Květy: Komik do půl osmé

Květy: Komik do půl osmé

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.

O tom, že Kyšperského tvorba tvoří jedno kontinuum, ať píše pro kapelu, nebo své sólové projekty, svědčí i některé další detaily nového alba. Opět tu máme tajemnou zkratku (WNS), následníka ČKNO z alba Květů Miláček slunce nebo DWYL ze sólové desky Vlakem (a na přechozí sólovce Svetr byla píseň BMX ABC). A píseň Dům zrcadel Scarabeus na novém albu jako by úsporností textu a častým opakováním jednotlivých veršů na slovní minimalismus sólové desky Vlakem přímo navazovala (možná ne náhodou začíná slovy: „Slyšíš, slyšíš? V dálce hučí vlak“). Text písně Komplikovaná růže mi pro změnu svou formou připomíná automatický surrealismus básnické sbírky Marťanské lodě, kterou Kyšperský napsal napůl se svou přítelkyní Alenou Černou.

Tyto paralely a podobnosti však v žádném případě neznamenají, že by Květy, a především Kyšperský jako autor, rezignovali na silné písňové příběhy, v nichž se zračí přesné a originální pozorování světa kolem sebe a prolínání reálných a nadreálných obrazů. V úvodní písni je pro mne například titulní postava Kouzelníka z refrénu méně důležitá než interakce autora písně s osmnáctiletými kluky a stejně starými holkami z první a druhé sloky („Není žádnej rozdíl mezi nimi a mou neteří“). Ostatně tato další silná píseň Květů o stárnutí („protože mám šedivý vlasy“) naprosto přirozeně pokračuje skladbou snad ještě silnější, Odpočinout, v níž se podařilo – v tvorbě Květů nikoli poprvé – šťastně propojit výraznou melodii, sugestivní interpretaci a silný text. V něm zaujme nejen lehce sociální téma („Panelák a pokoje kout, kde z kapsy kalhot čouhá výplata“), ale opět také paralely s další Kyšperského tvorbou (panelák a tráva v parku jako vzdálené ohlasy písně Pole, tráva a činžáky a kočka jako Martinovo erbovní zvíře – viz třeba píseň Kočičí dům). A také s tvorbou jeho spoluhráče Aleše Pilgra (má slovo „umakart“ v písni něco společného s deskou Umakartové Alešovy skupiny Biorchestr?).

Odpočinout je ovšem vedle smutku a bezčasí také naplno slyšet sestava s výraznými klávesami, jakkoli jde o pouhý náznak toho, čím nás skupina překvapí v některých dalších písních. Dusavý rytmus písně Holka bude pro nepřipraveného posluchače podobných překvapením, jako když Traband experimentoval s elektronickým doprovodem a rytmem v písni Takovej pán, která na albu Neslýchané! následovala po hudebně konvenčnější folkrockové Princezně Ladě. U Květů je však přechod pozvolnější, protože předchozí píseň WNS kombinuje výrazné bicí s klávesami. I zde však Květy nabízejí mnohem víc než jen hudební dobrodružství. Píseň o pěkných holkách, zvláštních a dlouhých bodlinách ježka a brněnském muzikantovi Tomovi Vtípilovi tvoří totiž zajímavý kontrast ke zmínce o „nějaké staré herečce“, která v následující skladbě Ptáček „vzpomíná na to, jak chodila za války z továrny lesem“. Válka se jako téma znovu objeví v písni Socha: „Všechny díry po kulkách z války už dávno zamazali vápnem“ a „Opuštěný holky z předměstí vychovávají svoje vnuky“. Příběh sochy z parku, která má „dnes večer“ pohřeb a kterou možná roztlučou na prášek trpaslíci v lesích (vedle televizního seriálu Trpaslík jsem si hned vzpomněl i na Kyšperského sólovou miniaturu Umírá trpaslíků král), Květy obalily opět do dusavého elektronického doprovodu. Ten v jeden moment použitými barvami evokuje disco styl 80. let (ano, vybavil se mi Svět pod hlavou), zatímco nervní rytmus ve stylu někdejšího hitu Pasáček ovcí a Kyšperského hlas jsou naprosto typické Květy.

S dalšími poslechy celého alba si stále víc uvědomuji, že se Květům podařilo současně: 1. navázat na to nejlepší ze své předchozí tvorby (silné příběhy a obrazy, práce s rytmem, na povrch probublávající silné melodie); 2. přijít s novými hudebními prvky (klávesový doprovod, výrazná syntetická basa například v písni Indián); 3. vzít v potaz i vedlejší či sólové projekty svého kapelníka. Nevím, jak to ta kapela dělá. A ani netuším, odkud se berou slovní spojení, jako je oslovení „Ty číšníku, lovče velryb, ty sněhuláku v ohni“. Ale stále mě to baví a vůbec mi nevadí, že mi nová deska nepotvrdila Martinova slova o „hodně rockové a kytarové skupině“. Moc se těším se na další dobrodružství.

Květy: Komik do půl osmé, vydavatel: Indies Scope 2017. 12 skladeb. Celkový čas 40:18.

