobnosti s vlastním názorem, intuicí a stále osobitějším a dobře rozpoznatelným herním stylem do frontmana užívajícího si podporu skvěle disponovaných spoluhráčů. Mám na mysli kanadsko-kubánského pianistu Davida Virellese oscilujícího od role souladného sidemana k pozici uvolněného sólisty s kaskádou nápadů (např. Ilimba) a výborně provázaného tandemu Joe Martin-Nasheet Waits za kontrabasem a bicími. Většina skladeb koncertního setu stavěla na osvědčeném schématu „základní saxofonový ostinátní motiv-unisono přehrávka s pianem, eventuálně s basou-improvizace“. S výjimkou přídavku (Eagle) nabídl Chris Potter Quartet koncertní provedení zcela čerstvého novinkového alba The Dreamer Is the Dream – jak Potter potěšeně konstatoval z pódia, byli brněnští posluchači první na světě, kteří měli možnost si album nejen poslechnout, ale též po koncertě prohlédnout a zakoupit. Sami hudebníci jej viděli ten den poprvé. Oproti aktuální koncertní sestavě na albu hraje na bicí Marcus Gilmore, Waits na pódiu byl ovšem zcela rovnocennou náhradou. Jednotlivé skladby alba (Heart In Hand, Ilimba, titulní The Dreamer Is the Dream se sólem na basklarinet, Yasodhara, Sonic Anomaly) místy propojovaly nasamplované hudební plochy s perkusemi, které postupně naživo dotvářely piano a kontrabas. Během produkce i po ní sklidili Chris Potter i jeho spoluhráči zasloužené ovace auditoria. Svoji návštěvu Brna celý kvartet završil po skončení oficiálního koncertu i aktivní účastí na jam sessionu v MusicLab na Hudební fakultě JAMU. Jak si pochvalovali organizátoři i návštěvníci JazzFestu: víc takových večerů.

JazzFest Brno/ foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Max

    26. duben 2017, 17:58
    No paráda, pěkná retrospektiva. Rád jsem si to všechno při čtení zopakoval. Dvě největší pecky letošního JazzFestu - Poogie Bell a Chris Potter. Zatím.

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více