Maria di Rohan jako pokus o objevení Itálie

1. únor 2014, 0:01

Maria di Rohan jako pokus o objevení Itálie

Příběh ze života Marie di Rohan, čili paní de Chevreuse zhudebnil Gaetano Donizetti v roce 1843, je to jedna z jeho posledních oper a patří k těm málo hraným. Jedná se o Donizettiho vrcholné dílo, dožít se pozdního tvůrčího období mu bohužel nebylo dopřáno. Maria di Rohan ale pozdním dojmem působí, a to v tom horším slova smyslu. Je to bezvadně odvedené řemeslo, ale invenčně opera kulhá na obě nohy. Program k představení v Janáčkově divadle cituje kritiku pražského uvedení z roku 1865, která si stěžuje na absenci svěžích a krásných melodií, když polyfonickou práci od italského skladatele nemůžeme čekat (od italského skladatele té doby – moje poznámka). Na tom se nic nezměnilo a sotva bych řekl, že se jednalo o nepochopení klenotu, jehož krása měla zazářit až v budoucnosti, jak se to stalo o deset let později Traviatě.

Maria di Rohan je tajně provdaná za vévodu z Chevreuse a miluje hraběte z Chalais. Jejich láska je nešťastně prozrazena, Chalais spáchá sebevraždu, Marii zůstává jen zoufalství a hanba, jejímu manželovi kletby. Jednoduchý příběh komplikovaný tajným manželstvím, utajovanou láskou, dvorskými intrikami, souboji a dalšími romantickými rekvizitami je tu opravdu jen průhlednou záminkou k uspořádání pěveckých závodů, k nimž by mělo na jevišti dojít vlastně při uvedení libovolné Donizettiho opery. Představení bohužel kulhalo i po této stránce a tady se už dere do popředí obecnější otázka po smyslu uvedení takového díla. Nejde o to, že by pěvci byli špatní, ale u skladatelů „mladé Itálie“ je naprosto nutnou podmínkou, aby byli dokonalí. Musí být nejen vybavení technicky a stylově, ale obdaření i od přírody krásně zabarvenými a objemnými hlasy. Jinak to totiž celé ztrácí smysl. Tohle je opravdu příležitost pro hnidopichy, které baví vrtat se v každém tónu, pianissimu a trylku, krčit nosem a brblat, že dnes už stejně nikdo zpívat neumí. Divadlo pak stojí před strašným úkolem připravit takové představení, aby jim všem sklaplo. To se při vší úctě k zúčastněným nepovedlo, i když na tomto místě musím zmínit příznivé reakce publika. Účinkujícím je přeji zcela upřímně, i když je z větší části nechápu.

První dějství táhl pěvecky dopředu vynikající sbor, ze sólistů se nejvíc prosazovala Ľubica Vargicová v titulní roli Marie. Má na obtížnou roli potřebný rozsah, ale přece jen mi přišlo, že se do výšek musí tlačit poněkud silou. Roli měla dobře rozvrženou a zvládla ji bez zřetelné únavy až do konce se ctí. Čekal bych od ní především pestřejší práci s dynamikou, hlavně jsem postrádal vybroušená pianissima. José Manuel, představitel její tajné lásky Riccarda, měl úzce a s postupem času stále ostřeji znějící hlas a vedle Vargicové se ztrácel. Lepší to bylo v sólových výstupech – Ondrej Olos vedl orchestr dynamicky velmi citlivě a šel pěvcům na ruku. Hudba přitom neztrácela energii a měla potřebný tah. Jakub Kettner je podle mého názoru typ zpěváka na úplně jinou hudbu – v dramatických momentech byl přesvědčivý a málem strhl publikum k potlesku na otevřené scéně, když ve třetím dějství v záchvatu zuřivosti převrhl stůl. Donizettiho árie mu ale nesedí a snad by se do nich raději ani neměl pouštět.

