Maria di Rohan jako pokus o objevení Itálie

1. únor 2014, 0:01

Maria di Rohan jako pokus o objevení Itálie

Příběh ze života Marie di Rohan, čili paní de Chevreuse zhudebnil Gaetano Donizetti v roce 1843, je to jedna z jeho posledních oper a patří k těm málo hraným. Jedná se o Donizettiho vrcholné dílo, dožít se pozdního tvůrčího období mu bohužel nebylo dopřáno. Maria di Rohan ale pozdním dojmem působí, a to v tom horším slova smyslu. Je to bezvadně odvedené řemeslo, ale invenčně opera kulhá na obě nohy. Program k představení v Janáčkově divadle cituje kritiku pražského uvedení z roku 1865, která si stěžuje na absenci svěžích a krásných melodií, když polyfonickou práci od italského skladatele nemůžeme čekat (od italského skladatele té doby – moje poznámka). Na tom se nic nezměnilo a sotva bych řekl, že se jednalo o nepochopení klenotu, jehož krása měla zazářit až v budoucnosti, jak se to stalo o deset let později Traviatě.

Maria di Rohan je tajně provdaná za vévodu z Chevreuse a miluje hraběte z Chalais. Jejich láska je nešťastně prozrazena, Chalais spáchá sebevraždu, Marii zůstává jen zoufalství a hanba, jejímu manželovi kletby. Jednoduchý příběh komplikovaný tajným manželstvím, utajovanou láskou, dvorskými intrikami, souboji a dalšími romantickými rekvizitami je tu opravdu jen průhlednou záminkou k uspořádání pěveckých závodů, k nimž by mělo na jevišti dojít vlastně při uvedení libovolné Donizettiho opery. Představení bohužel kulhalo i po této stránce a tady se už dere do popředí obecnější otázka po smyslu uvedení takového díla. Nejde o to, že by pěvci byli špatní, ale u skladatelů „mladé Itálie“ je naprosto nutnou podmínkou, aby byli dokonalí. Musí být nejen vybavení technicky a stylově, ale obdaření i od přírody krásně zabarvenými a objemnými hlasy. Jinak to totiž celé ztrácí smysl. Tohle je opravdu příležitost pro hnidopichy, které baví vrtat se v každém tónu, pianissimu a trylku, krčit nosem a brblat, že dnes už stejně nikdo zpívat neumí. Divadlo pak stojí před strašným úkolem připravit takové představení, aby jim všem sklaplo. To se při vší úctě k zúčastněným nepovedlo, i když na tomto místě musím zmínit příznivé reakce publika. Účinkujícím je přeji zcela upřímně, i když je z větší části nechápu.

První dějství táhl pěvecky dopředu vynikající sbor, ze sólistů se nejvíc prosazovala Ľubica Vargicová v titulní roli Marie. Má na obtížnou roli potřebný rozsah, ale přece jen mi přišlo, že se do výšek musí tlačit poněkud silou. Roli měla dobře rozvrženou a zvládla ji bez zřetelné únavy až do konce se ctí. Čekal bych od ní především pestřejší práci s dynamikou, hlavně jsem postrádal vybroušená pianissima. José Manuel, představitel její tajné lásky Riccarda, měl úzce a s postupem času stále ostřeji znějící hlas a vedle Vargicové se ztrácel. Lepší to bylo v sólových výstupech – Ondrej Olos vedl orchestr dynamicky velmi citlivě a šel pěvcům na ruku. Hudba přitom neztrácela energii a měla potřebný tah. Jakub Kettner je podle mého názoru typ zpěváka na úplně jinou hudbu – v dramatických momentech byl přesvědčivý a málem strhl publikum k potlesku na otevřené scéně, když ve třetím dějství v záchvatu zuřivosti převrhl stůl. Donizettiho árie mu ale nesedí a snad by se do nich raději ani neměl pouštět.

