Josef Suk Piano Quartet okouzlil brněnské publikum

6. říjen 2020, 1:00
Josef Suk Piano Quartet okouzlil brněnské publikum

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.

Kvarteto se do nynější podoby ustálilo v roce 2012, chybějící několikagenerační historie typická pro jiná komorní tělesa však zdaleka neubírá kvalitě interpretace, ani dosaženým úspěchům. Ať už jde o zahraniční cesty, nahrávání nebo možnost stát se residenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu. Samotný název pak může leckoho zmást, neboť kvarteto nenese jméno po slavném skladateli, nýbrž jeho vnukovi, houslistu Josefu Sukovi působícím ve 20. století.

josef_suk_quartet_foto_marek_olbrzymek_02

Gustav Mahler vedle svých rozsáhlých symfonií a vokálních děl zkomponoval jediné dílo komorní. Z tohoto Klavírního kvartetu a moll se však dochovala pouze první věta, a právě tato recenzovaný koncert zahajovala. Ponurý a hloubavý úvod klavíru v triolovém rytmu se postupně rozvinul v rozvětvenou kompozici a hned první tóny smyčců zaujaly svou jasně patrnou teskností a prosebností. O slovo se střídavě dělily všechny nástroje a v sólových i společných částech se zvukově i barevně vhodně doplňovaly.

Poněkud překvapivě, bez jakéhokoliv oddělení, navázala druhá skladba programu, opět jednovětý Klavírní kvartet Alfreda Schnittkeho. Ten jako Mahlerův velký obdivovatel zpracoval čtyřiadvacetitaktové torzo scherza, které mělo navazovat na první větu Mahlerova kvartetu. Přestože kompozice vycházela ze stejného hudebního materiálu jako skladba předchozí, bylo okamžitě jasné, že jde o dílo zcela odlišné. Od prvních taktů zaznívala hudba harmonicky odvážná, jednotlivé polyfonní linky se bily v disonantních souzvucích. Ani zde však členové kvarteta nedali prostor pochybnostem a s plným nasazením dovedli skladbu přes glissanda i clustery ke klidnému, v partu klavíru líbivému závěru.

josef_suk_quartet_foto_olbrzymek_04

Vedle náboje hudebního si všichni čtyři účinkující během celého koncertu udržovali také náboj pozitivity. Jejich vděčnost a radost z koncertování byla znát v každém úsměvu věnovanému publiku při potlesku ale i k sobě navzájem. Právě tato komunikace mezi jednotlivými hráči byla klíčem k úspěchu, tedy dokonale sehranému přednesu. Interpretace všech skladeb na excelentní úrovni byla způsobena nejen vloženou energií; interpretům nebyl lhostejný obsah každé fráze či myšlenka, kterou se snad skladatel snažil tóny vyjádřit. Mohlo se zdát až neuvěřitelné, jak přesvědčivě lze pocity v hudbě vyjádřit pouze instrumentálně.

Souhra tělesa byla patrná, ačkoliv se koncertu nezúčastnili všichni kmenoví členové ansámblu. Radim Kresta, zakladatel kvarteta, ze své vedoucí pozice houslisty umně koordinoval souhru i výraz jednotlivých skladeb. Ze stálých členů pak vystoupila také violistka Eva Krestová, která své party rozehrávala s odhodlaností a razantním vyzněním. Dvojici pak doplnil violoncellista Lukáš Polák, který svými jistými tahy smyčce poskytl pevnou oporu celému tělesu a klavír, přestože byl prostorově poněkud upozaděn, vynikl svojí odlišnou barvou i průbojností v podání Pavla Zemena.josef_suk_quartet_foto_marek_olbrzymek_03

Poslední skladbou před pauzou pak bylo Klavírní trio, JW X/22 Leoše Janáčka. Dílo se, stejně jako v případě Mahlerova kvartetu, nedochovalo. Janáček ho nejspíš sám zničil, avšak na jeho základě pak složil smyčcový kvartet. V čistě mužském podání tak zazněl koncept napsaný skladatelem a muzikologem Milošem Štědroněm, který se na základě partitury kvarteta pokusil o instrumentaci pro původní triové obsazení. Vyhrávky příznačné pro téma první věty tak zůstaly zachovány v partech violoncella a houslí. Klavír, který v první větě neměl příliš prostoru vyniknout, se v druhé větě realizoval v rozvinuté motivické práci, která charakterizuje celé čtyřvěté dílo. V průběhu dalších vět pak trio dalo naplno vyznít působivým kontrastům temp i nálad, čistému lyrismu i vypjatému dramatismu.

Druhou polovinu koncertu pak rozezněl Kvartet a moll Josefa Suka. Ačkoliv dílo nese opusové číslo 1, nejedná se o zcela první autorovu kompozici. Jde sice o skladbu z raného kompozičního období, kdy sedmnáctiletý Suk začal studovat u Antonína Dvořáka, přesto však dosahuje kvalit zralého skladatele. Provedení první věty s rázným úvodem v celém svém průběhu poněkud postrádalo lyrickou romantickou zpěvnost, kterou nahradila spíše až přílišná dravost, ústící do velkolepého závěru. Ve druhé větě se již zklidněné hlasy s mírností proplétaly lyrickou sazbou, z níž každý nástroj v pravé chvíli dokázal vynést svoji sólovou melodickou linku nad ostatní. Nová zde nebyla ani důsledná práce s detaily, ať už to bylo vypracované vibrato, decentní rozklad v klavírním partu nebo procítěné pizzicato (to vyniklo zejména v souhře violy a violoncella). Třetí větu pak zahájil ostrý a taneční úvod, od kterého pak hudba s gradujícím zápalem dospěla až ke slavnostnímu závěru.

Po velice zdařeném výkonu všech účinkujících následoval dlouhý a zasloužený potlesk, který hráči proložili dvěma přídavky – úryvky z Klavírního kvartetu č. 2 Antonína Dvořáka.

Příjemná atmosféra pozdvihla nedělní odpoledne na neopakovatelný hudební zážitek, který janáčkovský festival zase o poznání posunul vpřed.

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno

GUSTAV MAHLER

Klavírní kvartet a moll

ALFRED SCHNITTKE

Klavírní kvartet

LEOŠ JANÁČEK

Klavírní trio, JW X/22

JOSEF SUK

Kvartet a moll, op. 1 pro klavír, housle, violu a violoncello

Josef Suk Piano Quartet

Mozartův sál divadla Reduta

Neděle 4. 10. 2020

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více