Linda Keprtová: Důležitý pro mě je konkrétní člověk na jevišti

20. leden 2014, 0:07

Linda Keprtová: Důležitý pro mě je konkrétní člověk na jevišti

O režisérce Lindě Keprtové se v poslední době nejvíc mluvilo v souvislosti s režií Poulencových Dialogů karmelitek v košické opeře. Získala za tuto práci i slovenskou cenu DOSKY 2013. V Brně jsme se s Lindou Keprtovou setkali už několikrát – ještě jako studentka JAMU režírovala Zouharovu Coronide, Cimarosovo Tajné manželství, Její pastorkyňu ve verzi z roku 1904 a také scénické oratorium Vladimíra Franze Údolí suchých kostí. Do Janáčkova divadla vstoupila přibližně před dvěma týdny jako deus ex machina, aby dokončila inscenaci Donizettiho opery Maria di Rohan, která má zanedlouho premiéru. Původní režisérka Barbara Klimo totiž z vážných zdravotních důvodů musela svou práci přerušit.

Zeptám se rovnou na začátku – jaké to je převzít cizí inscenaci ve chvíli, kdy se začíná realizovat na jevišti?
Je to velmi nestandardní situace, já jsem nikdy nic takového nezažila a říkají i operní pamětníci, že se s tím nesetkali. Moje úloha v této inscenaci každopádně není v tom, abych přinášela koncept, ale musím naaranžovat věci, které nejsou doaranžované, což byla v našem případě asi půlka opery. Já jsem do inscenace vstoupila ve chvíli, kdy už jsou vyrobené kostýmy, hotová je i scéna a v pondělí (13. ledna, pozn. red.) jsme měli klavírní generálku. Naaranžováno bylo první jednání, druhé jen tak zlehka a třetí vůbec. Moje úloha je dodělat to a dovést do zdárného finále, aby byl důvod k oslavě.

Ocitla jste se vlastně v pozici orchestrálního hráče, který dostane hotové noty. Jak s nimi souzníte, je vám pojetí Barbary Klimo i osobně blízké?
Její koncept je velmi specifický i co se týká aranže v prvním jednání, i ve výtvarném pojetí. Druhé a třetí jednání jsme se snažili spíš odlehčit. Některé věci, které tam nadhodila, by mohly mít smysl, ale já samozřejmě nevím, jak je myslela. Museli jsme to tedy nějakým způsobem pozměnit a vyčistit.

Maria di Rohan je vlastně paní de Chevreuse,  intrikánka ze Tří mušketýrů – odkazuje se inscenace na tento populární román?
Ne ne…

V Mušketýrech je paní de Chevreuse důvěrnice královny a pletichářka, v Donizettiho opeře spíš pasivní oběť nešťastných okolností. Zabývala jste se tím, jaká asi byla doopravdy?
Já se přiznám, že jsem na to neměla čas. To se seběhlo tak rychle, že mi v pondělí (6. ledna, pozn. red.) v devět večer volala paní šéfka opery Blahová, v úterý dopoledne jsem přišla do divadla, vzala si noty, nahrávku a ve středu už jsme zkoušeli. Já jsem tu operu znala jen povrchně a musela jsem začít se studiem úplně od začátku. Na nějaké větší rešerše a myšlenkové pochody jsem vůbec neměla prostor. V tuto chvíli se snažím vzdělání narychlo doplnit, ale v koncepci inscenace se to zcela jistě nebude moci projevit.

Podle fotek působí inscenace až komiksově pestře, jak se to stýká s tragickým příběhem, který končí sebevraždou hlavního hrdiny?
To je právě to, že paní režisérka Klimo chtěla mít první jednání co nejpestřejší a nejveselejší, aby poté více vynikla tragika příběhu. I aranžmá sboru je taková roztomilá hříčka a postupně by mělo představení dostávat dramatičtější rozměr.

Přes všechny dějové zákruty se vlastně jedná o milostný trojúhelník komplikovaný Mariiným tajným manželstvím. Je v tom příběhu něco aktuálního i pro dnešního diváka a snaží se to inscenace vypíchnout?
Milostné radosti a trápení jsou aktuální a věčné v každém čase… stejně tak jako intriky a krutost lidského jednání

Tajná manželství jsou asi vaším brněnským osudem, vaše absolventská režie stejnojmenné opery Domenica Cimarosy na vás dost výrazně upozornila. (nebyla to má absolvenstká režie – pouze ročníková) Režírovala jste tu ale také úspěšné uvedení Její pastorkyně, verze z roku 1904 a oratorium Vladimíra Franze Údolí suchých kostí. Jak hledáte inscenační klíče ke konkrétním dílům?
To je otázka, na kterou se úplně jednoznačně odpovědět nedá. Ke každému titulu člověk přistupuje jinak, včetně způsobu přemýšlení. U některých titulů cítím, že přichází nějaká intuice nebo vjem, o který se opírám a snažím se jej nějak zpracovat. U jiných věcí je to zase víc racionální, ta emoce na mě tolik nedýchá, ale cítím nějaký racionální podtext, který se snažím rozklíčovat. Obecně jsem typ člověka – nebo snad režiséra – který dělá rád koncepční divadlo. Na začátku si vždy připadám jako nepopsaný list papíru a když začínám zkoušet něco nového, tak mám pocit, že jsem v životě nikdy nic nezkoušela a připadám si i bezradná. Hodně o těch věcech přemýšlím a hodně důležitý pro mě je konkrétní člověk na jevišti. Proto trochu trpím tady tím česko-slovenským systémem, kde máte dvě až tři alternace, které tam nemusí stale být, pořád někam odjíždějí a podobně. Nakonec je to ale vždycky něco za něco, protože je pravda, že s některými zpěváky zkoušíte málo, a oni vás okamžitě pochopí a provedou to, co jim jen tak naznačíte. Je to takové dvousečné a já si rozhodně nechci na těchto řádcích stěžovat.

