V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.
Orchestr vznikl při Základní umělecké škole ve Znojmě. Ačkoliv se osamostatnil a nyní vystupuje jako svébytné těleso, se ZUŠ nadále úzce spolupracuje. Jeho členy jsou dnes převážně učitelé a současní i bývalí žáci. Své místo v orchestru však nalezli také lidé nejrůznějších profesí, které „dělat hudbu“ zkrátka baví. Ansámbl takového formátu se sice již ze své podstaty nemůže měřit se špičkovými profesionálními tělesy, ale nabízí nezbytný prostor těm, kteří rádi hrají, aby po boku zkušenějších a starších kolegů dále rostli ve svém interpretačním umění. Perspektiva je (nejen) v tomto případě nadmíru důležitá a všechny intonační, rytmické či snad stylové nesrovnalosti, je třeba sledovat právě touto optikou. Tím spíše však potěší povedené dynamické změny či jednotné plochy a také violoncellová sóla si zaslouží pochvalu.
Koncert zahájilo dílo Abdelazer Suite or The Moor’s Revenge anglického skladatele Henryho Purcella. Autor skladbu napsal v posledním roce svého života jako doprovodnou hudbu ke stejnojmenné tragédii anglické dramatičky Aphry Behnové. Suita své určení však přežila, a přestože se s divadelní hrou již příliš neuvádí, dodnes patří mezi skladatelovy nejznámější a nejoblíbenější kompozice. Ostatně fragment z druhé věty Abdelazera posloužil Benjaminu Brittenovi jako motivický materiál v neméně proslulé skladbě The Young Person's Guide to the Orchestra. Ačkoliv si orchestr nedokázal vždy udržet rytmickou jednotu, snažili se interpreti o jasnou taneční charakterizaci jednotlivých vět – Rondeau, Air či Minuet tak zůstávaly věrný svým tanečním předobrazům. Právě tato skladba se orchestru povedla nejvíce a je třeba pochválit především přirozené změny v dynamice. Po Purcellově suitě přišla řada na Pergolesiho Sinfonii F dur a s ní i na pozounistu Tomáše Votavu, studenta Konzervatoře Brno v trombonové třídě Františka Jeřábka a současně prvního sólistu večera. Ačkoliv má Votava ještě hodně před sebou, nelze mu upřít příjemnou barvu tónu, dobrý cit pro plynutí melodické fráze a také s rychlejšími, či více exponovanými částmi si obratně poradil. Samotnému nastudování Pergolesiho skladby by však možná slušela o něco výraznější dynamika, a to nejen směrem k forte, ale především k pianu. Trombón dokáže docílit obzvláště sladkého tónu a v některých něžnějších částech by vhodně zvolené piano posunulo Votavovu povedenou interpretaci ještě o kousek výše. I tak však Votava dosáhnul více než slušné dynamické pestrosti.
Vrcholem večera byla sopranistka Zuzana Barochová, v jejímž uchopení zazněly Händelovy árie Lascia ch’io pianga, Ombra mai fu (i s předcházejícím recitativem), Vivaldiho árie O servi volate a vybrané části z Purcellovy opery Dido a Aeneas. Barochová se může pochlubit nejen svěží a veskrze přirozenou barvou hlasu i v extrémně vysokých či hlubokých polohách, ale také precizní technikou a vytříbeným citem pro výraz, kterým zpěvačka okouzlila především na dlouze držených tónech. Obzvláště nesený tón v árii Ah, Belinda z Dido a Aenea je toho dobrým důkazem. Jedinou drobnější vadou na kráse těchto skladeb bylo, že tam, kde smyčce zaznívaly v unisonu s hlasem, vystupovala problematická intonace orchestru více na povrch. Většinu času však ansámbl doprovázel zpěvačku pevně a tvořil s ní kompaktní celek.
Rozverný přídavek v podobě ragtimu The Entertainer Scotta Joplina sice zakončil program večera, avšak prostředí kláštera a degustace vín vybízely k delšímu setrvání a k vychutnání genia loci místa, které potřebuje nejen další živou hudbu, ale také celou řadu nezbytných rekonstrukcí. A také díky včerejšímu koncertu a dobročinné dražbě, jsme tomuto stavu zase o kousíček blíž.
Znojemský komorní orchestr
Marek Filip: dirigent
Zuzana Barochová: soprán
Tomáš Votava: trombón
Emil Machain: viola
Reinhold Rieger: viola
Program:
- A. Mozart – Divertimento D dur
Giovanni Battista Pergolesi – Sinfonia pro trombon
Henry Purcell – Dido a Aeneas předehra
H.Purcell – ária Dido "Ah, Belinda" z opery Dido a Aeneas
H.Purcell – ária Dido Lament + závěrečný chorus
A.Vivaldi – ária Vaganty "O servi volate" z oratória Juditin triumf
Šimon Brixi – Tu es deus
- F. Handel – Lascia chio pianga
- F. Handel – Ombra mai fu
nádvoří Louckého kláštera, Znojmo
čtvrtek, 23. července 2020
Zatím nebyl přidán žádný komentář..