Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.
Kvarteto se do nynější podoby ustálilo v roce 2012, chybějící několikagenerační historie typická pro jiná komorní tělesa však zdaleka neubírá kvalitě interpretace, ani dosaženým úspěchům. Ať už jde o zahraniční cesty, nahrávání nebo možnost stát se residenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu. Samotný název pak může leckoho zmást, neboť kvarteto nenese jméno po slavném skladateli, nýbrž jeho vnukovi, houslistu Josefu Sukovi působícím ve 20. století.
Gustav Mahler vedle svých rozsáhlých symfonií a vokálních děl zkomponoval jediné dílo komorní. Z tohoto Klavírního kvartetu a moll se však dochovala pouze první věta, a právě tato recenzovaný koncert zahajovala. Ponurý a hloubavý úvod klavíru v triolovém rytmu se postupně rozvinul v rozvětvenou kompozici a hned první tóny smyčců zaujaly svou jasně patrnou teskností a prosebností. O slovo se střídavě dělily všechny nástroje a v sólových i společných částech se zvukově i barevně vhodně doplňovaly.
Poněkud překvapivě, bez jakéhokoliv oddělení, navázala druhá skladba programu, opět jednovětý Klavírní kvartet Alfreda Schnittkeho. Ten jako Mahlerův velký obdivovatel zpracoval čtyřiadvacetitaktové torzo scherza, které mělo navazovat na první větu Mahlerova kvartetu. Přestože kompozice vycházela ze stejného hudebního materiálu jako skladba předchozí, bylo okamžitě jasné, že jde o dílo zcela odlišné. Od prvních taktů zaznívala hudba harmonicky odvážná, jednotlivé polyfonní linky se bily v disonantních souzvucích. Ani zde však členové kvarteta nedali prostor pochybnostem a s plným nasazením dovedli skladbu přes glissanda i clustery ke klidnému, v partu klavíru líbivému závěru.
Vedle náboje hudebního si všichni čtyři účinkující během celého koncertu udržovali také náboj pozitivity. Jejich vděčnost a radost z koncertování byla znát v každém úsměvu věnovanému publiku při potlesku ale i k sobě navzájem. Právě tato komunikace mezi jednotlivými hráči byla klíčem k úspěchu, tedy dokonale sehranému přednesu. Interpretace všech skladeb na excelentní úrovni byla způsobena nejen vloženou energií; interpretům nebyl lhostejný obsah každé fráze či myšlenka, kterou se snad skladatel snažil tóny vyjádřit. Mohlo se zdát až neuvěřitelné, jak přesvědčivě lze pocity v hudbě vyjádřit pouze instrumentálně.
Souhra tělesa byla patrná, ačkoliv se koncertu nezúčastnili všichni kmenoví členové ansámblu. Radim Kresta, zakladatel kvarteta, ze své vedoucí pozice houslisty umně koordinoval souhru i výraz jednotlivých skladeb. Ze stálých členů pak vystoupila také violistka Eva Krestová, která své party rozehrávala s odhodlaností a razantním vyzněním. Dvojici pak doplnil violoncellista Lukáš Polák, který svými jistými tahy smyčce poskytl pevnou oporu celému tělesu a klavír, přestože byl prostorově poněkud upozaděn, vynikl svojí odlišnou barvou i průbojností v podání Pavla Zemena.
Poslední skladbou před pauzou pak bylo Klavírní trio, JW X/22 Leoše Janáčka. Dílo se, stejně jako v případě Mahlerova kvartetu, nedochovalo. Janáček ho nejspíš sám zničil, avšak na jeho základě pak složil smyčcový kvartet. V čistě mužském podání tak zazněl koncept napsaný skladatelem a muzikologem Milošem Štědroněm, který se na základě partitury kvarteta pokusil o instrumentaci pro původní triové obsazení. Vyhrávky příznačné pro téma první věty tak zůstaly zachovány v partech violoncella a houslí. Klavír, který v první větě neměl příliš prostoru vyniknout, se v druhé větě realizoval v rozvinuté motivické práci, která charakterizuje celé čtyřvěté dílo. V průběhu dalších vět pak trio dalo naplno vyznít působivým kontrastům temp i nálad, čistému lyrismu i vypjatému dramatismu.
Druhou polovinu koncertu pak rozezněl Kvartet a moll Josefa Suka. Ačkoliv dílo nese opusové číslo 1, nejedná se o zcela první autorovu kompozici. Jde sice o skladbu z raného kompozičního období, kdy sedmnáctiletý Suk začal studovat u Antonína Dvořáka, přesto však dosahuje kvalit zralého skladatele. Provedení první věty s rázným úvodem v celém svém průběhu poněkud postrádalo lyrickou romantickou zpěvnost, kterou nahradila spíše až přílišná dravost, ústící do velkolepého závěru. Ve druhé větě se již zklidněné hlasy s mírností proplétaly lyrickou sazbou, z níž každý nástroj v pravé chvíli dokázal vynést svoji sólovou melodickou linku nad ostatní. Nová zde nebyla ani důsledná práce s detaily, ať už to bylo vypracované vibrato, decentní rozklad v klavírním partu nebo procítěné pizzicato (to vyniklo zejména v souhře violy a violoncella). Třetí větu pak zahájil ostrý a taneční úvod, od kterého pak hudba s gradujícím zápalem dospěla až ke slavnostnímu závěru.
Po velice zdařeném výkonu všech účinkujících následoval dlouhý a zasloužený potlesk, který hráči proložili dvěma přídavky – úryvky z Klavírního kvartetu č. 2 Antonína Dvořáka.
Příjemná atmosféra pozdvihla nedělní odpoledne na neopakovatelný hudební zážitek, který janáčkovský festival zase o poznání posunul vpřed.
Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno
GUSTAV MAHLER
Klavírní kvartet a moll
ALFRED SCHNITTKE
Klavírní kvartet
LEOŠ JANÁČEK
Klavírní trio, JW X/22
JOSEF SUK
Kvartet a moll, op. 1 pro klavír, housle, violu a violoncello
Josef Suk Piano Quartet
Mozartův sál divadla Reduta
Neděle 4. 10. 2020
Zatím nebyl přidán žádný komentář..