JazzFest ve znamení saxofonů završili Harry Sokal a Chris Potter

JazzFest ve znamení saxofonů završili Harry Sokal a Chris Potter

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.

Dominantním nástrojem šestnáctého ročníku JazzFestu se jaksi mimochodem stal saxofon – v prvním měsíci festivalu se na pódiu totiž vystřídalo hned šest jazzových formací s bandleaderem saxofonistou a dalších několik skvělých saxofonistů na pozicích sidemanů. Symbolický „výkop“ obstaral hned na úvod série koncertů Joe Lovano, americká swingová a bebopová legenda, se svým Classic Quartetem a repertoárem postaveným na poctě dlouholetému spoluhráči, pianistovi Hanku Jonesovi. Zazněly balady i Lovanovy autorské skladby z posledního alba Classic! Live at Newport. Do Brna se vracel evidentně rád, vzpomněl na svůj dřívější koncert s Johnem Scofieldem. Další trojici saxofonistů (oproti Lovanovi o dvě až tři muzikantské generace mladší) je společný jistý společenský i žánrový kosmopolitismus: český rodák Luboš Soukup i původem norský saxofonista Marius Neset se usadili v dánské metropoli Kodani, na severu Evropy se etabloval i Michal Wróblewski.  Svou hráčskou i autorskou originalitou se relativně brzy prosadili mezi špičkové evropské sólové hráče a zaujali svými hudebními projekty postavenými na výborných mezinárodních sestavách mladých jazzmanů. Luboše Soukupa si jazzová veřejnost dodnes spojuje s česko-polským projektem Inner Spaces i s působením v Concept Art Orchestra. Svůj současný Luboš Soukup Quartet si postavil v roce 2010 brzy po nástupu na studia na kodaňské hudební akademii a k sehranému bandu si pro brněnské vystoupení plánované jako živou nahrávku pro Animal Music přizval v Brně dobře známého beninského kytaristu a zpěváka Lionela Louekeho. Soukupův vrstevník Neset, saxofonový virtuóz právem považovaný za nejvýraznější talent své generace a důstojného nástupce Jana Garbareka, zaujal už svým debutem Golden Xplosion v roce 2011. S nynějším Marius Neset Quartetem vydali předloni respektované album Pinball, na němž z větší části postavili svůj koncert v Sono Centru. Nejpočetnější mezinárodní projekt představil v Huse na provázku kladenský rodák, absolvent brněnské JAMU Michal Wróblewski. Na JazzFestu debutoval před nedávnem se svou další sestavou E Converso. Dnešní osmičlenný MW Ensemble, v němž převažují mladí norští jazzmani, odráží narůstající interpretační i autorský potenciál Michala Wróblewského oscilující od americké jazzové avantgardy přes soudobou artificiální hudbu ke crossoverům inspirovaným nejrůznějšími hudebními žánry.  K výčtu frontmanů a dominantních autorských osobností, které se představily na letošních jazzfestových pódiích, je zapotřebí připočíst jedinečného sólistu i sidemana Poogie Bell Bandu Mikea Stephensona, saxofonového multiinstrumentalistu Marcela Bártu (Vertigo, CAO) i další tři hráče tvořící saxofonovou sekci Concept Art Orchestra (kromě Luboše Soukupa a Marcela Bárty jsou to David Fárek, Petr Kalfus a Robert Mitrega).

jazzfest_skopal_potter_martin-zeman_01Samostatnou přehlídku špičkových jazzových saxofonistů „Spojených států severoamerických i jiných zemí“ (tady si dovoluji parafrázovat chodící jazzovou encyklopedii Jana Daleckého) v rámci JazzFestu tento týden uzavřel dvojkoncert muzikantů starší střední, respektive střední generace: rakouského sopránsaxofonisty, ceněného sidemana i invenčního sólisty a improvizátora Haralda Harry Sokala a chicagského rodáka, asi nejrespektovanějšího saxofonového mága newyorské scény Chrise Pottera.  Osvědčený rakouský spoluhráč mj. Arta Farmera, Davea Hollanda, Carly Bley či Joea Zawinula založil svůj první vlastní projekt Timeless už v roce 1977. V témže roce se stal jedním ze zakládajících členů Vienna Art Orchestra a po boku kapelníka Mathiase Rüegga vytrval až do jeho rozpuštění v roce 2010. Harry Sokal Groove je jeho současným projektem - trio spojující saxofonového inovátora s ambiciózním hráčem na Hammond B3 varhany Raphaelem Wressnigem (v pokoncertním prodeji nabízel hned sedm svých sólových alb) a talentovaným bubeníkem Alexem Deutschem, dynamickým, výborně sehraným i disponovaným rytmickým tandemem. Wressnig si v průběhu koncertu založeném na Sokalových autorských skladbách ze starších alb i z nedávné první společné nahrávky Harry Sokal Groove Where Sparks Start To Fly vydobyl několik invenčních sól, zatímco bubeník setrvával v pozici empatického sidemana. O frontmanovi tříčlenné sestavy na pódiu však nebylo pochyb. S přáním Bon Voyage se protagonista ponořil do svého světa saxofonových ostinát postupně rozvíjených četnými motivy. Jednotlivými čísly z jiskrného alba ( Rocket, Less We Can, Soul Eyes, Saxman, Zephyr) se koncert rozprostřel do příjemné hodinové exhibice. Asi nejzajímavějším číslem koncertu byla vtipná jazzová improvizace na známou alpskou lidovou jódlovačku Erzherzog Johann Jodler.