Uvedení Marie di Rohan provázela smůla, která na sebe vzala podobu nemoci režisérky Barbary Klimo. Ta musela opustit rozpracované představení a její práci převzala Linda Keprtová. Těžko říct, jestli to z její strany byla odvaha, ztřeštěnost, sebevědomí nebo prostá snaha nenechat divadlo ve štychu a pomoci mu z těžké situace. V každém případě s ní přišly do inscenace věci, které dávaly smysl, a představení se značně zklidnilo. Můžeme jen odhadovat, co všechno měla v plánu Barbara Klimo, v divadle to rovněž nikdo nevěděl a konzultace ze zdravotních důvodů nebyly možné ani telefonicky. Po prvním jednání, které ještě aranžovala původní režisérka, došlo ke zřetelnému stylovému posunu, ale nutno říct, že byl ku prospěchu věci.

Celková idea byla představit příběh jako pohádku pro dospělé, čemuž odpovídalo pestré první dějství připomínající svou stylizací městečko mechanických loutek i závěrečný les s vlčí tlamou. Příliš to nechápu ani jako koncepční záměr, protože v prvním dějství se nic až tak veselého neodehrává. Se druhým dějstvím ubylo symbolických rekvizit, jejichž smysl zůstal ukryt v hlavě Barbary Klimo, a přibylo herectví. Linda Keprtová udělala tu nejlepší věc, kterou mohla – nesnažila se z původního záměru nic domyslet, ale zaměřila se na vztahy mezi postavami. Ty na sebe najednou začaly zcela uvěřitelně a pochopitelně reagovat, najednou před námi byli živí a cítící lidé, s nimiž bylo možné prožívat jejich tragédie. Vše se odehrávalo ve scénickém a kostýmním řešení Veroniky Stemberger, které odkazovalo ke komiksové přímočarosti a zkratce. Hudba Marie di Rohan ale přímočará ani zkratkovitá není, potrpí si na ozdoby a košatá opakování.

Myslím, že Maria di Rohan potřebovala od samého počátku věnovat více pozornosti pěvecké stránce než režijní koncepci. Říkám to velmi nerad, protože mám rád operu jako komplexní hudebně dramatický útvar, ale díla tohoto typu se bez velkých režijních záměrů obejdou. Ľubicu Vargicovou jsem si rád naživo poslechl, ale že bych kvůli tomu chtěl Marii di Rohan absolvovat znovu, to ne. Otázku, proč se to celé vlastně hrálo, jsem si kladl už dříve a preméra na ni bohužel uspokojivou odpověď nepřinesla. Zůstal mi jen silný pocit, že se tu někdo místo Ameriky pokusil objevit Itálii.

Gaetano Donizetti: Maria di Rohan, libreto Salvatore Cammarano. Hudební nastudování – Ondrej Olos, režijní spolupráce – Linda Keprtová, sbormistr – Pavel Koňárek, dramaturg – Tomáš Pilař, Pavel Petráněk, scéna a kostýmy – Veronika Stemberger, režie – Barbara Klimo. Riccardo, hrabě z Chalais – José Manuel, Enrico, vévoda z Chevreuse – Jakub Kettner, Maria, hraběnka z Rohan – Ľubica Vargicová, Armando z Gondi – Veronika Hajnová Fialová, Vikomt ze Suze – David Nykl, De Fiesque – Igor Loškár, Jiří Miroslav Procházka, Aubry, sekretář hraběte z Chalais – Milan Rudolecký, Příbuzný vévody z Chevreuse – Ladislav Mlejnek. Orchestr a sbor Janáčkova divadla. 31. 1. 2014, premiéra, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 50 %

Foto Jana Hallová a Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Málo hranou operu Gaetana Donizettiho Maria di Rohan včera uvedlo Janáčkovo divadlo. Premiéra důvody k zařazení opomíjeného titulu nijak nevyjasnila – provedení zůstalo přinejlepším na půli cesty.  více

Režijní nastudování opery Maria di Rohan v Janáčkově divadle dokončí Linda Keprtová. Režisérka Barbara Klimo musela práci ze závažných zdravotních důvodů ukončit.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více