Maria di Rohan jako pokus o objevení Itálie

1. únor 2014, 0:01

Maria di Rohan jako pokus o objevení Itálie

Příběh ze života Marie di Rohan, čili paní de Chevreuse zhudebnil Gaetano Donizetti v roce 1843, je to jedna z jeho posledních oper a patří k těm málo hraným. Jedná se o Donizettiho vrcholné dílo, dožít se pozdního tvůrčího období mu bohužel nebylo dopřáno. Maria di Rohan ale pozdním dojmem působí, a to v tom horším slova smyslu. Je to bezvadně odvedené řemeslo, ale invenčně opera kulhá na obě nohy. Program k představení v Janáčkově divadle cituje kritiku pražského uvedení z roku 1865, která si stěžuje na absenci svěžích a krásných melodií, když polyfonickou práci od italského skladatele nemůžeme čekat (od italského skladatele té doby – moje poznámka). Na tom se nic nezměnilo a sotva bych řekl, že se jednalo o nepochopení klenotu, jehož krása měla zazářit až v budoucnosti, jak se to stalo o deset let později Traviatě.

Maria di Rohan je tajně provdaná za vévodu z Chevreuse a miluje hraběte z Chalais. Jejich láska je nešťastně prozrazena, Chalais spáchá sebevraždu, Marii zůstává jen zoufalství a hanba, jejímu manželovi kletby. Jednoduchý příběh komplikovaný tajným manželstvím, utajovanou láskou, dvorskými intrikami, souboji a dalšími romantickými rekvizitami je tu opravdu jen průhlednou záminkou k uspořádání pěveckých závodů, k nimž by mělo na jevišti dojít vlastně při uvedení libovolné Donizettiho opery. Představení bohužel kulhalo i po této stránce a tady se už dere do popředí obecnější otázka po smyslu uvedení takového díla. Nejde o to, že by pěvci byli špatní, ale u skladatelů „mladé Itálie“ je naprosto nutnou podmínkou, aby byli dokonalí. Musí být nejen vybavení technicky a stylově, ale obdaření i od přírody krásně zabarvenými a objemnými hlasy. Jinak to totiž celé ztrácí smysl. Tohle je opravdu příležitost pro hnidopichy, které baví vrtat se v každém tónu, pianissimu a trylku, krčit nosem a brblat, že dnes už stejně nikdo zpívat neumí. Divadlo pak stojí před strašným úkolem připravit takové představení, aby jim všem sklaplo. To se při vší úctě k zúčastněným nepovedlo, i když na tomto místě musím zmínit příznivé reakce publika. Účinkujícím je přeji zcela upřímně, i když je z větší části nechápu.

První dějství táhl pěvecky dopředu vynikající sbor, ze sólistů se nejvíc prosazovala Ľubica Vargicová v titulní roli Marie. Má na obtížnou roli potřebný rozsah, ale přece jen mi přišlo, že se do výšek musí tlačit poněkud silou. Roli měla dobře rozvrženou a zvládla ji bez zřetelné únavy až do konce se ctí. Čekal bych od ní především pestřejší práci s dynamikou, hlavně jsem postrádal vybroušená pianissima. José Manuel, představitel její tajné lásky Riccarda, měl úzce a s postupem času stále ostřeji znějící hlas a vedle Vargicové se ztrácel. Lepší to bylo v sólových výstupech – Ondrej Olos vedl orchestr dynamicky velmi citlivě a šel pěvcům na ruku. Hudba přitom neztrácela energii a měla potřebný tah. Jakub Kettner je podle mého názoru typ zpěváka na úplně jinou hudbu – v dramatických momentech byl přesvědčivý a málem strhl publikum k potlesku na otevřené scéně, když ve třetím dějství v záchvatu zuřivosti převrhl stůl. Donizettiho árie mu ale nesedí a snad by se do nich raději ani neměl pouštět.