S napětím očekávaný vrchol festivalové saxofonové přehlídky, koncert Chrise Pottera a jeho kvartetu, měl prolog už v úterý po Velikonocích v Sono Centru v podobě muzikantského workshopu kompletní kapely. Asi 25 účastníků, většinou studentů jazzové katedry JAMU, si odneslo skvělý zážitek, který ještě vygradoval během koncertu a nečekaným epilogem po jeho skončení. Potter vrchovatě naplnil pověst všestranného invenčního saxofonisty, který není limitován technikou hry ani hudebními styly, a je schopný fúzovat poprock se všemi nuancemi historického i soudobého jazzu včetně etnických kořenů bez jakýchkoliv zvyklostí a omezení. Kdo si jej pamatoval jako sidemana v Unity Bandu Pata Methenyho na JazzFestu v roce 2012 nebo z nahrávek s Redem Rodneyem, Stevem Swallowem, Davem Douglasem, Davem Hollandem nebo Paulem Motianem, vychutnal si přerod zralé autorské osobnosti s vlastním názorem, intuicí a stále osobitějším a dobře rozpoznatelným herním stylem do frontmana užívajícího si podporu skvěle disponovaných spoluhráčů. Mám na mysli kanadsko-kubánského pianistu Davida Virellese oscilujícího od role souladného sidemana k pozici uvolněného sólisty s kaskádou nápadů (např. Ilimba) a výborně provázaného tandemu Joe Martin-Nasheet Waits za kontrabasem a bicími. Většina skladeb koncertního setu stavěla na osvědčeném schématu „základní saxofonový ostinátní motiv-unisono přehrávka s pianem, eventuálně s basou-improvizace“. S výjimkou přídavku (Eagle) nabídl Chris Potter Quartet koncertní provedení zcela čerstvého novinkového alba The Dreamer Is the Dream – jak Potter potěšeně konstatoval z pódia, byli brněnští posluchači první na světě, kteří měli možnost si album nejen poslechnout, ale též po koncertě prohlédnout a zakoupit. Sami hudebníci jej viděli ten den poprvé. Oproti aktuální koncertní sestavě na albu hraje na bicí Marcus Gilmore, Waits na pódiu byl ovšem zcela rovnocennou náhradou. Jednotlivé skladby alba (Heart In Hand, Ilimba, titulní The Dreamer Is the Dream se sólem na basklarinet, Yasodhara, Sonic Anomaly) místy propojovaly nasamplované hudební plochy s perkusemi, které postupně naživo dotvářely piano a kontrabas. Během produkce i po ní sklidili Chris Potter i jeho spoluhráči zasloužené ovace auditoria. Svoji návštěvu Brna celý kvartet završil po skončení oficiálního koncertu i aktivní účastí na jam sessionu v MusicLab na Hudební fakultě JAMU. Jak si pochvalovali organizátoři i návštěvníci JazzFestu: víc takových večerů.

JazzFest Brno/ foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Max

    26. duben 2017, 17:58
    No paráda, pěkná retrospektiva. Rád jsem si to všechno při čtení zopakoval. Dvě největší pecky letošního JazzFestu - Poogie Bell a Chris Potter. Zatím.

Nové a první vánoční album Pavla Šporcla Vánoce na modrých houslích s tradičními i méně známými koledami vyšlo koncem listopadu letošního roku. Zároveň s CD vyráží na trh i sám Pavel Šporcl a to se stejnojmenným turné po celé České republice. Do Brna zavítal 11. prosince spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou a Českým chlapeckým sborem Boni pueri. Program (o kterém se předem ovšem nedalo zjistit mnoho) i místo konání koncertu v Bobycentru dávaly tušit poměrně velkolepou a náročnou produkci s mnoha otazníky a úskalími. A je třeba hned předeslat, že právě díky nim vlastně nelze koncert hodnotit umělecky.  více