Když se zeptám ještě obecněji: jaký typ oper máte ráda, máte nějaké vytoužené dílo, které byste chtěla režírovat?
Velmi ráda bych se potkala s operou Věc Makropulos, s Káťou Kabanovou, s Vojckem. Obecně mám ráda příběhy, které zachycují nějaký lidský osud. Opera, za níž stojí nějaká historická událost, by pro mě určitě byla výzva, ale nevím, jestli bych ji dovedla udělat nejlépe. Mám ale taky strašně ráda práci se sborem a lákal by mě třeba Nabucco. Už jen proto, jestli bych se na něj pod tíhou všech tradic a klišé dokázala podívat nějak jinak. Sbor v opeře je samostatná jednotka a fenomén, který mě baví.

Dirigování sboru jste na JAMU původně studovala, teprve později jste si přibrala i operní režii. Bylo sborové dirigování nějaký nouzový obor, nebo vás režie zaujala až během školy – jak se tyto dvě věci stýkají a ovlivňují?
Já jsem chtěla dělat sbormistrovství asi od sedmnácti let, vystudovala jsem ho už na střední škole a můj sen byl dostat se na JAMU k panu Mátlovi. Operu jako žánr jsem měla ráda, chodila jsem do divadla, ale o operní režii jsem nikdy nepřemýšlela. Tento fenomén si mě poté našel spíše sám, ale až v momentě, kdy jsem ho začala studovat.

Zatím asi nejvíc ceněnou inscenací jsou Dialogy karmelitek v Košicích, získala jste za ni i slovenskou cenu DOSKY 2013. Ceníte si jí nejvíc i vy sama?
Ono se to tak vždycky říká, že člověk cenu nečekal, však pro mne to bylo opravdu překvapení…ale velmi krásné a dojemné.

Působíte v košické opeře i jako dramaturg. Jak jste spokojená s dramaturgií českých operních divadel, pokud ji sledujete – je v ní něco, co vám chybí?
Obecně mi chybí pestrost, ale to je samozřejmě dané tím, že soubory jsou poskládané na operu devatenáctého, potažmo dvacátého století. Krásnou dramaturgii má ostravská opera. Líbily se mi i některé tituly, které objevili v Liberci, třeba Démon a Náměsíčná. Obecně je to tady ale hodně zaprděné.

V hudbě začala před několika desítkami let místy až fanatická móda dobově poučené interpretace, která ale pozitivně ovlivnila i moderní orchestry a jejich interpretaci staré hudby. Funguje něco podobného i v opeře?
Když jsem byla na pracovní stáži v Götteborgu, tak se tam zrovna hrála Alcina. Dirigent s orchestrem, který hrál den předtím Dona Carlose, a s moderními nástroji udělal tak špičkovou interpretaci, že to bylo něco fantastického – takže si myslím, že můžeme hrát barokní operu I s operním orchestrem.

Jak se režíruje opera končícího belcanta, jak to udělat, aby měli pěvci trochu klidu na to náročné zpívání a ještě z toho bylo současné divadlo?
Ach, to kdybych věděla… pro mne osobně je důležité vnímat hudbu a doufám, prosím ji, aby mi byla nápomocna.

Chtěla byste režírovat třeba barokní operu úplně postaru se všemi těmi létajícími stroji, rozprašováním vůní a dalšími zázraky?
Barokní opera mě čeká příští sezónu – Händelova Alcina – a ještě uvidím, jaká optika mě bude lákat.

Brněnskou divadelní scénu asi znáte hodně dobře. Máte tu nějakou oblíbenou inscenaci a když odhlédnu od opery – je tady váš domov, co vás tu vlastně drží?
V divadle Reduta mě extrémně zaujalo představení Korespondence Voskovec + Werich. Velmi ráda chodím na činohru, pro operního režiéra je to jedna z inspirací… a když se nad tím tak zamyslím – v Brně mě kromě přátel vlastně nedrží vůbec nic – ale mám ho ráda…

Foto archiv Lindy Keprtové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Režijní nastudování opery Maria di Rohan v Janáčkově divadle dokončí Linda Keprtová. Režisérka Barbara Klimo musela práci ze závažných zdravotních důvodů ukončit.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Maria di Rohan

31.1.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Maria di Rohan

2.2.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více