Kristýna Znamenáčková mezi impresionismem, jazzem a experimentem

1. červenec 2020, 14:00
Kristýna Znamenáčková mezi impresionismem, jazzem a experimentem

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.

Večer zahájila Rapsodie pro klavír Jaroslava Ježka známého spíše svými písněmi a hudbou pro Osvobozené divadlo než artificiální tvorbou. Skladba je současně Ježkovou první rozsáhlejší kompozicí pro sólový klavír. Ten, kdo by očekával sladce popěvkovou melodiku tehdejší populární tvorby, byl by překvapen – Ježkovo dílo tepe místy až zuřivou energií, dává na odiv netradiční, jazzem ovlivněnou rytmiku a nezvykle minimalisticky (nikoliv ve smyslu hudebního minimalismu) přistupuje k využití klaviatury. Mnoho toho, co je na Rapsodii pro klavír půvabné, je důkladně skryto pod povrchem takřka futuristického randálu. Pokud to interpret dovolí, rafinovanost sazby a celého výrazu se rozmaže do stěží uchopitelného hudebního tvaru. Kristýna Znamenáčková však provedením Ježkovy skladby nasadila laťku nesmírně vysoko hned na počátku večera – každičká fráze, která by v rytmickém lomozu mohla snadno zaniknout, byla do posledního „písmenka“ precizně „vyhláskována“. Jak snadné by přitom bylo trochu více a častěji „šlápnout do pedálu“, rozmazat hrany a skrýt náročnou rytmiku za nečitelnou a rozplizlou zeď zvuku. Klavíristka nepodcenila ani lyričtější části skladby a s lehkostí přecházela z klidnějších poloh do frenetického víření a zpět, to vše s výtečným frázováním a intuitivní dynamikou.

Hudebním kontrastem k divokému, jazzem a avantgardou nasáklému dílu pozdních 30. let se staly první dvě sonáty z cyklu Nouvelles Sonatines pro klavír op. 87 francouzského skladatele Charlese Koechlina. Zatímco Ježek čerpal svoji inspiraci převážně z jazzu a avantgardy, Koechlin tíhnul k barvám impresionismu. S příchodem první sonáty cyklu se atmosféra v Křišťálovém sále změnila jako mávnutím kouzelného proutku.  Kristýna Znamenáčková navíc podepřela již tak dosti lyrickou skladbu výtečným citem pro dynamiku a frázování. Jemným úhozem vykreslila sice zcela opačné hudební sdělení než Ježkova Rapsodie, přesto uvedení obou děl působilo více jako dialog než zápas kompozičních přístupů. Velké rozložené akordy, tolik odlišné od relativně úzké sazby Ježkovy, poklidně pulzovaly sálem. Na vlně impresionistického zvuku se nesla také následující skladba Paisajes pro klavír katalánského skladatele Federica Mompou, který je některými příhodně nazýván pokračovatelem Debussyho. Ačkoliv si Mompou bere velkou inspiraci z děl Debussyho, Faurého či Satieho, část jeho kompozičního jazyka je ovlivněna také minimalismem. Paisajes vznikaly v průběhu celých osmnácti let (1942–1960) a například závěrečná věta Carros de Galica (Galicijské vozy) pocházející z roku 1960 dobře ilustruje skladatelův vývoj a příklon k experimentálnějšímu stylu. Naopak část druhá – El lago (Jezero) svojí bublavou a poklidnou repetitivností připomíná spíše skladebné postupy Debussyho. V obou těchto polohách se Znamenáčková cítila jako doma, ostatně právě v závěru Paisajes se spojilo interpretační mistrovství z obou pólů, které jsme měli možnost slyšet na jedné straně u Ježka a na té druhé u Koechlina.

Na samotný závěr (tvořící však z časového hlediska dobrých čtyřicet procent večera) zazněla Sonáta pro klavír H. 350 Bohuslava Martinů. Svým provedením se dílo stalo právem zlatým hřebem koncertu. Ostatně za interpretaci této sonáty obdržela Kristýna Znamenáčková v roce 2015 cenu na soutěži Nadace Bohuslava Martinů; nedalo se tedy s trochou nadsázky (navíc s přihlédnutím k předcházejícím skladbám) očekávat cokoliv jiného. Virtuózní, rytmicky i dynamicky vysoce náročná skladba se obloukem vrátila tam, kde večer začal – k živelnosti a dravosti. Zde se mohl projevit nejen výrazový talent Znamenáčkové, ale také její vybroušená technika, bez které by dílo takové náročnosti mohlo sice zaznít, ale působilo by pravděpodobně těžkopádně a dýchavičně. Klavíristka dokázala i ta nejvyhrocenější místa přednést s lehkostí, krásou úhozu i živou, dýchající dynamikou a úspěšně tak uzavřít poslední předprázdninový koncert v produkci Ensemble Opera Diversa.

JAROSLAV JEŽEK

Rapsodie pro klavír

CHARLES KOECHLIN

Nouvelles Sonatines pro klavír op. 87

FREDERICO MOMPOU

Paisajes pro klavír

BOHUSLAV MARTINŮ
Sonáta pro klavír H. 350

Klavír: Kristýna Znamenáčková

  1. června 2020 v 19.00, Křišťálová sál Staré radnice, Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Nejčtenější

Kritika

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více