Linda Keprtová: Důležitý pro mě je konkrétní člověk na jevišti

20. leden 2014, 0:07

Linda Keprtová: Důležitý pro mě je konkrétní člověk na jevišti

O režisérce Lindě Keprtové se v poslední době nejvíc mluvilo v souvislosti s režií Poulencových Dialogů karmelitek v košické opeře. Získala za tuto práci i slovenskou cenu DOSKY 2013. V Brně jsme se s Lindou Keprtovou setkali už několikrát – ještě jako studentka JAMU režírovala Zouharovu Coronide, Cimarosovo Tajné manželství, Její pastorkyňu ve verzi z roku 1904 a také scénické oratorium Vladimíra Franze Údolí suchých kostí. Do Janáčkova divadla vstoupila přibližně před dvěma týdny jako deus ex machina, aby dokončila inscenaci Donizettiho opery Maria di Rohan, která má zanedlouho premiéru. Původní režisérka Barbara Klimo totiž z vážných zdravotních důvodů musela svou práci přerušit.

Zeptám se rovnou na začátku – jaké to je převzít cizí inscenaci ve chvíli, kdy se začíná realizovat na jevišti?
Je to velmi nestandardní situace, já jsem nikdy nic takového nezažila a říkají i operní pamětníci, že se s tím nesetkali. Moje úloha v této inscenaci každopádně není v tom, abych přinášela koncept, ale musím naaranžovat věci, které nejsou doaranžované, což byla v našem případě asi půlka opery. Já jsem do inscenace vstoupila ve chvíli, kdy už jsou vyrobené kostýmy, hotová je i scéna a v pondělí (13. ledna, pozn. red.) jsme měli klavírní generálku. Naaranžováno bylo první jednání, druhé jen tak zlehka a třetí vůbec. Moje úloha je dodělat to a dovést do zdárného finále, aby byl důvod k oslavě.

Ocitla jste se vlastně v pozici orchestrálního hráče, který dostane hotové noty. Jak s nimi souzníte, je vám pojetí Barbary Klimo i osobně blízké?
Její koncept je velmi specifický i co se týká aranže v prvním jednání, i ve výtvarném pojetí. Druhé a třetí jednání jsme se snažili spíš odlehčit. Některé věci, které tam nadhodila, by mohly mít smysl, ale já samozřejmě nevím, jak je myslela. Museli jsme to tedy nějakým způsobem pozměnit a vyčistit.

Maria di Rohan je vlastně paní de Chevreuse,  intrikánka ze Tří mušketýrů – odkazuje se inscenace na tento populární román?
Ne ne…

V Mušketýrech je paní de Chevreuse důvěrnice královny a pletichářka, v Donizettiho opeře spíš pasivní oběť nešťastných okolností. Zabývala jste se tím, jaká asi byla doopravdy?
Já se přiznám, že jsem na to neměla čas. To se seběhlo tak rychle, že mi v pondělí (6. ledna, pozn. red.) v devět večer volala paní šéfka opery Blahová, v úterý dopoledne jsem přišla do divadla, vzala si noty, nahrávku a ve středu už jsme zkoušeli. Já jsem tu operu znala jen povrchně a musela jsem začít se studiem úplně od začátku. Na nějaké větší rešerše a myšlenkové pochody jsem vůbec neměla prostor. V tuto chvíli se snažím vzdělání narychlo doplnit, ale v koncepci inscenace se to zcela jistě nebude moci projevit.

Podle fotek působí inscenace až komiksově pestře, jak se to stýká s tragickým příběhem, který končí sebevraždou hlavního hrdiny?
To je právě to, že paní režisérka Klimo chtěla mít první jednání co nejpestřejší a nejveselejší, aby poté více vynikla tragika příběhu. I aranžmá sboru je taková roztomilá hříčka a postupně by mělo představení dostávat dramatičtější rozměr.

Přes všechny dějové zákruty se vlastně jedná o milostný trojúhelník komplikovaný Mariiným tajným manželstvím. Je v tom příběhu něco aktuálního i pro dnešního diváka a snaží se to inscenace vypíchnout?
Milostné radosti a trápení jsou aktuální a věčné v každém čase… stejně tak jako intriky a krutost lidského jednání

Tajná manželství jsou asi vaším brněnským osudem, vaše absolventská režie stejnojmenné opery Domenica Cimarosy na vás dost výrazně upozornila. (nebyla to má absolvenstká režie – pouze ročníková) Režírovala jste tu ale také úspěšné uvedení Její pastorkyně, verze z roku 1904 a oratorium Vladimíra Franze Údolí suchých kostí. Jak hledáte inscenační klíče ke konkrétním dílům?
To je otázka, na kterou se úplně jednoznačně odpovědět nedá. Ke každému titulu člověk přistupuje jinak, včetně způsobu přemýšlení. U některých titulů cítím, že přichází nějaká intuice nebo vjem, o který se opírám a snažím se jej nějak zpracovat. U jiných věcí je to zase víc racionální, ta emoce na mě tolik nedýchá, ale cítím nějaký racionální podtext, který se snažím rozklíčovat. Obecně jsem typ člověka – nebo snad režiséra – který dělá rád koncepční divadlo. Na začátku si vždy připadám jako nepopsaný list papíru a když začínám zkoušet něco nového, tak mám pocit, že jsem v životě nikdy nic nezkoušela a připadám si i bezradná. Hodně o těch věcech přemýšlím a hodně důležitý pro mě je konkrétní člověk na jevišti. Proto trochu trpím tady tím česko-slovenským systémem, kde máte dvě až tři alternace, které tam nemusí stale být, pořád někam odjíždějí a podobně. Nakonec je to ale vždycky něco za něco, protože je pravda, že s některými zpěváky zkoušíte málo, a oni vás okamžitě pochopí a provedou to, co jim jen tak naznačíte. Je to takové dvousečné a já si rozhodně nechci na těchto řádcích stěžovat.

