Kontrasty polské inscenace Její pastorkyňa

2. prosinec 2018, 17:00
Kontrasty polské inscenace Její pastorkyňa

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.

Realistické drama z prostředí moravské vesnice Gabriely Preissové Její pastorkyňa (ve světě uváděné pod titulem Jenůfa) je prvním neveršovaným textem, který v české opeře došel  zhudebnění. V tragickém příběhu, který je ostrou a nesmlouvavou kritikou společenských poměrů a konvencí, zachází Leoš Janáček přes škrty v libretu s city postav obezřetně a zanechává je celistvé a vlastní interpretací nedotčené. A právě obdobně citlivé bylo i uchopení Její pastorkyně režisérem a autorem scény Alvisem Hermanisem. V působivém ornamentálním prostoru secesních kulis ztvárnily hlavní role Ilona Krzywicka jako Jenůfa, Eliška Weissová jako Kostelnička a Olga Maroszek, stařenka. V mužských rolích se představili tenoři Titusz Tóbisz jako Laca a Piotr Friebe v roli Števy. Orchestr řídil dirigent a umělecký šéf opery Velkého divadla Stanisława Moniuszka v Poznani Gabriel Chmura.

jeji_pastorkyna_02_foto_marek_olbrzymek

Již od prvních tónů předehry bylo publikum konfrontováno s jevištní řečí tak neobvyklou a plnou kontrastů, že mnoha divákům mohlo výtvarné řešení scény zůstat hádankou až do konce. Záplava ornamentů a vizuálních vjemů totiž neslibovala jednoduchou interpretaci. Jen co na jevišti neustále přítomná skupina tanečnic v bílých krojích svými pohyby začala vyprávět příběh, bylo jasné že se i choreografie uchýlila k ornamentálnosti a jisté neartikulovanosti, stejně jako výjimečně povedené a oku lahodící kostýmy. Bohatým zdobením byly navýsost folklórní a přesto místně nezařaditelné. Obrazy Alfonse Muchy či Joži Úprky promítané na scénu však nesdělovaly mnoho podstatného. Nevtíravě zaměstnávala pozornost očí, zatímco většinu vnímání na sebe už plně stáhly repliky postav.

Pěvecké role překvapily statičností, také rekvizity byly omezeny na naprosté minimum. Svá slova však interpreti doprovázeli výraznou, až schematickou gestikulací i afektem hlasu, který dokazoval stoprocentní porozumění textu a nenechal zapadnout jediné vnitřní hnutí.

jeji_pastorkyna_01_foto_marek_olbrzymek

Rozdělení prostoru 1. a 3. dějství na tři úrovně pro sólisty, tanec a sbor bylo bezezbytku funkční ve všech dramatických situacích a organicky podtrhovalo jejich proměny. Dějství druhé se jako svébytné, komorní a dějově kontrastní samo nabízí pro zcela rozdílné řešení. Klíčové dění dramatu bylo v této inscenaci přeneseno do konkrétních realistických kulis dvacátého století. Škrobení krojů pomíjí a přišlo razantní zcivilnění. Nechyběly ani odvážné rekvizity jako barevná světélka na svatém obraze nebo funkční domácí spotřebiče. I pěvecký projev interpretů se pod vlivem vypjatých situací přiblížil prosté řeči a místy na kultivovaný tón zcela rezignoval, především v působivém závěru jednání v podání Elišky Weiss jako Kostelnička.

Výkony všech hlavních představitelů se pohybovaly na vyvážené, stejně špičkové úrovni. Ilona Krzywicka v roli Jenůfy se vyhnula glissandům v náročných intervalových skocích a skvěle obstála i v nasazování ve zvláště vysokých polohách. Ve své roli zdomácnělá Eliška Weissová jí byla rovnocenným partnerem s příhodně příbuznou barvou hlasu. Piotr Friebe v roli marnotratného Števy výtečně projevil záměrnou a na libretu postavenou neurvalost výrazu, hereckého i pěveckého. Jeho protějšek, autoritativní Titusz Tóbisz, jako by uvažoval v intencích celého nastudování a veškerou průraznost a sílu hlasu vyhradil na několik dějově nejzásadnějších zvolání. Sbory potěšily hutným zvukem, ačkoli ženský sbor třetího dějství, ač vizuálně statický, projevil více energie a vyzněl snad o něco lépe.

Úhrnem byla poznaňská Její pastorkyňa inscenací vyzařující úctu k dílu a záměrům tvůrců. Režie se obdivuhodným způsobem vzdala vlastního výkladu ve prospěch sdělení obsaženého v libretu i hudbě. Díky nadprůměrné úrovni všech složek incenace mohlo brněnské publikum spatřit klíčové dílo české hudby v podobě zároveň nové, odvážně plné i pokorně průzračné.

Dirigent: Gabriel Chmura
Režie: Alvis Hermanis
Scéna: Alvis Hermanis
Kostýmy: Anna Watkins
Choreografie: Alla Sigalova
Světelný design: Gleb Filshtinsky
Projekce: Ineta Sipunova
Sbormistr: Mariusz Otto 

Obsazení:

Jenůfa: Ilona Krzywicka – soprán
Laca Klemeň: Titusz Tóbisz – tenor
Števa Buryja: Piotr Friebe – tenor
Kostelnička Buryjovka: Eliška Weissová – soprán
Stařenka Buryjovka: Olga Maroszek – mezzosoprán
Stárek: Rafał Korpik – bas

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více