Low End Band: Leichte Musik

Low End Band: Leichte Musik

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.

Album s německým názvem Leichte Musik, který lze vnímat jako paralelu k loňskému titulu Brünn Kouřilovy druhé skupiny Revolwhere?, obsahuje položky, které vznikaly v delším časovém rozmezí. V komentáři k písni Zastavárna autor například vzpomíná, jak ji psal „ve studentském bytě s kamarádem Markem Laichmanem“. A v Malé osudové, která už před lety vznikla jako osobní ohlédnutí („pohádky už nejsou, co bývaly“), prý musel v textu nejprve nahradit „stagnující dvanáctníky“ třicátníky, aby se do konečné verze nakonec dostali „stagnující pamětníci“ bez určení věku.

Ačkoli je album autorsky téměř stoprocentně dílem jednoho muže, k jeho realizaci si Kouřil přizval Tomáše Vtípila, důležitou postavu nejen brněnské scény (tak důležitou, že se dostal do textu jedné písně na novém albu Květů). O šest let mladší, ale výrazně zkušenější hudebník album Leichte Musik spoluprodukoval, nahrál (měl na starosti náběr zvuku, mix i mastering) a především dotvářel aranže a přispěl spoustou nástrojů – od nevšedních houslových partů přes baskytaru až po různé syntezátory nebo „nehudební“ zvuky typu hry na větev jabloně. Na samotného Kouřila zbyla kytara a v některých skladbách také basa (v písni Krvavý skvrny velmi zásadní). V jednotlivých skladbách pak jako hosté účinkují kytarista Radovan Plášek a bubeník Petr Fučík.

Základem písní jsou Kouřilovy texty, po formální stránce velmi různorodé – od úsporného a přitom funkčního stylu v písni JáSám přes náznaky rýmů v Řece až po rozmáchlejší epický styl s častými asonancemi a opakováním slov a celých vět jako v písni 13. Podobně jako u kapely Revolwhere? střídá autor češtinu s dalšími jazyky („La dévolution mélancolique in Brünn / Please, stay away“ – LDM) a celé album dokonce uzavírá slovenským textem Všetko. Ostatně v písni Stará Pekárna popisuje zážitek z koncertu skupiny Živé kvety, která se Bratislavou inspiruje podobně jako on Brnem. Se jménem zpěvačky Živých kvetů (Lucia Piussi) je spojena také jedna z nejlepších slovních hříček na albu: „poslouchám Piussi“ / „poslouchám, piju si“. Album Leichte Musik však není prvoplánově hravé, třebaže jeho autor s jazykem umí pracovat a v řadě písní příjemně překvapuje (ovšem jinde zatahá za uši špatně položeným přízvukem). Jeho písně jsou nejen plné vzpomínek na studentská léta, ale především postřehů z každodenního života, literárních a obecně kulturních reminiscencí a zajímavých přesahů od konkrétního k obecnému („Dál hledám si tu Čáru“). V jednotlivých písních se vynořují postavy zcela anonymní („Kolem lidi jdou z práce do práce“), konkrétnější („…říká třináctka třináctce“) i zcela konkrétní (někdejší hardcorový zpěvák zvaný Džíza). To vše zpívá nebo spíše deklamuje čtyřicátník s hlasem někde mezi Oldřichem Janotou z doby alb Žlutě a Sešité a Martinem Kozlovským z Hrozně (napadá mě jeho píseň Magor).

Hudební jednotvárnost, která by hrozila v případě zcela sólové nahrávky, odbourává právě Tomáš Vtípil svými aranžemi. Jednou podtrhne minimalistický zpěvákův projev podobně monotónní syntezátorovou plochou, z níž se vynoří Pláškova elektrická kytara (Čára), podruhé pod Kouřilovou kytarou pouze zlehka pobublávají elektrické varhany (Tepání) a potřetí pozvolna rozvíjí hudební doprovod až k jakési hlukové stěně (Stará Pekárna). Právě vývoj v rámci skladeb je pro album příznačný. I písně s velmi úsporným textem trvají přes čtyři minuty, což může ovšem někdy být i na škodu věci. Například stručný a přitom mnohovrstevnatý text Krvavých skvrn by možné lépe vynikl při kratší stopáži.

Leichte Music je sice už třetí dlouhohrající projekt Low End Bandu, ale první dvě demonahrávky vznikaly v domáckém prostředí. Díky spolupráci s Tomášem Vtípilem se Vítu Kouřilovi podařilo natočit nejen sbírku zajímavých a inspirativních písní, ale album zajímavé i po zvukové stránce. Album, které by minimálně v brněnském kontextu nemělo zapadnout.

Low End Band: Leitchte Music, vydavatel: Ador-no-punk re:cordes, 2016. 13 písní, celková stopáž: 62:30

Leichte Musik/ fotky k písním

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více