Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.
Album s německým názvem Leichte Musik, který lze vnímat jako paralelu k loňskému titulu Brünn Kouřilovy druhé skupiny Revolwhere?, obsahuje položky, které vznikaly v delším časovém rozmezí. V komentáři k písni Zastavárna autor například vzpomíná, jak ji psal „ve studentském bytě s kamarádem Markem Laichmanem“. A v Malé osudové, která už před lety vznikla jako osobní ohlédnutí („pohádky už nejsou, co bývaly“), prý musel v textu nejprve nahradit „stagnující dvanáctníky“ třicátníky, aby se do konečné verze nakonec dostali „stagnující pamětníci“ bez určení věku.
Ačkoli je album autorsky téměř stoprocentně dílem jednoho muže, k jeho realizaci si Kouřil přizval Tomáše Vtípila, důležitou postavu nejen brněnské scény (tak důležitou, že se dostal do textu jedné písně na novém albu Květů). O šest let mladší, ale výrazně zkušenější hudebník album Leichte Musik spoluprodukoval, nahrál (měl na starosti náběr zvuku, mix i mastering) a především dotvářel aranže a přispěl spoustou nástrojů – od nevšedních houslových partů přes baskytaru až po různé syntezátory nebo „nehudební“ zvuky typu hry na větev jabloně. Na samotného Kouřila zbyla kytara a v některých skladbách také basa (v písni Krvavý skvrny velmi zásadní). V jednotlivých skladbách pak jako hosté účinkují kytarista Radovan Plášek a bubeník Petr Fučík.
Základem písní jsou Kouřilovy texty, po formální stránce velmi různorodé – od úsporného a přitom funkčního stylu v písni JáSám přes náznaky rýmů v Řece až po rozmáchlejší epický styl s častými asonancemi a opakováním slov a celých vět jako v písni 13. Podobně jako u kapely Revolwhere? střídá autor češtinu s dalšími jazyky („La dévolution mélancolique in Brünn / Please, stay away“ – LDM) a celé album dokonce uzavírá slovenským textem Všetko. Ostatně v písni Stará Pekárna popisuje zážitek z koncertu skupiny Živé kvety, která se Bratislavou inspiruje podobně jako on Brnem. Se jménem zpěvačky Živých kvetů (Lucia Piussi) je spojena také jedna z nejlepších slovních hříček na albu: „poslouchám Piussi“ / „poslouchám, piju si“. Album Leichte Musik však není prvoplánově hravé, třebaže jeho autor s jazykem umí pracovat a v řadě písní příjemně překvapuje (ovšem jinde zatahá za uši špatně položeným přízvukem). Jeho písně jsou nejen plné vzpomínek na studentská léta, ale především postřehů z každodenního života, literárních a obecně kulturních reminiscencí a zajímavých přesahů od konkrétního k obecnému („Dál hledám si tu Čáru“). V jednotlivých písních se vynořují postavy zcela anonymní („Kolem lidi jdou z práce do práce“), konkrétnější („…říká třináctka třináctce“) i zcela konkrétní (někdejší hardcorový zpěvák zvaný Džíza). To vše zpívá nebo spíše deklamuje čtyřicátník s hlasem někde mezi Oldřichem Janotou z doby alb Žlutě a Sešité a Martinem Kozlovským z Hrozně (napadá mě jeho píseň Magor).
Hudební jednotvárnost, která by hrozila v případě zcela sólové nahrávky, odbourává právě Tomáš Vtípil svými aranžemi. Jednou podtrhne minimalistický zpěvákův projev podobně monotónní syntezátorovou plochou, z níž se vynoří Pláškova elektrická kytara (Čára), podruhé pod Kouřilovou kytarou pouze zlehka pobublávají elektrické varhany (Tepání) a potřetí pozvolna rozvíjí hudební doprovod až k jakési hlukové stěně (Stará Pekárna). Právě vývoj v rámci skladeb je pro album příznačný. I písně s velmi úsporným textem trvají přes čtyři minuty, což může ovšem někdy být i na škodu věci. Například stručný a přitom mnohovrstevnatý text Krvavých skvrn by možné lépe vynikl při kratší stopáži.
Leichte Music je sice už třetí dlouhohrající projekt Low End Bandu, ale první dvě demonahrávky vznikaly v domáckém prostředí. Díky spolupráci s Tomášem Vtípilem se Vítu Kouřilovi podařilo natočit nejen sbírku zajímavých a inspirativních písní, ale album zajímavé i po zvukové stránce. Album, které by minimálně v brněnském kontextu nemělo zapadnout.
Low End Band: Leitchte Music, vydavatel: Ador-no-punk re:cordes, 2016. 13 písní, celková stopáž: 62:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..