Uvedení Marie di Rohan provázela smůla, která na sebe vzala podobu nemoci režisérky Barbary Klimo. Ta musela opustit rozpracované představení a její práci převzala Linda Keprtová. Těžko říct, jestli to z její strany byla odvaha, ztřeštěnost, sebevědomí nebo prostá snaha nenechat divadlo ve štychu a pomoci mu z těžké situace. V každém případě s ní přišly do inscenace věci, které dávaly smysl, a představení se značně zklidnilo. Můžeme jen odhadovat, co všechno měla v plánu Barbara Klimo, v divadle to rovněž nikdo nevěděl a konzultace ze zdravotních důvodů nebyly možné ani telefonicky. Po prvním jednání, které ještě aranžovala původní režisérka, došlo ke zřetelnému stylovému posunu, ale nutno říct, že byl ku prospěchu věci.

Celková idea byla představit příběh jako pohádku pro dospělé, čemuž odpovídalo pestré první dějství připomínající svou stylizací městečko mechanických loutek i závěrečný les s vlčí tlamou. Příliš to nechápu ani jako koncepční záměr, protože v prvním dějství se nic až tak veselého neodehrává. Se druhým dějstvím ubylo symbolických rekvizit, jejichž smysl zůstal ukryt v hlavě Barbary Klimo, a přibylo herectví. Linda Keprtová udělala tu nejlepší věc, kterou mohla – nesnažila se z původního záměru nic domyslet, ale zaměřila se na vztahy mezi postavami. Ty na sebe najednou začaly zcela uvěřitelně a pochopitelně reagovat, najednou před námi byli živí a cítící lidé, s nimiž bylo možné prožívat jejich tragédie. Vše se odehrávalo ve scénickém a kostýmním řešení Veroniky Stemberger, které odkazovalo ke komiksové přímočarosti a zkratce. Hudba Marie di Rohan ale přímočará ani zkratkovitá není, potrpí si na ozdoby a košatá opakování.

Myslím, že Maria di Rohan potřebovala od samého počátku věnovat více pozornosti pěvecké stránce než režijní koncepci. Říkám to velmi nerad, protože mám rád operu jako komplexní hudebně dramatický útvar, ale díla tohoto typu se bez velkých režijních záměrů obejdou. Ľubicu Vargicovou jsem si rád naživo poslechl, ale že bych kvůli tomu chtěl Marii di Rohan absolvovat znovu, to ne. Otázku, proč se to celé vlastně hrálo, jsem si kladl už dříve a preméra na ni bohužel uspokojivou odpověď nepřinesla. Zůstal mi jen silný pocit, že se tu někdo místo Ameriky pokusil objevit Itálii.

Gaetano Donizetti: Maria di Rohan, libreto Salvatore Cammarano. Hudební nastudování – Ondrej Olos, režijní spolupráce – Linda Keprtová, sbormistr – Pavel Koňárek, dramaturg – Tomáš Pilař, Pavel Petráněk, scéna a kostýmy – Veronika Stemberger, režie – Barbara Klimo. Riccardo, hrabě z Chalais – José Manuel, Enrico, vévoda z Chevreuse – Jakub Kettner, Maria, hraběnka z Rohan – Ľubica Vargicová, Armando z Gondi – Veronika Hajnová Fialová, Vikomt ze Suze – David Nykl, De Fiesque – Igor Loškár, Jiří Miroslav Procházka, Aubry, sekretář hraběte z Chalais – Milan Rudolecký, Příbuzný vévody z Chevreuse – Ladislav Mlejnek. Orchestr a sbor Janáčkova divadla. 31. 1. 2014, premiéra, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 50 %

Foto Jana Hallová a Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Málo hranou operu Gaetana Donizettiho Maria di Rohan včera uvedlo Janáčkovo divadlo. Premiéra důvody k zařazení opomíjeného titulu nijak nevyjasnila – provedení zůstalo přinejlepším na půli cesty.  více

Režijní nastudování opery Maria di Rohan v Janáčkově divadle dokončí Linda Keprtová. Režisérka Barbara Klimo musela práci ze závažných zdravotních důvodů ukončit.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více