Kristýna Znamenáčková mezi impresionismem, jazzem a experimentem

1. červenec 2020, 14:00
Kristýna Znamenáčková mezi impresionismem, jazzem a experimentem

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.

Večer zahájila Rapsodie pro klavír Jaroslava Ježka známého spíše svými písněmi a hudbou pro Osvobozené divadlo než artificiální tvorbou. Skladba je současně Ježkovou první rozsáhlejší kompozicí pro sólový klavír. Ten, kdo by očekával sladce popěvkovou melodiku tehdejší populární tvorby, byl by překvapen – Ježkovo dílo tepe místy až zuřivou energií, dává na odiv netradiční, jazzem ovlivněnou rytmiku a nezvykle minimalisticky (nikoliv ve smyslu hudebního minimalismu) přistupuje k využití klaviatury. Mnoho toho, co je na Rapsodii pro klavír půvabné, je důkladně skryto pod povrchem takřka futuristického randálu. Pokud to interpret dovolí, rafinovanost sazby a celého výrazu se rozmaže do stěží uchopitelného hudebního tvaru. Kristýna Znamenáčková však provedením Ježkovy skladby nasadila laťku nesmírně vysoko hned na počátku večera – každičká fráze, která by v rytmickém lomozu mohla snadno zaniknout, byla do posledního „písmenka“ precizně „vyhláskována“. Jak snadné by přitom bylo trochu více a častěji „šlápnout do pedálu“, rozmazat hrany a skrýt náročnou rytmiku za nečitelnou a rozplizlou zeď zvuku. Klavíristka nepodcenila ani lyričtější části skladby a s lehkostí přecházela z klidnějších poloh do frenetického víření a zpět, to vše s výtečným frázováním a intuitivní dynamikou.

Hudebním kontrastem k divokému, jazzem a avantgardou nasáklému dílu pozdních 30. let se staly první dvě sonáty z cyklu Nouvelles Sonatines pro klavír op. 87 francouzského skladatele Charlese Koechlina. Zatímco Ježek čerpal svoji inspiraci převážně z jazzu a avantgardy, Koechlin tíhnul k barvám impresionismu. S příchodem první sonáty cyklu se atmosféra v Křišťálovém sále změnila jako mávnutím kouzelného proutku.  Kristýna Znamenáčková navíc podepřela již tak dosti lyrickou skladbu výtečným citem pro dynamiku a frázování. Jemným úhozem vykreslila sice zcela opačné hudební sdělení než Ježkova Rapsodie, přesto uvedení obou děl působilo více jako dialog než zápas kompozičních přístupů. Velké rozložené akordy, tolik odlišné od relativně úzké sazby Ježkovy, poklidně pulzovaly sálem. Na vlně impresionistického zvuku se nesla také následující skladba Paisajes pro klavír katalánského skladatele Federica Mompou, který je některými příhodně nazýván pokračovatelem Debussyho. Ačkoliv si Mompou bere velkou inspiraci z děl Debussyho, Faurého či Satieho, část jeho kompozičního jazyka je ovlivněna také minimalismem. Paisajes vznikaly v průběhu celých osmnácti let (1942–1960) a například závěrečná věta Carros de Galica (Galicijské vozy) pocházející z roku 1960 dobře ilustruje skladatelův vývoj a příklon k experimentálnějšímu stylu. Naopak část druhá – El lago (Jezero) svojí bublavou a poklidnou repetitivností připomíná spíše skladebné postupy Debussyho. V obou těchto polohách se Znamenáčková cítila jako doma, ostatně právě v závěru Paisajes se spojilo interpretační mistrovství z obou pólů, které jsme měli možnost slyšet na jedné straně u Ježka a na té druhé u Koechlina.

Na samotný závěr (tvořící však z časového hlediska dobrých čtyřicet procent večera) zazněla Sonáta pro klavír H. 350 Bohuslava Martinů. Svým provedením se dílo stalo právem zlatým hřebem koncertu. Ostatně za interpretaci této sonáty obdržela Kristýna Znamenáčková v roce 2015 cenu na soutěži Nadace Bohuslava Martinů; nedalo se tedy s trochou nadsázky (navíc s přihlédnutím k předcházejícím skladbám) očekávat cokoliv jiného. Virtuózní, rytmicky i dynamicky vysoce náročná skladba se obloukem vrátila tam, kde večer začal – k živelnosti a dravosti. Zde se mohl projevit nejen výrazový talent Znamenáčkové, ale také její vybroušená technika, bez které by dílo takové náročnosti mohlo sice zaznít, ale působilo by pravděpodobně těžkopádně a dýchavičně. Klavíristka dokázala i ta nejvyhrocenější místa přednést s lehkostí, krásou úhozu i živou, dýchající dynamikou a úspěšně tak uzavřít poslední předprázdninový koncert v produkci Ensemble Opera Diversa.

JAROSLAV JEŽEK

Rapsodie pro klavír

CHARLES KOECHLIN

Nouvelles Sonatines pro klavír op. 87

FREDERICO MOMPOU

Paisajes pro klavír

BOHUSLAV MARTINŮ
Sonáta pro klavír H. 350

Klavír: Kristýna Znamenáčková

  1. června 2020 v 19.00, Křišťálová sál Staré radnice, Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více