MALÉhRY & Čankišou: Jak na příšery

MALÉhRY & Čankišou: Jak na příšery

Maléhry je tříčlenný brněnský divadelní soubor, tři ženy (Daniela Zbytovská, Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská), které o svém umění hovoří jako o „třinohře“. Dámy se rozhodly vydat knihu vlastních pohádek a nakonec nezůstalo jen u knížky, ale projekt se rozrostl o písničky. Herečky přizvaly ke spolupráci skupinu Čankišou a výsledkem je CD Jak na příšery, které právě vychází u Indies Scope Records. Křest alba se uskuteční v brněnském Metro Music Baru 21. listopadu.

Zvukových nosičů, na kterých se střídají pohádky nebo povídání pro děti s krátkými písničkami, můžeme v dětských knihovničkách najít řadu. Zkušenosti s tímto formátem mají Marek Eben (Pohádky bratří Grimmů, Kocourek Modroočko, Krtečkova dobrodružství), Radůza (O Mourince a Lojzíkovi) i Jiří Dědeček (novinka Pohádky o malé tlusté víle). Přitom autor písní je v některých případech totožný s autorem pohádek (Radůza, Dědeček), jindy skládá písničkář popěvky k už hotovému textu (Eben). Jak na příšery se svou koncepcí blíží jinému tvaru – albu Království, společnému dílu divadelního souboru Anička a letadýlko a skupiny Jablkoň. Odhlédnu-li od skutečnosti, že v době vzniku díla byla zakladatelka Letadýlka Anička Duchaňová členkou Jablkoně a kapelník Michal Němec vystupoval v hrách Letadýlka, dalo se na albu pozorovat zdravé pnutí mezi ženským a mužským přístupem a principem. K něčemu podobnému, dovedenému do ještě větší dokonalosti, pak dochází při spolupráci divadla Maléhry a Čankišou.

Pět pohádek, které dámy na albu vyprávějí, pojednává především o polepšených strašidlech, čertech, čarodějnicích, vodnících, ale důležitější je možná didaktická rovina: poučení o tom, jak se k sobě mají lidé chovat, jak mají přijímat ty, kdo se liší, jak se může napravit „ten zlobivý“ apod. Při pozorném poslechu narazíme ještě na třetí rozměr, který bych nazval – ano, vím, že genderové stereotypy dnes nejsou populární – rozměrem ženským. Mám na mysli drobné detaily o tom, jak účes zvítězil nad čarodějnicí, o šatech a vůbec o upravenosti. Vůbec netvrdím, že by to byly pohádky pouze pro holky, ale jejich styl, předpokládám, bude dívkám přece jen o malinko bližší než hochům. A právě tady nastupují Čankišou, sedm chlapů ostřílených bigbítem a exotickými cestami, aby k divadelnímu jinu přidali svůj hudební jang.

Celý příběh však může znít i jinak. Pohádky o příšerách, které si „chtějí hrát, nechtějí být samy“, jsou sice originální, nicméně zakotvené v českém prostředí. Konkrétně hastrman je bytost typicky středoevropská a ježibaby, čerty i skřítky znají děti z našich, českých, případně evropských pohádek. A do těchto příběhů, pouze přesazených do naší současnosti, ale opět do současnosti české, přicházejí Čankišou se svou world music, opravdu světovou hudbou. Nejde jen o využití didgeridoo, ukulele a dalších více či méně exotických nástrojů nebo „orientálního“ způsobu zpěvu. Do uší udeří i nečeské frázování v první písni Příšery. Kdyby takto kladl přízvuky český písničkář s kytarou, málokdo mu to odpustí. Když takto zdánlivě nečesky zpívají exotičtí Čankišou, kteří pouze dočasně přesedlali ze svého smyšleného jazyka na češtinu, zní to tak nějak přirozeně – a vlastně vtipně.

Je mi jasné, že obě teze, tedy pnutí mužsko-ženské i česko-exotické, v některých detailech pokulhávají. Texty pohádek samozřejmě nejsou pouze „holčičí“, písničky nenapsali jen Čankišou (autorkami textů jsou Maléhry). Určité pnutí však na albu zaznamenáme a díky němu celek drží pohromadě a zní zajímavě.

Vzhledem k tomu, že celková délka písní sotva přesahuje čtvrthodinu, nelze album Jak na příšery hodnotit jako regulérní hudební nosič. Navíc písničky skutečně s pohádkami souvisejí a puštěné samostatně ztrácejí část své hodnoty. Dokážu si představit, že se děti budou opakovaně smát při nenapodobitelném zpěvu Karla Heřmana „Říjen chrní pod konví / listopad ho kropí“ a že si osvícenější rodiče budou znovu vychutnávat krásný zvuk africké kalimby v závěrečné Ukolébavce. Ale skutečně plnohodnotný poslech bude asi pouze ten první. Proto doporučuji, aby napoprvé album poslouchala pohromadě celá rodina. Tak, aby i při poslechu byl přítomen mužský i ženský prvek a aby spolu mohli rodiče s dětmi soutěžit, kdo z nich zná například více slov na „K“. I k takovým společným hrám vás totiž tato zábavná deska může přivést.

Maléhry & Čankišou: Jak na příšery, vydavatel: Indies Scope Records 2013. 5 pohádek + 7 písniček, celková stopáž: 71:28

Foto David Židlický a Petr Volgemut

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jan na příšery s Divadlem Malé hry + Čankišou

21.11.2013, 17:00 / Metro Music Bar

Čankišou

21.11.2013, 20:30 / Metro Music Bar

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více