Josef Suk Piano Quartet okouzlil brněnské publikum

6. říjen 2020, 1:00
Josef Suk Piano Quartet okouzlil brněnské publikum

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.

Kvarteto se do nynější podoby ustálilo v roce 2012, chybějící několikagenerační historie typická pro jiná komorní tělesa však zdaleka neubírá kvalitě interpretace, ani dosaženým úspěchům. Ať už jde o zahraniční cesty, nahrávání nebo možnost stát se residenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu. Samotný název pak může leckoho zmást, neboť kvarteto nenese jméno po slavném skladateli, nýbrž jeho vnukovi, houslistu Josefu Sukovi působícím ve 20. století.

josef_suk_quartet_foto_marek_olbrzymek_02

Gustav Mahler vedle svých rozsáhlých symfonií a vokálních děl zkomponoval jediné dílo komorní. Z tohoto Klavírního kvartetu a moll se však dochovala pouze první věta, a právě tato recenzovaný koncert zahajovala. Ponurý a hloubavý úvod klavíru v triolovém rytmu se postupně rozvinul v rozvětvenou kompozici a hned první tóny smyčců zaujaly svou jasně patrnou teskností a prosebností. O slovo se střídavě dělily všechny nástroje a v sólových i společných částech se zvukově i barevně vhodně doplňovaly.

Poněkud překvapivě, bez jakéhokoliv oddělení, navázala druhá skladba programu, opět jednovětý Klavírní kvartet Alfreda Schnittkeho. Ten jako Mahlerův velký obdivovatel zpracoval čtyřiadvacetitaktové torzo scherza, které mělo navazovat na první větu Mahlerova kvartetu. Přestože kompozice vycházela ze stejného hudebního materiálu jako skladba předchozí, bylo okamžitě jasné, že jde o dílo zcela odlišné. Od prvních taktů zaznívala hudba harmonicky odvážná, jednotlivé polyfonní linky se bily v disonantních souzvucích. Ani zde však členové kvarteta nedali prostor pochybnostem a s plným nasazením dovedli skladbu přes glissanda i clustery ke klidnému, v partu klavíru líbivému závěru.

josef_suk_quartet_foto_olbrzymek_04

Vedle náboje hudebního si všichni čtyři účinkující během celého koncertu udržovali také náboj pozitivity. Jejich vděčnost a radost z koncertování byla znát v každém úsměvu věnovanému publiku při potlesku ale i k sobě navzájem. Právě tato komunikace mezi jednotlivými hráči byla klíčem k úspěchu, tedy dokonale sehranému přednesu. Interpretace všech skladeb na excelentní úrovni byla způsobena nejen vloženou energií; interpretům nebyl lhostejný obsah každé fráze či myšlenka, kterou se snad skladatel snažil tóny vyjádřit. Mohlo se zdát až neuvěřitelné, jak přesvědčivě lze pocity v hudbě vyjádřit pouze instrumentálně.

Souhra tělesa byla patrná, ačkoliv se koncertu nezúčastnili všichni kmenoví členové ansámblu. Radim Kresta, zakladatel kvarteta, ze své vedoucí pozice houslisty umně koordinoval souhru i výraz jednotlivých skladeb. Ze stálých členů pak vystoupila také violistka Eva Krestová, která své party rozehrávala s odhodlaností a razantním vyzněním. Dvojici pak doplnil violoncellista Lukáš Polák, který svými jistými tahy smyčce poskytl pevnou oporu celému tělesu a klavír, přestože byl prostorově poněkud upozaděn, vynikl svojí odlišnou barvou i průbojností v podání Pavla Zemena.josef_suk_quartet_foto_marek_olbrzymek_03

Poslední skladbou před pauzou pak bylo Klavírní trio, JW X/22 Leoše Janáčka. Dílo se, stejně jako v případě Mahlerova kvartetu, nedochovalo. Janáček ho nejspíš sám zničil, avšak na jeho základě pak složil smyčcový kvartet. V čistě mužském podání tak zazněl koncept napsaný skladatelem a muzikologem Milošem Štědroněm, který se na základě partitury kvarteta pokusil o instrumentaci pro původní triové obsazení. Vyhrávky příznačné pro téma první věty tak zůstaly zachovány v partech violoncella a houslí. Klavír, který v první větě neměl příliš prostoru vyniknout, se v druhé větě realizoval v rozvinuté motivické práci, která charakterizuje celé čtyřvěté dílo. V průběhu dalších vět pak trio dalo naplno vyznít působivým kontrastům temp i nálad, čistému lyrismu i vypjatému dramatismu.

Druhou polovinu koncertu pak rozezněl Kvartet a moll Josefa Suka. Ačkoliv dílo nese opusové číslo 1, nejedná se o zcela první autorovu kompozici. Jde sice o skladbu z raného kompozičního období, kdy sedmnáctiletý Suk začal studovat u Antonína Dvořáka, přesto však dosahuje kvalit zralého skladatele. Provedení první věty s rázným úvodem v celém svém průběhu poněkud postrádalo lyrickou romantickou zpěvnost, kterou nahradila spíše až přílišná dravost, ústící do velkolepého závěru. Ve druhé větě se již zklidněné hlasy s mírností proplétaly lyrickou sazbou, z níž každý nástroj v pravé chvíli dokázal vynést svoji sólovou melodickou linku nad ostatní. Nová zde nebyla ani důsledná práce s detaily, ať už to bylo vypracované vibrato, decentní rozklad v klavírním partu nebo procítěné pizzicato (to vyniklo zejména v souhře violy a violoncella). Třetí větu pak zahájil ostrý a taneční úvod, od kterého pak hudba s gradujícím zápalem dospěla až ke slavnostnímu závěru.

Po velice zdařeném výkonu všech účinkujících následoval dlouhý a zasloužený potlesk, který hráči proložili dvěma přídavky – úryvky z Klavírního kvartetu č. 2 Antonína Dvořáka.

Příjemná atmosféra pozdvihla nedělní odpoledne na neopakovatelný hudební zážitek, který janáčkovský festival zase o poznání posunul vpřed.

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno

GUSTAV MAHLER

Klavírní kvartet a moll

ALFRED SCHNITTKE

Klavírní kvartet

LEOŠ JANÁČEK

Klavírní trio, JW X/22

JOSEF SUK

Kvartet a moll, op. 1 pro klavír, housle, violu a violoncello

Josef Suk Piano Quartet

Mozartův sál divadla Reduta

Neděle 4. 10. 2020

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více