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.  více

Od alba Sme len hostia na zemi (2009) vydává Tomáš Kytnar se skupinou Tady To Máš nová alba vždy po dvou letech. V době, kdy U2 dokončí desku tři roky od předchozí a kritikům se to zdá příliš brzy, se to může jevit jako nadprodukce, ale co je to proti Neilu Youngovi, který i po sedmdesátce zásobuje fanoušky tempem více než jedna deska za rok… Frekvence je tedy pojem relativní, který v tomto případě souvisí s tím, že Kytnar – pianista kdysi rockový, dnes řekněme bluesovo-šansonový – má stále co zhudebňovat. Před lety mu učarovala slovenština jako velmi hudební jazyk, a tak jeho alba, třebaže vznikají v Brně v okruhu kolem klubu Stará Pekárna a studia Indies, obsahují zhudebněnou slovenskou poezii. Přitom nové album přímo navazuje na předchozí titul Srdičeka tiché a obsahuje výhradně verše bratislavského rodáka a výborného básníka města Erika Ondrejičky (* 1964). Kytnar se s jeho poetikou sžívá dlouhodobě – vedle obou monotematických alb jeho básně zařadil i na předchozí nahrávky Vôňa rána (2011) a Krátkovlasá čembalistka (2013).  více

Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.  více

V rámci turné, které probíhá už od jara, přijede 28. listopadu do Brna na Flédu skupina Zrní. Představí své nejnovější album s názvem Jiskřící. Na naše otázky reagovali členové skupiny (čtyři Honzové a jeden Ondra) kolektivně, pouze odpovědi Honzy Ungera coby autora textů občas vystoupily do popředí.  více

Největší halu brněnského Výstaviště – pavilon P – včera zaplnila tisícovka diváků. Zdejší premiéra baletu West Side Story byla zcela vyprodána. Představení uvádí Národní divadlo Brno, autorem původního konceptu jakožto i původní režie a choreografie je Jerome Robbins, libreto sepsal Arthur Laurents, hudbu Leonard Bernstein a texty písní Stephen Sondheim. Brněnské baletní provedení světoznámého muzikálu režíroval Mário Radačovský, který vytvořil také choreografii nové inscenace. Scénu navrhl Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. O light design se postaral Tomáš Morávek, projekce řídili Jan Fuksa a Martin Svobodník.  více

Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.  více

Přístav, mnohonásobný vítěz Porty a dalších trampských a folkových festivalů, nová alba nechrlí. V roce 2001 debutoval nahrávkou Prašná cesta, v roce 2008 vznikl Papírový drak a až v roce 2017 třetí deska PřiHrátky. Průměrně osmileté rozestupy mezi dlouhohrajícími nahrávkami mají jednu výhodu. Kapela mezitím intenzivně hraje, pracuje na sobě a určitý pokrok by měl být s každým dalším albem znát. Teoreticky by to tak mělo být a u Přístavu to naštěstí platí. A tak podobně jako jsem v souvislosti s minulou deskou tvrdil, že je Přístav čím dál přesvědčivější, u novinky se tento pocit prohloubil.  více

Původní komorní opera Jsem kněžna bláznů měla premiéru v brněnské Redutě. Autorkami operní novinky, která mapuje soukromý i tvůrčí život první české spisovatelky Boženy Němcové, se staly skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová. Libreto vzniklo na základě Němcové korespondence, básní Františka Halase, Vladimíra Holana a Františka Pavlíčka. Novou operu představil Ensemble Opera Diversa v Mozartově v pátek 17. listopadu.  více

Mnoho comebacků bývá spíše nostalgickým až smutným ohlednutím za tím, co už se nikdy nevrátí. Jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo. Gaia Mesiah se vrátila s vervou sobě vlastní a snad ještě větší energií než kdysi. Husí kůži ve středu na Flédě měli v publiku i na podiu.  více

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.  více

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.  více

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.  více

Brno nyní stojí po boku 180 měst z celého světa, která patří do Sítě kreativních měst UNESCO. Pouze tři desítky z těchto měst se soustředí na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této Sítě. Udělený titul oceňuje práci umělců, kulturních pracovníků, žánrovou rozmanitost i spolupráci s okolním regionem.  více

Budoár staré dámy býval brněnská a z větší části dívčí kapela. Neplatí už ani jedno. Charismatickou kapelnici a zpěvačku Martu Kovářovou (dříve Svobodovou) momentálně doprovázejí tři pánové. A i když část kapely stále žije v jihomoravské metropoli, sama Marta se provdala a vychovává dvě děti ve „vesnici v mrazivé kotlině“. Její nová role provdané ženy a hospodyňky se promítla do několika písní „o vaření“ a s životem na nehostinném venkově možná souvisí výběr básně Lubora Kasala Z ježatých hor („Mrazem to mrská a zimu pase“), jejíž zhudebnění skupina zařadila na samý úvod nového alba. Byl to dobrý tah, protože jde o píseň energickou, hitovou, s osobitým a barvitým textem („…kde jektají mývalové umývadel a syčí hadi sprch“) a s mistrně zvládnutou dynamikou, rytmem a stoptimy. Kapela, která v poslední době zdaleka nemá tolik možností zkoušet a písně společně cizelovat jako dřív, se zde ukazuje ve vrcholné formě – sehraná, dravá, ale při všem tom zdánlivém chaosu zorganizovaná – ani tón navíc tu nepadne.  více