Low End Band: Leichte Musik

Low End Band: Leichte Musik

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.

Album s německým názvem Leichte Musik, který lze vnímat jako paralelu k loňskému titulu Brünn Kouřilovy druhé skupiny Revolwhere?, obsahuje položky, které vznikaly v delším časovém rozmezí. V komentáři k písni Zastavárna autor například vzpomíná, jak ji psal „ve studentském bytě s kamarádem Markem Laichmanem“. A v Malé osudové, která už před lety vznikla jako osobní ohlédnutí („pohádky už nejsou, co bývaly“), prý musel v textu nejprve nahradit „stagnující dvanáctníky“ třicátníky, aby se do konečné verze nakonec dostali „stagnující pamětníci“ bez určení věku.

Ačkoli je album autorsky téměř stoprocentně dílem jednoho muže, k jeho realizaci si Kouřil přizval Tomáše Vtípila, důležitou postavu nejen brněnské scény (tak důležitou, že se dostal do textu jedné písně na novém albu Květů). O šest let mladší, ale výrazně zkušenější hudebník album Leichte Musik spoluprodukoval, nahrál (měl na starosti náběr zvuku, mix i mastering) a především dotvářel aranže a přispěl spoustou nástrojů – od nevšedních houslových partů přes baskytaru až po různé syntezátory nebo „nehudební“ zvuky typu hry na větev jabloně. Na samotného Kouřila zbyla kytara a v některých skladbách také basa (v písni Krvavý skvrny velmi zásadní). V jednotlivých skladbách pak jako hosté účinkují kytarista Radovan Plášek a bubeník Petr Fučík.

Základem písní jsou Kouřilovy texty, po formální stránce velmi různorodé – od úsporného a přitom funkčního stylu v písni JáSám přes náznaky rýmů v Řece až po rozmáchlejší epický styl s častými asonancemi a opakováním slov a celých vět jako v písni 13. Podobně jako u kapely Revolwhere? střídá autor češtinu s dalšími jazyky („La dévolution mélancolique in Brünn / Please, stay away“ – LDM) a celé album dokonce uzavírá slovenským textem Všetko. Ostatně v písni Stará Pekárna popisuje zážitek z koncertu skupiny Živé kvety, která se Bratislavou inspiruje podobně jako on Brnem. Se jménem zpěvačky Živých kvetů (Lucia Piussi) je spojena také jedna z nejlepších slovních hříček na albu: „poslouchám Piussi“ / „poslouchám, piju si“. Album Leichte Musik však není prvoplánově hravé, třebaže jeho autor s jazykem umí pracovat a v řadě písní příjemně překvapuje (ovšem jinde zatahá za uši špatně položeným přízvukem). Jeho písně jsou nejen plné vzpomínek na studentská léta, ale především postřehů z každodenního života, literárních a obecně kulturních reminiscencí a zajímavých přesahů od konkrétního k obecnému („Dál hledám si tu Čáru“). V jednotlivých písních se vynořují postavy zcela anonymní („Kolem lidi jdou z práce do práce“), konkrétnější („…říká třináctka třináctce“) i zcela konkrétní (někdejší hardcorový zpěvák zvaný Džíza). To vše zpívá nebo spíše deklamuje čtyřicátník s hlasem někde mezi Oldřichem Janotou z doby alb Žlutě a Sešité a Martinem Kozlovským z Hrozně (napadá mě jeho píseň Magor).

Hudební jednotvárnost, která by hrozila v případě zcela sólové nahrávky, odbourává právě Tomáš Vtípil svými aranžemi. Jednou podtrhne minimalistický zpěvákův projev podobně monotónní syntezátorovou plochou, z níž se vynoří Pláškova elektrická kytara (Čára), podruhé pod Kouřilovou kytarou pouze zlehka pobublávají elektrické varhany (Tepání) a potřetí pozvolna rozvíjí hudební doprovod až k jakési hlukové stěně (Stará Pekárna). Právě vývoj v rámci skladeb je pro album příznačný. I písně s velmi úsporným textem trvají přes čtyři minuty, což může ovšem někdy být i na škodu věci. Například stručný a přitom mnohovrstevnatý text Krvavých skvrn by možné lépe vynikl při kratší stopáži.

Leichte Music je sice už třetí dlouhohrající projekt Low End Bandu, ale první dvě demonahrávky vznikaly v domáckém prostředí. Díky spolupráci s Tomášem Vtípilem se Vítu Kouřilovi podařilo natočit nejen sbírku zajímavých a inspirativních písní, ale album zajímavé i po zvukové stránce. Album, které by minimálně v brněnském kontextu nemělo zapadnout.

Low End Band: Leitchte Music, vydavatel: Ador-no-punk re:cordes, 2016. 13 písní, celková stopáž: 62:30

Leichte Musik/ fotky k písním

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více