Květy/ foto Alena Černá

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Nové a první vánoční album Pavla Šporcla Vánoce na modrých houslích s tradičními i méně známými koledami vyšlo koncem listopadu letošního roku. Zároveň s CD vyráží na trh i sám Pavel Šporcl a to se stejnojmenným turné po celé České republice. Do Brna zavítal 11. prosince spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou a Českým chlapeckým sborem Boni pueri. Program (o kterém se předem ovšem nedalo zjistit mnoho) i místo konání koncertu v Bobycentru dávaly tušit poměrně velkolepou a náročnou produkci s mnoha otazníky a úskalími. A je třeba hned předeslat, že právě díky nim vlastně nelze koncert hodnotit umělecky.  více

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.  více

Od alba Sme len hostia na zemi (2009) vydává Tomáš Kytnar se skupinou Tady To Máš nová alba vždy po dvou letech. V době, kdy U2 dokončí desku tři roky od předchozí a kritikům se to zdá příliš brzy, se to může jevit jako nadprodukce, ale co je to proti Neilu Youngovi, který i po sedmdesátce zásobuje fanoušky tempem více než jedna deska za rok… Frekvence je tedy pojem relativní, který v tomto případě souvisí s tím, že Kytnar – pianista kdysi rockový, dnes řekněme bluesovo-šansonový – má stále co zhudebňovat. Před lety mu učarovala slovenština jako velmi hudební jazyk, a tak jeho alba, třebaže vznikají v Brně v okruhu kolem klubu Stará Pekárna a studia Indies, obsahují zhudebněnou slovenskou poezii. Přitom nové album přímo navazuje na předchozí titul Srdičeka tiché a obsahuje výhradně verše bratislavského rodáka a výborného básníka města Erika Ondrejičky (* 1964). Kytnar se s jeho poetikou sžívá dlouhodobě – vedle obou monotematických alb jeho básně zařadil i na předchozí nahrávky Vôňa rána (2011) a Krátkovlasá čembalistka (2013).  více

Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.  více

V rámci turné, které probíhá už od jara, přijede 28. listopadu do Brna na Flédu skupina Zrní. Představí své nejnovější album s názvem Jiskřící. Na naše otázky reagovali členové skupiny (čtyři Honzové a jeden Ondra) kolektivně, pouze odpovědi Honzy Ungera coby autora textů občas vystoupily do popředí.  více

Největší halu brněnského Výstaviště – pavilon P – včera zaplnila tisícovka diváků. Zdejší premiéra baletu West Side Story byla zcela vyprodána. Představení uvádí Národní divadlo Brno, autorem původního konceptu jakožto i původní režie a choreografie je Jerome Robbins, libreto sepsal Arthur Laurents, hudbu Leonard Bernstein a texty písní Stephen Sondheim. Brněnské baletní provedení světoznámého muzikálu režíroval Mário Radačovský, který vytvořil také choreografii nové inscenace. Scénu navrhl Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. O light design se postaral Tomáš Morávek, projekce řídili Jan Fuksa a Martin Svobodník.  více

Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.  více

Přístav, mnohonásobný vítěz Porty a dalších trampských a folkových festivalů, nová alba nechrlí. V roce 2001 debutoval nahrávkou Prašná cesta, v roce 2008 vznikl Papírový drak a až v roce 2017 třetí deska PřiHrátky. Průměrně osmileté rozestupy mezi dlouhohrajícími nahrávkami mají jednu výhodu. Kapela mezitím intenzivně hraje, pracuje na sobě a určitý pokrok by měl být s každým dalším albem znát. Teoreticky by to tak mělo být a u Přístavu to naštěstí platí. A tak podobně jako jsem v souvislosti s minulou deskou tvrdil, že je Přístav čím dál přesvědčivější, u novinky se tento pocit prohloubil.  více

Původní komorní opera Jsem kněžna bláznů měla premiéru v brněnské Redutě. Autorkami operní novinky, která mapuje soukromý i tvůrčí život první české spisovatelky Boženy Němcové, se staly skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová. Libreto vzniklo na základě Němcové korespondence, básní Františka Halase, Vladimíra Holana a Františka Pavlíčka. Novou operu představil Ensemble Opera Diversa v Mozartově v pátek 17. listopadu.  více

Mnoho comebacků bývá spíše nostalgickým až smutným ohlednutím za tím, co už se nikdy nevrátí. Jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo. Gaia Mesiah se vrátila s vervou sobě vlastní a snad ještě větší energií než kdysi. Husí kůži ve středu na Flédě měli v publiku i na podiu.  více

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.  více

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.  více

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.  více

Brno nyní stojí po boku 180 měst z celého světa, která patří do Sítě kreativních měst UNESCO. Pouze tři desítky z těchto měst se soustředí na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této Sítě. Udělený titul oceňuje práci umělců, kulturních pracovníků, žánrovou rozmanitost i spolupráci s okolním regionem.  více

Budoár staré dámy býval brněnská a z větší části dívčí kapela. Neplatí už ani jedno. Charismatickou kapelnici a zpěvačku Martu Kovářovou (dříve Svobodovou) momentálně doprovázejí tři pánové. A i když část kapely stále žije v jihomoravské metropoli, sama Marta se provdala a vychovává dvě děti ve „vesnici v mrazivé kotlině“. Její nová role provdané ženy a hospodyňky se promítla do několika písní „o vaření“ a s životem na nehostinném venkově možná souvisí výběr básně Lubora Kasala Z ježatých hor („Mrazem to mrská a zimu pase“), jejíž zhudebnění skupina zařadila na samý úvod nového alba. Byl to dobrý tah, protože jde o píseň energickou, hitovou, s osobitým a barvitým textem („…kde jektají mývalové umývadel a syčí hadi sprch“) a s mistrně zvládnutou dynamikou, rytmem a stoptimy. Kapela, která v poslední době zdaleka nemá tolik možností zkoušet a písně společně cizelovat jako dřív, se zde ukazuje ve vrcholné formě – sehraná, dravá, ale při všem tom zdánlivém chaosu zorganizovaná – ani tón navíc tu nepadne.  více