Uvedení Marie di Rohan provázela smůla, která na sebe vzala podobu nemoci režisérky Barbary Klimo. Ta musela opustit rozpracované představení a její práci převzala Linda Keprtová. Těžko říct, jestli to z její strany byla odvaha, ztřeštěnost, sebevědomí nebo prostá snaha nenechat divadlo ve štychu a pomoci mu z těžké situace. V každém případě s ní přišly do inscenace věci, které dávaly smysl, a představení se značně zklidnilo. Můžeme jen odhadovat, co všechno měla v plánu Barbara Klimo, v divadle to rovněž nikdo nevěděl a konzultace ze zdravotních důvodů nebyly možné ani telefonicky. Po prvním jednání, které ještě aranžovala původní režisérka, došlo ke zřetelnému stylovému posunu, ale nutno říct, že byl ku prospěchu věci.

Celková idea byla představit příběh jako pohádku pro dospělé, čemuž odpovídalo pestré první dějství připomínající svou stylizací městečko mechanických loutek i závěrečný les s vlčí tlamou. Příliš to nechápu ani jako koncepční záměr, protože v prvním dějství se nic až tak veselého neodehrává. Se druhým dějstvím ubylo symbolických rekvizit, jejichž smysl zůstal ukryt v hlavě Barbary Klimo, a přibylo herectví. Linda Keprtová udělala tu nejlepší věc, kterou mohla – nesnažila se z původního záměru nic domyslet, ale zaměřila se na vztahy mezi postavami. Ty na sebe najednou začaly zcela uvěřitelně a pochopitelně reagovat, najednou před námi byli živí a cítící lidé, s nimiž bylo možné prožívat jejich tragédie. Vše se odehrávalo ve scénickém a kostýmním řešení Veroniky Stemberger, které odkazovalo ke komiksové přímočarosti a zkratce. Hudba Marie di Rohan ale přímočará ani zkratkovitá není, potrpí si na ozdoby a košatá opakování.

Myslím, že Maria di Rohan potřebovala od samého počátku věnovat více pozornosti pěvecké stránce než režijní koncepci. Říkám to velmi nerad, protože mám rád operu jako komplexní hudebně dramatický útvar, ale díla tohoto typu se bez velkých režijních záměrů obejdou. Ľubicu Vargicovou jsem si rád naživo poslechl, ale že bych kvůli tomu chtěl Marii di Rohan absolvovat znovu, to ne. Otázku, proč se to celé vlastně hrálo, jsem si kladl už dříve a preméra na ni bohužel uspokojivou odpověď nepřinesla. Zůstal mi jen silný pocit, že se tu někdo místo Ameriky pokusil objevit Itálii.

Gaetano Donizetti: Maria di Rohan, libreto Salvatore Cammarano. Hudební nastudování – Ondrej Olos, režijní spolupráce – Linda Keprtová, sbormistr – Pavel Koňárek, dramaturg – Tomáš Pilař, Pavel Petráněk, scéna a kostýmy – Veronika Stemberger, režie – Barbara Klimo. Riccardo, hrabě z Chalais – José Manuel, Enrico, vévoda z Chevreuse – Jakub Kettner, Maria, hraběnka z Rohan – Ľubica Vargicová, Armando z Gondi – Veronika Hajnová Fialová, Vikomt ze Suze – David Nykl, De Fiesque – Igor Loškár, Jiří Miroslav Procházka, Aubry, sekretář hraběte z Chalais – Milan Rudolecký, Příbuzný vévody z Chevreuse – Ladislav Mlejnek. Orchestr a sbor Janáčkova divadla. 31. 1. 2014, premiéra, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 50 %

Foto Jana Hallová a Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Málo hranou operu Gaetana Donizettiho Maria di Rohan včera uvedlo Janáčkovo divadlo. Premiéra důvody k zařazení opomíjeného titulu nijak nevyjasnila – provedení zůstalo přinejlepším na půli cesty.  více

Režijní nastudování opery Maria di Rohan v Janáčkově divadle dokončí Linda Keprtová. Režisérka Barbara Klimo musela práci ze závažných zdravotních důvodů ukončit.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více