Josef Suk Piano Quartet okouzlil brněnské publikum

6. říjen 2020, 1:00
Josef Suk Piano Quartet okouzlil brněnské publikum

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.

Kvarteto se do nynější podoby ustálilo v roce 2012, chybějící několikagenerační historie typická pro jiná komorní tělesa však zdaleka neubírá kvalitě interpretace, ani dosaženým úspěchům. Ať už jde o zahraniční cesty, nahrávání nebo možnost stát se residenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu. Samotný název pak může leckoho zmást, neboť kvarteto nenese jméno po slavném skladateli, nýbrž jeho vnukovi, houslistu Josefu Sukovi působícím ve 20. století.

josef_suk_quartet_foto_marek_olbrzymek_02

Gustav Mahler vedle svých rozsáhlých symfonií a vokálních děl zkomponoval jediné dílo komorní. Z tohoto Klavírního kvartetu a moll se však dochovala pouze první věta, a právě tato recenzovaný koncert zahajovala. Ponurý a hloubavý úvod klavíru v triolovém rytmu se postupně rozvinul v rozvětvenou kompozici a hned první tóny smyčců zaujaly svou jasně patrnou teskností a prosebností. O slovo se střídavě dělily všechny nástroje a v sólových i společných částech se zvukově i barevně vhodně doplňovaly.

Poněkud překvapivě, bez jakéhokoliv oddělení, navázala druhá skladba programu, opět jednovětý Klavírní kvartet Alfreda Schnittkeho. Ten jako Mahlerův velký obdivovatel zpracoval čtyřiadvacetitaktové torzo scherza, které mělo navazovat na první větu Mahlerova kvartetu. Přestože kompozice vycházela ze stejného hudebního materiálu jako skladba předchozí, bylo okamžitě jasné, že jde o dílo zcela odlišné. Od prvních taktů zaznívala hudba harmonicky odvážná, jednotlivé polyfonní linky se bily v disonantních souzvucích. Ani zde však členové kvarteta nedali prostor pochybnostem a s plným nasazením dovedli skladbu přes glissanda i clustery ke klidnému, v partu klavíru líbivému závěru.

josef_suk_quartet_foto_olbrzymek_04

Vedle náboje hudebního si všichni čtyři účinkující během celého koncertu udržovali také náboj pozitivity. Jejich vděčnost a radost z koncertování byla znát v každém úsměvu věnovanému publiku při potlesku ale i k sobě navzájem. Právě tato komunikace mezi jednotlivými hráči byla klíčem k úspěchu, tedy dokonale sehranému přednesu. Interpretace všech skladeb na excelentní úrovni byla způsobena nejen vloženou energií; interpretům nebyl lhostejný obsah každé fráze či myšlenka, kterou se snad skladatel snažil tóny vyjádřit. Mohlo se zdát až neuvěřitelné, jak přesvědčivě lze pocity v hudbě vyjádřit pouze instrumentálně.

Souhra tělesa byla patrná, ačkoliv se koncertu nezúčastnili všichni kmenoví členové ansámblu. Radim Kresta, zakladatel kvarteta, ze své vedoucí pozice houslisty umně koordinoval souhru i výraz jednotlivých skladeb. Ze stálých členů pak vystoupila také violistka Eva Krestová, která své party rozehrávala s odhodlaností a razantním vyzněním. Dvojici pak doplnil violoncellista Lukáš Polák, který svými jistými tahy smyčce poskytl pevnou oporu celému tělesu a klavír, přestože byl prostorově poněkud upozaděn, vynikl svojí odlišnou barvou i průbojností v podání Pavla Zemena.josef_suk_quartet_foto_marek_olbrzymek_03

Poslední skladbou před pauzou pak bylo Klavírní trio, JW X/22 Leoše Janáčka. Dílo se, stejně jako v případě Mahlerova kvartetu, nedochovalo. Janáček ho nejspíš sám zničil, avšak na jeho základě pak složil smyčcový kvartet. V čistě mužském podání tak zazněl koncept napsaný skladatelem a muzikologem Milošem Štědroněm, který se na základě partitury kvarteta pokusil o instrumentaci pro původní triové obsazení. Vyhrávky příznačné pro téma první věty tak zůstaly zachovány v partech violoncella a houslí. Klavír, který v první větě neměl příliš prostoru vyniknout, se v druhé větě realizoval v rozvinuté motivické práci, která charakterizuje celé čtyřvěté dílo. V průběhu dalších vět pak trio dalo naplno vyznít působivým kontrastům temp i nálad, čistému lyrismu i vypjatému dramatismu.

Druhou polovinu koncertu pak rozezněl Kvartet a moll Josefa Suka. Ačkoliv dílo nese opusové číslo 1, nejedná se o zcela první autorovu kompozici. Jde sice o skladbu z raného kompozičního období, kdy sedmnáctiletý Suk začal studovat u Antonína Dvořáka, přesto však dosahuje kvalit zralého skladatele. Provedení první věty s rázným úvodem v celém svém průběhu poněkud postrádalo lyrickou romantickou zpěvnost, kterou nahradila spíše až přílišná dravost, ústící do velkolepého závěru. Ve druhé větě se již zklidněné hlasy s mírností proplétaly lyrickou sazbou, z níž každý nástroj v pravé chvíli dokázal vynést svoji sólovou melodickou linku nad ostatní. Nová zde nebyla ani důsledná práce s detaily, ať už to bylo vypracované vibrato, decentní rozklad v klavírním partu nebo procítěné pizzicato (to vyniklo zejména v souhře violy a violoncella). Třetí větu pak zahájil ostrý a taneční úvod, od kterého pak hudba s gradujícím zápalem dospěla až ke slavnostnímu závěru.

Po velice zdařeném výkonu všech účinkujících následoval dlouhý a zasloužený potlesk, který hráči proložili dvěma přídavky – úryvky z Klavírního kvartetu č. 2 Antonína Dvořáka.

Příjemná atmosféra pozdvihla nedělní odpoledne na neopakovatelný hudební zážitek, který janáčkovský festival zase o poznání posunul vpřed.

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno

GUSTAV MAHLER

Klavírní kvartet a moll

ALFRED SCHNITTKE

Klavírní kvartet

LEOŠ JANÁČEK

Klavírní trio, JW X/22

JOSEF SUK

Kvartet a moll, op. 1 pro klavír, housle, violu a violoncello

Josef Suk Piano Quartet

Mozartův sál divadla Reduta

Neděle 4. 10. 2020

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více