Když se zeptám ještě obecněji: jaký typ oper máte ráda, máte nějaké vytoužené dílo, které byste chtěla režírovat?
Velmi ráda bych se potkala s operou Věc Makropulos, s Káťou Kabanovou, s Vojckem. Obecně mám ráda příběhy, které zachycují nějaký lidský osud. Opera, za níž stojí nějaká historická událost, by pro mě určitě byla výzva, ale nevím, jestli bych ji dovedla udělat nejlépe. Mám ale taky strašně ráda práci se sborem a lákal by mě třeba Nabucco. Už jen proto, jestli bych se na něj pod tíhou všech tradic a klišé dokázala podívat nějak jinak. Sbor v opeře je samostatná jednotka a fenomén, který mě baví.

Dirigování sboru jste na JAMU původně studovala, teprve později jste si přibrala i operní režii. Bylo sborové dirigování nějaký nouzový obor, nebo vás režie zaujala až během školy – jak se tyto dvě věci stýkají a ovlivňují?
Já jsem chtěla dělat sbormistrovství asi od sedmnácti let, vystudovala jsem ho už na střední škole a můj sen byl dostat se na JAMU k panu Mátlovi. Operu jako žánr jsem měla ráda, chodila jsem do divadla, ale o operní režii jsem nikdy nepřemýšlela. Tento fenomén si mě poté našel spíše sám, ale až v momentě, kdy jsem ho začala studovat.

Zatím asi nejvíc ceněnou inscenací jsou Dialogy karmelitek v Košicích, získala jste za ni i slovenskou cenu DOSKY 2013. Ceníte si jí nejvíc i vy sama?
Ono se to tak vždycky říká, že člověk cenu nečekal, však pro mne to bylo opravdu překvapení…ale velmi krásné a dojemné.

Působíte v košické opeře i jako dramaturg. Jak jste spokojená s dramaturgií českých operních divadel, pokud ji sledujete – je v ní něco, co vám chybí?
Obecně mi chybí pestrost, ale to je samozřejmě dané tím, že soubory jsou poskládané na operu devatenáctého, potažmo dvacátého století. Krásnou dramaturgii má ostravská opera. Líbily se mi i některé tituly, které objevili v Liberci, třeba Démon a Náměsíčná. Obecně je to tady ale hodně zaprděné.

V hudbě začala před několika desítkami let místy až fanatická móda dobově poučené interpretace, která ale pozitivně ovlivnila i moderní orchestry a jejich interpretaci staré hudby. Funguje něco podobného i v opeře?
Když jsem byla na pracovní stáži v Götteborgu, tak se tam zrovna hrála Alcina. Dirigent s orchestrem, který hrál den předtím Dona Carlose, a s moderními nástroji udělal tak špičkovou interpretaci, že to bylo něco fantastického – takže si myslím, že můžeme hrát barokní operu I s operním orchestrem.

Jak se režíruje opera končícího belcanta, jak to udělat, aby měli pěvci trochu klidu na to náročné zpívání a ještě z toho bylo současné divadlo?
Ach, to kdybych věděla… pro mne osobně je důležité vnímat hudbu a doufám, prosím ji, aby mi byla nápomocna.

Chtěla byste režírovat třeba barokní operu úplně postaru se všemi těmi létajícími stroji, rozprašováním vůní a dalšími zázraky?
Barokní opera mě čeká příští sezónu – Händelova Alcina – a ještě uvidím, jaká optika mě bude lákat.

Brněnskou divadelní scénu asi znáte hodně dobře. Máte tu nějakou oblíbenou inscenaci a když odhlédnu od opery – je tady váš domov, co vás tu vlastně drží?
V divadle Reduta mě extrémně zaujalo představení Korespondence Voskovec + Werich. Velmi ráda chodím na činohru, pro operního režiéra je to jedna z inspirací… a když se nad tím tak zamyslím – v Brně mě kromě přátel vlastně nedrží vůbec nic – ale mám ho ráda…

Foto archiv Lindy Keprtové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Režijní nastudování opery Maria di Rohan v Janáčkově divadle dokončí Linda Keprtová. Režisérka Barbara Klimo musela práci ze závažných zdravotních důvodů ukončit.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Maria di Rohan

31.1.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Maria di Rohan

2.2.2014, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více